7 C 467/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 43 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 580 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 955,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 14 580 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 14 580 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 14 580 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 048 Kč spolu, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 231,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 048 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 048 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 7 048 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 920 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 684,95 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 13 920 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 352 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 789,05 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 352 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 352 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 8 352 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala uhrazení částky 28 500 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že žalovaný uzavřel dne 18. 12. 2006 se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. 316718606. Na jejím základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný pak měl tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 12. 2007. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně pak převedla tuto pohledávku na žalobkyni dne 18. 12. 2020; k uvedenému dni žalovaný uhradil toliko částku 5 420 Kč.

2. Dne 17. 12. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným další smlouvu o půjčce č. 316817538, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Žalovaný pak měl tuto částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč Poslední splátka měla být zaplacena dne 23. 12. 2007 Ani tuto půjčku žalovaný nesplácel řádně a včas. Dne 18. 12. 2020 pak i tuto pohledávku převedla právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. K tomuto dni žalovaný uhradil toliko částku 4 952 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

5. Ze smlouvy o půjčce č. 316718606 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO dne 18. 12. 2006 smlouvu o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku včetně poplatku v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 18. 12. 2006). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 9. 2007 (vyplynulo z tvrzení žalobkyně). Dle článku 8 smluvních podmínek tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný neuhradil částku 16 804,25 Kč na jistině a na dlužném poplatku částku 11 695,75 Kč.

6. Ze smlouvy o půjčce č. 316817538 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO dne 17. 12. 2006 smlouvu o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč. Dle uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku včetně poplatku v 53 týdenních splátkách ve výši 384 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 17. 12. 2006). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 6. 11. 2007 (vyplynulo z tvrzení žalobkyně). Dle článku 8 smluvních podmínek tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný neuhradil částku 9 080,19 Kč na jistině a na dlužném poplatku částku 6 319,81 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO a žalobkyně uzavřely dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávek za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak vyplynulo z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

9. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinné do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), právní posouzení postoupení pohledávky bylo založeno již na právní úpravě o. z., neboť k němu došlo již za jeho účinnosti.

10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

12. Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o půjčce podle shora citovaného ust. § 657 a násl. obč. zák. a současně podle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. Ve všech smlouvách o půjčce byl mezi účastníky sjednán v souvislosti s poskytnutím půjčky tzv. souhrnný poplatek, kdy z obsahu těchto smluv je zřejmé, že tento představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014). Navíc tento tzv. souhrnný poplatek nebyl ani složen z žádných dílčích položek, které by představovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Vzhledem k uvedenému soud tedy dospěl k závěru, že tzv. souhrnný poplatek představoval svou podstatou kapitalizovaný úrok. Jak uvedl např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

17. V případě smlouvy o půjčce ze dne 18. 12. 2006 činil kapitalizovaný úrok částku ve výši 13 920 Kč za poskytnutí jistiny 20 000 Kč, která měla být vrácena prostřednictvím 53 týdenních splátek. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 60 týdnů, činila by výše úroku 69,6 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 60 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu (v rozhodné době zakotvené v příloze k zákonu č. 321/2001 Sb.) považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské Unie. V případě smlouvy o půjčce ze dne 17. 12. 2006 činil kapitalizovaný úrok 8 352 Kč, za poskytnutí jistiny 12 000 Kč, která měla být vrácena taktéž v 53 týdenních splátkách. Obdobně tak lze dojít k závěru, že výše úroku by v tomto případě dosahovala více než 69,6 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2006 okolo 12 až 13 % ročně.

18. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako tzv. souhrnný poplatek, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném vrácení jistiny půjčky, případně zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem (nařízení vlády § 1 č. 142/1994 Sb.).

19. V případě smlouvy o půjčce ze dne 18. 12. 2006 činila výše dlužné částky ke dni postoupení pohledávky dne 18. 12. 2020 částku 28 500 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný na vrácení půjčky uhradil celkem částku 5 420 Kč (20 000 Kč + 13 920 Kč – 28 500 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 14 580 Kč, tj. jistiny půjčky po odečtení částečných úhrad žalovaného (20 000 Kč – 5 420 Kč). Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 1. 2008, soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, kdy z návrhu žalobkyně je zřejmé, že k prodlení žalovaného došlo ještě za účinnosti nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. Žalobkyně požadovala jednak úrok z prodlení v kapitalizované výši za období od 1. 1. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 29 640,63 Kč, kdy vycházela z částky 28 500 Kč. Soud žalobkyni přiznal tento požadovaný úrok za totožné období, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částky 14 580 Kč, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14 955,68 Kč, ve zbývajícím pak žalobu zamítl. Rovněž tak úrok z prodlení požadovaný v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení byl žalobkyni přiznán pouze z částky 14 580 Kč, nikoli z částky 28 500 Kč, jak požadovala.

20. V případě smlouvy o půjčce ze dne 17. 12. 2006 činila výše dlužné částky ke dni postoupení pohledávky dne 18. 12. 2020 částku 15 400 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný na vrácení půjčky uhradil celkem částku 4 952 Kč (12 000 Kč + 8 352 Kč – 15 400 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 048 Kč, tj. jistiny půjčky po odečtení částečných úhrad žalovaného (12 000 Kč – 4 952 Kč). Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od 31. 12. 2007, soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši, kdy z návrhu žalobkyně je zřejmé, že k prodlení žalovaného došlo ještě za účinnosti nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. Žalobkyně požadovala jednak úrok z prodlení v kapitalizované výši za období od 31. 12. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 16 020,51 Kč, kdy vycházela z částky 15 400 Kč. Soud žalobkyni přiznal tento požadovaný úrok za totožné období, avšak počítaný pouze z přiznané částky, tj. z částky 7 048 Kč, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 231,46 Kč, ve zbývajícím pak žalobu zamítl. Rovněž tak úrok z prodlení požadovaný v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení byl žalobkyni přiznán pouze z částky 7 048 Kč, nikoli z částky 15 400 Kč, jak požadovala.

21. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. v délce tři dny.

22. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.