7 C 370/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 257,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 400 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 400 Kč jdoucím od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky ve výši 9 857,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 754,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 992,26 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 826,39 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 2 426,39 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, úroku 28,02 % ročně z částky 8 826,39 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 uplatnila za žalovanou nárok ve výši 16 257,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Tvrdila, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 28. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč oproti závazku žalované zaplatit za to částku 20 477 Kč, tj. jistinu úvěru, kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč (při úrokové sazbě 28,02 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částku 1 560 Kč za doplňkové pojištění. Žalovaná měla úvěr splatit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč do 27. 2. 2022, přičemž poslední splátka činila 383 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna na jistině částku 8 826,39 Kč a na poplatku za úvěr částku 7 431,49 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokuje též zaplacení příslušenství. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 3 600 Kč, poté již žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná uzavřely dne 28. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč (tvořeným úrokem ve výši 5 101 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč) a částku 1 560 Kč za doplňkové pojištění, vrátit v 52 týdenních splátkách po 394 Kč (poslední splátka ve výši 383 Kč). Ve splátkách je zahrnuto též pojistné za doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 1 560 Kč. Žalovaná si zvolila službu komfortního a flexibilního splácení, přičemž podpisem smlouvy stvrdila, že obdržela v hotovosti celkovou výši úvěru (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením smlouvy, dne 28. 2. 2021, vyplnila žalovaná standardizovaný formulář žalobkyně, tzv. zákaznickou kartu, v níž uvedla, že bydlí formou spolubydlení, její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, má partnera, o úvěr žádá za účelem pokrytí neočekávaných výdajů, vyživuje jednu osobu. Jako zdroj příjmů označila políčko mateřská/rodičovská dovolená. Dále žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem činí částku 8 000 Kč, že další čisté příjmy její domácnosti činí 20 000 Kč, a že její odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Formulář potvrzuje, že bylo ověřeno rozhodnutí o přiznání dávky žalované z roku 2020. Žalovaná nedeklarovala existenci žádného svého dalšího úvěru ani kreditní karty (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 28. 2. 2021). Žalovaná uhradila na úvěr ze dne 28. 2. 2021 částku 3 600 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022). Na základě smlouvy o postoupení byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupeny na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, v němž je pohledávka za žalovanou uvedena pod položkou 1505 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 s podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023). Před podáním žaloby byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 16. 6. 2023 (viz výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

15. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o.z.).

16. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

18. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované.

19. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

20. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že dosahuje čistého příjmu 8 000 Kč, přičemž bylo zřejmé, že tento je tvořen rodičovským příspěvkem. Po odečtení měsíční splátky úvěru by jí zbývalo necelých 6 300 Kč. Z této částky by pak měla vyživovat nejen sebe, ale též další osobu, což se soudu s ohledem na náklady obživy běžných osob jeví jako nereálné. Byť žalovaná v žádosti uvedla, že spolubydlí s partnerem a společný příjem domácnosti činí 28 000 Kč, nejsou zřejmé další okolnosti o tom, nakolik může partner svým příjmem saturovat životní potřeby žalované a jejího dítěte. Za této situace mělo být prošetření poměrů žalované o to důkladnější, zejména pak, když její tvrzení výdaje v žádosti o úvěr byl zjevně podhodnoceny na částku 4 000 Kč. I pokud by bylo bydlení žalované hrazeno z příjmů partnera, který měl pobírat 20 000 Kč, musel by partner vynakládat část svých prostředků i na obživu dítěte žalované. Jinými slovy, z příjmu 28 000 Kč ( který ale nebyl doložen ) by mělo být hrazeno nejméně bydlení a náklady na obživu dvou dospělých osob a jednoho dítěte. Tato situace proto vyžadovala vyšší obezřetnost poskytovatele úvěru, a tedy právní předchůdce žalobkyně měl důkladněji pátrat po složení výdajů žalované, na tyto se blíže zaměřit a požadovat doložení spolubydlení a dále příjmu a výdajů partnera žalované, neboť bylo zřejmé, že žalovaná sama ze svého příjmu není schopna bydlení, výživu a běžné výdaje pro sebe a své dítě zajistit. Po konkrétním složení výdajů žalované a majetkové situace partnera žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak nepátrala, byť i pouhým vyjasněním dalších údajů, a tyto žádným prokazatelným způsobem neověřovala oproti konkrétním podkladům. Při zkoumání úvěruschopnosti přitom bylo nutné zaměřit se nejenom na příjmy klienta, ale i na jím prokazované výdaje a tyto porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Proces ověření úvěruschopnosti žalované vyžadoval zvýšenou obezřetnost, kterou však právní předchůdkyně žalobkyně nevynaložila. Soud proto konstatuje, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti v případě první smlouvy bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru je třeba při zkoumání úvěruschopnosti zohledňovat i příslušenství, poplatky a případné smluvní pokuty. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „ nezkoumanému „ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku dalších smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině úvěru v důsledku takového smluvního navýšení žadatel zaplatí částku více než dvojnásobnou. V takovém případě je třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla předchůdkyně žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaná bude úvěr splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou.

22. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 10 000 Kč. Pakliže žalobkyně v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradila 3 600 Kč, je nadále povinna vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 6 400 Kč (10 000 Kč – 3 600 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalované v předžalobní upomínce, tj. ode dne 17. 6. 2023, a to ve výši limitované požadavkem žalobkyně (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žalované, jenž byla v řízení z větší části úspěšná, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).