7 C 372/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: ad 1) právnická osoba v likvidaci, IČO sídlem adresa žalované ad 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa o zaplacení 386 363,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalované ad 1) a ad 2) jsou povinny zaplatit žalobkyni částku ve výši 367 739,28 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 55 874 Kč od 16. 2. 2019 do 4. 10. 2019, se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 32 495 Kč od 5. 10. 2019 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 55 874 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 55 874 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 762,23 Kč od 14. 12. 2018 do 4. 1. 2019, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 55 874 Kč od 16. 12. 2018 do 4. 1. 2019, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 55 874 Kč od 16. 1. 2019 do 23. 4. 2019, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 621 Kč od 14. 8. 2019 do 4. 10. 2019, a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s tím, že plněním jedné z žalovaných v rozsahu poskytnutého plnění zaniká povinnost druhé z žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 18 624,69 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení, se v řízení zastavuje.

III. Žalované ad 1) a ad 2) jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 69 507,62 Kč s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé z žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 386 363,97 Kč s příslušenství uvedeným shora ve výroku I. a II. rozsudku z titulu neuhrazeného nájemného a toho vyplývající smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou ad 1) uzavřela dne 19. 11. 2018 Rámcovou smlouvu o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel a Leasingovou smlouvu, na základě které poskytla žalované ad 1) motorové vozidlo Audi A7, [VIN kód]. Za pronajaté vozidlo vyúčtovala žalované ad 1) za únor 2019 nájemné fakturou [číslo] na částku 55 874 Kč (po částečném uhrazení fakturované částky činí dlužná částka 32 495 Kč), fakturou [číslo] nájemné za březen 2019 částkou 55 876 Kč, fakturou [číslo] za duben 2019 nájemné částkou 55 876 Kč a fakturou za část měsíce květen 2019 nájemné částkou 18 624,69. Na tyto faktury žalovaná ad 1) ničeho neuhradila. Současně žalobkyně požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky vyplývající z každé faktury, u nichž žalovaná ad 1) byla v prodlení a smluvní pokutu ve výši 223 496,28 Kč za předčasné ukončení smlouvy. Žádala tedy smluvní úrok z prodlení od jeho počátku daného splatností faktur do zaplacení faktur, když tvrdila, že faktury č. FV [číslo], splatná dne 13.12.2018 a FV [číslo], splatná dne 15.12.2018, byly hrazeny až dne 4.1.2019. Faktura FV [číslo], splatná dne 15.1.2019 byla uhrazena dne 23.4.2019 a faktura FV [číslo], splatná dne 13.8.2019 byla uhrazena až dne 4.10.2019. Dále tvrdila, že uzavřela s žalovanou ad 2), která je jediným společníkem a jedinou jednatelkou žalované ad 1) dne 19. 11. 2018 Dohodu o ručení, ve které se žalovaná ad 2) zavázala ručit za všechny pohledávky žalobkyně za žalovanou ad 1).

2. Ve věci se za žalovanou ad 1) vyjádřil nejprve likvidátor, který sdělil, že nemá žádné informace, z procesní opatrnosti však nárok neuznává a namítá, že žalovaná neměla v držení a neužívala žádné z uváděných vozidel. Zmínil rovněž, že ke dni 13.4.2021 z funkce likvidátora odstoupil a žádal soud, aby jednal přímo se statutárním orgánem první žalované. Soud proto dále jednal s první žalovanou zastoupenou její jednatelkou, druhou žalovanou, která se jednání také osobně účastnila. Nevyhověl žádosti likvidátora o odročení jednání dne 11.5.2021, neboť ve chvíli, kdy likvidátor ze své pozice již dne 13.4.2021 odstoupil, považoval tuto žádost jednak za podanou neoprávněnou osobou a jednak j neshledal ani důvodnou, když k jednání byly řádně předvolány obě žalované a druhá žalovaná jako jednatelka první žalované za ni ve věci mohla jednat. Což soud ověřil z výpisu obchodního rejstříku, kde je druhá žalovaná jako jediná jednatelka a společník první žalované stále zapsána.

