7 C 40/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 502 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 502 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 502 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 11. 2023 v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2023 její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“). Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 79 000 Kč. Úroky úvěru měl být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 3 417 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 3. 2023 a dle žalobkyně tak ke dni podání žaloby dlužil 6 splátek úroků úvěru, celkem 20 502 Kč. Pohledávku ve výši 20 502 Kč původní věřitel postoupil na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a předávacího protokolu č. , hodnota, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas a žalovaný se na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Původní věřitelka předložila žalovanému návrh smlouvy ze dne 18. 1. 2023 o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 79 000 Kč, a to tak, že částka 19 309 Kč bude převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 45 341 Kč bude vyplacena ve prospěch původní věřitelky za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2022 a částka 14 350 Kč bude započtena na náklady původní věřitelky. Tyto náklady původní věřitelky jsou specifikovány v bodě 4.8. smlouvy a jsou tvořeny náklady na lustraci v registrech, náklady na zpracování úvěru, ostatními administrativními náklady, odměnou zprostředkovatele a náklady na ověření úvěrového případu. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, oproti zaplacení úroku v celkové výši 73 568 Kč, přičemž žalovaný měl celkem zaplatit 152 568 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 119 Kč, resp. 3 417 Kč byla-li zřízena doplňková služba (výše splátky úvěru činila 2 119 Kč a výše splátky za doplňkovou službu 1 298 Kč), a to formou inkasa z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . (viz čl. 5.1 a čl. 4.11. smlouvy o poskytnutí úvěru a čl. 2.2. smlouvy o doplňkové službě podpora). Dle čl. 5.9. smlouvy se smluvní strany dohodly, že částka odpovídající celkovým nákladům spotřebitelského úvěru bude žalovaným splácena tak, že splátkami budou primárně umořeny úroky, poté případná sankce, náklady spotřebitelského úvěru a následně úplné uhrazení jistiny. Smlouva předpokládá, že k jejímu podepsání dojde tak, že si žalovaný zřídí klientský účet, kde autorizuje následně svůj podpis prostřednictvím jedinečného SMS kódu, přičemž zároveň ověří svou identitu prostřednictvím zaslání verifikační platby 1 Kč na účet původní věřitelky uvedený ve smlouvě. Přílohou smlouvy je záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž původní věřitelka zohlednila, že žalovaný je svobodný, jeho příjem činil 30 564 Kč, jeho náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činily 13 190 Kč, výdaje na sázky činily 0 Kč, a tak vycházela z finančního zůstatku 10 957 Kč. Dále původní věřitelka vedla v patrnosti, že žalovaný splácí další tři úvěry pravidelnými splátkami 825 Kč, 5 698 Kč a 6 667 Kč. Přílohou a nedílnou součástí smlouvy o úvěru je též Smlouva o zřízení Doplňkové služby Podpora, která zahrnovala možnost odkladu tří splátek ročně a možnost přerušení splácení v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání. Za poskytnutí doplňkové služby se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 93 456 Kč splatnou v měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč hrazených spolu se splátkami úvěru (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně příloh). Na účet původní věřitelky byla dne 18. 1. 2023 připsána platba 1 Kč od žalovaného s poznámkou „, jméno FO, “ (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detail pohybu). Na účet žalovaného označený ve smlouvě byla dne 23. 1. 2023 připsána částka 19 309 Kč odeslaná původní věřitelkou jakožto doplatek úvěru (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 1. 3. 2023). Původní věřitelka učinila dne 23. 1. 2023 ve prospěch svého dalšího účtu platbu ve výši 45 341 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “ (dle variabilního symbolu jakožto splátku úvěru č. , hodnota, ) (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 1.3.2023). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 17. 10. 2023 žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu na pravidelných měsíčních splátkách zesplatněného úvěru ve výši 20 502 Kč do 27. 10. 2023 (prokázáno dopisem ze dne 17. 10. 2023, včetně podacího lístku). Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a jejího Předávacího protokolu č. , hodnota, (prokázáno Rámcovou smlouvou, Předávacím protokolem a Soupisem postupovaných pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 17. 10. 2023 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2023).

