7 C 264/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 288 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 288 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 23. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 70 857,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 288 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný bez právního titulu užívá sklepní prostory v 1. a v 2. podzemním podlaží domu [adresa] stojícím na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaný užívá výše uvedené sklepní prostory o celkové výměře cca 214 m2 společně s jednotkou [číslo] v jeho vlastnictví. Sklepní prostory jsou však dle názoru žalobce společné části domu ve spoluvlastnictví vlastníků bytových jednotek domu. [adresa] byl rozdělen na jednotky prohlášením vlastníků domu ze dne 5.1.1995 dle zák. č. 72/1994 Sb. Tehdejší podíloví spoluvlastníci v prohlášení nevymezili sklepní prostory o celkové výměře cca 214 m2 ani jako společné prostory domu [adresa] ani jako jednotky, protože si chtěli ponechat ve svém vlastnictví, což však bylo v rozporu se zákonem a předmětné sklepní prostory vždy byly ze zákona součástí společných částí domu [adresa]. Přestože žalobce chtěl užívání předmětných sklepních prostor upravit dohodou nebo nájemní smlouvou s žalovaným, žalovaný na uzavření dohody nepřistoupil. Žalovaný se tak užíváním těchto prostor, které pronajímá třetí osobě, bezdůvodně obohacuje na úrok ostatních vlastníků jednotek. Výši bezdůvodného obohacení vyčíslil žalobce na částku 8 000 Kč měsíčně za období od června 2017 do května 2020, tj. 288 000 Kč. Vycházel přitom z obvyklého nájemného za dané prostory v místě a čase.

2. Žalobce v průběhu řízení doplnil svá tvrzení, že mezi vlastníky jednotek domu byly dlouhodobě spory ohledně sklepních prostor. Již v roce 2007 podal jeden z vlastníků žalobu o určení neplatnosti prohlášení vlastníka domu. Původně se ve sklepních prostorách nacházely dřevěné sklepní kóje a k 1. 8. 1995 zde byla kolaudována sušárna prádla. Ke kupní smlouvě ze dne 20. 12. 2000 žalobce uvádí, že ze smlouvy vyplývá, že žalovaný kupoval 173,4 m2, což neodpovídá sklepním prostorám nýbrž pouze bytové jednotce. A částku 131 832 Kč, kterou žalovaný uhradil, považuje žalobce za příspěvek do fondu oprav, a proto jej nezapočetl do žalované částky, představující bezdůvodné obohacení z titulu užívání předmětných sklepních prostor.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal, že není pravdou, že by mu k užívání předmětného sklepního prostoru nesvědčil žádný právní nárok. Je vlastníkem těchto prostorů. K tomu uvedl, že tehdejší spoluvlastníci nevymezili předmětné prostory jako společné části sloužící k užívání všem vlastníků jednotek a ponechali je v podílovém spoluvlastnictví. On je nabyl společně se svojí jednotkou na základě kupní smlouvy. Prohlášení vlastníků jednotek z roku 1995 bylo jedno z prvních takových prohlášení v [obec] a vlastníci nebyli vybaveni praktickou zkušeností při tomto prohlášení. Je třeba na ně hledět optikou roku 1995. Vlastníci v něm výslovně deklarovali vůli ponechat sklepní prostory v nemovitosti ve spoluvlastnictví. Při prodeji jednotky žalovanému pak byly tyto prostory výslovně převedeny do vlastnictví. Uvedené prostory nelze považovat za společné části domu sloužící k užívání všem vlastníkům jednotek umístěných v domě ani podle definice tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, či podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný zdůrazňuje, že při právním posouzení charakteru uvedených prostor je třeba přihlédnout, k jakému účelu se prostory užívaly. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že sklepní prostory s jeho jednotkou jsou společně zkolaudovány, tvoří nepřetržitě více než 25 let jeden funkční celek spolu s jednotkou žalovaného a jsou společně užívány. Je třeba sklepní prostory posoudit tak, že tvoří součást jednotky či se jedná o společné části sloužící k výlučnému užívání jednotky žalovaného. Dále dodává, že tehdejší vlastníci nezpochybňovali způsob užívání prostor, udělili výslovný souhlas k vydání stavebního povolení v roce 1997, rovněž v kupní smlouvě ze dne 20. 12. 2000 je uvedeno, že k vlastnictví jednotky patří spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti [číslo] a vlastnictví sklepních místností domu. Žalovaný proto uvádí, že byl v dobré víře, že spolu s jednotkou nabyl také vlastnické právo k předmětným prostorám. Rovněž ve Smlouvě o narovnání sporných práv ze dne 11. 3. 2004 učinili účastníci nesporným, že předmětné prostory přísluší k jednotce žalovaného. Nové prohlášení vlastníka budovy, ve kterém by byly sklepní prostory i po formální stránce evidovány v katastru nemovitostí jako součást jednotky žalovaného, se vlastníci jednotek zavázali přijmout i ve Smlouvě o budoucích smlouvách z roku 2011. V případě, že by žalovaný nebyl vlastníkem těchto prostor, pak žalovaný dodává, že jsou tyto prostory určeny k jeho výlučnému užívání jako k vlastníku jednotky [číslo].

