7 C 456/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Město Brandýs nad Labem – Jméno žalovaného , IČ: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v kat. úz. , Jméno žalovaného, , zapsaného u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, - východ, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastnicí shora ve výroku rozsudku uvedeného pozemku. Tvrdila, že na základě kupní smlouvy ze dne 3.4.2008 nabyla od manželů , Anonymizováno, pozemek parc. č. , Anonymizováno, kat. úz. , Jméno žalovaného, , sloužící jakožto zahrada za rodinným domem ( dále jenpokračování - 2 - 7 C 456/2023„ zahrada “). Pozemek nabyla oplocený a po celou dobu byla přesvědčena, že celý oplocený pozemek užívá jakožto svoji zahradu za svým rodinným domem. O tom, že celý oplocený pozemek zahrady je součástí kupní smlouvy a je jejím vlastnictvím ji ujistili i právní předchůdci ( prodávající ) manželé , Anonymizováno, , kteří rovněž od roku 2003 celou oplocenou zahradu drželi jako vlastní. Po celou dobu užívala celou oplocenou zahradu za svým domem v dobré víře, jakožto pozemek vlastní, tj. po dobu delší než deset let vykonávala nepřerušenou, poctivou a řádnou držbu, a to včetně pozemku připloceného, nyní označeného jako pozemek parc.č. , Anonymizováno, v kat. úz. , Jméno žalovaného, o výměře 7 m2 ( představující necelé 2 % výměry zahrady žalobkyně ), jehož zapsaným vlastníkem je žalovaný. Poukázala na to, že obdobný spor ve vztahu k dalšímu připlocenému pozemku parc.č. , Anonymizováno, o výměře 11 m2, jehož zapsaným vlastníkem byl její soused , jméno FO, , byl veden u zdejšího soudu pod sp.zn. 35 C 225/2022. Soudy bylo pravomocně určeno, že žalobkyně je jeho vlastnicí, neboť vlastnické právo k takto v minulosti oddělené části pozemku od pozemku , jméno FO, ze zákona vydržela. Žalovaný podle žalobkyně na její výzvu k uznání jejího vlastnického práva k pozemku odpověděl, že její vlastnické právo uzná v případě, že soud ve věci pozemku pana , jméno FO, vydá pravomocné soudní rozhodnutí, kterým přizná vlastnictví žalobkyně k tomuto pozemku. Když se tak však stalo, svůj slib nedodržel a žalobkyně byla nucena podat žalobu.

