7 C 477/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému ad 1): Jméno žalovaného A , nar. Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalovanému ad 2): Jméno žalovaného C , nar. Datum narození žalovaného C bytem Adresa žalovaného C zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 296 801 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný ad 1) je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 44 520,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky jdoucím od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.pokračování - 2 - 7 C 477/2020

II. Co do částky ve výši 252 280,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítá.

III. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 296 801 Kč od 3. 11. 2020 do 31. 11. 2020 se ve vztahu k prvnímu žalovanému řízení o žalobě zastavuje.

IV. Žalovaný ad 2) je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 252 280,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Co do částky ve výši 44 520,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z této částky od 2. 6. 2021 do zaplacení se ve vztahu k žalovanému ad 2) žaloba zamítá.

VI. Co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 296 801 Kč od 3. 11. 2020 do 1. 6. 2021 se ve vztahu k žalovanému ad 2) řízení o žalobě zastavuje.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 1) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 57 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce prvního žalovaného.

VIII. Žalovaný ad 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 12 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný ad 1) a žalovaný ad 2) jsou povinni zaplatit náklady státu, jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 10.8.2018 vyplatil z titulu pojistné smlouvy o havarijním pojištění uzavřené k vozidlu , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. 1 , Anonymizováno, , pojistné plnění společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , ve výši 296 801 Kč. Tímto plněním nahradil pojištěné společnosti škodu vzniklou poškozením jejího vozidla při dopravní nehodě ze dne 24.6.2018 v katastru obce , Jméno žalovaného B, . V žalobě uvedl, že první žalovaný řídil vozidlo , jméno FO, , jméno FO, směrem k obci , Jméno žalovaného B, , přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a svým schopnostem, následně se nevěnoval dostatečně řízení vozidla sjel s vozidlem do příkopu, kde narazil do stromu. Dle výpovědi druhého žalovaného, spolujezdce ve vozidle v době dopravní nehody sedícího na předním sedadle, a jeho manželky , jméno FO, , sedící v době nehody na sedadle zadním, řídil první žalovaný vozidlo značnou rychlostí přes 90 km/hod. a přitom nebezpečně kličkoval, vyhrožoval jim, že s vozidlem nabourá do stromu a v tomto pokračoval, přes upozornění, aby tohoto jednání zanechal. V obavě o život svůj a své manželky se pak druhý žalovaný začal s prvním žalovaným přetahovat o řízení vozidla a následně druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu vozidla, následkem čeho sjel první žalovaný s vozidlem na krajnici a následně narazil do stromu.

2. Tímto jednáním dle žalobce první žalovaný porušil ustanovení § 2900 o.z., tj. při svém konání si nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného a toto jednání bylo příčinou vzniku dopravní nehody a škody, která vzniklapokračování - 3 - 7 C 477/2020na vozidle , jméno FO, , jméno FO, při této dopravní nehodě. Dále tím dle žalobce porušil § 2909 o.z., tj. úmyslně porušil dobré mravy a jeho jednání bylo příčinou dopravní nehody. Porušil také ustanovení § 2910 o.z., když porušil ustanovení § 4 písm. a) zák.č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Skutečnost, že druhý žalovaný zatáhl ve vozidle za ruční brzdu, nezbavuje prvního žalovaného povinnosti nahradit žalobci škodu vzniklou při dopravní nehodě, a to s ohledem na chování prvního žalovaného, které je popsáno výše a které předcházelo zatáhnutí za ruční brzdu ze strany druhého žalovaného. Ve vztahu k druhému žalovanému uvedl žalobce, že tím, že zatáhl za ruční brzdu, porušil ustanovení § 2900 o.z., tj. při svém konání si nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného a toto jednání bylo příčinou vzniku dopravní nehody a škody, která vznikla na vozidle , jméno FO, , jméno FO, při této dopravní nehodě. Nejednalo se přitom o naplnění předpokladů krajní nouze. Újma, která hrozila druhému žalovanému a jeho manželce v důsledku chování prvního žalovaného nebyla tak závažná jako újma, která následně v důsledku chování druhého žalovaného vznikla. Navíc je otázkou, zda se této újmě nedalo zabránit jinak, tj. přesvědčit prvního žalovaného, aby svého jednání zanechal, nebo kontaktovat telefonicky Policii ČR.

3. Žalobce v popsaném jednání spatřoval společné jednání obou žalovaných, kterým se spolupodíleli na vzniku dopravní nehody, a tedy i jejich zavinění a odpovědnost shledával jako společnou a nerozdílnou ve smyslu § 2915 o.z. Výplatou pojistného plnění žalobcem přešel na něho podle § 2820 odst. 1 o.z. nárok poškozené společnosti , právnická osoba, na náhradu škody, a to až do výše vyplaceného pojistného plnění. Žalobce dopisem ze dne 2.10.2020 požádal žalované o zaplacení náhrady škody ve výši 296 801 Kč do 2.11.2020. První žalovaný plnit odmítl s odůvodněním, že se nedopustil popisovaného jednání, druhý žalovaný nereagoval. Od 3.11.2020 tak požadoval žalobce po žalovaných úrok z prodlení.

4. Žalovaný ad 1) uplatněný nárok v celém jeho rozsahu odmítl. Předně uvedl, že popis dopravní nehody, podle něhož nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a svým schopnostem, následně se nevěnoval dostatečně řízení vozidla sjel s vozidlem do příkopu, kde narazil do stromu, je nepravdivý. V místě dopravní nehody byla vozovka rovná a přehledná, je nepochopitelné, co myslí žalobce tvrzením, že nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky a svým schopnostem. Stejně tak je neodůvodněné tvrzení, že by se dostatečně nevěnoval řízení vozidla. Vznik dopravní nehody vůbec nesouvisel s údajným nepřizpůsobením rychlosti jízdy stavu vozovky, jeho schopnostem a nevěnováním se řízení. Její příčinou byl fakt, že druhý žalovaný za jízdy po slovní rozepři s ním svévolně zatáhl za ruční brzdu. Také pouze druhý žalovaný byl Policií ČR označen za viníka dopravní nehody. Rovněž pouze ve vztahu k druhému žalovanému bylo za způsobení dopravní nehody vedeno správní řízení a k uznání jeho viny nedošlo pouze z toho důvodu, že pro uplynutí prekluzivní lhůty bylo řízení zastaveno. Žalovaný ad 1) tedy odmítl, že by se dopustil jakéhokoli jednání, které by v příčinné souvislosti mělo vést k dopravní nehodě. Tvrzení druhého žalovaného, že měl během jízdy zběsile gestikulovat, pouštět volant, projevovat se agresivně, nevěnovat se řízení, neustále zrychlovat, je naprostým výmyslem.

5. K okolnostem předcházejícím nehodě první žalovaný doplnil, že neučinil v průběhu jízdy nic, co by mohlo u druhého žalovaného a jeho manželky vzbudit obavu o jejich životy. Měl vozidlo zcela pod kontrolou, nikterak nekličkoval a nejel nepřiměřeně rychle. Je faktem, že před dopravní nehodou jel na policii, kde hodlal oznámit podvodné jednání druhého žalovaného v souvislostí s koupí vozidla Hyundai , jméno FO, . Z toho důvodu vznikla mezi ním a druhým žalovaným rozepře, právě to je důvodem toho, že druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu, způsobil smyk vozidla a v důsledku toho dopravní nehodu. Odpovědnost zapokračování - 4 - 7 C 477/2020způsobení dopravní nehody leží pouze na druhém žalovaném, který si musel být vědom toho, že zatáhnutím za ruční brzdu při rychlosti 90 km/hod. může mít fatální následky. Pouze jeho zásahem do řízení došlo k tomu, že vozidlo sjelo do příkopu. Odvolává-li se druhý žalovaný na krajní nouzi, nemůže být úspěšný, neboť ani jemu ani nikomu jinému nebezpečí nehrozilo. Navíc svým jednáním, kterým odvracel údajné nebezpečí hrozící újmy, způsobil stejně závažný následek, jako údajná újma, která hrozila. I pokud by měl druhý žalovaný pocit nějakého nebezpečí, pak mu to nedávalo právo zasáhnout do řízení prvního žalovaného, to by byl nebezpečný precedens. Pasivní věcná legitimace prvního žalovaného není dána.