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má za prokázané, že pohledávka z předmětné smlouvy byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou původní věřitelka a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy původní věřitelce, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

18. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

19. V řešeném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost řádně vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Již z tvrzených údajů, které byly promítány do úvah o úvěruschopnosti žalovaného se podává, že žalovaný nemohl být schopen nově poskytovaný úvěr splácet. Bylo vycházeno z toho, že žalovaný dosahuje příjmu 30 564 Kč a vynakládá měsíčně 3 000 Kč na bydlení a 13 190 Kč na předchozí úvěry. Podle vyhodnocení původní věřitelky pak žalovanému měla zbývat měsíčně částka 10 957 Kč. Soud toto hodnocení nepovažuje za řádné. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že nebyla reflektována nevěrohodnost tvrzených výdajů žalovaného. Částka 3 000 Kč, kterou měl žalovaný v předmětném období vynakládat na nájemné, zcela nepochybně nemůže odpovídat obvyklým výdajům na bydlení v daném místě a čase. Uvedené výdaje žalovaného se již na první pohled musely jevit žalobkyni jako podhodnocené. Při zkoumání úvěruschopnosti přitom bylo nutné zaměřit se nejenom na příjmy klienta, ale i na jím prokazované výdaje a tyto porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

20. Jako podstatnou vidí soud dále skutečnost, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již významně úvěrově zatížen, když původní věřitelka počítala s tím, že žalovaný splácí měsíčně tři externí úvěry v celkové splátce 13 190 Kč. Při výši dosavadních splátek úvěrů 13 190 Kč, nové splátce 3 417 Kč a příjmu žalovaného 30 564 Kč činil ukazatel DSTI (tj. procentní podíl celkové výše všech měsíčních splátek na čistém měsíčním příjmu žadatele o úvěr) 54,34 %, přičemž Česká národní banka doporučuje poskytovatelům, aby žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru posuzovali při překročení hranice 40 % vysoce obezřetně. Tím spíše byla zvýšená obezřetnost na místě za situace, kdy část poskytnutého úvěru ve výši 45 341 Kč sloužila na úhradu předchozího závazku ze smlouvy č. , hodnota, a poskytnutí předmětného úvěru bylo tedy z velké části jakousi konsolidací původního závazku.

21. Při existenci takových dlouhodobých závazků žalovaného, kdy navíc již docházelo k tomu, že žalovaný si půjčoval na splácení půjček, muselo být zřejmé, že žalovaný nebude za podmínek nastavených smlouvou schopen hradit pravidelné splátky a bude uvržen do dluhové pasti. Soud proto konstatuje, že původní věřitelka se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formálně a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Platnost smlouvy soud posuzoval již ve věci vedené pod sp.zn. 7 C 479/2023, přičemž na základě tam doložených důkazů (které navíc zahrnovaly výpisy z účtu žalovaného, výplatní pásky, záznamy o lustracích v evidencích a doklady k prokázání totožnosti žalovaného) dospěl ke shodnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.

22. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru však lze podotknout, že je třeba při zkoumání úvěruschopnosti zohledňovat i příslušenství, poplatky a smluvní pokuty. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině v důsledku takového smluvního navýšení byla požadována navíc částka značně převyšující jistinu. V tomto případě rovněž soud nepřehlédl, že žalovanému byla z jistiny úvěru fakticky vyplacena pouze částka 19 309 Kč, kdy 45 341 Kč směřovalo na splácení jiného závazku žalovaného a dále částka 14 350 Kč byla započítána na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Je-li dán potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen (v dané věci bylo požadováno z titulu výše uvedeného úvěru přes 73 568 Kč se zákonným a smluvním úrokem), je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kteří je splácet nebudou a kteří se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla původní věřitelka spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaný s ohledem na jeho předchozí závazky bude úvěr splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

23. Žalobkyně se, jak vyplývá z jejích žalobních tvrzení a je doloženo i smlouvou, podle které se splátkami nejprve umořují úroky, domáhá úroků z úvěru v celkové výši 20 502 Kč. Ty přitom dle smlouvy žalovanou částku násobně přesahovaly, je i z tohoto pohledu zjevné, že touto žalobou není požadována jistina úvěru, která navíc byla předmětem řízení ve věci sp.zn. 7 C 479/2023. Smlouva o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok je však absolutně neplatná. Tvrzený nárok na úhradu úroků z úvěru proto soud nemohl shledat důvodným a žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta (výrok I.).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly (výrok II.).