7 C 271/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 73 847,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 928 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 928 Kč od 2.3.2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 31 919,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 568,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 904,91 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 46 241,84 Kč od 28.9.2023 do 1. 3. 2024 ve výši 11,75 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 4 313,84 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úroku 20,94 % ročně z částky 46 241,84 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 73 847 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit v souvislosti s poskytnutím zápůjčky částku 35 750 Kč, složenou z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23 211 Kč (při úrokové sazbě 20,94 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku ve výši 7 943 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 3 532 Kč do 11. 6. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 46 241,84 Kč a na poplatku za úvěr částku 27 605,71 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokuje též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 7 072 Kč, poté již neuhradil ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaný uzavřeli dne 11. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit spolu s poplatkem ve výši 32 654 Kč (tvořeným úrokem ve výši 23 211 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 943 Kč) vrátit v 24 měsíčních splátkách po 3 532 Kč (poslední splátka ve výši 3 514 Kč). Ve splátkách je zahrnuto též pojistné za doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 3 096 Kč. Žalovaný si zvolil službu komfortního a flexibilního splácení, přičemž podpisem smlouvy stvrdil, že obdržel v hotovosti celkovou výši úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ). Před uzavřením smlouvy, dne 11. 6. 2021, vyplnil žalovaný standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je ženatý, o úvěr žádá za účelem pokrytí neočekávaných výdajů, nevyživuje žádnou osobu. Jako zdroj příjmů označil políčko pracovní poměr s pracovním zařazením galvanický pracovník. Dále žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí částku 21 062 Kč, že další čisté příjmy jeho domácnosti činí 0 Kč, a že jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Formulář potvrzuje, že byly ověřeny dvě výplatní pásky žalovaného. Žalovaný nedeklaroval existenci žádného svého dalšího úvěru ani kreditní karty. Dle uvedl, že na jeho jméno není veden bankovní účet (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný uhradil na úvěr částku 7 072 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, v němž je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , tel. číslo, a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 s podacím lístkem). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 1. 3. 2024 (viz výzva k plnění ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku).

6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

17. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

20. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že dosahuje čistého příjmu 21 062 Kč. Dále deklaroval výdaje ve výši 3 000 Kč. Tuto částku měsíčních výdajů soud považuje za zjevně podhodnocenou. Dané výdaje nebyly pro účely posouzení žádosti o úvěr jakkoli konkretizovány, přesto, že se na první pohled jeví zkreslené. Za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, vyvstává otázka, zda by částka 3 000 Kč měsíčně mohla postačovat, byť jen na základní údržbu domu/bytu a měsíční náklady spojené s energiemi. Je zřejmé, že žalovaný musel měsíčně vynakládat vyšší výdaje, když částka 3 000 Kč nedosahuje ani výše životního minima jednotlivce v roce 2021 (3 860 Kč). Životní minimum jednotlivce přitom nezahrnuje náklady na bydlení, ale představuje toliko minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Za situace, kdy se výdaje žalovaného deklarované v žádosti o úvěr jevily takto výrazně podhodnocené, měla žalobkyně jejich přezkumu věnovat zvýšenou pozornost. Jak bylo uvedeno shora, poskytovatelé úvěrů jsou povinni informace poskytnuté zájemci o úvěry řádně ověřovat. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom nepožadovala žádné doklady, jejichž prostřednictvím by ověřila výši výdajů žalovaného na energie a další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jídlo, jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení a další. Pochyby právní předchůdkyně žalobkyně nutně musela vzbuzovat i absence bankovního účtu žalovaného, z čehož dále plyne, že nebyly ověřovány ani reálné transakce žalovaného či jeho disponibilní zdroje. Takto omezené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá shora uvedeným požadavkům na odbornou péči. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. Poskytovanou částku již soud považuje za relativně vyšší a lze podotknout, že jest třeba přihlížet i k požadovanému příslušenství, poplatkům, případně smluvním pokutám. Jinou míru pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužní částka blížit „ nezkoumanému „ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde při poskytnuté jistině 49 000 Kč v důsledku smluvních ujednání došlo dle tvrzení žalobkyně ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 21.9.2023, k navýšení pohledávky bez příslušenství na částku 109 079,74 Kč, byť žalobkyně celou částku nepožaduje. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen, je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. V tomto případě rovněž soud, jak výše uvádí, nepřehlédl, že žalovaný neměl účet a v rámci jím sdělovaných údajů byly sdělovány údaje nevěrohodné a neodpovídající.

21. Soud proto uzavřel, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného, zejména po výdajové stránce, a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 49 000 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 7 072 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 41 928 Kč (49 000 Kč – 7 072 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému v předžalobní upomínce, tj. ode dne 2. 3. 2024, a to ve výši limitované požadavkem žalobkyně (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).