7 C 224/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Filipa Janka a přísedících Stanislava Plocka a Bc. Aleny Zbožínkové ve věci žalobce: Anonymizováno s.p., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 623 473 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 619 673 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně- z částky 623 473 Kč od 1. 10. 2022 do 20. 6. 2023,- z částky 623 173 Kč od 21. 6. 2023 do 20. 7. 2023,- z částky 622 873 Kč od 21. 7. 2023 do 30. 8. 2023,- z částky 622 373 Kč od 31. 8. 2023 do 22. 10. 2023,- z částky 622 073 Kč od 23. 10. 2023 do 22. 11. 2023,- z částky 621 573 Kč od 23. 11. 2023 do 7. 1. 2024,- z částky 621 273 Kč od 8. 1. 2024 do 28. 1. 2024,- z částky 620 973 Kč od 29. 1. 2024 do 16. 3. 2024,- z částky 620 673 Kč od 17. 3. 2024 do 15. 4. 2024,- z částky 620 173 Kč od 16. 4. 2024 do 9. 5. 2024- a z částky 619 673 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení,to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o žalobě se co do částky 3 800 Kč zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 31 174 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v tomto řízení po žalovaném žalobo podanou dne 31.5.2023 domáhal zaplacení částky 623 473 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný zavinil svým protiprávním jednáním, za které byl odsouzen trestním příkazem sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, vznik škody na straně žalobce. Se žalovaným bylo jednáno o způsobu náhrady této škody, přičemž nejprve byla dne 2. 8. 2022 uzavřena dohoda o dohodě budoucí, v jejímž článku III. odst. 2 žalovaný mimo jiné uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše. Dluh a jeho vypořádání bylo následně předmětem dohody o náhradě škody ze dne 26. 9. 2022. Žalovaný měl na základě druhé dohody povinnost počínaje měsícem září 2022 splácet částku 8 228,81 Kč měsíčně. Již první dohodnutou splátku však neuhradil řádně, do konce září 2022 uhradil pouze 500 Kč. Při jednání zdejšího soudu dne 21. 5. 2024, a to ještě před tím, než byla přednesena žaloba, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 3 800 Kč, kterou od žalovaného po podání žaloby obdržel. Na návrh splátek ve výši 3 000 Kč reagoval žalobce odmítavě. Odkázal na s žalobcem uzavřenou dohodu s měsíční splátkou ve výši 8 228,80 Kč a s ohledem na výši žalobcem skutečně hrazené splátky ( stokorunové částky ) dovozoval, že již od počátku neměl žalovaný zájem dohodu dodržet.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nesouhlasí se zaplacením částky 623 473 Kč s příslušenstvím z důvodu, že ji nezcizil ani jiným způsobem si ji nepřivlastnil. Škodu žalobci způsobil svým neúmyslným jednáním a uvedenou částku chce a hodlá splácet dle svých možností a schopností. Aktuálně by mohl splácet částku ve výši 3 000 Kč měsíčně. Ve svých vyjádřeních se omlouval za neúmyslně způsobenou škodu a žádal, aby mu bylo umožněno ji nahradit ve splátkách.

3. Před zahájením jednáním žalovaný navýšil v rámci pokusu soudu o smír maximální výši splátky na částku 7 000 Kč měsíčně. Žalobce však jakoukoli dohodu o splátkách odmítl.

