7 C 52/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žaloba na určení trvání právního vztahu

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že právní vztah mezi ním a žalovanou založený smlouvou o provozu dopravního prostředku ze dne 22. 8. 2014 trvá, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 13 552 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 2. 2020 domáhal, aby bylo určeno, že právní vztah mezi ním a žalovanou založený smlouvou o provozu dopravního prostředku ze dne 22. 8. 2014 trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že s žalovanou uzavřel dne 22. 8. 2014 smlouvu o provozu dopravního prostředku, na základě které vykonával pro žalovanou dopravu zásilek. Žalovaná však ode dne 31. 1. 2020 bez právního důvodu přestala využívat žalobce k přepravě zásilek, i když předmětná smlouva nebyla platně ukončena. Skutečnost, že žalovaná přestala žalobci zadávat přepravy zásilek, odůvodnila pouze neoficiální cestou tím, že měla před koncem roku 2019 doručit žalobci výpověď smlouvy. To se ale nestalo. Žalobce uvedl, že výpověď smlouvy se dosud nedostala do jeho dispozice. V obálce, kterou si žalobce převzal dne 7. 2. 2020, byla dohoda o narovnání a nikoliv výpověď smlouvy. Rovněž výpověď v elektronické formě nebyla žalobci dle jeho tvrzení doručena a dodává, že taková výpověď by musela být opatřena podpisem žalované.

2. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení trvání smluvního vztahu žalobce spatřuje v tom, že jelikož se jeho podnikání opírá o smluvní vztah s žalovanou, nemůže v důsledku chování žalované přidělovat svým zaměstnancům práci, a nemohl se ani ve svém podnikání zařídit během výpovědní doby tak, aby předešel škodám. Jelikož k výpovědi nikdy nedošlo, škoda stále vzniká a jedná se tak o pokračující stav. Upozornil, že nemá, jak jinak se domáhat svého práva ze smlouvy, než žalobou na určení, že smluvní vztah trvá. Objednávky činila vždy žalovaná a žalobce proto nemůže žalovat žalovanou přímo na plnění. Určení trvání smluvního vztahu je zavedenou formou ochrany zájmů, poskytnutím této ochrany bude zachován rámec smluvního vztahu a bude dána prevence před budoucími spory mezi účastníky. A konečně bude odstraněna nejistota na straně žalobce, jíž ho vystavila žalovaná.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že smlouvu, na jejímž základě poskytoval žalobce žalované služby v oblasti silniční automobilové dopravy, ukončila výpovědí s měsíční výpovědní dobou v souladu s čl. 3 smlouvy. Výpověď žalovaná zaslala elektronicky na e-mailovou adresu žalobce, tj. na [email], a současně v listinné podobě, kdy zásilka byla uložena na pobočce České pošty [obec a číslo]. Zdůraznila, že smlouva účastníkům nestanovuje konkrétní formu výpovědi a že žalobce se s výpovědí zaslanou elektronicky prokazatelně seznámil dne 30. 12. 2019, neboť bezprostředně po jejím odeslání kontaktoval telefonicky žalovanou (pana [jméno] [příjmení], provozního ředitele) a domáhal se objasnění důvodů výpovědi smlouvy. Výpověď v listinné podobě zaslaná žalobci prostřednictvím České pošty byla dle žalované doručena žalobci okamžikem, kdy měl poprvé objektivní možnost se s listinou seznámit, tedy okamžikem, kdy byla zásilka uložena na pobočce České pošty. V nepřevzetí zásilky žalovaná spatřuje úmyslné chování žalobce, který převzetí účelově odkládal. Dne 7.1.2020 se také na adrese sídla žalované konala schůzka s žalobcem. Jejím obsahem byla výpověď, její důvody a opatření, která budou přijata. Žalobce vyjádřil pochybnost o doručení výpovědi, načež mu byla dána kopie podacího lístku k zásilce. Schůzka byla ukončena v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že žalovaná vnímá výpověď jako platnou a žalobce jako nedoručenou.

4. V neposlední řadě žalovaná namítala, že na požadovaném určení trvání prvního vztahu mezi účastníky není dán naléhavý právní zájem. V dané věci určovací žaloby nemá a nemůže mít žádné preventivní účinky. Pokud má žalobce za to, že mu vznikla škoda, může se svého domnělého práva domáhat žalobou na náhradu škody (na plnění). V takovém případě nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že právní vztah založený smlouvou trvá, neboť se jedná pouze o předběžnou otázku k otázce vzniku žalobcova práva na náhradu škody. Je zřejmé, že i v případě úspěchu ve věci nezbude žalobci než podat další žalobu na plnění. Jeho postup tak představuje pouze umělé zmnožování sporů a je nepřípustný.

