7 C 393/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 29 847,91 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 150,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 150,59 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky ve výši 6 697,32 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 150,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 654,77 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 422,75 Kč od 30. 1. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 7 272,16 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 18 150,59 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení ve výši 2,25 % ročně a úroku 26,43 % ročně z částky 24 522,75 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit České republice doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 225 Kč, a to do pokladny Okresního soudu , adresa, -východ do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 847,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru do výše 25 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách pří úrokové sazbě 60 % ročně. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a úvěr byl ke dni 10. 7. 2023 zesplatněn. Do té doby uhradil žalovaný částku 32 724,67 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Od tohoto data do podání žaloby žalovaný již neuhradil ničeho. Před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky předžalobní výzvou. Podáním došlým soudu dne 25. 3. 2025 vzala žalobkyně svůj původní návrh částečně zpět co do částky ve výši 5 000, kterou žalovaný zaplatil po podání žaloby.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru do výše 25 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách pří úrokové sazbě 60 % ročně (prokázáno listinou osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru). Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 39 452 Kč měsíčně, životních výdajů ve výši 7 000 Kč měsíčně a splátek ve výši 26 500 Kč měsíčně (prokázáno listinou , jméno FO, ). Čistý příjem žalovaného za duben 2022 činil 37 202 Kč (prokázáno mzdovým výměrem). Za měsíc březen 2022 bylo na účet žalovaného připsáno celkem 100 069 Kč a odepsáno 85 140,66 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Dne 3. 6. 2022 žalovaný vyčerpal částku 25 000 Kč, dne 11. 1. 2023 částku 10 000 Kč a dne 6. 3. 2023 částku 15 875,26 Kč, celkem tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 875,26 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 32 724,67 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení transakce, výpisem – denní historie). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 vč. seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 vč. podacího lístku). Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 vč. podacího lístku).

6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 a násl. o. z.).

17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. Jelikož se v řešené věci jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru, soud se v prvé řadě v souladu se shora uvedenými východisky zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy byly zohledněny sociální a demografické údaje žalovaného, informace z interních databází a externích registrů, včetně bankovního a nebankovního registru klientských informací a dále byla analyzována bonita a udržitelnost příjmů žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.

20. Z doložených listin vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s životními výdaji žalovaného ve výši 7 000 Kč měsíčně, přičemž složení těchto výdajů nebylo v listinách o posouzení úvěruschopnosti nikterak specifikováno. Tuto částku však soud považuje za zjevně podhodnocenou, když z doloženého výpisu z účtu je zřejmé, že výdaje žalovaného částku 7 000 Kč několikanásobně převyšují. Za situace, kdy se výdaje deklarované žalovaným takto výrazně odchylovaly od doložených výdajů, měla právní předchůdkyně žalobkyně jejich přezkumu věnovat zvýšenou pozornost.

21. Soud dále konstatuje, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již značně zatížen, když jeho dosavadní splátky ve výši 26 500 Kč činily přes 71 % jeho doloženého příjmu ve výši 37 202 Kč.

22. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené skutečnosti pominula, nezohlednila předchozí úvěrové zatížení žalovaného a blíže nepátrala po skutečné výši jeho zkresleně deklarovaných výdajů, nelze její posouzení úvěruschopnosti považovat za řádné. Takto omezené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá shora uvedeným požadavkům na odbornou péči. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

23. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného, zejména po výdajové stránce, a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

24. Žalovaný po podání žaloby uhradil částku 5 000 Kč, na což žalobkyně zareagovala částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto řízení co do nároku na zaplacení částky 5 000 Kč dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. bez dalšího zastavil, když dle odst. 3 a 4 nepotřeboval souhlas žalovaného (výrok I.).

25. Žalobkyni náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 50 875,26 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 32 724,67 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 18 150,59 Kč (50 875,26 Kč – 32 724,67 Kč). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z přiznané jistiny ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968, § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přiznané částky 18 150,59 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému v předžalobní upomínce, tj. ode dne 14. 8. 2024, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění (výrok II.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.). Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok IV.). Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 30. 5. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 19 986,84 Kč a zamítnuta částka 24 375,98 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 45,05 % ku 54,95 %.

27. Dále soud rozhodoval o doměření soudního poplatku. Žalobkyně uplatnila svůj nárok prostřednictvím elektronického platebního rozkazu a na soudním poplatku zaplatila 1 018 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán a bylo tak nezbytné soudní poplatek doměřit (položka č. 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků), přičemž tento doplatek je splatný až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Soudní poplatek z žaloby po jejím částečném zpětvzetí činil v souladu s položkou č. 1 bodem 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 1 243 Kč. Za situace, kdy žalobkyně již uhradila částku 1 018 Kč, je tedy povinna doplatit částku 225 Kč (výrok V.).