4. Z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným tím, že v období od září 2017 do 8. 3. 2018 jako zaměstnanec žalobce na pozici vedoucího oddělení dopravy zcela rezignoval na plnění svých pracovních povinností, když vědomě nedodržoval zásady používání CCS karet tím, že porušoval zásady přidělení jediné CCS karty ke konkrétnímu vozidlu, měnil karty mezi jednotlivými vozidly a řidiči, přičemž karty si nechal potvrdit oproti podpisu, a rovněž nevykonával řádnou kontrolu nad výší hrazených finančních prostředků za spotřebované pohonné hmoty a faktury nechal bez důsledné kontroly proplácet, ačkoli musel být srozuměn s tím, že tímto svým ledabylým přístupem k výkonu své funkce porušuje povinnosti související se správou CCS karet státního podniku, neboť byl seznámen s dokumentem „Popis pracovního místa“, který tvořil nedílnou součást jmenovacího dekretu ze dne 7. 1. 2023, a který stvrdil svým podpisem, jakož i s organizačními směrnicemi žalobce, v důsledku čehož došlo blíže nezjištěnými osobami k neoprávněnému odčerpání pohonných hmot realizovanému na různých místech ČR, kdy tyto pohonné hmoty nebyly použity k provozu vozidel státního podniku, přestože byly hrazeny z jeho finančních prostředků, čímž způsobil poškozenému žalobci škodu ve výši 797 473 Kč. Trestní soud v tomto jednání spatřoval přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Žalovanému byla dle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody částku ve výši 81 644 Kč, se zbytkem byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Z dohody ze dne 2. 8. 2022 soud zjistil, že žalobce a žalovaný opatřili svými podpisy dohodu o dohodě budoucí, na jejímž základě ujednali, že žalovaný vstoupí do jednání a uzavře se žalobcem dohodu o náhradě škody nejpozději do 31. 8. 2022, ve které se strany dohodou na splátkovém kalendáři úhrady škody způsobené žalobci spácháním přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. V čl. III. odst. 1. dohody je stvrzeno, že škoda žalobci vznikla v celkové výši 797 473 Kč, jak je uvedeno v trestním příkazu sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, přičemž žalovaný splatil celkem 171 300 Kč a zbývá k úhradě 626 173 Kč. Dle čl. III. odst. 2 dohody si je žalovaný vědom své povinnosti uhradit oprávněnému způsobenou škodu dle čl. III. odst. 1 a bude nadále jednat tak, aby byla škoda v rozumné době uhrazena. Povinný proto uznává svůj dluh – škodu, co do důvodu i výše dle popisu v čl. II. a III. dohody.

6. Z dohody o náhradě škody ze dne 26. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce a žalovaný opatřili svými podpisy dohodu, jejímž předmětem je ujednání ohledně způsobu náhrady škody vzniklé žalobci v důsledku porušení povinnosti žalovaného při správě cizího majetku, jak je uvedeno v trestním příkazu 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019. Dle čl. III. odst. 1 této dohody byla škoda způsobena neoprávněným čerpáním pohonných hmot, čímž se škůdce dopustil porušení převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobil škodu ve výši 797 473 Kč. Dle čl. III. odst. 2 tato dohoda nahrazuje původní dohodu ze dne 5. 4. 2018, která náhradu škody limitovala dle § 257 zákoníku práce. Žalovaný se tak zavázal uhradit částku 626 173 Kč zbylou po zohlednění částečné úhrady ve výši 171 300 Kč. Žalovaný se v čl. II. odst. 4 zavázal uhradit škodu v 96 měsíčních splátkách splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje zářím 2022. Dluh měl být úročen sazbou 6 % p.a. z dosud nesplacené částky. Dohoda odkazuje na přiložený splátkový kalendář, dle kterého konkrétní výše měsíční splátky činí 8 228,80 Kč. V čl. II. odst. 7 je ujednáno, že při prodlení, byť jen s jedinou splátkou, ztrácí žalovaný ujednanou výhodu splátek a žalobce má právo na úhradu celé zbytkové nesplacené částky v celku. Také v této dohodě žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ( s ohledem na dřívější platby žalovaného ve výši 626 173 Kč )..

7. Z emailové korespondence ze dne 15. 7. – 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný komunikoval s Mgr. , jméno FO, , právníkem žalobce, ohledně sjednání schůzky za účelem jednání a předání podepsané dohody o dohodě.

8. Z emailové korespondence ze dne 1. 9. 2022 – 8. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný jednal s právníkem žalobce o znění dohody o náhradě škody. Žalovaný akceptoval výši měsíční splátky i úročení dluhu, dotazoval se, co se stane, když nezaplatí splátku ze zdravotních důvodů nebo při ztrátě zaměstnání, k čemuž mu bylo sděleno, že pokud půjde o mimořádnou a prokazatelnou okolnost, bude možné jednat o mimořádném odložení splátek, o čemž však žalobce musí být dostatečně předem informován. Z korespondence se podává, že již první splátku neuhradil žalovaný ve sjednané výši 8 228,80 Kč, uhradil bez vysvětlení pouze částku 500 Kč.

