7 C 366/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 73 025 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 750 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 288,49 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 750 Kč jdoucím od 15.12.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 63 275 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 518,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 925,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 217,85 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroku 22,08 % ročně z částky 20 967,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 993,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 333,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 530,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úroku 23,79 % ročně z částky 11 530,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 uplatnila dva nároky za žalovanou z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“).

2. Z titulu první smlouvy se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 35 844 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 993,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 333,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 530,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 11 530,32 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100262250, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč oproti závazku žalované zaplatit za to částku 52 414 Kč, tj. kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná měla zápůjčku splatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 877 Kč do 22. 6. 2022. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 11 530,32 Kč a na poplatku za úvěr částku 24 313,68 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 66 054 Kč. Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

3. Z titulu druhé smlouvy se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 181 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 806,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 925,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 967,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 20 967,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100184509, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč oproti závazku žalované zaplatit za to částku 28 312 Kč, tj. kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 103 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná měla zápůjčku splatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 539 Kč do 3. 10. 2022. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 20 967,85 Kč a na poplatku za úvěr částku 16 213,15 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 15 250 Kč. Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

5. Žalovaná je státním občanem Bulharské republiky s bydlištěm v České republice, proto se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je založena dle čl. 7 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy a zdejší soud je příslušný pro místo, kde měl být závazek splněn. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť toto právo bylo výslovně zvoleno v úvěrové smlouvě (čl. 10.

2. Smluvních podmínek).

6. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná uzavřely dne 17. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100262250, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 49 705 Kč (tvořeným úrokem ve výši 48 205 Kč a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč) vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 4 877 Kč (poslední splátka ve výši 4 874 Kč) (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 100262250). Před uzavřením smlouvy, dne 17. 9. 2020, vyplnila žalovaná standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedla, že bydlí v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je svobodná, vyživuje dvě další osoby, o úvěr žádá za účelem pokrytí neočekáváných výdajů, jejím zdrojem příjmů je práce na plný úvazek na pozici dělník pro společnost , právnická osoba, . Dále žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem činí částku 18 711 Kč, a že má měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a dále výdaje na externí splátky ve výši 8 000 Kč. Formulář potvrzuje, že byla ověřena pracovní smlouva žalované a dvě výplatní pásky za červenec a srpen roku 2020 (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 17. 9. 2020). Žalovaná uhradila na úvěr ze dne 17. 9. 2020 částku 66 054 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022).

9. Dále právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná uzavřely dne 28. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 100184509, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 25 603 Kč (tvořeným úrokem ve výši 24 103 Kč a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč) vrátit ve 21 měsíčních splátkách po 2 539 Kč (poslední splátka ve výši 2 532 Kč) (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 1001845009). Před uzavřením smlouvy, dne 28. 12. 2020, vyplnila žalovaná standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedla, že bydlí v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je vdaná, vyživuje jednu další osobu, o úvěr žádá za účelem pokrytí neočekáváných výdajů, jejím zdrojem příjmů je práce na plný úvazek na pozici výroba pro společnost , právnická osoba, . Dále žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem činí částku 21 312 Kč, a že má měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a dále výdaje na externí splátky ve výši 5 000 Kč a výdaje na interní splátky ve výši 4 877 Kč. Žalovaná zaškrtla, že má zápůjčku u jiné společnosti. Formulář potvrzuje, že byla ověřena pracovní smlouva žalované a dvě výplatní pásky za listopad a prosinec roku 2020 (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 28. 12. 2020). Částka 25 000 Kč byla žalobkyní dne 29. 12. 2024 převedena na účet uvedený v žalobkyní podepsané smlouvě (prokázáno výpisem obratů). Žalovaná uhradila na úvěr z 28. 12. 2020 celkem 15 250 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022).

10. Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 s podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu (viz výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

21. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, které jsou zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

22. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

23. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

24. V první žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že dosahuje čistého příjmu 18 711 Kč. Po odečtení splátek externích úvěrů v tvrzené výši 8 000 Kč by jí měsíčně zbývalo 10 711 Kč. Po odečtení předpokládané splátky nově poskytovaného úvěru (4 877 Kč) by jí měsíčně zbývalo 5 834 Kč. Z této částky by pak měla vyživovat další dvě osoby, což se soudu s ohledem na náklady obživy běžných osob jeví jako zcela nereálné. Zároveň soud upozorňuje na zjevně podhodnocené výdaje, které byly žalovanou deklarovány v částce 3 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná uvedla v žádosti, že je nájemníkem, si lze stěží představit, že částka 3 000 Kč by měla být skutečnou výší jejích měsíčních výdajů. Po konkrétním složení výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak nepátrala a tyto žádným prokazatelným způsobem neověřovala oproti konkrétním podkladům. Při zkoumání úvěruschopnosti přitom bylo nutné zaměřit se nejenom na příjmy klienta, ale i na jím prokazované výdaje a tyto porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Za situace, kdy žalovaná byla již v době žádosti o úvěr úvěrově zatížena externími splátkami, vyžadoval proces ověření její úvěruschopnosti zvýšenou obezřetnost, kterou však právní předchůdkyně žalobkyně nevynaložila. Soud proto konstatuje, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti v případě první smlouvy bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

25. K obdobným závěrům dospěl soud i v případě druhé smlouvy, kterou bylo žalované za tři měsíce od uzavření první smlouvy poskytnuto dalších 25 000 Kč. Ani v tomto druhém případě právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala skladbu výdajů žalované a jejich tvrzenou výši nijak neověřovala. To vše za situace, kdy žalovaná dle žádosti měla splácet 5 000 Kč na externí splátky, 4 877 Kč na závazek z první smlouvy a 2 539 Kč na nově poskytovaný úvěr. Na úvěry by tak splácela 12 416 Kč a měsíčně by jí na vlastní výdaje a výživu další jedné osoby zbývala částka 8 896 Kč. I v případě druhé smlouvy má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že jest třeba při zkoumání úvěruschopnosti zohledňovat i příslušenství, poplatky a smluvní pokuty. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistinám úvěru v důsledku takového smluvního navýšení žadatel zaplatí částku dvojnásobnou. V takovém případě je třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla předchůdkyně žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaná s ohledem na své předchozí závazky bude úvěr splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal obě smlouvy o úvěru absolutně neplatnými.

27. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

28. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle první neplatné smlouvy byla vyplacena částka 50 000 Kč, která byla žalovanou zcela splacena. V případě druhé smlouvy byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč. Pakliže žalobkyně v souvislosti s druhou neplatnou smlouvou uhradila 15 250 Kč, je nadále povinna vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 9 750 Kč (25 000 Kč – 15 250 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté a nevrácené jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy měla být zaplacena poslední splátka žalovanou, tj. ode dne 4.10.2022, a to ve výši limitované požadavkem žalobkyně (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalované, jenž byla v řízení z větší části úspěšná, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).

30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).