4. Žalovaný dále namítá, že hradil a hradí veškeré náklady na opravy a údržbu předmětných prostor, například vynaložil ze svého prostředky na rozsáhlé opravy prostor po povodních roku 2002, které dům zasáhly, a to včetně vybudování nové kanalizace, která slouží všem vlastníkům jednotek v domě. Dále zdůraznil, že vždy řádně a včas hradil veškeré platby, které mu žalobce vyúčtoval. Žalovaný zjistil, že příspěvky na opravy, údržbu a rekonstrukce domu v souvislosti s užíváním sklepních prostor nejsou hrazeny až na konci roku 2018. Následně žalovaný vyzval žalobce ke sdělení výše příspěvku zahrnující i sklepní prostory. Tato mu však nebyla ze strany žalobce sdělena. Žalovaný proto sám provedl výpočet pro úhradu nepromlčené části příspěvku odpovídající výměře sklepních prostor. Dne 15. 6. 2020 uhradil žalobci částku 131 832 Kč a od 1. 7. 2020 hradí žalovaný příspěvky v částce 5 103 Kč pravidelně. Žalovaný nárok je dle žalobce ve světle výše uvedených skutečností zjevně v rozporu s dobrými mravy a nelze mu vyhovět.

5. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

6. Z prohlášení vlastníka domu dle zákona č. 72/1994 Sb. o vymezení jednotek ze dne [datum] má soud za prokázané, že dřívější podíloví spoluvlastníci [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] vymezili jednotky týkající se domu [adresa], určili, co jsou společné částmi domu a dále uvedli, že ze společných částí domu vlastníci nebudou do spoluvlastnictví nabyvatelů jednotek převádět sklepní místnosti. Sklepní prostory nebyly jako společné části domu vyznačeny ani v příloze [číslo] k prohlášení. Na náklady spojenými se správou domu jsou povinni přispívat dle velikosti svých spoluvlastnických podílů vlastníci jednotek. Kupní cena byla stanovena na 3 500 000 Kč.

7. Z kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2000 soud zjistil, že pan [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřeli s žalovaným jako kupujícím smlouvu o prodeji jednotky [číslo] o celkové ploše s příslušenstvím [výměra], umístěné v 1 NP domu [adresa]. V bodě 5 smlouvy je pak uvedeno, že k vlastnictví jednotky dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a vlastnictví sklepních místností. V bodě 6 smlouvy je vypsáno, co patří ke společným částem budovy, kdy sklepní prostory zde uvedené nejsou. Přílohou č. 1 smlouvy byl soubor půdorysů určujících plochu jednotek a společných částí domu, ten byl převzat z prohlášení vlastníka z roku 1995.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [rok] soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník jednotky [číslo] s podílem na společných částech domu [číslo] v bytovém domě [adresa], [příjmení] město, a to na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2000.

9. Z výzvy k jednání o užívání sklepních místností ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k napravení a vyjasnění stávající situace, kdy dle žalobce žalovaný užívá společné části domu a zabírá majetek ve spoluvlastnictví.

10. Ze zápisu ze [anonymizována čtyři slova] ze dne 4 4. 2019, ze dne 19. 9. 2019 a ze dne 27. 11. 2019 zjištěno, že [anonymizována tři slova] se snažilo dohodnout s žalovaným na možném řešení situace. Žalovaný neakceptoval návrh [anonymizováno] na uzavření smlouvy o pronájmu prostor a výlučném užívání sklepa a dvora. [anonymizováno] na druhou stranu neodhlasovalo poměrem 42,4 % ku 57,6 %, aby ve Smlouvě o užívání společných částí sklepa a dvora byla zanesena podmínka žalovaného o změně či dodatku ke stávajícímu Prohlášení vlastníka. Proti návrhu hlasovali pan a paní [příjmení].