9. Z výpisu obratů soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni ve dnech 20. 1. 2022, 14. 2. 2022, 21. 3. 2022, 20. 4. 2022, 16. 5. 2022, 20. 6. 2022, 18. 7. 2022 a 15. 8. 2022 vždy částku ve výši 100 Kč, dále zaplatil částku 500 Kč dne 19. 9. 2022, 31. 10. 2022, 30. 11. 2022, 30. 12. 2022, 28. 2. 2023 a částku 200 Kč zaplatil dne 30. 1. 2023.

10. Z výpisu splátek pro období 3/23 – 5/24 spolu s tabulkou s daty úhrad soud zjistil, že žalovaný v od června 2023 hradil žalobci měsíčně (s výjimkou září 2023 a února 2024) částky ve výši 300 Kč nebo 500 Kč, přičemž celkem zaplatil 3 800 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2023 s dodejkou soud zjistil, že se žalobce tímto dopisem, podaným k poštovní přepravě dne 3. 4. 2023, obrátil na žalovaného s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 623 473 Kč z titulu náhrady škody do 5. 5. 2023 s upozorněním na možné soudní řešení sporu.

12. Z dopisu ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že žalobce na předžalobní výzvu reagoval prohlášení podle něhož škodu, kterou žalobci způsobil svým neprofesionálním chováním bude a chce splácet dle svých možností a schopností. Doplnil, že splácení dle dohody o náhradě škody však není v jeho silách s odkazem na problém se zaměstnáním, zdravotní stav – operace ledviny a covidové období.

13. Z odpovědi na žádost o snížení splátek ze dne 7. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce žalovanému sdělil, že odmítá žádost o úhradu dluhu ve formě měsíčních splátek po 5 000 Kč, neboť by takový postup byl v rozporu s jeho povinností řádného hospodáře.

14. Soud na základě listinných důkazů, které se logicky doplňovaly a ve vzájemné souvislosti představovaly dostatečný základ pro rozhodnutí věci, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp.zn. 1 T 93/2019 ze dne 20. 8. 2019, uznán vinným ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Skutku se dopustil, když jakožto někdejší zaměstnanec žalobce na pozici vedoucího oddělení dopravy, zcela rezignoval na plnění svých pracovních povinností, v důsledku čehož došlo neznámými osobami k neoprávněnému odčerpání pohonných hmot přes CCS karty žalobce, kterému tímto vznikla škoda ve výši 797 473 Kč, když přes CCS karty byly uhrazeny pohonné hmoty, které žalobce neodebral. Žalobce jednal se žalovaným o způsobu úhrady částky 797 473 Kč, jakožto náhrady škody. Výstupem byla dohoda o dohodě budoucí, v níž žalovaný mimo jiné prohlásil, že uznává dluh ve výši 626 173 Kč na náhradě škody co do důvodu a výše. Následně se dohodou ze dne 26. 9. 2022 účastníci dohodli, že žalovaný bude škodu nahrazovat plněním v 96 měsíčních splátkách po 8 228,80 Kč při ujednaném úroku 6 % p.a. z dlužné částky počínaje zářím 2022, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě byť jediného prodlení. Žalovaný dle ujednaného splátkového kalendáře nehradil, když za období od ledna 2022 do ledna 2023 zaplatil splátky ve výši 100 – 500 Kč a od března 2023 do května 2024 splatil v několika úhradách po 300 – 500 Kč částku celkem 3 800 Kč. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k plnění výzvou odeslanou dne 21. 4. 2023.

15. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Dle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“) je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Dle odst. 3 je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

17. Dle § 257 odst. 1 ZP zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

18. Podle § 1970 o. z. se může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 797 473 Kč tím, že jako zaměstnanec žalovaného na pozici vedoucího oddělení dopravy rezignoval na plnění svých povinností a vědomě nedodržoval zásady používání CCS karet, v důsledku čehož došlo neznámými osobami k odčerpání pohonných hmot, které nebyly využity pro žalobce, tento je však uhradil. Za to byl žalovaný pravomocně odsouzen v trestním řízení pro úmyslný trestný čin. Svůj dluh vůči žalobci v částce 626 173 Kč uznal prohlášením učiněným v písemné formě. Podle § 2053 o.z. se tak má za to, že dluh k okamžiku uznání trval. Žalovaný se zavázal dluh hradit měsíčními splátkami po 8 228 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný platil žalobci toliko částky pohybující se v řádech stokorun a dostal se již počínaje první splátkou do prodlení. Dluh se tímto stal dle dohody splatným v plné výši (viz ujednání v čl. II. odst. 7).