2. Žalobkyně tedy tvrdila, že má důvodně za to, že vlastnické právo k pozemku parc.č. , Anonymizováno, /12, který byl zaplocen před odkoupením jejího pozemku parc.č. , Anonymizováno, /4 vydržela, neboť byla držitelem tohoto pozemku od roku 2008, tj. po dobu delší nežli 10 let a její držba se zakládala na řádném důvodu, když nabyla vlastnictví k pozemku parc.č. , Anonymizováno, /4 na základě kupní smlouvy uzavřené s manželi , Anonymizováno, . O tento pozemek se řádně po celou dobu její držby stará a její vlastnické právo začalo být zpochybňováno až v roce 2021, kdy geodeti provedli zaměření pozemků, konalo se místní šetření a následně došlo ke vzniku pozemku parc.č. , Anonymizováno, /12. Žalovaný po dobu 20 let o pozemek nejevil vůbec žádný zájem, ani své právo k pozemku o výměře 7 m2 nenárokoval. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledávala v tom, že bez soudního rozsudku nelze napravit chybný stav zapsaný v katastru nemovitostí.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl především, že naplnění podmínek pro vydržení nárokovaného pozemku se řídí právní úpravou zákona č. 89/2012 Sb. ( dále jen o.z. ) a nikoli právní úpravou ve zrušeném zákoně č. 40/1964 Sb. ( dále jen obč. zák. ). Vydržení se považuje za originární způsob nabytí vlastnictví, právě okamžikem splnění veškerých podmínek ( zejména vydržecí doby ) může vydržitel nabýt vlastnictví. Již z toho je zjevné, že pro posuzování splnění podmínek vydržení je i ve smyslu § 3028 odst. 2 o.z. rozhodná úprava ke dni splnění těchto podmínek. Odkázal přitom na odbornou literaturu k § 3066 o.z. – mimořádné vydržení ( C.H.Beck, 2023 ) uvádějící, že „ vyžaduje se splnění podmínek § 1089, včetně řádné držby. Od 1.1.2014 lze řádně vydržet jen při splnění předpokladů § 1089 an. I držba započatá před 1.1.2014 musí být řádná, jinak ji lze započíst jen na mimořádné vydržení za podmínek § 3066. Na řádné vydržení však nedopadá, a to ani analogicky ochranná doba, kterou komentovaný § 3066, část věty za středníkem, stanoví pro mimořádné vydržení. Nelze již postupovat dle § 134 odst. 1 obč.zák., který řádnou držbu nevyžadoval, neboť byl zrušen ke konci dne 31.12.2013 … § 3036 dopadá jen na prodloužení, zkrácení či jinou úpravu běhu doby, a ne na změnu právních účinků spojených s jejím uplynutím … Navíc pro závěr podřídit režimu o.z. i držbu započatou před 1.1.2014 svědčí zákonodárcovo hodnotové rozhodnutí, že řádná držba je hodna vyšší ochrany než držba, která řádní není. „4. Jako klíčový žalovaný uváděl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2022, sp.zn. 22 Cdo 3387/2021, kde soud posuzoval údajné nabytí vlastnického práva vydržitele, který započal vydržecí dobu v roce 2009 ( tj. za účinnosti obč.zák. ), kdy tuto dobu měl dovršit až za účinnostipokračování - 3 - 7 C 456/2023o.z. Soud přitom konstatoval, že „ Samy žalobkyně, které se ujaly držby 18. 3. 2009 [žalobkyně a)] a 14. 2. 2017 [žalobkyně b)], vlastnické právo v desetileté vydržecí době (§ 1091 odst. 2 o. z.) nevydržely. Vydržecí desetiletá doba žalobkyni a) počala již dle dosavadní právní úpravy § 134 odst. 1 obč. zák. běžet od 18. 3. 2009, s ohledem na § 3028 odst. 2 o. z. však podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nedoběhla, a vlastnické právo žalobkyně a) jeho vydržením podle uvedeného zákoníku nenabyla. Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobkyně a) v důsledku řádného vydržení (§ 1089 odst. 1 o. z.) vlastnické právo nabýt nemohla, neboť její držba se neopírala o platný právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. Žalobkyně b) se držby chopila až 14. 2. 2017, a již proto je vydržení pouze na základě její vlastní držby vyloučeno. Žádná z žalobkyň tak sama nedržela pozemek po dobu dostatečnou k mimořádnému vydržení, tedy 20 let. „ Dle žalovaného tedy i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky k otázce aplikovatelnosti podmínek vydržení, kdy doba vydržení byla dovršena až za účinnosti o.z. ( nového občanského zákoníku ), posuzuje podmínky vydržení podle o.z.

5. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /4, v kat. úz. , Jméno žalovaného, , na základě kupní smlouvy ze dne 3.4.2008. I z kupní smlouvy explicitně vyplývá, že převáděny byly nemovitosti v SJM prodávajících, konkrétně budova č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, postavený na parcele č. , hodnota, , pozemek parc.č. , hodnota, , zastavená plocha a nádvoří, a pozemek parc.č. , Anonymizováno, /4, zahrada. Nárokovaný pozemek ( nyní parc.č. , Anonymizováno, /12 ), byl v době okamžiku nabytí pozemku žalobkyně na základě kupní smlouvy veden v katastru pod parc.č. , hodnota, . Platí tedy, že k okamžiku tvrzeného započetí vydržecí doby, a to vkladem vlastnického práva k pozemku žalobkyně, existoval napadený pozemek jako samostatná nemovitá věc, kdy takto byl napadený pozemek i evidován v katastru nemovitostí. Žalovaný zdůraznil, že se proto nejedná o jakýsi spor ohledně nesprávného vymezení hranic jednotlivých pozemků a žalobkyně nedisponuje jakýmkoli platným titulem pro nabytí napadeného pozemku. Ujištění předchozích vlastníků, že k pozemku žalobkyně náleží i napadený pozemek, může mít vliv na případné posouzení dobré víry žalobkyně, nikoli však na to, zda se držba žalobkyně opírá o platný právní titul. Držba žalobkyně se dle žalovaného nezakládá na řádném právním důvodu, proto se nejedná o řádnou držbu. Nárokovaný pozemek tedy nemohl být dle ustanovení § 1089 a 1090 o.z. vydržen. Ke shodnému závěru dospěl dle žalovaného též Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp.zn. 22 Cdo 2119/2015, kde uvedl, že „ podmínky řádného vydržení v novém občanském zákoníku jsou ještě přísnější, než v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. – nestačí totiž tak, jako doposud, držba opřená o domnělý titul, je třeba, aby se opírala o titul existující a platný (§ 1090 odst. 1 ve spojení s § 991 o. z.). „ Závěrem žalovaný poznamenal, že soudní spor považuje za zbytečný, kdy v rámci pokusu o smírné řešení věci nabídl žalobkyni převod vlastnického práva k dotčenému pozemku za 1 645 Kč, když s ohledem na závěry právního stanoviska, které si nechal vypracovat, a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, má-li za to, že nejsou splněny podmínky pro uplatnění práv z domnělého vydržení, nemůže její vlastnické právo uznat.

6. Soud se s ohledem na § 80 o. s. ř. zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se dovolává nesprávnosti stavu zapsaného ve veřejném seznamu, který se přímo dotýká jejích práv, je naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán přímo ze zákona ( srov. § 985 o. z.).

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 3.4.2008 od manželů , Anonymizováno, : budovu č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, postavený na parcele č. , hodnota, , pozemek parc.č. , hodnota, , zastavěnou plochu a nádvoří, o výměře 312 m2, a pozemek parc.č. , Anonymizováno, /4, zahradu, o výměře 352 m2, vše v kat. úz. , Jméno žalovaného, , obci , adresa, – , Jméno žalovaného, . Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k nabývanému pozemku byla (minimálně zčásti)pokračování - 4 - 7 C 456/2023připlocena, část pozemku žalovaného o výměře 7 m2, kterou žalobkyně užívá jako přístup k pronajatému pozemku parc.č. 1848/47 ( kupní smlouva ze dne 3. 4. 2008, nájemní smlouva z 25. 4. 2018, včetně dodatku a plánku ).

8. Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitostí převáděných výše uvedenou kupní smlouvou, žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc.č. , Anonymizováno, /12, zahrady, o výměře 7 m2. Jedná se o úzký pruh půdy navazující na pozemek parc.č. , Anonymizováno, /6, zahrady, o výměře 11 m2 ( o nějž vedla žalobkyně spor s , jméno FO, u zdejšího soudu pod sp.zn. 35 C 225/2022 a bylo určeno její vlastnictví tohoto pozemku ), u od domu žalobkyně vzdálenější části její zahrady parc.č. , Anonymizováno, /4. O situaci na místě si soud udělal obrázek z letecké mapy a geometrického plánu. Podotýká k tomu, že z geometrického plánu pro rozdělení pozemku se podává, že pozemek žalovaného byl oddělen od původního pozemku parc.č. , hodnota, , zahrady o výměře 579 m2, oproti zápisu v katastru nemovitostí je tento pozemek v předkládaném geometrickém plánu označen jako parc.č. , Anonymizováno, /16 ( průmět zaměření pozemku z katastru nemovitostí a ortofotomapy dotčeného pozemku, informace o pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, /4, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /12, vše v katastrálním území , Jméno žalovaného, , z nahlížení do katastru nemovitostí, geometrický plán pro rozdělení pozemku Geo , právnická osoba, . č. , Anonymizováno, ze dne 16.12.2021 ).