6. Žalovaný ad 2) rovněž s podanou žalobou nesouhlasil. V podaném odporu proti vydanému platebnímu rozkazu popsal svůj pohled na skutečnosti předcházející dopravní nehodě. Podle něho počal být první žalovaný během jízdy agresivní, nevěnoval se řízení a neustále zrychloval. Na výzvy, aby se uklidnil a zastavil, nereagoval, byť jej o to manželka s pláčem prosila. Říkal, že si s nimi může dělat, co chce a že je klidně zabije. Jel výrazně více než 100 km/hod., pouštěl volant a gestikuloval. V krajní nouzi tak druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu, když se mu předtím nepodařilo vypnout zapalování. Přitom se snažil držet jednou rukou volant, aby udrželi přímý směr jízdy a nedostali smyk. První žalovaný však začal tlačit volant oběma rukama proti němu s úmyslem navést vozidlo do stromu, což se mu nakonec povedlo. Má za to, že svým jednáním se snažil nehodě zabránit, navíc se blížili ke křižovatkám a přechodu pro chodce. Jednal v nutné obraně a ve strachu o život svůj a své manželky, snažil se zabránit protiprávnímu jednání prvního žalovaného ohrožujícímu i ostatní osoby nacházející se na dané silnici a v okolí a nemůže nést odpovědnost za následek, který nastal.

7. Doplnil dále bližší popis jednání prvního žalovaného ( popsal jej podrobně při své účastnické výpovědi a soud na tento popis pod bodem 16 odkazuje ). Podle druhého žalovaného nezbývalo jiné řešení, jak zabránit neodvratným následkům na životech a zdraví, než zatáhnout za ruční brzdu. Tím vozidlo zpomalilo z rychlosti 107 – 112 km/hod. kterou dle znaleckého posudku před nehodou jelo, na 40 – 50 km/hod., což byla rychlost, při níž již neměl náraz do stromu fatální následky. Jeho jednání tak bylo život zachraňující. Druhý žalovaný měl za to, že v daném konkrétním případě byly naplněny znaky krajní nouze. Tedy přímo hrozící nebezpečí újmy ( tj. stav, v němž vývoj událostí směřuje velmi rychle k újmě, je nutné rychlé rozhodnutí, dlouhé uvažování není možné ), a současně nemožnost za daných okolností nebezpečí odvrátit jinak, přičemž následek odvrácení nebezpečí nesmí být zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila. Mělo by také být přihlédnuto k jeho omluvitelnému vzrušení mysli, k výjimečnosti situace a strachu s vystupňovanou obavou o vlastní život a život jeho manželky. Pokud první žalovaný dává do souvislosti jízdu na policii k nahlášení domnělého podvodného jednání druhého žalovaného a zatažení za ruční brzdu, jde o účelové tvrzení. K žádnému oznámení tvrzeného podvodného jednání prvního žalovaného tehdy, ani nikdy poté, nedošlo. Nesouhlasil s pohledem žalobce, že by újma, která jemu a jeho manželce hrozila z jednání prvního žalovaného byla nižší, než újma, která nakonec vznikla, nebo, že se jí dalo předejít jinak. Nelze poměřovat újmu na životě a zdraví s újmou na majetku. Všechny komunikační prostředky k odvrácení hrozícího nebezpečí selhaly, náraz do stromu ve vysoké rychlosti byl neodvratný a vše se odehrálo v řádu několika sekund. Druhý žalovaný rovněž namítl, že mu nebyla doručena předžalobní výzva, nebyl ani informován poštou o uložení zásilky. Měl zřízenu službu odnos, oznámení mu mělo být uloženo na poště, o této zásilce se ale nedozvěděl.pokračování - 5 - 7 C 477/20208. Ve vztahu k prvnímu žalovanému omezil žalobce po podání žaloby svůj požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu do 30.11.2020 z žalované částky. Reagoval tak na prodloužení lhůty k plnění prvnímu žalovanému v e-mailové korespondenci předcházející podání žaloby. V tomto rozsahu soud ve výroku III. řízení o žalobě podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil. Obdobně došlo k omezení nároku žalobce požadovaném po druhém žalovaném, když při jednání dne 26.7.2022 sdělil žalobce, že zákonný úrok z prodlení požaduje po druhém žalovaném až ode dne 2.6.2021 ve vazbě na doručení žaloby. V tomto případě byla důvodem špatně čitelná kopie dodejky druhému žalovanému, kdy nebylo možno postavit najisto okamžik řádného dodání výzvy. Výrokem VI. proto soud v rozsahu částečného zpětvzetí ve vztahu k druhému žalovanému řízení o žalobě zastavil.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl pojistitelem společnosti , právnická osoba, a z tohoto titulu hradil škodu vzniklou z předmětné dopravní nehody této společnosti jako vlastníku pojištěného vozidla , jméno FO, , jméno FO, . Nesporná byla také výše škody, která z dopravní nehodě měla vzniknout a byla žalobcem hrazena, tedy částka 296 801 Kč. Podstatným pro posouzení sporu tak bylo zjištění, jakým způsobem probíhala jízda vozidlem , jméno FO, , jméno FO, a co vedlo k jeho havárii.

10. Podle detailu relace o dopravní nehodě s fotodokumentací vycházející z vyjádření druhého žalovaného, když první žalovaný a , jméno FO, byli po nehodě odvezeni rychlou záchrannou službou do , podezřelý výraz, k ošetření ( a k nehodě se příliš nevyjádřili, srov. bod 11 níže ), došlo k nehodě tak, že první žalovaný nepřizpůsobil rychlost jízdy povaze a stavu vozovky a svým schopnostem ( spolujedoucím vyhrožoval, že si nimi může udělat, co chce a nebezpečně kličkoval a vyhrožoval, že nabourá do stromu ) a v tom pokračoval i po několikátém upozornění od druhého žalovaného, aby toto nedělal. Druhý žalovaný se začal strachovat o svůj život a život manželky, sedící na zadním sedadle a s řidičem se začal přetahovat o řízení a zatáhl za ruční brzdu. Následkem tohoto jednání sjel řidič s vozidlem na krajnici a posléze narazil do stromu. K nehodě došlo na 7,727 km silnice druhé třídy č. , hodnota, ve směru od obce , adresa, do obce , Jméno žalovaného B, . , právnická osoba, byla šetřena Policií ČR, řízení bylo vedeno proti druhému žalovanému , Jméno žalovaného C, . Řízení bylo pro marné uplynutí prekluzivní lhůty dne 12.6.2020 zastaveno ( odpověď , právnická osoba, , adresa, , odbor dopravy s datem 23. 9. 2020 ).

11. Z připojených policejních spisů PČR Obvodního oddělení , Jméno žalovaného B, vedených pod č.j. , Anonymizováno, a pod č.j. , Anonymizováno, , kam bylo vyloučeno řízení proti druhému žalovanému, bylo zjištěno, že druhý žalovaný byl šetřen jako podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1, písm. k) zák.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tj. že jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplnil nebo porušil povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. První žalovaný byl šetřen jako podezřelý z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1, písm. c) bod 1 zák.č. 251/2016 Sb., o přestupcích, když přestupku se měl dopustit tím, že vyhrožoval spolucestujícím , Jméno žalovaného C, a , jméno FO, . Prvotní úřední záznam zmiňuje popis dopravní nehody, jak ho podával druhý žalovaný, první žalovaný sdělil pouze, že mu při jízdě , Jméno žalovaného C, zatáhl za ruční brzdu. U spolucestující , jméno FO, záznam uvádí, že byla zjevně v šoku, tak nebyla schopna sdělit podrobnosti, ale uvedla, že pan , jméno FO, otočil vozidlo, začal zrychlovat a začal vyšilovat, kdy se velice bála. Více si moc nebyla schopna vybavit ( oznámení o přestupku ze dne 13. března 2019, úřední záznam ze dne 25. června 2018, usnesení o vyloučení ze společného řízení ze dne 17. ledna 2019 ), usnesení o vyloučení ze společného řízení ze dne 17. ledna 2019 ).pokračování - 6 - 7 C 477/202012. Ani u jednoho z žalovaných neskončilo správní řízení jejich odsouzením. Řízení vedené proti druhému žalovanému ve věci způsobení dopravní nehody se nepodařilo projednat a pro uplynutí prekluzivní lhůty bylo toto řízení zastaveno. Stejně tak pro uplynutí prekluzivní lhůty nebylo ani zahájeno řízení proti prvnímu žalovanému vedené ve věci přestupku nebezpečného vyhrožování, když komise k projednávání přestupků vyčkávala se zahájením řízení na skončení řízení druhého žalovaného (sdělení Správního orgánu o zahájení řízení ze dne 29. 4. 2019, usnesení o zastavení řízení ze dne 12. 6. 2020 a odpověď na ukončení řízení ze dne 23. 9. 2020 ze spisu Odboru dopravy oddělení správní řízení , právnická osoba, , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , zpráva komise k projednávání přestupků města , Jméno žalovaného B, na č.l. 130 spisu ).

13. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 15. října 2021, č.j. 11 C 174/2021-28, soud zjistil, že ve věci vedené u tohoto soudu, kde druhého žalovaného žalovala společnost , právnická osoba, , tedy vlastník poškozeného automobilu, vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Ve věci byla soudem jako svědkyně slyšena bývalá manželka druhého žalovaného , jméno FO, . Oproti výpovědi před Policií ČR byla její výpověď před soudem méně podrobná, u více skutečností, zejména, co se týče vlastního jednání druhého žalovaného před nehodou, uváděla, že si není jistá, nebo si nevzpomíná, není si vědoma apod., což vysvětlovala delší dobou, která od nehody uplynula. V rámci vlastní výpovědi, kdy měla popsat jízdu a vlastní nehodu, vypověděla, že první žalovaný s bývalým manželem ( druhým žalovaným ) řešili nějaké auto a měli jet předat nějaké papíry. První žalovaný začal něco zmateně vykládat, že je odveze na Policii. Otočil auto ze směru k jejich domovu a začalo to všechno. Začal vyhrožovat, že je klidně zabije, neví, jestli byl v nějakém pomatení smyslů, zvyšoval stále rychlost. , adresa, tam není rovná, auto začalo „ plavat „ a první žalovaný najížděl často do protisměru. Jestli si správně vybavuje, tak se její manžel snažil tomu zabránit, myslí, že se snažil dosáhnout na klíček v zapalování, aby ho vytáhl a auto zastavilo. Nepamatuje si blíže, jak se snažil manžel zabránit nehodě, jeho jednání se snažil naopak zabránit druhý žalovaný tak, že se jej pravou rukou snažil odstrčit. Několikrát prvního žalovaného žádali, ať to auto zastaví a přivolá Policii, že s tím nemají problém. Na jejich výzvy ale nereagoval a řekl, že je klidně zabije. Měla takový strach, že se odpoutala a chtěla z auta vyskočit.K dotazům posléze svědkyně doplnila, že seděla na zadním sedadle, za spolujezdcem. Viděla na tachometru, že jeli 100 km/hod. i více. První žalovaný řídil levou rukou, volant držel levou rukou. Nebyla to její první jízda s prvním žalovaným a nemyslí si, že je to zdatný řidič. Impulzem pro jeho rychlou jízdu, myslí si, byla jeho náhlá domněnka, že mu chtějí odcizit vozidlo, které u něj doma nechali.Vypověděla rovněž, že v rozrušení volala matce a ta jí radila, aby zavolala Policii, to však již nestihla. Netuší, jak a zda se té nehodě dalo zabránit, myslí, že ona i manžel dělali vše, aby k ní nedošlo. Ona prvního žalovaného několikrát prosila, ať zastaví, více nemohla udělat. První žalovaný chtěl nějaké listiny, říkali, že mu je dají.K dotazu jak došlo k nárazu do stromu, sdělila svědkyně, že předpokládá, že se na ten strom řítili a manžel se snažil zachránit situaci, aby se nezabili, snažil se jim zachránit život. Předpokládá, že se je manžel snažil nasměřoval trochu jinak. Netuší jak, jestli došlo k zásahu do řízení. Když se manžel snažil vytáhnout ty klíčky, tak se řítili na strom. Myslí, že asi směřoval auto tak, aby ten strom neprošel úplně prostředkem auta, aby je zachránil. Není si vědoma toho, že by manžel zatáhl za ruční brzdu, snaží se na tu celou dopravní nehodu zapomenout. To, že se vozidlo řítilo na strom, mohlo být vysokou rychlostí a neschopností prvního žalovaného ovládat vozidlo (silnice tam má výtluky), ale i úmyslem prvníhopokračování - 7 - 7 C 477/2020žalovaného to vozidlo na strom navést. Vzhledem k tomu, že jim první žalovaný v autě říkal, že je chce zabít, předpokládá jeho úmysl.K provozu v místě dopravní nehody uvedla, že byl přiměřený nedělnímu večeru, kdy se lidé vracejí do Prahy. Myslí, že předjížděli asi dvě auta. V době dopravní nehody jelo několik vozidel v protisměru.Ve své výpovědi zmiňovala svědkyně informaci ze znaleckého posudku o charakteru silnice s tím, že posudek viděla na policii, když podávala výpověď. Vzhledem k tomu, že posudek byl zpracován až po její výpovědi, uvedla posléze, že ty informace z posudku má v hlavě a byla tedy s nimi asi seznámena manželem v době, kdy byli ještě spolu.