20. Pokud jde o pracovněprávní aspekty náhrady škody, soud uzavřel, že se neuplatní limitace uvedená v § 257 odst. 2 ZP, tj. že výše škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout částku rovnající se 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. V řešené věci byla škoda způsobena úmyslným jednáním, jak plyne z trestního rozsudku, kterým byl žalovaný odsouzen pro přečin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 2 tr. zákoníku, což je úmyslný trestný čin, k jehož spáchání je třeba zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu (k tomu srov. doktrinální výklad in: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2824, marg. č. 10., dle kterého „z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 vyžaduje u fyzické osoby úmyslné zavinění pachatele (§ 15), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§ 15 odst. 1 písm. b)], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tímto následkem (účinkem) srozuměn“). Zdejší soud je přitom závěry trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin, vázán dle § 135 o.s.ř. a není oprávněn je pro účely civilního řízení zpochybňovat. Omezení uvedené v § 257 odst. 2 ZP se tak nepoužije a žalovaný je povinen nahradit škodu v plné výši. Žalobci náleží také zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce byl proto shledán důvodným (výrok I.).

21. Soud nevyhověl návrhu na uložení povinnosti ve splátkách po 7 000 Kč, neboť k tomu neshledal podmínky. Umožnění plnění ve splátkách dle § 160 o.s.ř. je výjimečný institut, jehož užití musí být podrobeno úvaze, zdali využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy stran sporu (k tomu srov. HRNČIŘÍK, Vít. § 160 [Lhůta k plnění]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 8.). V řešeném případě měl žalovaný již před zahájením soudního řízení hradit splátky po 8 228 Kč, přesto takto nečinil a platil pouze částky v řádech nižších stovek korun. Nelze tak očekávat, že by nyní po dobu 8 let platební kalendář se splátkami po 7 000 Kč dodržoval. Dále nelze odhlédnout od skutečnosti, že od uzavření dohody o splátkách uplynuly dva roky, po které se žalobci nedostávalo téměř žádného plnění a od samotného vzniku škody uplynulo více než 6 let. Povolení splátek ve výši navrhované žalovaným, s ohledem na výši dluhu a úroky z prodlení i délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, a s ohledem na nesouhlas žalobce, není přijatelné, neboť žalobci by tím bylo upíráno zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě. Při úvaze o možném povolení splátek je také nutno přihlédnout k tomu, že tuto možnost již žalovaný měl, přesto pokud vůbec hradil, tak hradil žalobci částky ve výši, které nedosahovaly ani zdaleka sjednané výše a lze je označit za symbolické. I to je důvodem, proč plnění ve splátkách soud bez souhlasu žalobce povolit nemohl. Lhůta k plnění tak byla stanovena v souladu s návrhem žalobce v délce 15 dnů.

22. Dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen „o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.

23. V projednávané věci žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět co do původně žalované jistiny ve výši 3 800 Kč. Jelikož takto učinil dříve, než začalo jednání ve věci (tj. před přednesem žaloby), nebylo zjišťováno stanovisko žalovaného a soud řízení dle § 96 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bez dalšího zastavil (viz výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 při zohlednění úspěchu stran ve věci. Co do nároku na zaplacení peněžité částky po částečném zpětvzetí bylo návrhu žalobce plně vyhověno. Pokud jde o částečné zpětvzetí žaloby, bylo prokázáno, že částka 3 800 Kč byla uhrazena až po podání žaloby. Dle procesní teorie platí, že zpětvzetí žaloby je třeba považovat za případ, kdy žalobce zavinil zastavení řízení. Výjimku zakotvuje věta druhá § 146 odst. 2 o.s.ř., a to pro případ, kdy návrh byl podán důvodně a k jeho zpětvzetí došlo v důsledku chování žalovaného. Takovým chováním žalovaného odůvodňujícím zpětvzetí návrhu je typicky uspokojení požadovaného nároku po podání žaloby. Je proto třeba konstatovat, že ke zpětvzetí žaloby došlo dle § 146 odst. 2 o.s.ř. pro chování žalovaného spočívající v dobrovolné úhradě.

25. Žalobce měl tedy ve věci plný úspěch, a tak mu náleží náhrada nákladů řízení v nekrácené výši, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku 31 174 Kč, když náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka žalobce nepožadoval.