7 C 27/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 12 756 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 756 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 756 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 151,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 1. 2025 (ve znění doplnění žaloby došlé dne 12. 3. 2025) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 756 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 1. 7. 2024 uzavřena pracovní smlouva. Dne 8. 8. 2024 mu byla vyplacena záloha na mzdu za srpen 2024 ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však v uvedeném měsíci odpracoval pouze dvě směny, a to dne 1. 8. 2024 (od 12:57 do 16:06) a dne 7. 8. 2024 (od 13:23 do 23:27), čímž mu vznikl nárok na mzdu pouze ve výši 2 244 Kč. Žalovaný se následně bez řádné omluvy přestal dostavovat do zaměstnání, a proto žalobkyně přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobkyně požaduje vrácení přeplatku ve výši 12 756 Kč, který považuje za bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně i žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly výzvy řádně doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 1. 7. 2024 smlouvu, ve které bylo ujednáno, že žalovaný bude u žalobkyně pracovat jako obsluha bowlingu, barman a číšník, dnem nástupu do práce byl 1. 7. 2024 a sjednaná mzda činila 21 300 Kč (viz pracovní smlouva). Dne 8. 8. 2024 zaslala žalobkyně na účet žalovaného zálohu na mzdu ve výši 15 000 Kč (viz potvrzení o potvrzení transakce, sdělení banky žalovaného). Dne 3. 9. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že se 19 dní nedostavil do pracovního procesu bez řádné omluvy a udání důvodu (viz okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 3. 9. 2024 vč. dodejky). Mzda žalovaného činila 170 Kč/hodina; žalovaný za měsíc srpen 2024 odpracoval dvě směny, a to dne 1. 8. 2024 (od 12:57 do 16:06), za což mu náleží mzda ve výši 533 Kč, a dne 7. 8. 2024 (od 13:23 do 23:27), za což mu náleží mzda ve výši 1 711 Kč (viz evidence mzdy žalovaného). Žalovanou částku žalovaný neuhradil, a to ani poté, co byl k plnění vyzván ze strany zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2024 s upozorněním na možné soudní řešení sporu (viz předžalobní výzva vč. potvrzení o odeslání).

5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

6. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), musí být závislá práce vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

7. Podle § 33 odst. 1 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po právní stránce soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pracovní smlouva a žalovanému tak za vykonanou závislou práci náležela mzda. Žalobkyně žalovanému na mzdu vyplatila zálohu ve výši 15 000 Kč, žalovanému však za odpracované hodiny vznikl nárok pouze na částku 2 244 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zbytek měsíce srpna 2024 do práce bez omluvy nenastoupil a pracovní poměr byl následně ukončen okamžitým zrušením ze strany žalobkyně, nevznikl mu nárok na další mzdu.

11. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení nevyčerpaná část zálohy ve výši 12 756 Kč (15 000 Kč – 2 244 Kč), neboť se jedná o plnění z právního důvodu, který odpadl, ve smyslu § 2991 o. z.

12. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v částce 8 151,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „a. t.” ), z tarifní hodnoty ve výši 12 756 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 910 Kč ve výši 1 241,10 Kč.

14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).