7 C 245/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 32 864 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11 128 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 21 736 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 41 118,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 950,05 Kč, úroku 21 % ročně z částky 17 899,78 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 6 771,78 Kč od 19.6.2024 do zaplacení ve výši 7,50 % ročně, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11 128 Kč od 28.9.2023 do 18.6.2024, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 6. 2024 domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne 5. 8. 2011 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 47 736 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 796 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 14 872 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností od 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 8. 2011 smlouvu, na základě které věřitel žalovanému poskytl částku ve výši 26 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 21 736 Kč. Celková částka byla splatná v 60 pravidelných týdenních splátkách po 796 Kč. Žalovaný podpisem stvrdil, že hotovost v částce 26 000 Kč převzal (prokázáno smlouvou o půjčce č. hodnota). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný uvedl, že má mzdu 15 000 Kč, přičemž po ověření zaměstnání právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že jeho použitelný příjem je ve výši 8 000 Kč. K výdajům žalovaný uvedl, že nájemné činí 1 000 Kč, výdaje na telefon 1 000 Kč, splátky půjček 2 000 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč; výdaje právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala (prokázáno zákaznickou kartou). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni oprávnění požadovat nesplacenou část dluhu žalovaného, přičemž toto právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. přílohy, dopisem ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího archu). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 3. 6. 2024 vč. podacího archu).

6. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák. “), účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti. Soud dále aplikoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud a prokázanou, neboť na ni byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení převedena v souladu s § 1879 o. z.

17. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o půjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit.

18. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností, a to neplatností absolutní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného plynoucí z § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

20. Ze zákaznické karty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s příjmem žalovaného ve výši 8 000 Kč. Dále se ze zákaznické karty podává, že deklarované výdaje žalovaného (před poskytnutím úvěru) činily 7 000 Kč. Splátky úvěru dle smlouvy byly ve výši 796 Kč týdně, tj. cca 3 200 Kč měsíčně; celkové výdaje se tedy zvýšily na částku 10 200 Kč. Již pouze z těchto informací je zřejmé, že pro žalovaného bylo nemožné úvěr řádně splácet, když jeho výdaje po poskytnutí úvěru značně převyšovaly jeho příjem.

21. Nadto soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila, když se spokojila s tvrzením žalovaného a jeho výdaje nikterak neověřila. Přičemž přinejmenším z nerealisticky nízkého nájemného ve výši 1 000 Kč měla právní předchůdkyně žalobkyně nabýt pochyb o pravdivosti těchto tvrzení. Přitom jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, „ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. „ 22. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a § 39 o. z. absolutně neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud poukazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 201/2018, podle něhož „ i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

23. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 11 128 Kč (26 000 Kč – 14 872 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.), a to s ohledem na datum splatnosti dne 18. 6. 2024 stanovené v předžalobní výzvě (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 25. 4. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 11 844,74 Kč a zamítnuta částka 85 120,11 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 12,22 % ku 87,78 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.