7 C 502/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva <b>I. Určuje se, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře [výměra] a pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [výměra], které vznikly rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] oba zapsány na [list vlastnictví] pro obec Klokočná, katastrální území Klokočná u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne [datum] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ pod PGP [číslo] ze dne [datum], jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku.</b> pokračování - 2 - 7 C 502/2021 <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 28 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27.12.2021 domáhala určení vlastnictví pozemků: parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře [výměra] a parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [výměra], vzniklých rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] obou zapsaných na [list vlastnictví] pro obec Klokočná, katastrální území Klokočná u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne [datum] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení].

2. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba ev. [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ. Obě parcely včetně veškerého příslušenství nabyla žalobkyně spolu se svým dnes již zemřelým manželem, panem [jméno] [příjmení], do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne 23.4.1971. Po smrti [jméno] [příjmení] v roce 2016 přešly tyto pozemky do jejího výlučného vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu pro [část Prahy] dne 7.6.2021, č.j. [číslo jednací]. Od doby nabytí těchto pozemků je žalobkyně užívá, stará se o ně a opravuje je, a to v takovém rozsahu a umístění terénních úprav a oplocení, v jakém je tehdy se svým manželem nabyla. Byla přesvědčena o tom, že celý rozsah plochy jejích pozemků, které užívá, patří do jejího vlastnictví.

3. Na základě geodetického zaměření, které si žalobkyně nechala zpracovat dne 22.6.2020 Ing. [jméno] [příjmení] za účelem získání stavebního povolení pro stavbu nové garáže, bylo zjištěno, že část pozemku žalované parc. [číslo] parc. [číslo] v kat.úz. [obec], fakticky tvoří spolu s pozemkem žalobkyně parc. [číslo] ucelenou součást zahrady žalobkyně. V geometrickém plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne 7. 12. 2021 zpracovaném Ing. [jméno] [příjmení], jsou tyto části pozemků žalované označeny jako parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře [výměra] a parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [výměra]. Žalobkyně užívala tyto části pozemků v dobré víře, že se jedná o pozemek její, navíc na jednom z pozemků stojí garáž, se kterou žalobkyně předmětné nemovitosti kupovala. [obec] pozemků nebyly nikdy předtím nikým zpochybňovány a žalobkyně nebyla nikdy nikým upozorněna, ani jí nebyl vytčen výkon vlastnického práva, které jí nepřísluší. Pozemky držela nerušeně ode dne 28.4.1971 a lze započíst i držbu původních vlastníků. Tedy již dne 2.4.1984 nabyla sporné pozemky do svého vlastnictví vydržením podle § 135a obč. zák. ve spojení s § 507a odst. 3 obč. zák. Jelikož ničím nerušená držba žalobkyně trvá přes 50 let, nastalo současně nejpozději ke dni 1.1.2019 vydržení vlastnického práva rovněž na základě tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 o.z. ve spojení s § 3066 o.z.

4. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dle žalobkyně dán, neboť bez tohoto určení je ohroženo její vlastnické právo a její postavení by se stalo nejistým. Je dán existencí rozporů ve vlastnických vztazích, kdy současný zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, kdy z titulu vydržení vlastnického práva nabyla žalobkyně sporné pozemky žalované a tento stav není zapsán v katastru nemovitostí.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a trvala na tom, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. úz. [obec] v rozsahu, v jakém je zapsána jako vlastník v katastru pokračování - 3 - 7 C 502/2021 nemovitostí a žalobkyně žádnou část těchto pozemků nevydržela. Podle žalované žalobkyně nikterak nedokládá, že části jejích pozemků drží nepřetržitě od roku 1971, listiny, které zmiňuje a předkládá o tom, kdy se chopila jejich držby, nevypovídají nic. Rovněž nezmiňují garáž, která je zčásti na pozemku žalované a o níž tvrdí žalobkyně, že byla takto zakoupena již v roce 1971. Není ani prokázána dobrá víra žalobkyně v to, že jí pozemky patří. Podle žalované nemohla být žalobkyně v dobré víře, že je vlastníkem časti pozemků žalované, neboť tvar celého souboru pozemků, který žalobkyně dle svého tvrzení užívá, neodpovídá tvaru pozemku žalobkyně, jak je zanesen v katastru nemovitostí, a to zejména co se týče severozápadního rohu pozemku, kde je rozdíl největší a patrný na první pohled. Také poměr zapsané výměry pozemků žalobkyně ke skutečné výměře pozemků, které údajně držela, svědčí o absenci dobré víry. Žalobkyně užívá plochu, která je o 29 % větší, než kolik činí skutečná výměra jí vlastněných pozemků. Nelze tak uvažovat o omluvitelném omylu. Žalobkyně dle žalované měla a mohla znát skutečnou výměru svých pozemků a měla a mohla rozpoznat, že ve skutečnosti užívá pozemky s výměrou o téměř třetinu větší. Konečně namítala žalovaná, že také z umístění stavby na pozemku žalobkyně ve vztahu k hranici pozemku je na první pohled patrné, že neodpovídá zákresu v katastru nemovitostí. Podle něho by k hranici pozemku žalované mělo být cca 4,5 metru, žalobkyně však užívá pozemky v rozsahu, kdy je od severní stěny jejího domu k pozemku žalované více než 12 metrů. Subjektivní přesvědčení žalobkyně o tom, že je vlastníkem částí pozemku žalované, k závěru o tom, že byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, nedostačuje. Objektivní okolnosti dobrou víru žalobkyně vylučují. Žalobu je proto dle žalované třeba zamítnout.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně se svým manželem [jméno] [příjmení] kupní smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu sepsaného dne 28.4.1971 nabyli rekreační chatu ev. [číslo] ve [obec], se stavební parcelou [číslo] zahradu - parcelu [číslo]. Nemovitosti byly prodány s veškerým příslušenstvím a kupující prohlásili, že je jim dobře znám stav nemovitostí. Kupní smlouva byla registrována Státním notářstvím [okres] dne 28.4.1971 a tímto dnem nastaly právní účinky registrace (notářský zápis [spisová značka], NZ [číslo]). Po smrti svého manžela nabyla tyto nemovitosti do svého výlučného vlastnictví žalobkyně (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7.6.2017, č.j. [číslo jednací], výpis z nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], kat. úz. [obec] u [obec]). Žalovaná je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. úz. [obec] (výpis z nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], kat. úz. [obec]).

7. Na základě geodetického zaměření, které si žalobkyně nechala zpracovat dne 22.6.2020 Ing. [jméno] [příjmení] za účelem získání stavebního povolení pro stavbu nové garáže, bylo zjištěno, že část pozemku žalované parc. [číslo] parc. [číslo] v kat.úz. [obec], fakticky tvoří spolu s pozemkem žalobkyně parc. [číslo] ucelenou součást zahrady žalobkyně. Žalobkyně si nechala zpracovat geometrický plán pro rozdělení pozemků. Z tohoto plánu je zjevné, že žalobkyně má přeplocenu část shora uvedených pozemků žalované. U parcely [číslo] se jedná o [výměra], u pozemku parc. [číslo] přiléhajícího k severní straně zahrady žalobkyně, jde o [výměra]. Rozloha zahrady žalobkyně činí [výměra]. Dle tvrzení, které nebylo sporné, spolu se zastavěnou částí pozemku žalobkyně činí jeho celková výměra [výměra]. Žalobkyně tedy užívá část pozemku žalované odpovídající 26,4 % rozlohy svého pozemku. Severní hranice části pozemku žalované parc. [číslo] je tvořena právě plotem žalobkyně. Z geometrického plánu soud zjistil také polohové a rozměrové poměry dotčených nemovitostí. Geometrický plán byl ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem a opatřen jeho razítkem a podpisem, bylo též odsouhlaseno Katastrálním úřadem navrhované očíslování parcel, odpovídá tak zákonným požadavkům pro rozdělení pozemku. Žalovaná pokračování - 4 - 7 C 502/2021 zprvu nesouhlasila se zaměřením plotu, jak bylo zaneseno ve výše zmíněném geometrickém plánu a předložila své zaměření skutečného stavu oplocení. Po doplňujícím vyjádření ke zpracování geometrického plánu učiněného písemně Ing. [jméno] [příjmení] dne 13.10.2022, sdělila žalovaná rovněž písemně dne 7.2.2023, že na uplatněné námitce k zaměření plotu netrvá (geometrický plán pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne 7. 12. 2021 zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení], zaměření stavu oplocení, vyjádření Ing. [příjmení] ze dne 13.10.2022).

8. Žalobkyně vyzvala dne 23.5.2021 žalovanou před podáním žaloby ke smírnému vyřešení sporu podepsáním souhlasného prohlášení stran, na jehož základě by došlo k zápisu vlastnického práva žalobkyně ke sporné části pozemků. Žalovaná v odpovědi sdělila, že nemůže k podpisu souhlasného prohlášení přistoupit, neboť má vzhledem k dostupným podkladům za to, že žalobkyně předmětné části pozemků nevydržela. Nabídla žalobkyni převést jí tuto část pozemků za cenu obvyklou, stanovenou znaleckým posudkem (výzva ze dne 23.5.2021 s doručenkou, vyjádření žalované ze dne 24.6.2021).