11. Z dopisů ze dne 21. 2. 2020, 27. 11. 2019, 13. 12. 2019, 10. 12. 2019, 18. 11. 2019, 1. 11. 2019, 31. 10. 2019, 18. 10. 2019 soud zjistil, že se strany pokoušely dohodnout na řešení situace, avšak bezvýsledně.

12. Z návrhu Dohody o úpravě vzájemných práv a povinností týkajících se společných částí domu ze dne 1. 1. 2020 soud zjistil, že se žalobce s žalovaných zamýšleli dohodnout na definitivním řešení užívání sklepních prostor. Účastníci ve smlouvě současně uvedli, že sklepy jsou žalovaným dlouhodobě a výlučně užívány jako součást jednotky v jeho vlastnictví, ačkoliv jde o společné části domu. Dohoda nebyla účastníky podepsána.

13. Z návrhu Dohody o úpravě vzájemných práv a povinností týkajících se společných částí domu ze dne 1. 5. 2020 bylo zjištěno, že v této dohodě si strany sjednali odlišnou výši příspěvku za užívání sklepních prostor. Rovněž tato dohoda nebyla účastníky podepsána.

14. Z výzvy ze dne 8. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k uhrazení žalované částky.

15. Z notářského zápisu NZ [anonymizováno] [rok] s prezenční listinou a stanovami jako přílohami zápisu bylo zjištěno, že dne 17. 6. 2003 proběhla první schůze [anonymizována čtyři slova] domu [adresa]. Přítomný člen výboru [příjmení] [jméno] [příjmení] vyhlásil, že společenství vzniklo dnem 1.7.2000.

16. Z kolaudačního souhlasu [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 1. 8. 1995 bylo zjištěno, že 1 místnost v 1. PP povolena k užívání jako sušárna prádla.

17. Z žaloby podané Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21.3.2003, vedeno pod sp. zn. 17 C 250/2003 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako podílový spoluvlastník se po žalovaném domáhala zaplacení peněžité částky představující nájemné za sklepní prostory, které měl žalovaný užívat bez právního titulu. Dle žalobce sklepní prostory domu zůstaly v podílovém spoluvlastnictví dosavadních vlastníků a nestaly se součástí kterékoli z jednotek, ani součástí společných částí budovy.

18. Z dodatku ke smlouvě o reálném rozdělení nemovitostí sepsaného formou notářského zápisu ze dne 24.3.1995 soud zjistil, že níže uvedení spoluvlastníci domu [adresa] a st.parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], se dohodli na reálném rozdělení těchto nemovitostí, kdy si rozdělili dosud vyčleněné jednotky a dohodli dále, že pozemek a sklepy budou v podílovém spoluvlastnictví společnosti [právnická osoba] ve výši podílu [číslo] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každého s podílem [číslo].

19. Ze smlouvy o narovnání sporných práv ze dne 11. 3. 2004 bylo zjištěno, že tuto mezi sebou uzavřeli [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], společnost [právnická osoba] a žalovaný ohledně sklepních prostor užívaných žalovaným. Účastníci dohody uznali a učinili nesporným, že sklepní prostory přísluší jednotce [číslo], tak jak je držena a užívána žalovaným. [právnická osoba] byla na základě dohody od ostatních účastníků vyplacena náhrada za vypořádací podíl z reálného rozdělení za nevypořádaný převod sklepních místností ve výši 1 000 000 Kč, z čehož žalovaný uhradil jednu polovinu. Účastníci této dohody prohlásili, že po tomto narovnání jsou sklepní prostory součástí nebytových prostor označených jako jednotka [číslo] a že jejich výlučným vlastníkem je pan [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a tento stav odpovídá jejich pravé vůli o reálném rozdělení nemovitostí.

20. Ze zpětvzetí žaloby ze dne 9. 3. 2004 bylo zjištěno, že s ohledem na sjednání dohody o narovnání byla žaloba ve věci sp.zn, 17 C 250/2003 vzata zpět.

21. Ze stavebního povolení ze dne 17. 9. 1997 má soud za prokázané, že [anonymizováno] úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] povolil stavební úpravy části 1. NP a 1. PP domu [adresa] [ulice] úpravy měly sloužit k vybudování restaurace se zázemím.

22. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 17. 2. 1998 má soud za prokázané, že [anonymizováno] úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] povolil užívání restaurace v části 1. NP a 1. PP domu [adresa].

23. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 22. května 1997 má soud za prokázané, že [právnická osoba] s ostatními podílovými spoluvlastníky jako pronajímatelé pronajala [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o. nebytové prostory v 1 NP a 1 PP domu [adresa]. Dle připojených plánků (Přílohy č. 1 k prohlášení vlastníka ze dne 5.1.1995) byla restaurace vybudována v jednotce [číslo] sklepních prostorech v 1. podzemním podlaží.

24. Z listiny se souhlasem spoluvlastníků domu k žádosti o vydání stavebního povolení bylo zjištěno, že tito souhlasili s rekonstrukci restauraci [jméno] [příjmení] prováděné v roce 2001, souhlas byl přílohou k žádosti o vydání stavebního povolení, materiály k rekonstrukci byly v [jméno] [příjmení] u pana [celé jméno žalovaného].

25. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 ke sp. zn. 18 C 115/2007 zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] jeden ze spoluvlastníků společných částí domu [adresa] na [anonymizována dvě slova], podala dne 6.9.2007 žalobu na určení, že Prohlášení vlastníka domu ze dne 5. 1. 1995 je neplatné, neboť není správně vymezen prostor sklepů, čímž mohlo i dojít k chybnému výpočtu spoluvlastnických podílu jednotlivých vlastníku bytových jednotek (ze žaloby ze dne 3. 9. 2007). [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ve svých vyjádřeních k žalobě uvedly, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) je vlastníkem sklepních prostor, neboť tyto byly kupní smlouvou ze dne 20. 12. 2000 a smlouvou o narovnání sporných práv ze dne 11. 3. 2004 připojeny k jeho nebytové jednotce [číslo]. Nejde dle nich o neplatnost Prohlášení, ale o to, aby členové SVJ dodatkem k Prohlášení sjednotili právní a faktický stav. [jméno] [příjmení] bydlící v domě od roku 1981 ve svém vyjádření uvedl, že po vydání domu restituentům došlo na základě dohody vlastníků a jednotlivých nájemců ke zrušení sklepů jako příslušenství jednotlivých bytů. Z vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizováno] – [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [právnická osoba], [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 4. 2008 bylo zjištěno, že tito považují sklepní místnosti za společné části domu, které však byly vyloučeny z užívání všech vlastníků jednotek a ponechány do užívání jen některým vlastníkům jednotek v domě. Z důvodu mimosoudního vyřešení věci - uzavření dohody viz. bod 26 níže - byla žaloba vzata zpět (ze zpětvzetí žaloby ze dne 20. 7. 2011) a řízení zastaveno (z usnesení č. j. 18 C 115/2007-211).

26. Ze smlouvy o budoucích smlouvách s přílohami z roku 2011 bylo zjištěno, že účastníci, jimiž byli všichni vlastníci jednotek ve [anonymizována dvě slova] ([role v řízení]), zkonstatovali, že Prohlášení vlastníka budovy ze dne 13. 1. 1995 má vady. Zavázali se, mimojiné, formou uzavření jednotlivých smluv kupních a provedením změny Prohlášení vlastníka domu tak, aby jejich spoluvlastnické podíly na pozemku odpovídaly podílům na společných částech domu, odstranit do budoucna všechny vady Prohlášení vlastníka. V novém znění Prohlášení vlastníka definovali jednotku [číslo] restauraci, (tj. jednotku žalovaného) jako nebytový prostor umístěný v 1. nadzemním a 1. podzemním podlaží s celkovou plochou jednotky 388 m2. Dle popisu jednotlivých prostor v jednotce a schématu podlaží budovy měly být součástí takto vymezené jednotky rovněž sklepní prostory o výměře 214 m2 Smlouva byla podepsána všemi účastníky.

27. Z e-mailové komunikace 15. června 2020, 11. června 2020, 26. května 2020, 22. května 2020, 12. května 2020, 12. června 2020, 11. června 2020 bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným komunikovali skrze své právní zástupce ohledně příspěvku žalovaného do fondu oprav a užívání sklepních prostor žalovaným.