3. Žalované ad 1) a ad 2) se (slovy druhé žalované) k žalobě vyjádřily tak, že vozidlo, které je předmětem žaloby první žalovaná dále pronajímala, avšak protože vozidlo nefungovalo, bylo často v opravě. Z toho důvodu vnímá požadavek žalobkyně na zaplacení dlužných částek jako nepřiměřený a faktury na nájem vozidla by měly být ze strany žalobkyně poníženy, ne-li stornovány. Nad to uváděla, že fakturu za část měsíce květen 2019 nemá ve svém účetnictví a ze strany žalobkyně nebyla tato faktura zaslána. Zmiňovala také další obchody s třetí osobou, [právnická osoba] [anonymizováno], která od ní měla kupovat automobily. Za obě společnosti jednal pan [příjmení], který říkal, když vznikl problém s opravami auta, že se pak nějak dohodnou.

4. Žalovaná ad 2) dále namítala, že Dohodu o ručení uzavírala ve spěchu a pod časovým nátlakem na kapotě auta, když pan [příjmení] říkal, že pospíchá. Jelikož nevěděla, že podepisuje dohodu o osobním ručení, s ručením nesouhlasí.

5. Při jednání dne 25. 5. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět co do částky 18 624,69 Kč s příslušenstvím představující nájemné za část měsíce května roku 2019.

6. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

7. Z Rámcové smlouvy [číslo] o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) dne 19. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pronajmout žalované ad 1) motorové vozidlo konkretizované v leasingové smlouvě a žalovaný ad 1) se zavazuje za vozidlo platit nájemné. Strany smlouvy si dále mezi sebou sjednaly, že žalovaná ad 1) nese odpovědnost za všechny náklady a pokuty vzniklé následkem dopravních a jiných přestupků (čl. 16) a že není oprávněna uplatňovat vůči žalobkyni náhradu škody či jiné nároky z důvodu částečné či úplné nemožnosti užívat vozidlo, ledaže se tak stalo v důsledku zaviněného porušení povinnosti žalobkyně (čl. 16). V případě prodlení žalované ad 1) s platbou nájemného byl žalovaný ad 1) povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,1 % z nezaplacené částky za každý den prodlení (čl. 20) a dále žalobkyně mohla předčasně smlouvu vypovědět bez výpovědní lhůty (čl. 18 ve spojení s čl. 18 .3.2). Strany smlouvy si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši čtyřnásobku měsíčního nájemného při předčasném ukončení smlouvy, bude-li smlouva ukončena v prvním a v druhém roce svého trvání (čl. 18 .4.2).

8. Z Leasingové smlouvy – full service [číslo] ze dne 19. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně pronajala žalované ad 1) na dobu 24 měsíců osobní automobil Audi A7, [VIN kód] a žalovaná ad 1) se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 55 874,07 Kč.

9. Z Protokolu o předání a převzetí předmětu leasingu bylo zjištěno, že žalovaná ad 1) převzala dne 22. 11. 2018 automobil Audi A7.

10. Z protokolu o vrácení vozidla bylo zjištěno, že žalovaná ad 1) vrátila pronajatý automobil Audi A7 žalobkyni dne 10. 5. 2019.

11. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 29. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 16 762,23 Kč za listopad 2018, splatnou dne 13. 12. 2018.

12. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 1. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 55 874,07 Kč za prosinec 2018, splatnou dne 15. 12. 2018.

13. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 1. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 55 874,07 Kč za leden 2019, splatnou dne 15. 1. 2019.

14. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 1. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 55 874 Kč za únor 2019, splatnou dne 15. 2. 2019.

15. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 1. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 55 874 Kč za březen 2019, splatnou dne 15. 3. 2019.

16. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 55 874 Kč za duben 2019, splatnou dne 15. 4. 2019.

17. Z faktury č. FV [číslo] ze dne 30. 7. 2019 spolu s Výzvou k uhrazení určené částky provozovateli motorového vozidla ze dne 25. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované ad 1) částku 621 Kč, splatnou dne 13. 8. 2019 představující pokutu za přestupek.

18. Z Ručitelského prohlášení (Dohody o ručení) ze dne 19. 11. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná ad 2) se zavázala uspokojit v celém rozsahu všechny pohledávky žalobkyně vůči žalované ad 1), které vznikly z leasingové smlouvy [číslo].

19. Z Výzvy k úhradě dlužné ze dne 28. 4. 2020 spolu s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované ad 2) výzvu k uhrazení dlužné částky.