9. Z fotografií předkládaných žalobkyní byl zjištěn stav na místě samém. Zejména značné stáří dřevěné garáže na pozemku žalobkyně a stav a stáří oplocení na severní straně pozemku žalobkyně.

10. Ve věci byla slyšena také část z žalobkyní navržených svědků. Svědkyně [jméno] [příjmení], sousedka žalobkyně z [obec], uvedla, že od roku 1962 jezdí do [obec], má chatu pod chatou paní [celé jméno žalobkyně]. K pozemku žalobkyně uvedla, že je to tam pořád stejné, co pamatuje, ni se tam nezměnilo, stále stejný plot, nějaká dřevěná kůlna také. Vidí, jak to tam vypadá, když jde cestou z lesa. Ta dřevěná bouda tam byla ještě předtím, než to paní [celé jméno žalobkyně] koupila. Plot určitě nijak neposouvala, ten je stále na tom místě, co byl. Koupili to takto i s tím plotem. Je to hrozně dlouho, co to koupili, možná 70. rok. Obdobně se vyjádřila další sousedka, svědkyně [jméno] [příjmení]. Vypověděla, že do [obec] jezdí od svých šesti let, tj. od roku 1953, 1954 a kolem pozemku žalobkyně chodí na houby. Směrem do lesa se určitě nic neměnilo. Byla tam dřevěná garáž venku, není tam nová garáž a ani žádné větší úpravy na té garáži nedělali. Je tam takto, co pamatuje. Na levé straně od ní něco trochu upravovali. Myslí, že tam takto byla, již když to kupovali, to bylo v rozmezí let 1970 – 1975. Co se týče plotu kolem lesa, není si vědoma toho, že by jej nějak posouvali, je v těch původních hranicích, co byl. Soud vyslechl rovněž svědkyni [jméno] [příjmení], která chodívala na zahradu žalobkyně, neboť její syn a syn žalobkyně [jméno] [příjmení], se kamarádili. Zmínila také, že chodili do lesa na houby za [anonymizováno] chatu. Nikdy si nevšimla, že by se tam něco bagrovalo, bylo to stále sejné, neviděla žádné práce. K předkládaným fotografiím (plotu a garáže) vypověděla, že takto si to pamatuje, je to stále stejné. Co se týče plotu, v žádném případě jej neposouvali, chodí tím lesem, a to by si všimla.

11. Návrhy na doplnění dokazování (geodetickým zaměřením pro stavbu nové garáže, dopisu zástupce žalobkyně ze dne 8.7.2021 a dopisu žalované ze dne 23.7.2021, výslechy dalších svědků navržených žalobkyní a místním šetřením) soud jako nadbytečné zamítl, neboť je přesvědčen, že provedené dokazování je k posouzení věci plně postačující a jeho doplnění by bylo v rozporu s hospodárností a rychlostí řízení.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně od roku 1971, kdy chatu s pozemkem spolu s manželem koupili, užívala pozemek v nynějším rozsahu, v nynějších hranicích. Tak, jak je pozemek oplocen a zastavěn starou dřevěnou garáží, byl již kupován a nikdy až do roku 2020, kdy žalobkyně zjistila, že část jí užívané zahrady je ve skutečnosti pozemkem žalované, nebylo její užívání tohoto pozemku nikterak zpochybněno. pokračování - 5 - 7 C 502/2021 13. Podle § 3028 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byly ve sporu aplikovány dosavadní právní předpisy, tj. zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákon (dále jen obč.zák.), neboť právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zák.č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. <i>14. Podle § 132 odst. 1 obč.zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.</i> <i>15. Podle ustanovení § 130 odst.1 obč.zák., ve znění od 1.1.1992, je oprávněným držitelem ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>16. Podle § 134 odst. 1 obč.zák., ve znění od 1.1.1992, se oprávněný držitel stává vlastníkem nemovitosti, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Do této doby se podle § 134 odst. 3 obč.zák. započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě jeho právní předchůdce.</i> <i>17. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.</i> <i>18. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.</i> <i>19. Podle § 80 zák.č. 99/19*63 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 20. Právně soud spor posoudil podle výše uvedených ustanovení s níže popsaným výsledkem.

21. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo nebo kde by se bez tohoto určení stalo právní postavení nejistým. Žalobkyní požadované soudní rozhodnutí by bylo zapsáno do katastru nemovitostí a tím by bylo dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným. Došlo by tak k vyjasnění sporné otázky vlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaná je zapsána jako vlastník žalobou dotčeného pozemku, žalobkyně tvrdí, že vlastníkem zaplocené části dotčeného pozemku je však ona a nikoli žalovaná, neboť pozemek v dobré víře užívá od doby, kdy jej v roce 1971 koupila, jeho vlastnictví tak vydržela. Je tedy dán její naléhavý právní zájem na určení vlastnictví ve smyslu § 80 o.s.ř., stejně tak lze uzavřít, že žalobkyně je na základě této skutečnosti aktivně legitimována k podání určovací žaloby a žalovaná, je v tomto sporu o určení vlastnictví pasivně legitimována.

22. Občanský zákoník z roku 1964 (obč. zák.) v původním znění nabytí práva vydržením vůbec neupravoval. Vydržení bylo opětovně zakotveno novelou občanského zákoníku zákonem č. 131/1982 Sb., účinnou od 1.4.1983, resp. jde-li o pozemek, novelou zákonem č. 509/1991 Sb., účinnou od 1.1. 1992. 23. [příjmení] vydrženého pozemku se stává držitel okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení podle § 134 o.z. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě je třeba započítat i pokračování - 6 - 7 C 502/2021 dobu, po kterou věc držel před 1.1.1992 (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2273/98). Bylo tedy třeba v první řadě zkoumat, zda se žalobce stal oprávněným držitelem (§ 130 občanského zákoníku po novele provedené zákonem číslo 509/1991 Sb.). [příjmení] vydrženého pozemku se držitel stává okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení. Podmínkou vydržení je držba, a to držba oprávněná. Oprávněný držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že se stal vlastníkem věci, že tedy vlastnictví na něho řádně přešlo. [obec] víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že přesvědčení držitele je opodstatněné. Platné právo nevyžaduje k oprávněné držbě žádný titul, pouze mu jde o to, aby byl držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Držitel musí být v dobré víře, že je tu takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně s manželem užívali žalobou dotčenou část pozemku nepřetržitě nejméně 10 let jako vlastní (ve skutečnosti byly nemovitosti takto užívány žalobkyní po dobu 49 let), v dobré víře, že jim k oplocené části pozemku svědčí vlastnické právo. Za nabývací titul považovali kupní smlouvu ze dne 28.4.1971 sepsanou formou notářského zápisu, která byla registrována státním notářstvím [okres] dne 28.4.1981 a tímto dnem nastaly právní účinky registrace. Prodávajícími byl převáděn oplocený pozemek s rekreační chatou a dřevěnou garáží, nemovitosti byly prodány„ s veškerým příslušenstvím„. Jako jeden celek byly nemovitosti v této podobě užívány, aniž by kýmkoli bylo zpochybňováno vlastnické právo žalobkyně. Až v roce 2020, kdy si žalobkyně nechala zpracovat geodetického zaměření za účelem získání stavebního povolení pro stavbu nové garáže, bylo zjištěno, že má přeplocenu část shora uvedených pozemků žalované. Žalobkyně a její manžel neměli a nemohli mít dle soudu důvodné pochybnosti o tom, pozemek, tak jak je oplocen a jak jej užívají, není v jejich vlastnictví. Po smrti manžela nabyla výlučné vlastnictví k nemovitostem žalobkyně.

25. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že užívá po právu pozemek v celém rozsahu, a to zejména s ohledem na tvar tohoto pozemku, na velikost tohoto přeploceného pozemku (26,4 % výměry pozemku žalobkyně) a i s ohledem na umístění stavby ve vztahu k hranici pozemků, kdy je zřejmý rozdíl mezi tím, jaká by byla vzdálenost k hranici pozemku žalobkyně a jaká je vzdálenost, kterou žalobkyně užívá. Pokud by se podívala do katastrální mapy, tak by jí muselo být zřejmé, že má přeplocen pozemek žalované. Jestliže se do katastrální mapy nepodívala, pak jednala nedbale a má za to nést důsledky.