28. Z faktury [číslo] [rok] spolu se soupisem prací soud zjistil, že byla žalovanému dne 11. 11.2002 fakturována částka 763 955,50 Kč za práce na restauraci a sklepních prostorách spočívajících v odstranění popovodňových škod v prvním a druhém podzemním podlaží, včetně např. vybourání a odvozu odpadní ležaté kanalizace, položení a zabetonování kanalizace nové, sanace výtahových šachet apod.

29. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu vyjádřil názor, že dokud byly prostory restaurace pronajímány českým osobám, nebyly ohledně užívání sklepa ze strany žalobce vznášeny žádné námitky. Vznik sporu žalovaný shledával až v okamžiku, kdy prostor začal pronajímat syrské rodině. V uvedené skutečnosti shledával skrytý rasismus.

30. Z výpisu z Katastru nemovitostí [list vlastnictví] ke dni 4. 9. 2001 soud zjistil, že k tomuto datu byli jako vlastníci jednotky [číslo] evidováni [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Další, v té době vymezené, jednotky vlastnili [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a [anonymizováno] – [právnická osoba]

31. Z dalších důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti a neprovedl také dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť je pro posouzení věci nepovažoval za potřebné. Jednalo se zejména o navržené výslechy svědků [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [jméno], kteří se měli vyjádřit k úmyslu stran při uzavírání smluv a jednání a také k situaci v domě a opravám po povodních. Úmysl stran při uzavírání smluv je zjevný ze znění těchto smluv, kdy ve většině by navržení svědci ani nebyli jejich účastníky ([anonymizováno] [jméno] připravoval Prohlášení vlastníka v roce 1995). Soud je přesvědčen o tom, že z provedeného dokazovaní lze dostatečně posoudit skutkový stav a ve věci rozhodnout, aniž by mělo být takto provedené dokazování doplňováno dalšími důkazy. Proto navržené svědky k jednání nevolal a další dokazování zamítl.

32. Z nálezu Ústavního soudu ČR, sp.zn. II.ÚS 1250/2020 se podává, že„ Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že fakta každého případu jsou jedinečná a že je nezbytné vycházet z individuálních okolností jednotlivého případu, a to i když jeho specifické okolnosti mohou být složité a netypické, což však nevyvazuje soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Jinak řečeno jde o povinnost zvažovat velmi pečlivě vše, co vyšlo v řízení najevo. Součástí práva na spravedlivý proces je návaznost mezi skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry. Povinnost soudů nalézat právo neznamená respektovat pouze výslovné pokyny v textu zákona, ale též povinnost zjišťovat, co je právem tam, kde jde o interpretaci abstraktních ústavních zásad. Stěžejní je vždy interpretace vůle smluvních stran a přednostní role takového výkladu, jenž nevede k neplatnosti zkoumané smlouvy, nebo, jako v daném případě, souboru na sebe navazujících smluv, pokud není zcela zřejmé, že odporují zákonu (zde je však na místě restriktivní interpretace) nebo se jednoznačně příčí dobrým mravům. Vždy je nutno přihlížet k oněm zvláštním okolnostem, za kterých a proč byly dané dohody uzavřeny.“ 33. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný nabyl jednotku [číslo] v prosinci roku 2000 na základě kupní smlouvy ze dne 20.12.2000 uzavřené s jejími podílovými spoluvlastníky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle této smlouvy k vlastnictví jednotky dále patřil spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a vlastnictví sklepních místností. Vlastnictví ke sklepním prostorům však prodávající platně převést nemohli z důvodu níže uvedených nedostatků.