9. O pozemek parc.č. , Anonymizováno, /6, zaplocený v rámci zahrady žalobkyně parc.č. , Anonymizováno, /4 ( vklíněný mezi pozemek parc.č. , Anonymizováno, /4 a žalobou dotčený pozemek parc.č. , Anonymizováno, /12 ), jehož vlastnictví bylo zapsáno pro , jméno FO, , byl veden u zdejšího soudu spor pod sp.zn. , spisová značka, . Soud prvního stupně určil, že vlastníkem tohoto pozemku je žalobkyně. Zabýval se v první řadě tím, zda došlo k vydržení tohoto pozemku dle § 1095 o. z. a uzavřel, že k tomu vydržení dojít nemohlo. Počátek lhůty mimořádného vydržení mohl nastat nejdříve v roce 2003, přičemž tato lhůta byla přetržena v roce 2021, kdy se žalobkyně dozvěděla o novém vytyčení hranic, lhůta 20 let zjevně neuplynula. Spor posuzoval podle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. o.z. a měl za to, že žalobkyně předmětnou část pozemku držela po dobu 10 let v dobré víře, že je vlastníkem a její držba byla pravá, poctivá a opírala se o titul, který by zakládal vlastnické právo, uzavřel proto, že žalobkyně předmětnou část pozemku dle § 1089 odst. 1 o. z. vydržela, čímž se na konci dubna 2018 stala vlastníkem ( rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 12.2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení č. j. , spisová značka, ze dne 16.3.2023 ).

10. Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak ho v určujícím výroku potvrdil. Se zjištěným skutkovým stavem se ztotožnil, nicméně uvedl, že vzhledem k tomu, že skutečnosti rozhodné pro vznik vlastnického práva „ řádným „ vydržením ( konkrétně nabytí zahrady žalobkyní kupní smlouvou ze dne 3.4.2008 ) nastaly v roce 2008, tedy za účinnosti starého občanského zákoníku, bylo namístě posoudit tuto otázku v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 o.z. a § 3036 o.z. podle starého občanského zákoníku ( rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2023, č. j. 23 Co 27/2023-147, který nabyl právní moci 3. 8. 2023 ).

11. Žalobkyně se snažila spor vyřešit s žalovaným mimosoudně, pro rozdílný pohled na právní posouzení věci se však dohodu uzavřít nepodařilo ( dopis ze dne 5. 5. 2022, dopis ze dne 16. 8. 2023, dopis ze dne 26. 9. 2023, opakovaná žádost o uznání vlastnického práva k pozemku ze dne 17. 10. 2023 ).

12. Zjištěný skutkový stav považoval soud vzhledem k právnímu hodnocení věci za dostatečný a návrhy na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobkyně, výslechem manželů , Anonymizováno, a leteckými snímky, proto zamítl. Pro posouzení věci bylo podstatné, jakou právní úpravu má soud použít pro zodpovězení otázky splnění podmínek vydržení. Za situace, kdy soud je přesvědčen o tom, že se jedná o úpravu nového občanského zákoníku ( o.z. ), kladoucí vyššípokračování - 5 - 7 C 456/2023nároky na platný právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, nebylo třeba postavit na jisto, v jakém rozsahu je a odkdy žalobou dotčený pozemek zaplocen.

13. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. Podle § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. Konec formuláře16. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

17. Podle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

18. Podle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

19. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Podle § 80 zák.č. 99/19*63 Sb. občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř. ) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

