7 C 406/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Jiráskovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 199 940,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 126 159 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 146,43 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 126 159 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 781,35 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 255,29 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 781,35 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 101,63 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 10. 2025 u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 199 940,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou žalovaný podepsal dne 17. 10. 2022 a jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalobkyně se na základě uvedené smlouvy zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky formou revolvingového úvěru do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednané úroky, poplatky a další platby dle smlouvy a úvěrových podmínek. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,19 % sjednaného úvěrového rámce, splatnými vždy ke 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný celkem načerpal částku 231 043 Kč a na úvěr uhradil celkem 104 884 Kč. Žalovaný posléze přestal řádně a včas hradit sjednané splátky, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky a byl žalobkyní vyzýván k její úhradě. Žalovanému byla dne 13. 8. 2025 zaslána výzva ke splacení celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Úvěr byl ke dni 13. 8. 2025 zesplatněn. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 199 940,35 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 197 243,56 Kč, dlužného pojistného ve výši 1 166,79 Kč, nákladů na vymáhání v celkové výši 1 030 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 401,72 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 199 940,35 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů z úvěrových a dalších relevantních registrů, údajů o jeho příjmech, výdajích a dalších osobních a majetkových poměrech, výpočtem tzv. MLS a interním credit scoringem. Případná následná změna poměrů žalovaného podle žalobkyně nebyla důsledkem nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, v podaném odporu namítal především neplatnost smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru z důvodu nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní před uzavřením smlouvy. Odkázal na § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tvrdil, že žalobkyně nezískala dostatečné, spolehlivé a přiměřené informace o jeho příjmech a zejména výdajích, které by byly podloženy relevantními doklady. Podle žalovaného nemohla žalobkyně při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházet pouze z údajů jím sdělených. Žalovaný dále tvrdil, že jeho skutečné závazky vůči bankovním a nebankovním subjektům byly vyšší, než uvádí žalobkyně. Zpochybnil rovněž postup žalobkyně při ověřování jeho úvěruschopnosti s tím, že předložený výpis z bankovního účtu neodpovídá době uzavírání smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne 17. 10. 2022. Namítal, že žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní podklady měla při posuzování jeho úvěruschopnosti k dispozici v době uzavření smlouvy. V této souvislosti žalovaný odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž nelze posouzení úvěruschopnosti spotřebitele založit pouze na jeho tvrzeních, nejsou-li tato tvrzení podložena relevantními doklady. Podle žalovaného je povinností poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a ověřovat údaje rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný dále uvedl, že z výpisů z bankovních a nebankovních registrů je patrné, že v době uzavření smlouvy splácel několik nebankovních úvěrů a hypoteční úvěr, přičemž celková výše jeho zadlužení byla podstatně vyšší než prezentuje žalobkyně. Podle jeho názoru žalobkyně nepředložila žádné relevantní dokumenty ani záznamy, z nichž by bylo možné dovodit, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy skutečně posuzovala s odbornou péčí. Žalovaný proto dovozoval, že žalobkyně nesplnila povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva je proto stižena sankcí předvídanou tímto zákonem. Podle jeho názoru má žalobkyně nárok toliko na vrácení částky, kterou mu skutečně poskytla, nikoliv na další smluvně sjednaná plnění.

3. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních prostředků ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v reakci na námitky obsažené v odporu žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. K tomuto účelu využila zejména výpočet maximálního limitu měsíční splátky (MLS), jehož účelem je zjistit, zda bude žadatel schopen úvěr splácet i po úhradě nezbytných životních nákladů a případných stávajících úvěrových závazků. Žalobkyně tvrdila, že ve výpočtu MLS zohlednila příjmy i výdaje žalovaného, včetně jeho existujících závazků. Žalobkyně dále uvedla, že si za účelem ověření příjmové a výdajové stránky vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022. Z tohoto výpisu dle žalobkyně vyplývalo zaměstnání žalovaného u společnosti právnická osoba., jakož i pravidelný příjem od tohoto zaměstnavatele. Přestože ověřený příjem byl nižší než příjem deklarovaný žalovaným při sjednávání úvěru, podle žalobkyně i při zohlednění této nižší částky vycházelo posouzení úvěruschopnosti pozitivně. Z výpisu dále vyplývalo, že žalovaný disponoval finančními prostředky přesahujícími 250 000 Kč. Současně žalobkyně z výpisu dovozovala existenci běžných výdajů žalovaného na stravu, dopravu, telekomunikační služby, léky, elektroniku a další běžné potřeby. Žalobkyně rovněž tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE. V registru SOLUS nebyl evidován žádný závazek po splatnosti, registr NRKI byl vyhodnocen pozitivně a v registru CEE nebyl žalovaný evidován. Ze zprávy NRKI žalobkyně zjistila údaje o dosavadních a aktuálních závazcích žalovaného, výši jeho splátkového zatížení a platební morálce. Tvrdila, že do výpočtu MLS zahrnula závazky žalovaného ve výši 34 449 Kč a závazky domácnosti ve výši 32 147 Kč. Podle žalobkyně svědčila o řádném posouzení úvěruschopnosti rovněž skutečnost, že žalovaný nebyl dle údajů z registru NRKI v prodlení se splácením svých předchozích závazků a vykazoval dobrou platební morálku. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný úvěr splácel od listopadu 2022 do května 2025, tedy přibližně po dobu dvou a půl roku, což dle jejího názoru nasvědčuje tomu, že byl v době uzavření smlouvy schopen úvěr splácet. Uzavřela, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z dostatečných a spolehlivých informací získaných jak od žalovaného, tak z relevantních databází a registrů, a že z výsledků posouzení nevyplývaly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného závazek splácet. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla provést důkaz výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022, úvěrovou zprávou z Nebankovního registru klientských informací a kartou klienta založenou již ve spise.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Žalobkyně dne 17. 10. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelný revolvingový úvěr ve výši 50 000 Kč, na jeho bankovní účet č. č. účtu, a žalovaný se zavázal k úhradě jistiny a poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru měsíčně (viz smlouva o úvěru č. hodnota, úvěrové podmínky). Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši celkem 231 043 Kč (viz opis výpisu proplacení smlouvy, sdělení informací právnická osoba.). Žalovaný plnil celkem 104 884 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovanému byla adresována výzva ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2025 a úvěr byl 14 dní ode dne sepsání této výzvy zesplatněn (viz výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2025, podací arch). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v JAP_PUJCKA, NRKI, SOLUS, CEE a MVCR s výsledkem OK a pro ověření bonity klienta využila data sdělená klientem: výše příjmu 78 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 60 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: 43 000 Kč (viz kartu klienta, dokument posouzení úvěruschopnosti klienta) a vypočetla maximální limit splátky (viz ověření bonity MLS). Celkové příjmy žalovaného v období od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2022 činily 492 214,90 Kč, celkové výdaje pak 500 123,96 Kč (viz výpis z účtu za období 1. 9. 2022 – 30. 9. 2022). Žalovaný měl šest existujících splátkových úvěrových kontraktů, přičemž souhrnná výše měsíčních splátek činila 57 460 Kč a zbývající částka činila 10 557 257 Kč. Současně byl žalovaný veden jako spoludlužník hypotečního úvěru ve výši 8 300 000 Kč se sjednanou měsíční splátkou 32 147 Kč a zůstatkem jistiny 7 357 132 Kč. Vedle splátkových úvěrů měl žalovaný evidován také existující kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 94 000 Kč, z něhož bylo ke dni 30. 9. 2022 čerpáno 84 781 Kč. Dále měl evidovánu splátkovou kreditní kartu s úvěrovým rámcem 186 000 Kč a evidovaným zůstatkem 185 859 Kč. Dne 17. 10. 2022 byla žalovanému jinou finanční institucí zamítnuta žádost o osobní úvěr ve výši 150 000 Kč (viz úvěrová zpráva). Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně adresována předžalobní výzva k plnění (viz předžalobní výzvu k plnění ze dne 4. 9. 2025 a podací arch).

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Jestliže žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do bankovních registrů, z těchto pak musela zjistit rozsah úvěrového zatížení žalovaného, které zahrnovalo závazky s měsíční splátkovou zátěží přesahující 57 000 Kč. Zároveň celkové výdaje žalovaného za období 1. 9. 2022 – 30. 9. 2022, bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy, převyšovaly jeho příjmy. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani argument žalobkyně v tom směru, že žalovaný po určitou dobu poskytnutý úvěr řádně splácel – vzhledem k dluhovému zatížení žalovaného je možné, že byl žalovaný po určitou dobu schopen se své závazky krýt s využitím dalších úvěrů, avšak nutně se muselo jednat o situaci dlouhodobě neudržitelnou, která vedla postupně k neschopnosti žalovaného své závazky dále hradit (tzv. dluhová spirála).

16. Žalobkyně tak svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 231 043 Kč, žalovaný na jistinu plnil částku ve výši 104 884 Kč, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 126 159 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 146,43 Kč za dobu od 28. 8. 2025 do 20. 10. 2025 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 126 159 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 73 781,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 255,29 Kč za dobu od 28. 8. 2025 do 20. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 73 781,35 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. Pokud jde o splatnost tohoto závazku vycházel soud v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z prohlášení žalovaného při jednání soudu dne 18. 6. 2026, podle něhož si žalovaný obstaral finanční prostředky k úhradě svých závazků prodejem nemovitosti a je tak schopen dluh uhradit ve lhůtě tří dnů.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 63 % (126 159 Kč) proti 37 % (73 781,35 Kč) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 26 % svých účelně vynaložených nákladů v celkové částce 65 775,50 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 998 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 9 100 Kč a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění, návrh ve věci samé a dvě účasti při jednání ve dnech 20. 4. 2026 a 18. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu). Za doplnění návrhu ze dne 15. 12. 2025 a 15. 5. 2026 soud žalobkyni náhradu nepřiznal, neboť šlo toliko o doplnění tvrzení a důkazních prostředků, které mohla a měla žalobkyně uplatnit již v žalobním návrhu. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto soud přiznal rovněž náhradu za daň z přidané hodnoty z částky 47 750 Kč v sazbě 21 % ve výši 10 027,50 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 17 101,63 Kč.

20. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.