34. Původní spoluvlastníci domu [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], když Prohlášením vlastníka ze dne 5.1.1995 vymezovali první jednotky v restituované nemovitosti, nevymezili sklepní prostory jako společné části domu. Naopak v Prohlášení vlastníka domu bylo uvedeno, že sklepní místnosti nebudou převáděny do spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Sklepy měly zůstat v podílovém spoluvlastnictví původních vlastníků domu a obecně v této době nebyly vnímány jako příslušenství jednotlivých bytů nebo společné prostory, které by měly sloužit všem vlastníkům jednotek (jak vyplývá i z vyjádření [jméno] [příjmení] založeného ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 18 C 115/2007). Sklepy tedy zůstaly dle Prohlášení vlastníka v podílovém spoluvlastnictví [ulice] realitní kanceláře s podílem [číslo] a původních spoluvlastníků domu každého s podílem [číslo] a tito s nimi počali samostatně nakládat a to spolu s jednotkou [číslo] nebytovým prostorem - kancelářemi v 1. nadzemním podlaží domu. Společně je tak 22.5.1997 pronajali k tomu, aby v nich byla vybudována a provozována restaurace. Což se stalo a restaurace byla v těchto prostorách (jednotce [číslo] v prvním nadzemním podlaží a sklepích v prvním podzemním podlaží) zkolaudována dne [datum]. Dále se prodávaly jednotlivé vymezené jednotky v domě a ze zákona, k účinnosti nabytí zák.č. 103/2000 Sb., tj. ke dni 1.7.2000 vzniklo Společenství vlastníků jednotek tím, že nejméně tři z bytových jednotek byly předány různým vlastníkům. Samo [anonymizováno] ([role v řízení]) však ještě žádnou činnost nevykonávalo, jeho první schůze proběhla až dne 17.6.2003. Již dávno předtím, dne 20.12.2000, zakoupil prostory užívané jako restaurace za 3.500.000 Kč žalovaný. Tyto prostory, aniž by to bylo zprvu někým napadáno (ať již ze strany [právnická osoba] nebo [anonymizována dvě slova], které de facto ještě neexistovalo) také jako vlastník užíval. Jak vyplynulo z vyjádření ve věci sporu před Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 18 C 115/2007, vlastníci ostatních bytových jednotek považovali sklepní místnosti za společné části domu, které však byly vyloučeny původními vlastníky domu z užívání všech vlastníků jednotek a ponechány do užívání jen některým vlastníkům jednotek v domě, tedy žalovanému. Žalovaný tedy sklepní prostory a zakoupenou jednotku využíval jako jeden celek, dále je pronajímal a hradil vzniklé náklady s nimi spojené. Zaplatil tak například za jejich rekonstrukci po povodních, které dům postihly v roce 2002, ze svých prostředků částku 763 955,50 Kč. Přičemž v rámci této rekonstrukce hradil též náklady spojené se zatopením společných částí domu, když uhradil, mimojiné, vybourání a odvoz odpadní ležaté kanalizace, položení a zabetonování kanalizace nové a sanaci výtahových šachet.

35. První problém se objevil v roce 2003, kdy společnost [právnická osoba] jako podílový spoluvlastník se po žalovaném domáhala zaplacení peněžité částky představující nájemné za sklepní prostory, které měl žalovaný užívat bez právního titulu. K tomu je možno podotknout, že ať byla dohoda mezi [právnická osoba], která nejméně tři roky žádný nájem nepožadovala, a původními vlastníky jednotky [číslo] prodávané těmito vlastníky spolu se sklepními prostorami žalovanému, jakákoli, nebylo doloženo nic jiného, než že podíly ke sklepním prostorům zůstávaly dle původního Prohlášení vlastníků: [právnická osoba] s podílem [číslo] a zbývající původní spoluvlastníci domu každý s podílem [číslo]. Jak plyne z dodatku ke smlouvě o reálném rozdělení nemovitostí sepsaného formou notářského zápisu ze dne [datum] níže uvedení spoluvlastníci domu [adresa] a st.parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], se dohodli na reálném rozdělení těchto nemovitostí tak, že si rozdělili dosud vyčleněné jednotky a dohodli dále, že pozemek a sklepy budou v podílovém spoluvlastnictví společnosti [právnická osoba] ve výši podílu [číslo] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každého s podílem [číslo]. [příjmení] byl veden u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 250/2003 a byl ukončen dohodou o narovnání. Tuto mezi sebou dne [datum] uzavřeli [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (vlastnící tehdy ve spoluvlastnictví jednotku [číslo]), společnost [právnická osoba] a žalovaný. Upravili jí režim sklepních prostor užívaných žalovaným. Účastníci dohody uznali a učinili nesporným, že sklepní prostory přísluší k jednotce [číslo], tak jak je držena a užívána žalovaným. [právnická osoba] byla na základě dohody od ostatních účastníků vyplacena náhrada za vypořádací podíl z reálného rozdělení za nevypořádaný převod sklepních místností ve výši 1 000 000 Kč, z čehož žalovaný uhradil jednu polovinu. Účastníci této dohody prohlásili, že po tomto narovnání jsou sklepní prostory součástí nebytových prostor označených jako jednotka [číslo] a že jejich výlučným vlastníkem je pan [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a tento stav odpovídá jejich pravé vůli o reálném rozdělení nemovitostí.