15. Ve věci byli slyšeni rovněž oba žalovaní. První žalovaný , Jméno žalovaného A, slyšený jako účastník řízení v rámci spontánní části své výpovědi k nehodě uvedl, že mu měl druhý žalovaný pan , jméno FO, přivézt vozidlo Hyundai , jméno FO, . On měl podezření, že toto vozidlo druhý žalovaný používá pro své účely, místo toho, aby ho prodal, jak se na tom domluvili. Chtěl, aby mu druhý žalovaný předal technický průkaz, , jméno FO, říkal, že velký technický průkaz s sebou nevzal, že mu předá malý technický průkaz a klíče. Vozidlo, že tam může nechat, ale že neví, jak se poté dostanou domů s manželkou. Domluvili se tedy, že je odveze. Cestou od Aera do , adresa, , to jsou asi 3 km, ptal se druhého žalovaného, zda mu doma vydají velký technický průkaz a on říkal, že ne. Že jsou unavení a neví, kde ten velký technický průkaz má. Ptal se ho tedy, jestli mu dá protokol z dražby, kde pan , jméno FO, vozidlo vydražil a on ho zaplatil. Druhý žalovaný říkal, že nikoliv, že neví, kde ho mají, a opakoval, že jsou unaveni. , jméno FO, tedy řekl dobře a na ploše k odstavení vozidel jim ( druhému žalovanému a jeho manželce ) sdělil, že pojedeme na Policii. Auto otočil a jeli směrem k , Jméno žalovaného B, . Po cestě říkal pan , jméno FO, , ať nejezdí na Policii, ať to nedělá. , jméno FO, říkal dobrá, když mu vydají velký technický průkaz, tak, že pojedeme zpátky k jejich domovu. Byli již téměř před Aerem, říkal, „ jedu na Policii „ a poslední co ví, že druhý žalovaný pan , jméno FO, zprudka zatáhl za ruční brzdu. Od té doby neví nic, probral se až po nárazu. Vystoupil z auta, šel na kraj vozovky, zanedlouho vystoupil druhý žalovaný s manželkou, šli také na kraj vozovky, ale směrem k , Jméno žalovaného B, . On se snažil volat Policii, nebo nějaké známé, ale klepaly se mu ruce a nepodařilo se mu vytočit telefonní číslo. , jméno FO, šel směrem k němu a křičel, že jestli jí ( manželce ) něco bude, tak, že ho zabije. Pak si pamatuje, že přijelo auto s nějakou paní, na ni volal, ať volá Policii.K dotazům první žalovaný doplnil, že v autě pan , jméno FO, , nebo paní , jméno FO, , říkali pouze, ať nejezdí na Policii, ať to nedělá, nic jiného neříkali. Nebylo ani možné v té jízdě, aby šlo zastavit hned, ale myslí, že říkali, „ nejezdi na Policii. „ Myslí, že jel 90 km/hod., možná kousek přes, kolem té 90 km/h. V žádném případě nevyhrožoval, nevyslovil, že někoho zabije, vozidlo měl plně pod kontrolou do doby, než pan , jméno FO, zatáhl za ruční brzdu. Předjížděli od , adresa, jedno auto, nepamatuje si, že by proti nim jelo nějaké auto. Jeli rovně, pevně držel volant, v té době byl profesionální řidič a nedopustil by ohrožení jiného. Nekličkoval, jeli jenom rovně, úsek silnice je rovný, přehledný, byla to suchá silnice, bez výmolů. Když zatáhl druhý žalovaný za ruční brzdu, jel rovně ve svém směru.S druhým žalovaným se znají přibližně 5 let, byli přátelé. Motivace druhého žalovaného z jeho úhlu pohledu byla ta, že užíval auto pro své účely, ale on mu říkal, že se dohodli na tom, že se má prodat. Měl stále nějaké výmluvy, proč to nejde, běžely dlouhé telefonáty. Vymyslel pak, že auto mu druhý žalovaný auto vrátí a on si ho prodám sám. Druhý žalovaný byl proto překvapený a co mu sdělil, že to jedeme oznámit na Policii, tak bylo zjevné, že znervózněl. Neví, jestli to auto navedl druhý žalovaný do stromu, ale zatáhl za ruční brzdu. Myslím, že motiv k tomu byl ten, aby neoznámil jeho podvod na Policii, aby tam nedojeli, tak zatáhl za tu brzdu.Původní dohoda byla ta, že vydražíme společně vozidlo, on to zainvestuje, pan , jméno FO, zařídí zbytek, je bazarista, auto snadno prodá a o výdělek se rozdělí. Nevzpomínám si, jestli přišelpokračování - 8 - 7 C 477/2020pan , jméno FO, do té neděle s nějakou konkrétní nabídkou, s nějakou cenou, za kterou auto bude prodáno. Pokud by taková nabídka byla, tak by s tím souhlasil. Proč neodvezl domu alespoň manželku druhého žalovaného, vysvětloval první žalovaný tím, že byla také podezřelá, i ona stvrzovala panu , jméno FO, , že mu nevydají velký technický průkaz, to říkali oba dva.Z toho, co vypověděla paní , jméno FO, , není nic, tak jak se stalo. Druhý žalovaný neměl žádnou tendenci sahat mu na klíčky, jediné, co se stalo, že když jeli na tu Policii, tak rychle zatáhl za ruční brzdu. Kdyby někdo chtěl okamžitě zastavit to vozidlo, bylo by třeba se nedříve domluvit, po něm ale nikdo nechtěl zastavit vozidlo, ani by to nebylo možné, kdyby to někdo chtěl.

16. Druhý žalovaný , Jméno žalovaného C, v prvé části své výpovědi popsal, že ho první žalovaný pan , jméno FO, oslovil, že má nějaké volné finance, chtěl investovat do nákupu automobilů s tím, že on ( druhý žalovaný ) zařídí technickou stránku nákupu a prodeje těch automobilů. , jméno FO, vznikl nákup vozidla Hyundai , jméno FO, . Ty finance nakonec nebyly tak velké, první žalovaný začal tlačit na prodej toho vozidla, nabídl mu odkup do výkupu, ale výdělek pro něj nebyl dostatečný. První žalovaný mu volal, že se chce setkat o víkendu, on mu říkal, že to není možné, že nemá čas, naléhal ale, ať přijedu s tím Hyundai , jméno FO, , které mohl s jeho svolením používat. , jméno FO, říkal, že si potřebuje jenom něco zjistit, ověřit. Věděl ( druhý žalovaný ), že v pondělí ve 4 ráno nastupuje do práce, že má řídit kamion, a že musí být odpočatý, nakonec s tím souhlasil, ale že jenom na chvíli. Celou neděli čistili s bývalou ženou ten kamión, dle domluvy se pak cestou zpět domů stavili u pana , jméno FO, . Choval se zvláštně a říkal, že chce, aby mu tam ten vůz nechal. Bylo to nepříjemné, ale ten vůz byl pana , jméno FO, , tak mu ho tam nechal a nechal mu tam klíčky. , jméno FO, jim pak nabídl odvoz domů. Druhý žalovaný k tomu uvedl, že ohledně těchto záležitostí, toho vozidla Hyundai , jméno FO, , měli přitom s panem , jméno FO, sjednánu schůzku na úterý. Cestou ho žádal pan , jméno FO, k tomu vozu o všechny doklady. Říkal mu, že má málo času, že ráno ve 4 řídí kamión a odkázal ho na tu úterní schůzku, že mu vše předá, ale ten den, ať se na něj nezlobí, že to nebylo takto plánováno a věděl, že návštěva pana , jméno FO, by nebyla na 5, nebo na 10 minut. , jméno FO, reagoval nepřiměřeně, začal je osočovat, že mu vůz chtějí sebrat. Zprvu to bylo úsměvné, když vozidlo měl u sebe a měl k němu malý techničák a klíčky, ale situace začala gradovat. Během pár metrů, aniž by k tomu dali nějaký podnět, jen říkali, že teď na to není čas, pan , jméno FO, reagoval zuřivým rozčílením a otočením vozidla na křižovatce. Na zebře se prudce otočil, neodpovídalo to standartní jízdě, ujížděl zpět na , Jméno žalovaného B, a říkal, že jedeme na Policii. Nedržel pevně volant, chvíli ho držel jednou rukou, pak druhou. Byl rozčílený, říkal, že mu chtějí škodit a v té zuřivosti se nevěnoval řízení, ale vysvětlení, že se k němu chovají nedobře. On mu říkal, ať se uklidní, ať se věnuje řízení, hlavně ať nezrychluje, ale bylo zřejmé, že je rozčílený a řízení se nevěnuje. Zakřičel pak na něj už „ Takhle nás zabiješ, chceš nás zabít?“ A na to první žalovaný řekl, že si s nimi bude dělat, co chce, že je klidně zabije. Na tuto větu nikdy nezapomene. Pak mu druhý žalovaný říkal: „, jméno FO, , co chceš.“ Riziko neodpočaté jízdy, nebo jízdy s kamenem po malém odpočinku, začalo být v tu chvíli zcela menší, než riziko, které hrozilo. Říkal mu tedy, ať hlavně zpomalí, ať zastaví. Do toho se již začínal ozývat nářek ženy, co se děje, a také prosila pana , jméno FO, , ať zastaví. Říkal mu: „, jméno FO, , co je potřeba.“ Jen ať zastaví. A pan , jméno FO, říkal, že už jim nevěří, vše to bylo v řádu desítek vteřin, měli na tachometru, což viděl, hodně přes 100 km/h, pan , jméno FO, se nevěnoval řízení, bylo zřejmé, že bezpečně neodbočí na , Jméno žalovaného B, . Blížil se také přechod pro chodce, snížení rychlosti na 70 km/h, a pak na 50 km/h. První žalovaný se nevěnoval řízení, nedovedl si představit, co chce v následných metrech dělat. Byla to úzká rozbitá komunikace, neodpovídající více než 80 km/h rychlosti, vyhodnotil to tak, že je lepší, než nechat vůz řízený neřízený vyšinutým člověkem, tak nejméně nebezpečné je ukončit zrychlování vozu. Pokusil se nejprve o vypnutí klíčků, to se přes odpor pana , jméno FOpokračování - 9 - 7 C 477/2020nepodařilo. Nezbývalo, než zatáhnout za ruční brzdu. Vůz nejel v rámci daných zákonných parametrů a šlo jim o život. Nevadilo mu, že si chce pan , jméno FO, auto nechat, dozvěděl se věci, které by ho vedly k tomu přerušit s ním spolupráci, již předtím, než se stala tato nehoda. , jméno FO, se prezentuje úplně jinak, než jak se posléze ukázal.K dotazům druhý žalovaný doplnil, že na to, aby volali Policii nebo nějakou nouzovou linku, na to v té rychlosti nebyl čas. Každá další vteřina, každá další situace, byla horší, než předchozí, od , adresa, až do té dopravní nehody se to měnilo progresivně v boj o život. Jeho cílem bylo, aby byl vůz alespoň ovládán, ideálně přibržděn, zastaven. Byli také zjevně on a manželka rozrušeni a řidič by měl v takové chvíli zastavit. Neví, co by měl v té chvíli udělat jinak, za těch 5 let se mu to stále vrací v hlavě, ale nepřišel na nic jiného. Je profesionální řidič, prošel kurzy, učil je pouze vypnout přívod benzínu, nebo zatažení za ruční brzdu, to ale nepočítá v těchto kurzech s odporem řidiče.Zopakoval, že zamezit té nebezpečné jízdě prvního žalovaného se snažili nejprve slovními žádostmi, to ale spíše stupňovalo nevěnování se řízení a hádku. To nebezpečí bylo neúnosné a vyhodnotil to tak, že to, co hrozí, je horší, než jeho pokus o zastavení vozidla. Chtěl zamezit přívodu paliva do motoru otočením klíčku ( přes odpor prvního žalovaného se to nepodařilo ). Když zatáhl za ruční brzdu, tak to vozidlo jelo rovně, ale nestabilní a kolíbavou jízdou, neklidně v přímém směru. Stačil jeden výmol a vůz šel mimo silnici. Jízda byla ovlivněna vyjetými kolejemi. Celá situace byla mimo běžné normy, jízda prvního žalovaného byla nebezpečná, vedla k dopravní nehodě již před zatažením za tu ruční brzdu. První žalovaný byl mimo sebe a kontrolu, projevovalo se to prskáním, věnováním se hádce, nevěnováním se řízení, ignorováním všech řidičských povinností. Hrozil, lomil rukama, gestikuloval, místy neměl ruce na volantu.

17. Soud provedl dokazování také úředními záznamy na dopravní nehodě zúčastněných osob tak, jak byly součástí policejního spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor , adresa, venkov – VÝCHOD, Obvodní oddělení , Jméno žalovaného B, , č.j. , Anonymizováno, ( též součástí jiného řízení Policie ČR téhož orgánu pod č.j. , Anonymizováno, ). Z uvedených spisů se podávají popisy jízdy vozidla , jméno FO, , jméno FO, pozorovaného svědky., jméno FO, popsala, že jela po silnici od obce , adresa, směrem na , adresa, . Za obcí , adresa, jí začalo předjíždět vozidlo , jméno FO, , jméno FO, . Ona jela rychlostí, myslí, 80 km/hod., jakou rychlostí jela , jméno FO, , jméno FO, , nedokáže odhadnout. Po chvíli v dálce viděla od tohoto vozidla hrozný dým a viděla, že se začalo točit. Potom vjelo vpravo mimo komunikaci a narazilo do stromu. Ona hned zastavila a šla za posádkou havarovaného vozidla. Říkala, že zavolá záchranku, ale řidič chtěl, ať volá policii, že mu spolujedoucí zatáhl za ruční brzdu. Druhý muž s ženou od vozidla odcházeli od vozidla a řidič na ni volal, že chtějí utéct. Říkal jí také, že je chtěl odvézt na policii ( úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 28. června 2018 podaný , jméno FO, )., jméno FO, uvedl, že slyšel pískání gum od vozidla, které jelo po silnici od obce , adresa, . Viděl bílé vozidlo, jak jede vysokou rychlostí, odhadl ji na 130 km/hod. Řidič najednou začal prudce brzdit a to tak, že viděl od zadních pneumatik kouř a slyšel pískání brzd. Vozidlo jelo po silnici rovně, nikterak nevybočovalo ze směru jízdy. V protisměru žádné vozidlo nejelo. Po chvíli dostalo vozidlo smyk na zadní kola, následně řidič s vozidlem sjel vpravo mimo komunikaci, kde narazil do stromu ( úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO, ze dne 27. června 2018 )., jméno FO, sdělil, že slyšel pískání gum, rozběhli se s , jméno FO, k hlavní silnici. Viděl, jak od obce , adresa, jede velkou rychlostí osobní vozidlo , jméno FO, . Jakou rychlostí přesně jelo, neví, ale bylo to velmi rychle. Řidič vozidla začal prudce brzdit, viděl kouř od pneumatik a slyšel pískání gum. Vozidlo nijak nevybočovalo, jelo rovně ve směru na obec , adresa, . V tupokračování - 10 - 7 C 477/2020dobu neviděl ani žádné vozidlo v protisměru jeho jízdy. Najednou vozidlo dostalo smyk a vjelo vpravo mimo komunikaci, kde narazilo do stromu ( úřední záznam o podání vysvětlení , jméno FO, ze dne 27. 6. 2018 ).

18. Druhý žalovaný při podání vysvětlení na Policii ČR popsal děj obdobně jako u soudu, zmiňoval při ní rychlost 140 km/hod., oproti tvrzení u soudu uvedl, že v okamžiku, kdy on zatáhl za ruční brzdu, první žalovaný se tomuto jednání snažil oběma rukama zabránit a volant vůbec nedržel. Tento rozpor v popisu děje vysvětloval druhý žalovaný při jednání soudu tím, že v protokole o úředním záznamu je popis časově zpřeházený. To, že první žalovaný nedržel volant, předcházelo tomu zatažení za brzdu. Uváděl tedy u soudu, a vyjasňoval tak svá tvrzení, že při zatažení za brzdu si byl vědom toho, co může nastat, proto druhou rukou, tedy pravou rukou, se zapřel do volantu a snažil se ho pevně držet v přímém směru a první žalovaný oběma rukama, jak držel volant, tak proti jeho ruce začal tlačit, tu ruku přetlačil a navedl vozidlo do příkopu ( úřední záznam o podaném vysvětlení , Jméno žalovaného C, ze dne 24. června 2018 ).

19. První žalovaný se při podání vysvětlení blíže věnoval nákupu a problémům spojeným s prodejem vozidla Hyundai, kdy zjistil, že mu druhý žalovaný lže a chtěl se o jeho prodej postarat sám. Za tím účelem ( za účelem předání vozidla ) ho v den nehody pozval k sobě domů. Podrobněji popisoval, že od druhého žalovaného chtěl technický průkaz od vozidla, což ten odmítl, že jej má kluk, který k němu den předtím dělal evidenční kontrolu. Odmítl jet za tím klukem a odmítal hledat protokol z dražby automobilu, že neví, kde je a že je unavený. Z toho důvodu také odmítl sepsat s ním smlouvu, že je vozidlo jeho majetek. K dotazu zda mu odmítá vydat doklady od vozidla, sdělil mu druhý žalovaný, že ano, že je nevydá. V tu chvíli věděl, že je to špatně, tak vůz otočil a sdělil jim, že pojedou na policii. Druhý žalovaný mu říkal, že to nemá dělat a protože na to nereagoval, tak to opakoval, že je unáší. Před odbočkou na , Jméno žalovaného B, zatáhl druhý žalovaný rychle a nečekaně za ruční brzdu. Ke své jízdě uvedl, že jel asi 95 km/hod., měl strach, že druhý žalovaný něco vyvede a chtěl být proto, co nejrychleji na policii. Nijak nevyhrožoval, neříkal nikomu, že ho zabije, nebyl agresivní ani vulgární, věnoval se řízení. Neproběhla jiná konverzace, než kterou výše popsal. Druhý žalovaný pouze řekl, že nemá jezdit na policii a že se jedná o , podezřelý výraz, . Druhý žalovaný mu na volant nesahal a on volant nepouštěl. U doplnění podaného vysvětlení sdělil, že si nepamatuje, jakou rukou mu druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu, ani, co se dělo potom. Vzpomíná si až, jak vystoupil z vozidla ( úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO, s datem 2. července 2018 a jeho doplnění s datem 7. ledna 2019 ).

20. Svědkyně , jméno FO, v úředním záznamu o podaném vysvětlení popisovala situaci podrobněji než před soudem. Uváděla, že ve vysoké rychlosti asi 140 km/hod. předjeli nějaké vozidlo, tuto rychlost viděla na tachometru a dále se zvyšovala. Opakovala, že na prvního žalovaného křičeli, ať zastaví. Zmiňovala, že jízda byla velmi agresivní, první žalovaný pořád zrychloval, kličkoval po silnici a najížděl do protisměru a potom zpátky. Popisovala, že první žalovaný chtěl řízení strhnout do protisměru a její manžel se s ním snažil přetahovat o volant. Uvedla též, že když první žalovaný nasměřoval vozidlo na strom, zatáhl její manžel za ruční brzdu. Telefonát matce nezmiňovala (úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO, s datem 5. září 2018 ).

21. V rámci šetření policie byl soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru doprava, ekonomika a strojírenství, zpracován znalecký posudek. V něm znalec uvedl, že před započetím brzdění jelo vozidlo , jméno FO, , jméno FO, asi 107 až 112 km/hod. do stromu narazilo v rychlosti 40 až 50 km/hod. Rychlost nárazu stanovil dle rozsahu poškození přední částipokračování - 11 - 7 C 477/2020vozidla. Od této rychlosti pomocí průměrného brzdného zpomalení a délky brzdných stop vypočetl rychlost jízdy před počátkem brzdění. Podle znalce v první fázi brzdění brzdila souměrně pouze zadní kola od ruční parkovací brzdy bez ABS a kola nebyla zablokovaná. Řidič začal pravděpodobně brzdit i nožní brzdou, protože v poslední fázi před nárazem do stromu brzdila všechna kola od nožní provozní brzdy s účinkem ABS a na travnatém povrchu se kola smýkala. V případě zatažení za ruční brzdu ( na suché živičné vozovce a pokud je brzda v dobrém technickém stavu, což u tohoto téměř nového vozidla pravděpodobně bylo ) vozidlo zpomaluje, ale s menším účinkem než u provozní brzdy a rovněž ve směru, kterým řidič vede vozidlo. Pokud by vozidlo nebylo před nárazem brzděno, narazilo by do stromu v rychlosti 107 až 112 km/hod. Pak by pro celou osádku byly následky tragické a pravděpodobně by došlo ke smrtelným zraněním. Zatažení spolujezdce za ruční brzdu nebyl dobrý nápad. Kdyby nebyla parkovací brzda v technicky dobrém stavu ( měla nesouměrný účinek ), pak by se vozidlo mohlo dostat na vozovce do rotace a mohlo skončit na boku neb na střeše. Následky pro posádku by pak mohly být mnohem těžší, než náraz předkem vozu do stromu. Důležitým faktem je, že řidič vozidla mohl v této situaci, na suché vozovce, s dobrým automobilem, jakým tato , jméno FO, , jméno FO, zcela jistě byla, udržet vozidlo v přímém směru a mohl zastavit s vozidlem na silnici.

22. Z protokolu o nehodě s náčrtkem a popisem měření se podává, v jakém místě začalo vozidlo brzdit. Jako výchozí bod měření byl vzat roh travnatého ostrůvku na levé straně vozovky ve směru jízdy vozidla a vozidlo začalo brzdit 120,3 metru před tímto bodem. Z fotografií soud zjistil situaci na místě, kdy se jedná o rovný přehledný úsek silnice, výchozím bodem měření je výjezd autobusů z areálu , právnická osoba, ( protokol o nehodě silničního provozu ze dne 24. června 2018 s náčrtkem z místa dopravní nehody, včetně plánku místa dopravní nehody, fotodokumentace k dopravní nehodě na čl. 60-64 spisu PČR, výhledové fotky – fotodokumentace k dopravní nehodě na čl. 65-69 spisu PČR ).

23. Před podáním žaloby byly žalovaným zaslány výzvy k plnění částky 296 801 Kč, prvnímu žalovanému na adresu , adresa, , , Jméno žalovaného B, , a druhému žalovanému na adresu , adresa, . První žalovaný obratem nárok neuznal s tím, že viníkem nehody je druhý žalovaný, ohradil se též proti lhůtě k plnění. V reakci na to posunul žalobce jeho termín k plnění do 30.11.2020 ( uplatnění práva na náhradu ze dne 2. 10. 2020, emailová korespondence ze dne 9. listopadu 2020, 13. listopadu 2020, 18. listopadu 2020, dodejky ).

24. Z níže uvedených důkazů soud pro posouzení věci žádné podstatné závěry neučinil ( vyrozumění Policie ČR o šetření s datem 26. září 2018, výsledek šetření orgánu policie na čl. 72 policejního spisu, evidenční karta řidiče druhého žalovaného, stížnost druhého žalovaného na čl. 51 spisu Policie ČR, vyrozumění o ukončení šetření s datem 15. března 2019 ).

25. Návrhy na doplnění dokazování ( dotazem na tísňovou linku, výslech svědky , jméno FO, , výslechem matky , jméno FO, k telefonnímu hovoru, CD pořízeným po nehodě ke stavu vozovky, revizním znaleckým posudkem ke zjištění rychlosti vozidla, která dle druhého žalovaného byla o 10 až 15 km/hod. vyšší, než stanovená posudkem ) soud zamítl, neboť pro posouzení věci nebyly podstatné, nevedly by k jinému posouzení a zčásti ( CD a výslech matky , jméno FO, ) byly učiněny v rozporu s pravidly koncentrace řízení, která proběhla ke dni 21.2.2022. K výslechu svědka , jméno FO, , který byl druhým žalovaným po nehodě informován a k dotazu na tísňovou linku k průběhu telefonátu po nehodě soud uvádí, že oba tyto návrhy by mohly pouze opětovně tlumočit, jak popisoval druhý žalovaný nehodový děj. Do dokazování by tak nevnesly nic nového, když popis nehodového děje žalovaným byl již obsažen ve vícero listinách, jimiž bylo dokazování provedeno, druhýpokračování - 12 - 7 C 477/2020žalovaný byl také ve věci soudem slyšen. Možné zvýšení rychlosti vozidla na 117 – 127 km/hod., které mělo být zjištěno navrhovaným revizním znaleckým posudkem, by soud nevedlo ke změně posouzení věci. Provedení dokazování CD s videozáznamem z kamery ve vozidle druhého žalovaného ke stavu silnice týden po nehodě a výslechem matky spolujezdkyně , jméno FO, , které měla spolujezdkyně v průběhu jízdy telefonovat, mohly být navrženy již před uplynutím lhůty pro koncentraci řízení, byly však navrženy až dne 22.7.2022, tedy po ní.

26. Je zřejmé, že oba účastníci vypovídali tak, aby přesvědčili soud o tom, že to nebylo jejich jednání, které vedlo k dopravní nehodě, že příčiny, proč k dopravní nehodě došlo, leží jinde. Tedy tak, aby podpořili své verze události tvrzené soudu. Klíčové pro vznik havárie automobilu bylo dle názoru soudu zatažení druhého žalovaného za ruční brzdu a následné „přetahování“ se o volant, tedy jednání, kdy druhý žalovaný zasáhl do řízení prvního žalovaného. K tomu, proč muselo dojít k zatažení za ruční brzdu, se oba žalovaní vyjadřovali odlišně. Svědkyně , jméno FO, uvedla u soudu, že si není vědoma toho, že by druhý žalovaný zatáhl za ruční brzdu. Její výpověď není zcela věrohodná a neodpovídá jiným důkazům, například popisu nehody od svědku podávajících vysvětlení na policii, či znaleckému posudku. Zejména je nevěrohodné její tvrzení, že se její manžel, druhý žalovaný, snažil zabránit havárii vozidla vytažením klíčků v okamžiku, kdy se řítili na strom. Jak jiní svědci nehody, tak i znalec popsali, že vozidlo jelo rovně, jelo rovně i poté, kdy byl vidět kouř a slyšet pískání jako znaky brzdění, což svědčí zásahu druhého žalovaného do řízení. Až později došlo k tomu, že vyjelo mimo silnici a narazilo do stromu. Svědkyně si to, že se vozidlo řítilo na strom, vysvětlovala vysokou rychlostí, neschopností prvního žalovaného ovládat vozidlo, ale i úmyslem prvního žalovaného to vozidlo na strom navést. Vzhledem k tomu, že jim první žalovaný v autě říkal, že je chce zabít, předpokládala jeho úmysl. Ovšem skutečnosti, že by měl první žalovaný úmyslně směřovat vozidlo do stromu a naplnit tak výhružku smrtí, neodpovídá to, že před nárazem, kdy vozidlo již na strom skutečně směřovalo, počal brzdit ). Popis jízdy vozidla podávaný svědkyní , jméno FO, a také druhým žalovaným ( kličkování, přejíždění do protisměru a zpět ) není v souladu s tím jak jízdu vozidla popsali , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , řidička, jejíž vozidlo krátce před nehodou vozidlo řízené prvním žalovaným předjelo, nic takového ve vysvětlení podaném na policii neuvedla. Přitom právě v době poté, kdy bylo její vozidlo předjížděno, by dle tvrzení druhého žalovaného a jeho manželky svědkyně , jméno FO, musela nebezpečnost jednání prvního žalovaného gradovat, když krátce poté dosáhla intenzity, která vedla druhého žalovaného k zásahu do řízení.

27. Ovšem také vysvětlení prvního žalovaného k tomu, co vedlo druhého žalovaného k zatažení za ruční brzdu, je nevěrohodné. Jeho popis údajného podvodného jednání nesvědčí tomu, že by měl mít druhý žalovaný obavy z toho, že by ho první žalovaný odvezl na Policii ČR, nakonec žádné , podezřelý výraz, oznámení ze strany prvního žalovaného na druhého žalovaného podáno nebylo. I kdyby však měl druhý žalovaný nějaké obavy pociťovat, jistě by se návštěvě na Policii bylo možno vyhnout třeba tím, že by po zastavení vozidla v , Jméno žalovaného B, nenásledovali s manželkou prvního žalovaného na policejní stanici. Za věrohodné nepovažuje soud ani tvrzení o tom, že první žalovaný jel rychlostí málo přes 90 km/hod. To neodpovídá ani znaleckému posudku, který rychlost vypočetl na 107 až 112 km/hod. ( přičemž výpočet je nutno považovat za přibližný, neboť znalec neměl přesné údaje o brzdění ), ani záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, , který uvedl, že vozidlo jelo vysokou rychlostí, kterou odhadl na 130 km/hod. Soud má také za to, že druhý žalovaný s manželkou prvního žalovaného žádali o zastavení vozidla, neboť je to zcela logický požadavek v situaci, kdy při jízdě prvního žalovaného pociťovali obavy. Nakonec ani sám první žalovaný při svépokračování - 13 - 7 C 477/2020výpovědi zprvu takovou žádost nijak kategoricky nepopřel, když k přímému dotazu, zda jej o to žádali, uváděl, že „ to ani nebylo možné v té jízdě, aby šlo zastavit hned, ale myslí, že říkali, nejezdi na Policii. „ Až později uvedl, že to po něm nikdo nechtěl. Naopak se dá z dokazování dovodit jistá obava prvního žalovaného, aby mu jeho spolucestující neutekli. V úředním záznamu zmiňuje , jméno FO, , že jí první žalovaný po nehodě říkal, ať volá policii, že chtějí utéci. Je tedy spíše vysvětlitelné, že výzvy k zastavení zazněly, ale první žalovaný, který v rozčílení vezl svoji posádku na policii, jejich výzev nedbal.

28. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. První žalovaný nebyl spokojen s tím, jak je naplňována dohoda mezi ním a druhým žalovaným ohledně prodeje vozidla a toto vozidlo si nechal druhým žalovaným dovézt do svého bydliště. Poté, kdy odvážel druhého žalovaného s jeho manželkou, tito nebyli ochotni mu ihned vyjít vstříc, co se týče předání dalších dokladů k vozidlu. Jejich vcelku logická argumentace s odkazy na únavu a nutnost brzkého vstávání druhého žalovaného, však zase nenašla kladnou odezvu u prvního žalovaného, kterého utvrdila v jeho podezření, že se jej spolucestující snaží o vozidlo připravit. První žalovaný pak chtěl věc ihned řešit a to tím, že odveze druhého žalovaného s manželkou na policii, vozidlo proto otočil a jel zpět směrem na , Jméno žalovaného B, na Policii. I z podání vysvětlení prvního žalovaného podrobněji popisujícího sled událostí k okamžiku obrácení vozidla končícího jeho sdělením „ že v tu chvíli věděl, že je to špatně, tak vůz otočil a sdělil jim, že pojedou na policii „ je zřejmé, že musel být první žalovaný rozrušen. O rychlosti jeho jízdy zase vypovídá jeho sdělení, že „ měl strach, že druhý žalovaný něco vyvede a chtěl být proto, co nejrychleji na policii. „ Zde se tedy popis jízdy prvním žalovaným, který vypovídal o tom, že byl klidný, nebude zcela blížit skutečnosti a spíše bude odpovídat jeho popis daný druhým žalovaným a jeho manželkou, byť, jak je uvedeno níže, je zveličen. Soud je tak přesvědčen o tom, že charakter jízdy prvního žalovaného a situace ve vozidle byla příčinou toho, že druhý žalovaný a jeho manželka počaly z této jízdy, z chování prvního žalovaného a z toho, jak by jízda mohla skončit, pociťovat obavy. Nikoli však obavy z toho, že by tato jízda skončila na Policii ČR v , Jméno žalovaného B, , nýbrž z toho, že by mohla skončit havárií. Soud tak věří tomu, co odpovídá obvyklému běhu věcí a tedy, že druhý žalovaný s manželkou žádali prvního žalovaného o to, aby zpomalil, či zastavil. První žalovaný však na to nereagoval, což vedlo druhého žalovaného k tomu, že se pokusil vozidlo zastavit sám zásahem do řízení prvního žalovaného. Nejprve se pokusil pootočit klíčkem v zapalování vozidla, a když tato snaha neuspěla, neboť jí první žalovaný bránil, zatáhl za ruční brzdu. Přitom uchopil také volant vozidla, aby měl po zatažení za brzdu nad jízdou vozidla kontrolu. To naopak vedlo k reakci prvního žalovaného, k popisovanému „ přetahování se o volant „, kdy je zřejmé, že ve vysoké rychlosti i menší vychýlení volantu způsobilo odchýlení se od dráhy vozidla, které vyjelo mimo silnici a narazilo do stromu.

29. Zásah do řízení, který byl příčinou vzniklé dopravní nehody, však soud považuje za předčasný a charakter jízdy prvního žalovaného podávaný druhým žalovaným ( a jeho spolucestující manželkou ) za zveličený. Z ostatních důkazů se podává, že vůz jel rovně, nebyl příliš provoz a rychlost vozidla, byť byla nepovolená a cestujícími ( mimo řidiče ) pociťována jako nepříjemná a ohrožující, nebyla taková, aby nutně musela vést k nehodě. Druhý žalovaný uváděl, že se blížili do místa, kde nejprve z levé strany je výjezd z areálu , Jméno žalovaného B, , kde vyjíždějí autobusy, počíná tam snížení rychlosti na 70 km/hod., následně je snížení rychlosti na 50 km/hod., pak přechod pro chodce a posléze odbočka na , Jméno žalovaného B, . Z plánku dopravní nehody však je zřejmé, že jen k výjezdu autobusu zbývalo v okamžiku zatažení za ruční brzdu ( počátek stop brzdné dráhy ) ujet 120 metrů, přechod pro chodce a odbočka na , Jméno žalovaného B, , je ještě dále. Přitom druhý žalovaný vypověděl, že výjezdu autobusu se nebál. Jako profesionální řidič také musí mít přehled o brzdné dráze vozidla,pokračování - 14 - 7 C 477/2020která i kdyby se mělo jednat o zastavení z rychlosti 130 km/hod., na suché vozovce by byla kratší než 100 metrů. Tedy v okamžiku zatažení za ruční brzdu by řidič stačil před snížením povolené rychlosti a přechodem pro chodce bezpečně nejen vozidlo zpomalit, ale i zastavit. Odbočka, kde mělo vozidlo jedoucí v tu chvíli do , Jméno žalovaného B, odbočit je přitom ještě dále. Z tohoto pohledu tedy soud považuje obavu druhého žalovaného z toho, že vozidlo při své rychlosti nedokáže odbočit, za mylnou. V dané chvíli zbýval ještě čas, kdy by teprve první žalovaný měl počít zpomalovat, aby mohl odbočit. Z popisu jízdy vozidla, jak byl pozorován , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , nebylo zjištěno nic, co by svědčilo tvrzení druhého žalovaného, že jízda vozidla neodvratně směřovala k jeho havárii.