5. Soud provedeným dokazováním učinil následující skutková zjištění.

6. Ze Smlouvy o provozu dopravního prostředku ze dne 22. 8. 2014 bylo prokázáno, že žalovaná jakožto objednatel uzavřela k zajištění svých podnikatelských aktivit s žalobcem jakožto poskytovatelem provozu dopravního prostředku uvedenou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal za odměnu pro žalovanou vykonávat cesty k zajištění pravidelné přepravě zásilek do 50 kg Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Strany smlouvy si dále sjednali, že smlouvu lze„ ukončit pouze písemnou dohodou nebo výpovědí jedné ze stran nebo odstoupením“. Objednatel může smlouvu vypovědět bez udání důvodů, kdy výpovědní lhůta je jeden měsíc a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, ve kterém byla výpověď doručena provozci (čl. 3 smlouvy).

7. Z přepisu nahrávky z 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že dne 31. 1. 2020 spolu hovořili 4 osoby: pan [příjmení] (šéf security žalované), pan [příjmení] (security žalované), pan [příjmení] a pan [příjmení] (řidič žalobce), kdy pan [příjmení] (předák žalobce) požadoval předložení podepsané výpovědi, tato mu nebyla předložena s odůvodněním, že byla odeslána s dodejkou. Následně byl pan [příjmení] ze strany pana [příjmení] a pana [příjmení] vyzván k vyložení zásilek z vozu a opuštění depa. Situace byla zřejmě nepřátelská šéf security žalované se dotazoval, zda se budou prát a předák žalobce odpovídal, že klidně můžou.

8. Vyhrocenost vztahů dokládá trestní oznámení ze dne 3. 2. 2020, které toho dne zaslal zástupce žalobce [příjmení] státnímu zastupitelství v [obec] ve věci oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování, vydírání nebo loupeže.

9. Provedením shora uvedených důkazů má soud skutkový stav pro účely rozhodnutí ve věci za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Ze strany žalobce se jednalo o potvrzení České pošty ze dne 16. 1. 2020, účastnickou výpověď žalobce, fotodokumentaci při otevření zásilky, znalecký posudek Mgr. [příjmení], zvukový záznam ze dne 7. 1. 2020 a 7. 2. 2020, záznam bezpečnostní kamery České pošty, svědeckou výpověď pracovnice přepážky České pošty, u níž žalobce přebíral a otevíral obálku, zprávu pracovnice České pošty o přijetí zásilky zpět, svědeckou výpověď ing. [příjmení] a svědeckou výpověď pana [příjmení]. Soud tyto důkazy hodnotí jako nadbytečné, neboť se vztahují k posouzení otázky doručení výpovědi, která však s ohledem na právní posouzení naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení, není ve sporu posuzována. Ze strany žalovaného soud neprovedl důkaz e-mailovou zprávou ze dne 30. 12. 2019, výpovědí Smlouvy, e-mailovou komunikací mezi žalobcem a panem [příjmení], výpisem telefonických hovorů mezi žalobcem a panem [příjmení], svědeckou výpovědí pana [příjmení], svědeckou výpovědí pana [příjmení], detailní informací k Zásilce od České pošty a svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Rovněž tyto důkazy soud ze shora uvedených důvodů hodnotí jako nadbytečné. <i>10. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat žalobou jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 11. Právní teorie i judikatura se při výkladu výše uvedeného ustanovení shoduje v názoru, že určovací návrh má preventivní povahu, a je tak prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno. V případě, že právo žalobce bylo porušeno, ztrácí prevence smysl a žalobce nemůžu mít právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení. K takovému zájmu slouží žaloba na plnění, v rámci které se jako předběžná otázka zkoumá existence práva či právního poměru. Rozhodnutí o určovací žalobě má tvořit určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Preventivní funkce určovací žaloby koresponduje s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. Jirsa, J., Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář, Praha, 2013, § 80).