20. Z Výzvy k úhradě dlužné ze dne 28. 4. 2020 spolu s emailovou korespondencí ze dne 29. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované ad 1) výzvu k uhrazení dlužné částky prostřednictvím e-mailu.

21. Z Rámcové kupní smlouvy [číslo] 2019 ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná ad 1) se zavázala dodat kupujícímu [právnická osoba], [IČO], tedy jinému subjektu než žalobkyni, vozidla uvedená v objednávce a kupující se zavázal za ně uhradit kupní cenu.

22. Dále soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, a to že Rámcová smlouva a Leasingová smlouva byly ukončeny ze strany žalobkyně z důvodu nehrazení nájemného ze strany žalované ad 1).

23. Provedením shora uvedených důkazů má soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Ze strany žalované ad 1) a ad 2) se jednalo o smlouvu s klientem žalované ad 1) a emailovou korespondenci s tímto klientem, kterou mělo být prokázáno, že pronajaté vozidlo má vady. Soud prokázání tohoto tvrzení neshledal pro toto řízení za důvodné, když žalovaná ad 1) a ad 2) nenamítala, že vada vozidla je způsobená porušením povinností žalobkyní.

24. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že žalobkyně a žalovaná ad 1) spolu uzavřely leasingovou smlouvu, kterou žalobkyně„ pronajala“ žalované ad 1) vozidlo Audi A7. Vozidlo bylo žalované ad 1) řádně předáno a žalobkyně za„ pronájem“ vozidla účtovala žalované ad 1) sjednané nájemné, k čemuž byly soudu doloženy faktury (až na květen 2019). Nájemné bylo hrazeno ze strany žalované ad 1) opožděně a nakonec přestalo být placeno vůbec. Zaplacení dlužné částky, či dřívější úhrady faktur, než jak je v žalobě tvrdila žalobkyně, nebylo ze strany žalované ad 1) a ad 2) tvrzeno, tedy ani prokázáno. Kromě nájemného vyúčtovala žalobkyně první žalované rovněž smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy a pokutu, kterou za žalovanou ad 1) uhradila za dopravní přestupek spáchaný při provozu pronajatého vozidla, když dle smluvních ujednání nese žalovaná ad 1) odpovědnost za pokuty (čl. 16 Smlouvy). Strany smlouvy si dále sjednaly smluvní pokutu ve výši čtyřnásobku měsíčního nájemného při předčasném ukončení smlouvy, bude-li smlouva ukončena v prvním a v druhém roce svého trvání (čl. 18 .4.2). Spolu s uzavřením leasingové smlouvy žalovaná ad 2) dne 19.11.2018 podepsala ručitelské prohlášení (dohodu o ručení), v němž prohlásila, že uspokojí v celém rozsahu všechny pohledávky žalobkyně za žalovanou ad 1), které vzniknou z leasingové smlouvy.

25. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

26. Podle ustanovení § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

27. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

28. Podle § 2018 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

29. Podle § 2021 o. z. má věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

30. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

33. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Po právní stránce soud posoudil dohodu mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) jako smlouvu, která není zvláště upravena ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. s prvky nájemní smlouvy. Uvedenou smlouvu uzavřeli na dobu určitou po dobu 24 měsíců a žalobkyně se zavázala přenechat žalované ad 1) osobní automobil Audi A7 k užívání a žalovaná ad 1) se zavázala platit za to nájemné. Práva a povinnosti stran ze smlouvy byly nepochybně sjednány. Žalovaná ad 1) převzala sjednané vozidlo a toto užívala (dále je pronajímala), ale vyúčtované nájemné žalobkyni neuhradila vůbec, či jej neuhradila včas. Žalobkyně následně vypověděla Leasingovou smlouvu z důvodu neplacení nájemného, čímž jí vzniklo sjednané právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši čtyřnásobku měsíčního nájemného (§ 2048 o.z.).

34. Ve vztahu k žalované ad 2) posoudil soud dohodu o ručení podle ustanovení § 2018 a násl. o. z. Žalovaná ad 2) prohlásila, že uspokojí pohledávky žalobce za žalovanou ad 1) v písemném ručitelském prohlášení, věřitel tak má právo žádat po ní splnění žalovaného dluhu.