36. Z uvedených skutečností soud dovodil, že vůle původních vlastníků domu, či jejich nástupců ([obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], resp. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [právnická osoba]) při jeho dělení na jednotky, dotčená reálným rozdělením jednotek v domě a dohodou o narovnání byla taková, že vlastnictví sklepních prostor nepřejde na vlastníky všech jednotek nýbrž, že se stanou tyto sklepní prostory součástí jednotky [číslo] jako takové budou s jednotkou prodány. Vůle rozhodujících osob sice byla taková, nicméně nenašla naplnění, které by řádně napravilo původní chybu v Prohlášení vlastníků domu o vymezení jednotek ze dne 5. 1. 1995, vyjasnilo též podíly na společných částech budovy a vedlo k zápisu do katastru nemovitostí. Po třech letech se tak problém objevil znovu, a to v podobě žaloby podané jedním z vlastníků bytové jednotky v domě a spoluvlastníkem pozemku a společných částí domu, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ta se u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 6.9.2007 domáhala určení, že Prohlášení vlastníka domu ze dne 5. 1. 1995 je neplatné, neboť není správně vymezen prostor sklepů, čímž mohlo i dojít k chybnému výpočtu spoluvlastnických podílu jednotlivých vlastníku bytových jednotek. Rovněž řízení o této žalobě bylo nakonec ukončeno jeho zastavením pro zpětvzetí žaloby, když vlastníci jednotek uzavřeli v roce 2011 Smlouvu o budoucích smlouvách. Účastníci této dohody, jimiž byli všichni vlastníci jednotek ve [anonymizována dvě slova] ([role v řízení]), zkonstatovali, že Prohlášení vlastníka budovy ze dne 13. 1. 1995 má vady. Zavázali se, mimojiné, formou uzavření jednotlivých smluv kupních a provedením změny Prohlášení vlastníka domu tak, aby jejich spoluvlastnické podíly na pozemku odpovídaly podílům na společných částech domu, odstranit do budoucna všechny vady Prohlášení vlastníka. V novém znění Prohlášení vlastníka definovali jednotku [číslo] restauraci, (tj. jednotku žalovaného) jako nebytový prostor umístěný v 1. nadzemním a 1. podzemním podlaží s celkovou plochou jednotky 388 m2. Dle popisu jednotlivých prostor v jednotce a schématu podlaží budovy měly být součástí takto vymezené jednotky rovněž sklepní prostory o výměře 214 m2 Smlouva byla podepsána všemi účastníky. Tedy již po několikáté byla projevena vůle oddělit režim sklepů z režimu společných prostor užívaných všemi vlastníky, přimknout je k vlastnictví jednotky [číslo] narovnat tak stav právní se stavem faktickým po dobu mnoha let udržovaným. Ani tato dohoda nakonec nenašla uplatnění, strany, byť ji podepsaly, podle ní nepostupovaly. Znovu však po dlouhou dobu nikdo právo žalovaného k užívání sklepů nezpochybňoval a to až do roku 2018. Tehdy počaly spory a jednání mezi žalobcem a žalovaným, mimojiné, o výši příspěvku na opravy a údržbu a o užívání sklepů. Dohodu se nepodařilo nalézt a byla proto podána tato žaloba. Žalovaný podal rovněž žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, kde se ve smyslu § 1168 odst. 1 o.z. domáhá odstranění vad Prohlášení vlastníka domu ze dne 5.1.1995. Jím podaná žaloba není důvodem, pro který by měl zdejší soud přerušit řízení ve věci nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, proto soud ve věci rozhodl, a to za použití níže uvedených ustanovení. <i>37. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví k bytům ve znění účinném ke dni 5.1.1995 vlastník budovy může prohlásit, že v budově vymezuje jednotky podle tohoto zákona. Prohlášení musí mít písemnou formu a musí být o něm učiněn zápis vkladem do katastru nemovitostí. Vkladem do katastru nemovitostí se stane dosavadní vlastník budovy vlastníkem každé jednotky. Spolu s prohlášením se katastrálnímu úřadu zpravidla předkládá smlouva o převodu první jednotky.</i> <i>38. Podle odst. 3 Prohlášení podle odstavce 1 musí obsahovat</i> <i>b) popis bytů a nebytových prostorů, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytů nebo nebytových prostorů,</i> <i>c) určení společných částí budovy včetně určení, které části budovy budou společné vlastníkům jen některých jednotek,</i> <i>d) stanovení spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech budovy.</i> <i>39. Podle § 2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví k bytům se pro účely tohoto zákona rozumí společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, rozvody tepla a teplé vody, kanalizace, plynu, elektřiny, společné antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu považují příslušenství domu (např. studny, oplocení) a stavby vedlejší včetně jejich příslušenství.</i> <i>40. Podle § 8 odst. 1 zák.č. 72/1994 Sb. společné části domu jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu.</i> <i>41. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>42. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>43. Podle § 3063 o.z. nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.</i> 44. Soud má za to, že nebylo možno postupovat způsobem, který užili spoluvlastníci budovy v Prohlášení ze dne 5.1.1995 a sklepy v prvním podzemním podlaží jako část z vymezovaných prostor ponechat v podílovém spoluvlastnictví, mimo ostatní vymezované prostory a mimo podílové spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Tedy vyjmout je vlastně z režimu zák.č. 72/1994 Sb. a ponechat je v režimu původního spoluvlastnictví vlastníků domu. V tomto neodpovídá Prohlášení ze dne 5.1.1995 zákonné úpravě, podle které bylo možno u společných částí budovy (za něž v bodě C. 2. spoluvlastníci budovy sklepní prostory označili), sklepy určit jako společné části budovy pro všechny vlastníky, nebo jen pro vlastníky některých jednotek.