12. Žaloba na určení má tedy místo tam, kde lze eliminovat stav ohrožení práva, tam kde nelze nápravy dosáhnout jinak. Její důvodnost lze shledat v případech, kdy jí lze dosáhnout stavu, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. V projednávané věci soud naléhavý právní zájem na podané žalobě na určení neshledal. Ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobce v době podání žaloby měl informace o tom, že žalovaná nemá v plánu smluvní závazky plnit a ve smluvním vztahu pokračovat. Schůzka dne 7.1.2020 byla ukončena s nesouladným pohledem účastníků, postoj žalované byl vyjeven nezpochybnitelně také dne 31.1.2020 (poslední den spolupráce), a to způsobem, který vedl zástupce žalobce dokonce k podání trestního oznámení. Ve svém vyjádření k žalobě tento akt hodnotil zástupce žalované jako zjevně neopodstatněný, vymykající se zásadám slušnosti a poctivosti obchodního styku. Zmiňoval též další kroky žalobce (zkreslené informace podané mateřské společnosti žalované [příjmení] [příjmení] o ukončení smluvního vztahu) s tím, že žalobce se neštítil použít jakýchkoli prostředků k tomu, aby donutil žalovanou zachovat smluvní vztah. I tyto skutečnosti a fakt, že v průběhu soudního řízení se účastníci nedohodli na smírném řešení sporu, vedou soud k závěru, že nelze očekávat, že by kdy žalovaná měla zájem spolupráci s žalobcem do budoucna v nějaké formě obnovit. Přitom, i kdyby výpověď ze strany žalované dosud smluvní vztah neukončila, kdykoli v průběhu řízení by mohla žalovaná dát žalobci výpověď znovu (bez udání důvodu s jednoměsíční výpovědní lhůtou) a tím smluvní vztah ukončit. Žaloba by se tak stala bezpředmětnou. Za této situace není žaloba způsobilá poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce a vytvořit určitý právní rámec, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Žalobcem podaná žaloba také neeliminuje stav ohrožení práva žalobce, neboť stav ohrožení již nastal a žalobce dle svých tvrzení eviduje také vznik škody. Lze očekávat další spory mezi účastníky a rozhodnutí o požadovaném určení řeší pouze otázku, která jako otázka předběžná v těchto sporech bude posuzována. Z tohoto pohledu podaná žaloba nemůže reálně řešit situaci mezi účastníky, předejít do budoucna jejich sporům, a je dle soudu příkladem zmnožování sporů.

13. K podobným závěrům viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 30. 1.2018, sp. zn. 23 Cdo 5574/2017 a dále Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1.2011, sp. zn. 33 Cdo 4808/2008). Dle Nejvyššího soudu ČR„ ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že v době podání žaloby měl žalobce vědomost o tom, že žalovaná nemíní smluvní závazky splnit (proto také smlouvu vypověděla) a znal důvody jejího postoje (namítaná nemožnost plnění). Určovací žaloba neeliminuje stav ohrožení práva žalobce. Takový stav totiž již nastal a nelze ho řešit jinak než žalobou na plnění ze smlouvy. Případné určení existence právního vztahu založeného smlouvou ze dne 28. 4. 2004 totiž neřeší podstatu sporu účastníků a nemůže jejich dalším sporům (konkrétně sporu na plnění žalované ze smlouvy) ani předejít. I kdyby bylo soudem určeno, že právní vztah účastníků ze smlouvy o spolupráci trvá (tzn. byla-li by odstraněna nejistota žalobce ohledně existence právního vztahu s žalovanou), právní postavení žalobce jako smluvní strany by zůstalo nejistým, neboť druhá smluvní strana (žalovaná) již odmítla své závazky ze smlouvy splnit s odůvodněním, že takové plnění je nemožné. Splnění smluvního závazku se lze domáhat toliko žalobou na plnění. Pouze v řízení o splnění smluvních povinností žalované (popř. některé z nich) je pak namístě zjišťovat, zda se plnění žalované ze smlouvy stalo nemožným, a otázku, zda vypovězení smlouvy ze strany žalované je platným a účinným právním úkonem či nikoli, lze v řízení na plnění posoudit prejudiciálně. Jinak řečeno, žalobcem požadované určení nemůže posílit či upevnit jeho právní postavení a není zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků“.

14. Na uvedeném závěru nemění nic ani námitka žalobce, že škoda stále vzniká, nemůže proto nyní žalovat na náhradu škody, když sumu škody nelze nyní bezezbytku druhově vymezit a kvantifikovat. Žalobci dle soudu nebrání nic k tomu, aby škodu vyčíslil ve výši vzniklé ke dni podání žaloby (či k jinému konkrétnímu datu) a žalobu dále případně rozšířil.

15. Žaloba nevykazuje preventivní charakter určovacích žalob, není zárukou k odvrácení budoucích sporů účastníků. Naopak soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutková tvrzení žalobce lze očekávat další spory a rozhodnutí o určovací žalobě by nevedlo ani ke stanovení pevného základu, který by předešel dalším sporům a byl schopen vztahy účastníků narovnat, právní postavení žalobce ve vztahu s žalovanou upevnit. S ohledem na shora uvedené soud podanou žalobu zamítl, když na jejím podání ze strany žalobce neshledal naléhavý právní zájem.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 552 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátního tarifu“) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, za čtyři úkony právní služby po 2 500 Kč za úkon (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 16. 7. 2021 a účast na jednání dne 24. 8. 2021) dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, spolu s paušální náhradou hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty odpovídající 21 % ve výši 2 352 Kč.

17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).