7 C 475/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 220 345 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud přiznává žalovanému plné osvobození od platby soudních poplatků.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 220 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 13. 10. 2020 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 2. 11. 2020, domáhal zaplacení částky 220 345 Kč. Tvrdil, že žalovaný dne 11. 7. 2018, v době od 20:15 hod. do 20:30 hod v obci [obec], okr. [okres] po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], pojištěnce žalobce, a to tak že kopl poškozeného do oblasti hrudníku, čímž poškozený upadl na zem, kde jej žalovaný několikrát kopl do hlavy, jednou s velkou intenzitou i do obličeje, kdy i přes odborné lékařské ošetření, hospitalizaci a urgentní operační výkon následně poškozený dne 16. 7. 2018 zemřel. Žalovaný byl uznán vinným spácháním zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145, odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., a to rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci téhož dne. Žalobce se v trestním řízení připojil se svým nárokem na náhradu škody vyčísleným ve výši 135 787 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce byly v nároku zahrnuty i úkony sloužící pro následný odběr orgánů zemřelého poškozeného, pana [jméno] [celé jméno žalovaného], pro transplantaci. Krajský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum] neuznal tyto úkony za léčebné náklady, z toho důvodu nebylo možné nárok žalobci přiznat. V důsledku toho pak byly náklady na léčení poškozeného revizním lékařem znovu zrevidovány a nově vyčísleny. Žalobce ve své žalobě dále uvedl, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce žalobce, pana [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], uhradil žalobce náklady léčení za tohoto pojištěnce v celkové výši 220 345 Kč. Výpočet této částky doložil žalobce Vyúčtováním zdravotní péče ze dne 9. 9. 2020 a Rozpisem plateb k náhradě za léčení ze dne 9. 9. 2020.