26. Soud při posouzení námitek žalované vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozsudku ze dne 28.1.2015, sp.zn. 22 Cdo 3079/2014, kde se uvádí: V rozsudku ze dne 23. května 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2011, [číslo] str. 333, dovolací soud poukázal na skutečnost, že při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku. V rozsudku ze dne 3. července 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C [číslo], dovolací soud vyslovil, že nabude-li někdo vlastnické právo k pozemku a přitom se v důsledku omluvitelného omylu (vyvolaného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval) uchopí pokračování - 7 - 7 C 502/2021 i držby sousedního pozemku, bude držitelem oprávněným. Podobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck - dále též jen„ Soubor“ - pod č. C [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 386/2000, uveřejněný v Souboru pod č. C 836, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, Soubor č. C [číslo]. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Při posouzení oprávněnosti držby záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. U pozemku pravidelného tvaru lze zpravidla lépe odhadnout výměru než u pozemku nepravidelného; to platí i o pozemku na rovině oproti členitému terénu. Význam hraje i společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Jestliže ani vlastník sousedního (drženého) pozemku si neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu. Judikatura Nejvyššího soudu toleruje podle okolností případu i překročení ve výši až do 50 % výměry nabytého pozemku, výjimečně i více (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000, uveřejněný v Souboru pod pod č. C [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, [číslo] str. 101). Ani samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, uveřejněný v Souboru pod pořadovým č. C [číslo]). Závěr o tom, že není nezbytným požadavkem seznámení se s obsahem katastrální mapy, akceptoval Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 16. července 2013, sp. zn. I. ÚS 4365/12, jímž rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2197/2010 [webová adresa]).

27. Judikatura Nejvyššího soudu ČR ani Ústavního soudu ČR nepožaduje, aby osoba, která se ujala držby pozemku, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytýčení hranic. Není ani nezbytným požadavkem seznámení se s obsahem katastrální mapy. Pokud se žalobkyně při koupi pozemku v roce 1971 s katastrální mapou neseznámila, nepovažuje to soud za nedbalé jednání, neboť nabývala jasně vymezený ohrazený ucelený funkční celek a k nahlížení do katastrálních map nebyl důvod.

28. Pakliže byla dobrá víra žalobkyně poprvé zpochybněna na základě geodetického zaměření ze dne 22.6.2020, stalo se tak již po uplynutí vydržecí doby. Ta počala plynout ode dne 28.4.1971 a uplynula 18.2.1981. K vydržení došlo, s ohledem na právní úpravu, která opětovně zavedla vydržení pozemku, novelou zákonem č. 509/1991 Sb., účinnou od 1.1. 1992, právě dnem 1.1.1992. Nadto soud podotýká, že zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník upravuje v § 1095 o.z. institut mimořádného vydržení. Podle něho uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo nutno k vydržení (což v případě nemovitosti činí 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na jakém se jeho držba zakládá. To neplatí, prokáže-li se mu nepoctivý úmysl, čímž se myslí zjevná lest, podvod, případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Dle komentáře pokračování - 8 - 7 C 502/2021 tohoto ustanovení, ve všech ostatních případech, kdy zjevný nepoctivý úmysl chybí, se mimořádné vydržení připustí. V daném případě držela žalobkyně pozemky, aniž by její držbu kdokoli zpochybnil po dobu 49 let a o nepoctivosti jejích úmyslů, nelze dle zjištěného skutkového stavu uvažovat a nic o nich netvrdila ani žalovaná. K vydržení by tak došlo i za podmínek ustanovení § 1095 o.z.

29. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně byla se zřetelem ke všem okolnostem objektivně v dobré víře, že jí pozemek v hranicích jeho oplocení, jak jej s manželem zakoupili, patří. Naplnili tak podmínky vydržení stanovené § 130 a 134 obč.zák. a stali se vlastníky žalobou dotčené části pozemku. Po smrti manžela přešlo vlastnictví zcela na žalobkyni na základě rozhodnutí soudu v dědickém řízení. Soud proto žalobě podané žalobkyní vyhověl a určil, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře [výměra] a pozemku parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [výměra], které vznikly rozdělením pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] oba zapsány na [list vlastnictví] pro obec Klokočná, katastrální území Klokočná u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne 7. 12. 2021 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení].

30. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal ve sporu úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto vyčíslil jako zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení spočívající v odměně ve výši 21 700 Kč (tj. odměna za sedm úkonů právní služby po 3 100 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, písemné podání ze dne 31.10.2023, účast na jednání soudu dne 27.9.2022, účast na jednání soudu dne 2.12.2022 a účast na jednání soudu dne 10.2.2023) dle § 9 odst. 4, písm. b) § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. sedm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2 100 Kč Celkem tedy byla žalobkyni na náhradu nákladů řízení přiznána částka ve výši 28 800 Kč. Za účtovaná podání ze dne 4.1.2023 (přeposlání vyjádření geodeta) a ze dne 14.2.2023 (vyčíslení nákladů řízení) soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se nejedná o úkony právní služby, za něž by měla náhrada nákladů řízení náležet.

31. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalobce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř.