7 C 479/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 78 514,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 62 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky jdoucím od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 15 864,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky jdoucím od 23. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 093 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 148369, kterou se žalovaným uzavřela dne 18. 1. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 79 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami po 3 417 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 3. 2023 a nereagoval na zaslané upomínky k úhradě. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas a žalovaný se na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Dne 18. 1. 2023 žalobkyně předložila žalovanému návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 148369, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 79 000 Kč, a to tak, že částka 19 309 Kč bude převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 45 341 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně jako věřitele za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. 147055 ze dne 16. 11. 2022 a částka 14 350 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Tyto náklady žalobkyně jsou specifikovány v bodě 4.8. smlouvy a jsou tvořeny náklady na lustraci v registrech, náklady na zpracování úvěru, ostatními administrativními náklady, odměnou zprostředkovatele a náklady na ověření úvěrového případu. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, oproti zaplacení úroku v celkové výši 73 568 Kč, přičemž žalovaný měl celkem zaplatit 152 568 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 119 Kč, resp. 3 417 Kč byla-li zřízena doplňková služba (výše splátky úvěru činila 2 119 Kč a výše splátky za doplňkovou službu 1 298 Kč), a to formou inkasa z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . (viz čl. 5.1 a čl. 4.11. smlouvy o poskytnutí úvěru a čl. 2.2. smlouvy o doplňkové službě podpora). Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky bude žalovaný upomínán první písemnou upomínkou, která je zpoplatněna částkou 500 Kč a následně druhou upomínkou zpoplatněnou částkou 750 Kč. Po druhé neúspěšné upomínce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Smlouva předpokládá, že k jejímu podepsání dojde tak, že si žalovaný zřídí klientský účet, kde autorizuje následně svůj podpis prostřednictvím jedinečného SMS kódu, přičemž zároveň ověří svou identitu prostřednictvím zaslání verifikační platby 1 Kč na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě. Přílohou smlouvy je záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž žalobkyně zohlednila, že žalovaný je svobodný, jeho příjem činil 30 564 Kč, jeho náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činily 13 190 Kč, výdaje na sázky činily 0 Kč, a tak vycházela z finančního zůstatku 10 957 Kč. Dále žalobkyně vedla v patrnosti, že žalovaný splácí další tři úvěry pravidelnými splátkami 825 Kč, 5 698 Kč a 6 667 Kč. Přílohou a nedílnou součástí smlouvy o úvěru je též Smlouva o zřízení Doplňkové služby Podpora, která zahrnovala možnost odkladu tří splátek ročně a možnost přerušení splácení v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání. Za poskytnutí doplňkové služby se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 93 456 Kč splatnou v měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč hrazených spolu se splátkami úvěru (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru včetně příloh). Na účet žalobkyně byla dne 18. 1. 2023 připsána platba 1 Kč od žalovaného s poznámkou „R., jméno FO, “ (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detail pohybu). Na účet žalovaného označený ve smlouvě byla dne 23. 1. 2023 připsána částka 19 309 Kč odeslaná žalobkyní jakožto doplatek úvěru (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 1. 3. 2023). Žalobkyně učinila ve prospěch svého dalšího účtu platbu ve výši 45 341 Kč (dle variabilního symbolu jakožto splátku úvěru č. 147055) (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 1.3.2023). Žalobkyně odeslala žalovanému k úhradě dlužné splátky o splatnosti 15. 3. 2023 první upomínku ze dne 20. 3. 2023, za kterou účtovala 500 Kč, a druhou upomínkou ze dne 5. 4. 2023, za kterou účtovala 750 Kč (prokázáno upomínkami). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 18. 8. 2023 žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení, jehož součástí byla předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 22. 9. 2023 (prokázáno dopisem ze dne 18. 8. 2023, včetně podacího lístku).

6. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně ověřila, že občanský průkaz žalovaného neprochází evidencí neplatných dokladů, ověřila totožnost žalovaného oproti snímku průkazu totožnosti, pasu a kartičky pojištěnce žalovaného, lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku, registru REPI, v registru SOLUS a centrální evidenci exekucí (prokázáno záznamy o lustracích na č.l. 24 – 31, 53 spisu). Dále si žalobkyně vyžádala výpisy z účtu žalovaného, z nichž se podávalo, že žalovaný má u banky , právnická osoba, . vedeny celkem tři úvěrové účty, přičemž v případě úvěru o zůstatku nesplacené jistiny 458 254,21 Kč mu 31. 12. 2022 k úhradě zbývalo 105 splátek, v případě úvěru o zůstatku nesplacené jistiny 238 649,76 Kč mu k úhradě zbývalo 102 splátek a v případě úvěru o zůstatku nesplacené jistiny 30 928,87 Kč mu k úhradě zbývalo 70 splátek. Z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný pobírá mzdu ve výši 28 130 Kč až 33 920 Kč, dále jsou patrné splátky shora uvedených úvěrů ve výši 5 697,58 Kč, 6 667,38 Kč a 825,44 Kč. Na úhradu předchozího úvěru č. 147055 poskytnutého žalobkyní žalovaný splácel 1 903 Kč. Roční debetní obrat na účtu žalovaného (1 307 555 Kč) převyšoval roční kreditní obrat (1 283 784 Kč) (prokázáno výpisy z účtu na čl. 32-37 spisu). Dále žalobkyně ověřila výplatní pásky žalovaného a lustrovala jeho zaměstnavatele v obchodním rejstříku (prokázáno výpisem na č.l. 54 a výplatními páskami na č.l. 56-58 spisu).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

17. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

18. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost řádně vyhodnotit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.

19. Ačkoli žalobkyně provedla šetření zahrnující lustraci v evidencích a ověření účtů a výplatních pásek žalovaného, načerpané údaje následně řádně nezohlednila v úvaze, zda je namístě úvěr poskytnout. Žalobkyně počítala s tím, že žalovaný dosahuje příjmu cca 30 564 Kč. Vycházela též z toho, že žalovaný vynakládá 3 000 Kč měsíčně na bydlení a 13 190 Kč na předchozí úvěry. Podle vyhodnocení žalobkyně pak žalovanému měla zbývat měsíčně částka 10 957 Kč. Soud toto hodnocení nepovažuje za řádné. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že žalobkyně se dostatečně nevěnovala věrohodnosti tvrzených výdajů žalovaného a tyto nijak neověřovala. Částka 3 000 Kč, kterou měl žalovaný v předmětném období vynakládat na nájemné, zcela nepochybně nemůže odpovídat obvyklým výdajům na bydlení v daném místě a čase. Po důvodu, proč hradí žalovaný takto nízké nájemné, žalobkyně nijak nepátrala a nepožadovala od žalovaného vysvětlení tohoto jeho tvrzení. Uvedené výdaje žalovaného se již na první pohled musely jevit žalobkyni jako podhodnocené. Při zkoumání úvěruschopnosti přitom bylo nutné zaměřit se nejenom na příjmy klienta, ale i na jím prokazované výdaje a tyto porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

20. Jako podstatnou vidí dále soud skutečnost, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již významně úvěrově zatížen, když zůstatky jeho úvěrů u , Anonymizováno, , a.s. činily ke konci roku 2022 částku 727 832,84 Kč. Splátky těchto úvěrů měl žalovaný přitom hradit ještě velmi dlouhou dobu (v případě nejstaršího úvěru téměř 9 let). Žalovaný se v roce 2022 dostal na svém účtu do minusu, když mu byla celkově připsána částka 1 283 784 Kč a odepsána částka 1 307 555 Kč. Z tvrzení o příjmech žalovaného přitom není jakkoli patrné, z jakých zdrojů takto vysokou částku příjmů obdržel. Lze se domnívat, že vysoký kreditní obrat byl tvořen právě jistinami úvěrů. Při výši dosavadních splátek úvěrů 13 190 Kč, nové splátce 3 417 Kč a příjmu žalovaného 30 564 Kč činil ukazatel DSTI (tj. procentní podíl celkové výše všech měsíčních splátek na čistém měsíčním příjmu žadatele o úvěr) 54,34 %, přičemž Česká národní banka doporučuje poskytovatelům, aby žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru posuzovali při překročení hranice 40 % vysoce obezřetně. Tím spíše byla zvýšená obezřetnost na místě za situace, kdy část poskytnutého úvěru ve výši 45 341 Kč sloužila na úhradu předchozího závazku ze smlouvy č. 147055 a poskytnutí předmětného úvěru bylo tedy z velké části jakousi konsolidací původního závazku.

21. Za existence takových dlouhodobých závazků žalovaného, kdy navíc již docházelo k tomu, že žalovaný si půjčoval na splácení půjček, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný nebude za podmínek nastavených smlouvou schopen hradit pravidelné splátky a bude uvržen do dluhové pasti. Soud proto konstatuje, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formálně a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že je třeba při zkoumání úvěruschopnosti zohledňovat i příslušenství, poplatky a smluvní pokuty. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině v důsledku takového smluvního navýšení požaduje žalobkyně navíc částku značně převyšující jistinu. V tomto případě rovněž soud nepřehlédl, že žalovanému byla z jistiny úvěru fakticky vyplacena pouze částka 19 309 Kč, kdy 45 341 Kč směřovalo na splácení jiného závazku žalovaného vůči žalobkyni a dále částka 14 350 Kč byla započítána na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Je-li dán potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen (v dané věci požadovala žalobkyně z titulu výše uvedeného úvěru přes 73 568 Kč se zákonným a smluvním úrokem), je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaný s ohledem na jeho předchozí závazky bude úvěr splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

23. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 62 650 Kč (19 309 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 45 341 Kč bylo poskytnuto na úhradu předchozího úvěru). Žalovaný by tak měl žalobkyni zaplatit částku 62 650 Kč, o kterou se obohatil. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne, následujícího po uplynutí dodatečné lhůty poskytnuté žalovanému po zesplatnění úvěru, tj. ode dne 23. 9. 2023. Soud proto co do částky 62 650 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl (výrok I.). Zbylá část „jistiny“ úvěru ve výši 14 350 Kč nebyla žalovanému fakticky poskytnuta, toliko došlo k jejímu zápočtu na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Ty však žalované s ohledem na neplatnost smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti nenáleží. Ve zbytku (78 514,66 Kč – 62 650 Kč = 15 864,66 Kč) byla proto žaloba zamítnuta (výrok II.).

24. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 78 514,66 Kč (100 %), přičemž žalovaný byl úspěšný co do částky 15 864,66 Kč (20 %), ve zbytku byla úspěšná žalobkyně, tj. co do částky 62 650 Kč (80 %). Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak činí 80 % ku 20 % a žalobkyni lze přiznat 60 % jejích nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 16 821 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 141 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 514,66 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal jí soud náhradu nákladů ve výši 60 % z částky 16 821 Kč, tedy 10 093 Kč.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).