7 C 251/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 72 777,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 33 777,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 385 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 143,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 39 000 Kč ve výši 15 % ročně od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 39 000 Kč ve výši 0,25 % ročně od 7. 6. 2024 do zaplacení a úroku 25,23 % ročně z částky 39 000 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 72 777,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit v souvislosti s poskytnutím zápůjčky částku 35 825 Kč, složenou z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 171 Kč (při úrokové sazbě 25,23 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku ve výši 6 832 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 213 Kč do 6. 10. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 39 000 Kč a na poplatku za úvěr částku 33 777,01 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokuje též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 1 000 Kč, poté již neuhradil ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaný uzavřeli dne 6. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit spolu s poplatkem ve výši 35 825 Kč (tvořeným úrokem ve výši 25 171 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 832 Kč) vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 213 Kč (poslední splátka 4 204 Kč). Ve splátkách je zahrnuto též pojistné za doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 2 322 Kč. Žalovaný si zvolil službu komfortního a flexibilního splácení, přičemž podpisem smlouvy stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy, dne 6. 4. 2022, vyplnil žalovaný standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedl, že bydlí v nájmu, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je svobodný, o úvěr žádá za účelem pokrytí neočekávaných výdajů, nevyživuje žádnou osobu. Jako zdroj příjmů označil políčko plný úvazek s pracovním zařazením vedoucí projektu. Dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí částku 34 850 Kč, že další čisté příjmy jeho domácnosti činí 20 000 Kč, a že jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Formulář potvrzuje, že byly ověřeny výplatní pásky žalovaného. Žalovaný nedeklaroval existenci žádného svého dalšího úvěru ani kreditní karty. Dále uvedl, že na jeho jméno je veden bankovní účet (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný uhradil na úvěr částku 1 000 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, v němž je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 s podacím lístkem). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 6. 6. 2024 (viz výzva k plnění ze dne 22. 5. 2024 včetně podacího lístku).

6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).

17. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

20. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že dosahuje čistého příjmu 34 850 Kč. Dále deklaroval výdaje ve výši 4 000 Kč. Tuto částku měsíčních výdajů soud považuje za zjevně podhodnocenou. Dané výdaje nebyly pro účely posouzení žádosti o úvěr jakkoli konkretizovány, přestože se na první pohled jeví zkreslené. Za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí nájmu, vyvstává otázka, zda by částka 4 000 Kč měsíčně mohla postačovat. Je zřejmé, že žalovaný musel měsíčně vynakládat vyšší výdaje, když částka 4 000 Kč nedosahuje ani výše životního minima jednotlivce v době uzavření předmětné smlouvy (4 250 Kč). Životní minimum jednotlivce přitom nezahrnuje náklady na bydlení, ale představuje toliko minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Za situace, kdy se výdaje žalovaného deklarované v žádosti o úvěr jevily takto výrazně podhodnocené, měla žalobkyně jejich přezkumu věnovat zvýšenou pozornost. Jak bylo uvedeno shora, poskytovatelé úvěrů jsou povinni informace poskytnuté zájemci o úvěry řádně ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala žádné doklady, jejichž prostřednictvím by ověřila výši výdajů žalovaného na nájem, energie a další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jídlo, jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení a další. Takto omezené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá shora uvedeným požadavkům na odbornou péči. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. Poskytovanou částku již soud považuje za relativně vyšší a lze podotknout, že jest třeba přihlížet i k požadovanému příslušenství, poplatkům, případně smluvním pokutám. Jinou míru pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit „nezkoumanému“ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde při poskytnuté jistině 40 000 Kč v důsledku smluvních ujednání došlo dle tvrzení žalobkyně ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 29. 1. 2024, k navýšení pohledávky bez příslušenství na částku 101 442,84 Kč, byť žalobkyně celou částku nepožaduje. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. V tomto případě rovněž soud, jak výše uvádí, nepřehlédl, že v rámci žalovaným sdělovaných údajů byly sdělovány údaje nevěrohodné a neodpovídající.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného, zejména po výdajové stránce, a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 40 000 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 1 000 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 39 000 Kč (40 000 Kč – 1 000 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému v předžalobní upomínce, tj. ode dne 7. 6. 2024, a to ve výši limitované požadavkem žalobkyně (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).