45. Nicméně nelze opominout, že několikrát projevená vůle, ať již původních vlastníků domu, či následně samotného žalobce, resp. všech jeho členů, směřovala bezpochyby k tomu, aby sklepní prostory byly užívány společně s nebytovou jednotkou žalovaného, se kterou tvoří jeden funkční kolaudovaný celek. Tomu odpovídají mnohé snahy výše popsané, kdy se účastníci snažili prvotní nedokonalost Prohlášení různými způsoby napravovat, vždy však s tím výsledkem, že sporné sklepy má užívat žalovaný. Ten je také v rámci kupní smlouvy v roce 2000, ještě dlouho předtím, než žalovaný počal fakticky existovat, zaplatil. Neboť již tehdy byly sklepy součástí prostor restaurace, kterou žalovaný v podobě nebytového prostoru – jednotky [číslo] kupoval. Zaplatil pak za ně ještě jednou v roce 2004 při uzavření dohody o narovnání. Vzhledem k nesprávnému vymezení prostor a také skutečnosti, že při uzavírání kupní smlouvy v roce 2000 na straně prodávající stáli pouze menšinoví spoluvlastníci, kteréžto nedostatky nezhojila ani dohoda o narovnání, dle názoru soudu žalovaný nemohl ke sklepům nabýt vlastnictví. Soud je však přesvědčen o tom, že je nutno respektovat projevenou vůli, snahy zúčastněných srovnat stav faktický, po dlouhou dobu udržovaný, se stavem právním. Přihlížet k tomu, že tento stav byl také ze strany žalobce velmi dlouho akceptován a všichni jeho členové se v roce 2011 dohodou, kterou stvrdili svými podpisy, zavázali k postupu, jímž by provedli změny v Prohlášení vlastníka domu ze dne 5.1.1995, kde by definovali jednotku [číslo] restauraci, (tj. jednotku žalovaného) jako nebytový prostor umístěný v 1. nadzemním a 1. podzemním podlaží s celkovou plochou jednotky 388 m2, tedy s dotčenými sklepními prostory. Dle názoru soudu se tak na sklepní prostory musí nahlížet jako na společné části domu určené k užívání jen některých jednotek, zde konkrétně k užívání pouze vlastníka jednotky [číslo] tj. žalovaného.

46. Spravedlivý důvod k jejich užívání pak lze shledat nejenom v existenci či neexistenci právního důvodu, který soud ve světle nálezu Ústavního soudu ČR, sp.zn. II.ÚS 1250/2020, shledává, ale s ohledem na výše popsané skutečnosti pokrývající dobu dvaceti let i v zásadách slušnosti a zvyklostí soukromého života. Soud proto neshledal, že by užíváním dotčených prostor došlo k obohacení žalovaného na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. S ohledem na výše uvedené žalobu zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 857,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 288 000 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za šest úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2020, vyjádření ze dne 9. 12. 2021, účast na ústním jednání dne 9. 11. 2021, dne 25. 3. 2022 a dne 21. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 a. t.) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 12 297,60 Kč.

48. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).