7 C 375/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 340 261,91 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 324 125,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 219 840,10 Kč od 27. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 136,68 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45 179,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 10. 4. 2019 a postoupeným soudu zdejšímu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 o postoupení věci zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému ze dne 19. 9. 2019, č. j. 65 C 133/2019-17 nabylo právní moci dne 23. 10. 2019) domáhala zaplacení celkové částky 340 261,91 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí z titulu smlouvy o úvěru č. 33606192 ze dne 27. 6. 2013. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 174 200 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila splátky řádně, v důsledku čehož odstoupila žalobkyně od smlouvy. Žalobkyně tak kromě uhrazení jistiny úvěru ve výši 219 840,10 Kč požaduje rovněž uhrazení poplatků za pojištění, náklady za předčasné ukončení smlouvy a smluvní pokutu v souhrnné výši 120 421,81 Kč. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek, avšak žalovaná do podání žaloby neuhradila ničeho.

2. Po výzvě soudu dále žalobkyně doplnila, že jistina ve výši 219 840,10 Kč je tvořena neuhrazenými splátkami ve výši 19 272 Kč za měsíce 9/ 2014 (bylo hrazeno částečně ve výši 1 500 Kč), 10/ 2014, 11/ 2014 a 12/ 2014 (při měsíční splátce ve výši 5 193 Kč). Dále nesplacenou částí úvěru ve výši 154 139 Kč, jako rozdílem mezi dluhem z úvěru a zaplacenými splátkami ke dni 15.1.2015, jak tato částka vyplývá ze sjednaného splátkového kalendáře. Rovněž byl dle smluvních ujednání (čl. 11 .3.3) doúčtován úrok ve výši 2 371,10 Kč a náklady za předčasné ukončení smlouvy (čl. 11 .3.2) ve výši 44 058 Kč Smluvní pokutu ve výši 120 421,81 Kč činí dle doplněného vyjádření žalobkyně neuhrazená smluvní pokuta ve výši 0,3 % z dlužných měsíčních splátek v období od 28.5.2014 do 15.1.2015 dle čl. 2 VOP ve výši 6 280,79 Kč, dále smluvní pokuta po odstoupení od smlouvy dle čl. 2 VOP ve výši 0,3 % denně z částky 175 782,10 Kč od 1.4.2018 do 30.9.2018 a konečně požaduje také neuhrazené poplatky za upomínání ve výši 1 500 Kč, tj. 3 x 500 Kč dle čl. 2 VOP.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně (tehdy pod obch. jménem právnická osoba) a žalovaná uzavřely dne 27. 6. 2013 smlouvu o úvěru 33606192, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, a na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 174 200 Kč na nákup motorového vozidla Kia Sorento a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit žalobkyni spolu poplatkem ve výši 4 200 Kč a s úrokem v 72 měsíčních splátkách ve výši 5 193 Kč podle přiloženého Splátkového kalendáře (viz smlouva o úvěru ze dne 27. 6. 2013, všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář). Ze všeobecných podmínek soud zjistil, že se strany smlouvy dále dohodly, že v případě nezaplacení platby v době splatnosti žalovaným, je žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou vystavenou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila, když uhradila za vozidlo sjednanou částku. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, když uhradila toliko částku 81 346,16 Kč představující 15 necelých splátek (viz Faktur vydaných a Pohybech a na bankovních účtech). Žalobkyně proto s účinností ke dni 15. 1. 2015 odstoupila od úvěrové smlouvy (viz dopis ze dne 7. 1. 2015). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. (viz výzva před podání žaloby ze dne 16. 1. 2019 spolu s podacím archem).

6. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.

7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

8. Dne 1.1.2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ustanovení § 3028 odst. 1 tohoto zákona se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla sjednána dne 27.6.2013 soud posoudil nárok žalobkyně v souladu se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) a zákonem č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku (dále jen OZ)

9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen ObchZ) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele (§ 499 ObchZ).

10. Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

11. Podle ustanovení § 502 ObchZ je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

12. Podle ustanovení § 273 odst. 1 ObchZ lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

13. Podle § 544 odsdt. 1 OZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru s žalovanou uhradila za sjednané vozidlo částku 174 200 Kč, čímž splnila svůj závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaná však svou povinnost poskytnutou finanční částku spolu se sjednaným poplatkem vrátit v plné výši nesplnila. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny ve výši 219 840,10 Kč představující neuhrazené splátky ve výši 19 272 Kč za měsíce září až prosinec r. 2014, nesplacenou část úvěru ve výši 154 139 Kč poté co žalovaná uhradila 14 splátek, doúčtovaný úrok ve výši 2 371,10 Kč a náklady za předčasné ukončení smlouvy ve výši 44 058 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu poplatku a smluvních pokut ve výši 104 285,13 Kč představující neuhrazené smluvní pokuty před odstoupením od smlouvy ve výši 6 280,79 Kč, smluvní pokuty po odstoupení od smlouvy ve výši 0,3 % denně z dlužné částky 175 782,10 Kč za každý započatý den prodlení ode dne 1. 4. 2018 do 30. 9. 2018 ve výši 96 504,34 Kč a neuhrazené poplatky za upomínání ve výši 1 500 Kč (3 x upomínka po 500 Kč). Tak jak je vyúčtování těchto částek doloženo listinami a mají oporu ve sjednaných smluvních podmínkách. Žalovaná ani netvrdila žádné námitky proti uplatněnému nároku, ani, že by na splátkách uhradila více, než bylo tvrzeno, případně, že by cokoli z výše uvedeného nároku hradila.

15. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s platbou (a to již za účinnosti zákona. č. 89/2012 Sb.), soud v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti.

16. S výjimkou uvedenou níže pod bodem 17 se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 16 136,68 Kč v rámci smluvní pokuty, jak byla v souhrnné výši 120 421,81 Kč vyčíslena v žalobě, přičemž v doplnění tvrzení tato výše nedoznala změn. Soud v této části shledal žalobu nedůvodnou, neboť součet žalobkyní uváděných částek na poplatcích a smluvních pokutách činí pouze 104 285,13 Kč. Ve zbývající výši 16 136,68 Kč nemá nárok žalobce žádnou oporu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 179,44 Kč. Tato částka představuje 90,52 % z jejich celkové výše 49 911 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 340 261,91 Kč, bylo přiznáno celkem 324 125,23 Kč. Celkové náklady ve výši 49 911 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 611 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 340 261,91 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 300 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby, neboť informace v doplnění uvedené měly být součástí již v samotném návrhu.

19. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.