22. Právně soud spor posoudil podle výše uvedených ustanovení s níže popsaným výsledkem.

23. Především se soud ztotožnil s pohledem žalovaného, že otázku vydržení je nutno posuzovat podle zák.č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku ( o.z. ). Oproti názoru Krajského soudu v Praze je přesvědčen o tom, že rozhodným okamžikem ve smyslu § 3028 odst. 2 o.z. pro posuzování otázky vydržení není okamžik uzavření kupní smlouvy, nýbrž až okamžik, kdy vydržením mělo dojít ke vzniku vlastnického práva k vydrženému pozemku. Komentář k tomuto přechodnému ustanovení ( C.H.Beck - občanský zákoník, 2. vydání ( 3. aktualizace, 2024 ) J. Remeš ) uvádí, že „ podle dosavadních předpisů se posuzují též podmínky vydržení, mělo-li k nabytí vlastnického práva v jeho důsledku dojít před účinností obč. zák. ( srov. NS 22 Cdo 204/2013, 22 Cdo 3872/2015, 22 Cdo 75/2016, 22 Cdo 1082/2019, 22 Cdo 2072/2020, 22 Cdo 223/2021 a mnoho dalších ). Ustanovení § 3036 o.z. směřuje k plynutí dob a lhůt ( k jejich prodloužení, zkrácení či jinou úpravu běhu doby ), což není totéž jako podmínky vydržení.

24. Totéž lze dovodit i z další judikatury Nejvyššího soudu ČR. Například rozsudku NS ČR, sp.zn. 22 Cdo 170/2018, který uvádí, že „ podmínky oprávněné držby a tvrzeného vydržení vlastnického práva žalobce ke spornému pozemku se ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., posuzují podle dosavadní právní úpravy, tedy podle § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 věta první a § 134 odst. 1 obč. zák., neboť k nabytí vlastnického práva uvedeným originárním způsobem mělo dojít před 1. 1. 2014 (k tomupokračování - 6 - 7 C 456/2023srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015). „ Tedy, mělo-li by k vydržení dojít až po 1.1.2014, podmínky vydržení by měly být posuzovány podle nové právní úpravy. Tak činí také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2022, sp.zn. 22 Cdo 3387/2021, posuzující otázku vydržení vlastnického práva k pozemkům připloceným k pozemkům ve vlastnictví právních předchůdců nabyvatelů, který rovněž rozlišuje, zda vydržecí doba, která počala běžet podle staré právní úpravy, také podle této úpravy doběhla, a pokud nikoli, uzavírá, že k vydržení nedošlo a podmínky vydržení za takové situace posuzuje dle právní úpravy nové. Ve svém bodě 58, pak uvádí, že „ dovolatelky samy nemohly sporné pozemky vydržet, neboť v době účinnosti občanského zákoníku žalobkyni ad 1) desetiletá vydržecí doba neuplynula a žalovaná ad 2) se v té době držby neujala, řádné vydržení podle § 1089 odst. 1 o.z. nepřicházelo do úvahy již proto, že se držba žalobkyň nezakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. Držby se zřejmě chopily na základě domnělého ( putativního ) titulu, tedy kupní smlouvy ohledně sousedních pozemků, ale takový titul v poměrech § 1089 odst. 1 nestačí. Vyžaduje se právní důvod skutečně existující a vztahující se vydržené věci. „25. V podmínkách posuzovaného případu to znamená, že kupní smlouva, ve které není uveden existující pozemek, nepostačuje k převedení vlastnického práva k tomuto pozemku, taková smlouva není skutečným ( platným a účinným ve smyslu § 1090 o.z. ) právním důvodem. Nelze zde vycházet z judikatury ke starému občanskému zákoníku, která připouštěla i vydržení i na základě domnělého právního důvodu. Řádné vydržení dle § 1089 o.z. vyžaduje skutečný ( platný a účinný ) právní důvod. Literatura věc posuzuje tak, že byť by bylo vůlí manželů , Anonymizováno, převést vlastnické právo i k tomu to pozemku ( pozemku žalovaného, který byl k jejich pozemku připlocen ) z hlediska právní úpravy chybí písemný projev vůle k takovému převodu, když tento pozemek není uveden, a z tohoto pohledu by byla smlouva zčásti, pro nedodržení písemné formy, neplatná. K vydržení v daném případě by mohlo dojít pouze tehdy, uplynula-li by dvojnásobně dlouhá vydržecí doba 20 let, stanovená pro mimořádné vydržení. K tomu však nedošlo a soud proto žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, nárok na náhradu jeho nákladů řízení v částce 12 342 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 1.10.2024, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.., tj. celkem 900 Kč, a odpovídající 21 % DPH ve výši 2 142 Kč.

27. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalovaného rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.