35. S ohledem na shora uvedené byla žaloba shledána důvodnou co do nároku na zaplacení částky 367 739,28 Kč představující součet částek 32 495 Kč (faktura [číslo]), 55 876 Kč (faktura [číslo]) 55 876 Kč (faktura [číslo]) a smluvní pokuty ve výši 223 496,28. Protože žalovaná ad 1) nesplnila řádně a včas svůj závazek, dostala se do prodlení, je tak povinna platit z dlužné částky rovněž úrok z prodlení (podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., kdy výše tohoto úroku z prodlení je sjednána v Rámcové smlouvě (čl. 20) jako 0,1 % denně ode dne následujícího po dni, ve kterém došlo ke splatnosti dlužných částek (dle splatnosti faktur). Zároveň má žalobkyně právo na paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť předmětná smlouva byla uzavřena mezi podnikateli.

36. Namítaly-li žalované, že vozidlo bylo poruchové a bylo často v opravě, taková skutečnost nemá dle podmínek Rámcové smlouvy (čl. 16) vliv na platbu nájemného. Další tvrzení žalovaných o smlouvách uzavřených s třetí osobou, [právnická osoba], jež má být provázána s žalobkyní, nebral soud v potaz, neboť obchod uzavřený s třetí osobou o dodávce aut, nemá žádný přímý dopad do posuzování práv a povinností z leasingové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou. Pokud druhá žalovaná zmiňovala, že jí bylo slibováno (ze strany pana [příjmení]), že dojde k nějakému zohlednění, či nějakému zápočtu, netvrdila, že by nakonec k nějaké dohodě či započtení došlo. Naopak uváděla, že ji pan [příjmení] odkázal na jednání s jednateli. Soud nepřiznal důvodnost ani námitce druhé žalované, že by nevěděla, že podepisuje ručitelské prohlášení, když toto činila ve spěchu. Druhá žalovaná je jediným společníkem a jednatelkou první žalované, z toho titulu musí činit i složitá obchodní jednání a rozhodnutí. Předkládaná dohoda o ručení je pouze jediným listem, který má ve své hlavičce výrazně uvedeno, že jde o ručitelské prohlášení, zřetelně a odděleně je také uvedeno, kdo je věřitelem a kdo ručitelem. Tedy, že tímto ručitelem je druhá žalovaná. Prohlášení také jasně a srozumitelně uvádí, k čemu se ručitelka podpisem tohoto prohlášení zavazuje, jaké následky pro ni může mít. Výklad ručitelského závazku také ani obecně nečiní potíže. Soud je proto přesvědčen, že i po letmém přečtení, musel být druhé žalované význam podepisované listiny zcela jasný. Pakliže ji podepsala, tak se nemůže následků, jež na ni tímto podpisem doléhají, zprostit tvrzením, že nevěděla, co podepisuje, když prohlášení podepisovala ve spěchu.

37. Soud tedy rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s dodatkem, že plněním jedné z žalovaných v rozsahu poskytnutého plnění zaniká povinnost druhé z žalovaných, a žalobě vyhověl. <i>38. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> 39. V projednávané věci žalobkyně vzala svou žalobu z části zpět co do zaplacení částky 18 624,69 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 16. 5. 2019 do zaplacení. Jelikož žalovaná ad 1) a ad 2) se zpětvzetím žaloby souhlasila, soud řízení v této části zastavil (výrok II. rozsudku).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. ve vztahu k té části řízení, kde bylo zastaveno, když žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 69 507,62 Kč. Tato částka představuje 90,36 % z jejich celkové výše 76 923 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu žalobkyně (95,18 %) a neúspěchu žalobkyně 4,82 %, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 386 363,97 Kč, bylo přiznáno celkem 367 739,28 Kč. Celkové náklady ve výši 76 923 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 455 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 386 363,97 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý ze pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva žalovaným, účast na jednání dne 11. 5. 2021 a dne 25. 5. 2021) ve věci včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 10 668 Kč. Za předžalobní výzvy soud přiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon právní služby, neboť i když byly zasílány výzvy oběma žalovaným, prakticky se od sebe nelišily (pouze zmínkou o ručení v jednom odstavci). Soud má proto za to, že odměnu lze přiznat pouze za jeden úkon právní služby. Přiznat prakticky za opakování téhož další odměnu ve značné výši by nepovažoval za adekvátní takovému úkonu.

41. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).