30. Podle § 2820 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. ( dále jen o.z. ) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

31. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

32. Podle § 2906 o.z. kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.

33. Podle § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

34. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

35. Podle § 2915 odst. 1 o.z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

36. Podle § 2915 odst. 2 o.z. jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.pokračování - 15- 7 C 477/202037. Podle § 4 písm. a) zák.č. 361/2000 Sb., zák. o silničním provozu, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému , podezřelý výraz, stavu,38. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že první žalovaný společně s druhým žalovaným svým jednáním při jízdě osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, porušili zákonná ustanovení a v důsledku tohoto svého jednání způsobili dopravní nehodu, při níž vznikla na vozidle škoda třetí osobě společnosti , právnická osoba, První žalovaný svým shora uvedeným jednáním porušil ustanovení § 2900 o.z. počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného a rovněž ustanovení § 2910 o.z., kdy v jeho jednání spatřuje soud porušení povinnosti dané § 4 písm. a) zák.č. 361/2000 Sb., zák. o silničním provozu, chovat se při účasti na provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. Druhý žalovaný porušil rovněž ustanovení § 2900 o.z. Škodu vzniklou na vozidle uhradil poškozené společnosti jako vlastníku vozidla žalobce z titulu pojistné smlouvy uzavřené s poškozeným, na žalobce pak podle § 2820 o.z. přešlo do výše poskytnutého pojistného plnění právo na náhradu této škody, kterou žalovaní způsobili. Výše popsanému jednání žalovaných, vedoucímu ke škodlivému následku ( nehodě dopravního vozidla se škodou vzniklou na tomto vozidle ), kdy obava vzbuzená prvým žalovaným vedla k zásahu do řízení ze strany druhého žalovaného, však soud nepřisuzuje stejnou váhu. Je přesvědčen, že především nelze připustit, aby způsobem, jakým to za dané situace učinil druhý žalovaný, bylo zasahováno do řízení vozidla. Volnou úvahou soudu určil míru účasti na škodlivém následku ve výši 15 % u prvního žalovaného a 85 % u druhého žalovaného. Při použití ustanovení § 2915 odst. 2 o.z. rozhodl, že náhradu škody nebudou žalovaní hradit společně a nerozdílně, ale právě podle míry své účasti na škodlivém následku. Ve vztahu k prvnímu žalovanému proto soud přiznal žalobci práv na zaplacení částky 44 520,15 Kč s příslušenstvím ( 15 % z žalované jistiny ) a ve zbytku ve vztahu k prvnímu žalovanému žalobu zamítl ( výrok I. a II. ). Obdobně uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci 85 % z žalované jistiny s příslušenstvím a ve zbytku ve vztahu k druhému žalovanému žalobu zamítl ( výrok IV. a V. ).

39. Soud nepřisvědčil námitce druhého žalovaného, podle něhož jeho jednání je nutno posuzovat jako jednání v krajní nouzi ve smyslu § 2906 o.z. a neměl by být z toho důvodu za vzniklou škodu odpovědný. Že jeho jednání, kterým odvracel nebezpečí, nelze považovat za protiprávní. Aby se však mohlo jednat o krajní nouzi, muselo by být hrozící nebezpečí bezprostřední. V daném případě by tedy již muselo vozidlo směřovat ze silnice směrem do stromu, muselo by být prakticky jisté, že bez nějakého zásahu dojde k havárii. A že zásah do řízení ze strany spolujezdce je poslední možností, která přímo hrozící nebezpečí ( havárii ) odvrátí, případně sníží škody z havárie hrozící. Druhý žalovaný, zčásti i jeho spolucestující manželka, se snažili situaci před nehodou takto popisovat, z listinného dokazování je však zřejmé, že tomu tak nebylo a jejich popis je zveličen. Byť má soud za prokázáno, že první žalovaný se choval způsobem, který u spolucestujících vzbudil důvodné obavy z toho, jakým způsobem by mohla jeho jízda dále probíhat, v dané chvíli nebylo nebezpečí dopravní nehody bezprostřední. Vozidlo řízené prvním žalovaným jelo sice vyšší než povolenou rychlostí a první žalovaný na obavy a prosby sdělované spolucestujícími nereagoval, nicméně jel rovně v přímém úseku silnice a zbýval ještě dostatečný čas k tomu, aby rychlost jízdy před odbočením z hlavní silnice upravil.pokračování - 16 - 7 C 477/202040. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným přiznal ve sporu z větší části úspěšnému prvnímu žalovanému právo na náhradu části jeho nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 66 500 Kč ( tj. odměna za sedm úkonů právní služby po 9 500 Kč za jeden úkon právní služby ) – převzetí a příprava zastoupení, neodůvodněný odpor ze dne 10.6.2021 spolu s jeho doplněním ze dne 8.7.2021, písemné podání ve věci ze dne 2.9.2021, účast na jednání soudu dne 4.2.2022, účast na jednání soudu dne 24.5.2022 přesahující dvě hodiny a tedy počítaná jako za dva úkony, účast u jednání soudu dne 26.7.2022 ) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., šesti režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 800 Kč, a odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 14 343 Kč. Celkem tedy náklady řízení prvního žalovaného činily 82 643 Kč.

41. Neodůvodněný odpor počítal spolu s jeho doplněním, vyjádřením k žalobě ze dne 8.7.2021 za jeden úkon právní služby. Písemné vyjádření ze dne 9.2.2022 ( označení listin z připojených spisů jako navrhovaných důkazů ) soud nepovažuje za vyjádření ve věci, za něž by měla náležet prvnímu žalovanému náhrada nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení nepřiznal také za písemně vyhotovený písemný závěrečný návrh, neboť takové podání se dle judikatury nepokládá za písemné podání ve věci, za něž by měla být poskytována náhrada nákladů. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu 85 % ku 15 % přiznal soud prvnímu žalovanému právo na náhradu 70 % jeho nákladů řízení, což z výše uvedené částky činí 57 850 Kč. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalobce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

42. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným přiznal soud ve sporu z větší části úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako zaplacený soudní poplatek ve výši 14 841 Kč a náklady spočívající v paušální částce ve výši 300 Kč za deset úkonů dle vyhl.č. 254/2015 Sb. ( tj. žaloba ze dne 11.12.2020, vyjádření ze dne 31.8.2021, doplnění žaloby ze dne 17.2.2022 - § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, příprava účasti na jednání dne 4.2.2022, dne 24.5.2022 a dne 26.7.2022 - § 1 odst. 3, písm. b) vyhlášky, účast na jednání soudu dne 4.2.2022, dne 24.5.2022 a dne 26.7.2022, přičemž dne 24.5.2022 přesáhlo jednání dvě hodiny, počítá se tedy za dva úkony. Celkem tedy náklady řízení žalobce činily 17 841 Kč.S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu 85 % ku 15 % přiznal soud žalobci právo na náhradu 70 % jeho nákladů řízení, což z výše uvedené částky činí 12 489 Kč.

43. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Takovým nákladem bylo v daném řízení svědečné uhrazené svědkyni , jméno FO, . Ve sporu byl ve výsledku z většiny úspěšný žalobce, který se domohl ( až nepatrnou částku spočívající v části příslušenství, kde řízení bylo zastaveno ) úhrady žalované částky. Proto bylo rozhodnuto o tom, že náhradu nákladů státu jsou povinni uhradit žalovaní. O konkrétní výši a splatnosti této úhrady bude rozhodnuto samostatným usnesením ( výrok IX. ).