2. Žalovaný podal v zákonné lhůtě proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnil tím, že nesouhlasí s žalovanou částkou a že částka, které se žalobce v tomto řízení domáhá, je chybná. V odporu žalovaný uvedl, že sám žalobce ve svém návrhu uvádí celkovou náhradu škody ve výši 135 787 Kč, ve které však jsou již zahrnuty i úkony sloužící pro následný odběr orgánů zemřelého, kdy částka vynaložená na tyto úkony by měla být dle žalovaného z celkové částky odečtena. V závěru odporu žalovaný podrobně popsal okolnosti, za jakých k potyčce s bratrem došlo. Uvedl, že bratr v minulosti několikrát napadl jeho a jejich matku, byl závislý na drogách a alkoholu a napadl také ženu a děti žalovaného. Žádal, aby k tomuto bylo přihlédnuto a aby soud zohlednil též skutečnost, že je ve výkonu trestu, není pracovně zařazen a jeho manželka je na vše sama se dvěma dětmi. Žalovaný rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k hájení jeho zájmů. Na základě usnesení ze dne 24. 11. 2021, č. j. 7 C 475/2020-42, byl proto žalovanému ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů pan [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa]. Ustanovený zástupce pak ve svém vyjádření ze dne 1. 3. 2022 uvedl, že nesouhlasí s vyčíslením škody, jejíž úhradu po žalovaném žalobce požaduje, kdy tato byla původně v trestním řízení vyčíslena na 135 787 Kč, aby pak byla její výše revidována na konečnou výši 220 345 Kč a uvedl, že žalovaná částka je požadována v rozporu s dobrými mravy, kdy zmíněný dluh vznikl jako následek jednání žalovaného v sebeobraně. Dále uvedl, že výše škody je v současnosti pro žalovaného likvidační, neboť průměrný měsíční čistý výdělek žalovaného, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody, činí pouze 6 892 Kč, z čehož je strháváno výživné 500 Kč k oběma dětem, a kdy žalovaný mimo tento dluh bude muset po propuštění z výkonu trestu splácet i dluh ve výši 200 000 Kč svému bratrovi z důvodu vypořádání dědictví po jejich zesnulé matce. Má rovněž dluh z titulu nákladů trestního řízení ve výši 150 000 Kč. Ustanovený zástupce s ohledem na shora uvedené navrhl, aby soud žalobu využil moderačního práva k náhradě škody, přihlédl k existenčním problémům katastrofického rozsahu, které by vyhověním návrhu žalovanému vznikly, žalobu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Na námitky žalovaného reagoval žalobce tím, že na základě stanoviska Krajského soudu v Praze v trestním řízení provedl revizi nákladů léčení poškozeného [jméno] [celé jméno žalovaného], přičemž odečetl veškeré náklady související s transplantací orgánů. Revizní lékař vyčíslil následně náklady v příčinné souvislosti s léčením poškozeného na konečnou částku 220 345 Kč. Doložil k tomu vyúčtování zdravotní péče k náhradě léčení obsahující úplný seznam poskytnuté zdravotní péče (všech úkonů a použitého materiálu), která byla poskytnuta v souvislosti se zraněním poškozeného. Každý úkon je zobrazen s číselným označením (kódem), který je přidělen v rámci úhradové vyhlášky a každému je v této vyhlášce přidělen určitý počet bodů, podle toho byla péče uhrazena.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl shledán vinným tím, že dne 11. 7. 2018 v době od 20.15 hodin do 20.30 hodin v obci [obec], okres [okres], na zahradě rodinného domu v ulici [adresa], po předchozí slovní rozepři a přetahování o prut s navázaným provázkem a míčkem, pod vlivem silného afektu strachu a vzteku v úmyslu způsobit poškozenému [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], těžkou újmu na zdraví, jej fyzicky napadl nejprve tak, že jej kopl do oblasti hrudníku, až poškozený upadl na zem a zůstal ležet na boku, a poté jej v této poloze zepředu i zezadu několikrát kopl do hlavy, z toho jedenkrát s velkou intenzitou, a to do oblasti obličeje, křičel, že mu hlavu rozšlape, přičemž v důsledku kopu velkou intenzitou do oblasti obličeje došlo k nadměrnému rotačnímu pohybu hlavy s žilním krvácením pod tvrdou plenu mozkovou a následným úrazovým otokem mozku, v důsledku čehož i přes poskytnutí odborné lékařské pomoci, hospitalizaci a provedení urgentního operačního výkonu poškozený dne 16. 7. 2018 ve 12.35 hodin zemřel. Tedy žalovaný jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a způsobil takovým činem smrt, tím spáchal zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a proto byl žalovaný odsouzen podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, kdy tato doba byla následně rozsudkem odvolacího soudu prodloužena na osm let (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2019, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp.zn. [spisová značka]). Poškozený [jméno] [celé jméno žalovaného] byl pojištěncem žalobce. V souvislosti s jeho léčbou a v příčinné souvislosti se zraněním způsobeným mu žalovaným byly vynaloženy náklady na hrazené služby ve výši 220 345 Kč, kteréžto náklady byly hrazeny žalobcem (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 9. 9. 2020, rozpis plateb k náhradě za léčení). Rozdíl mezi původním vyčíslením požadované náhrady byl vysvětlen revizním lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] tak, že jednak veškeré položky související s odběrem orgánů pro potřeby transplantace z vyúčtování vyjmul, na druhou stranu však položky, které dříve nebyly v náhradě vykázány a souvisely s péčí o pacienta (výkony provedené pro potřebu péče o tehdy žijícího pacienta), do náhrady zahrnul. Došlo tedy k určitému rozdílu, jehož hlavním důvodem je skutečnost, že v době, kdy revizní lékař zpracovával první vyúčtování, nebyla poskytovatelem péče vykázána některá nákladná péče jako ošetřovací dny na ARO, operační výkony atp. Po pečlivém zvážení případu a se vší zodpovědností si za nynějším vyúčtováním a vykázanými položkami stojí (sdělení MUDr. [jméno] [příjmení] - revizního lékaře Oddělení kontroly a revize zdravotní péče ze dne 8.2.2021). Žalovaný žalovanou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 21. 9. 2020 doručenou dne 24.9.2020 (předžalobní upomínka, vč. dodejky). <i>5. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.</i> <i>6. Podle § 135 zákona č. 99/1963 Sb. (dále také jako o. s. ř.) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal.</i> <i>7. Podle § 2953 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.</i> 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je podána důvodně.

9. Nárok dle § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění je zvláštním typem nároku na úhradu majetkové újmy záležející ve vynaložených nákladech na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku zaviněného jednání třetí osoby vůči pojištěnci. Představuje z pohledu soudu škodu, újmu na majetku, kdy je do majetkové sféry pojišťovny zasaženo v příčinné souvislosti se spáchaným činem snížením jejího jmění o náklady vynaložené na zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Tedy zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle výše citovaného ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na péči o svého pojištěnce, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti tomuto pojištěnci. Toto ustanovení jakožto speciální norma ve vztahu k ustanovením občanského zákoníku o náhradě škody zakládá zdravotní pojišťovně specifické právo požadovat náhradu škody od třetích osob za náklady na péči hrazenou zdravotním pojištění, které vznikly v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěncům zdravotní pojišťovny.

10. O vztah příčinné souvislosti mezi škodou, spočívající ve vynaložených nákladech na léčení pojištěnce, a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda následkem tohoto protiprávního jednání, tj. bez tohoto protiprávního jednání by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů práva zdravotní pojišťovny na náhradu škody podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku protiprávního jednání třetí osoby, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Protiprávní jednání třetí osoby nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Postup při zjišťování této příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, pouze z hlediska jejích příčin, neboť příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou (jde ve své podstatě o hledání jevu, který škodu vyvolal). Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat ty příčiny a následky, které jsou důležité pro uplatněný nárok na náhradu škody. Vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby je vyloučen, jestliže škoda, spočívající ve vynaložených nákladech na léčení pojištěnce, byla způsobena výlučně zaviněním samotného pojištěnce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4323/2015).

11. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na ustanovení § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Byl přitom ve smyslu § 135 o.s.ř. vázán výrokem rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2019 a jeho potvrzením Vrchním soudem v Praze ze dne 22. 10. 2020 o tom, že byl žalovaným spáchán úmyslný trestný čin. Současně bylo prokázáno, že žalobce vynaložil náklady na hrazené služby v důsledku tohoto zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobce. V daném případě tak byly splněny předpoklady pro aplikaci výše citovaného ustanovení. Jelikož žalovaný nezaplatil náhradu škody, dostal se do prodlení (§ 1968 o.z.), čímž žalobci vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o.z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval uhrazení zákonného úroku z prodlení ode dne 13. 10. 2020, když žalovanému byla dne 24. 9. 2020 doručena výzva k plnění se splatností do 15 dnů od doručení výzvy. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.

12. K žádosti žalovaného o využití moderačního práva soudu a snížení výše náhrady škody soud uvádí, že je smyslem tzv. moderačního práva soudu zmírnění dopadu povinnosti nahradit škodu na škůdce tam, kde by uložení povinnosti v plném rozsahu představovalo s přihlédnutím ke všem okolnostem přílišnou tvrdost. Východiskem tohoto ustanovení je úvaha, že v některých případech zvláštního zřetele hodných, byla-li škoda způsobena neúmyslně, by uložení povinnosti nahradit ji v plném rozsahu bylo v rozporu s preventivními i reparačními účinky odpovědnosti za škodu a principy spravedlnosti. Využití moderačního oprávnění soudu je výjimkou z principu plné náhrady škody a rovněž zásahem do práva poškozeného vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Soud k němu proto smí přistoupit pouze výjimečně a své rozhodnutí musí řádně a důkladně odůvodnit. Ustanovení § 2953 odst. 1 o. z. výslovně vyžaduje existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které lze výjimečně částečně odepřít poškozenému právo na náhradu škody. Současně se musí jednat o škodu způsobenou neúmyslně (například při dopravní nehodě). V daném případě však žalovaný (a soud opět poukazuje na vázanost výrokem učiněným v trestním řízení) způsobil škodu svým úmyslným jednáním, kdy jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví a způsobil takovým činem smrt, a tedy zmírnění v podobě moderačního práva soudu v tomto případě nelze využít.

13. Stejně tak nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že výše škody je pro něj likvidační a uložení její náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy. Na základě předložených důkazů je zjevné, že se žalovaný v současnosti nachází ve velmi tíživé finanční situaci, kdy je t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho průměrný měsíční výdělek zde dosahuje necelých 7 000 Kč a je také nepochybné, že závazky a nutnost jejich platby jej budou tížit ještě delší dobu po propuštění z výkonu trestu. Nicméně s ohledem na výši žalované částky včetně příslušenství a s předpokladem dřívějšího propuštění z výkonu trestu, je soud přesvědčen o tom, že platbu konečné částky, která by se měla pohybovat kolem 300 000 Kč, nelze považovat za platbu, jejíž uhrazení by mělo být pro žalovaného likvidační. Z judikatury se podává, že takto by mohly být posuzovány výjimečné případy, kdy náhrada škody přesahuje milionové částky, a to u osob, jejichž zdravotní stav, či stáří znemožňují či podstatně omezují výdělečnou činnost. O takový případ se u žalovaného nejedná.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

15. Žalovaný v průběhu řízení požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k ochraně svých práv. Poté, co soudu předložil formulář s Prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož se podává, že je rozvedený, v rámci výkonu trestu odnětí svobody je ve věznici pracovně zařazen, jeho průměrný měsíční čistý příjem tak činí 6 861 Kč, má dvě děti, na které hradí výživné a celkově prokázal, že v jeho případě byly splněny podmínky pro aplikaci ust. § 138 o.s.ř. (tj. nejde ani o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a odůvodňují to poměry účastníka), byl mu usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2021, č.j. 7 C 475/2020-42, ustanoven zástupce. Protože však samotný výrok o osvobození od soudního poplatku nebyl učiněn, přitom podmínky žalovaného pro plné osvobození od soudních poplatků jsou splněny, rozhodl soud o jeho osvobození od soudních poplatků ve výroku I. tohoto rozsudku. Tato skutečnost má odraz v posouzení otázky platby soudního poplatku, neboť ve chvíli, kdy žalovaný je od povinnosti platit soudní poplatek osvobozen, a ve sporu úspěšnému žalobci nelze platbu soudního poplatku uložit, zůstane soudní poplatek neuhrazen.