8 C 122/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení , CSc. sídlem adresa pro: vyklizení části pozemku

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit část pozemku parc. [číslo] o výměře 82,51 m² v obci a k.ú. Postřižín, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na [list vlastnictví] a vyklizený jej odevzdat žalobkyni, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu domáhala vyklizení části pozemku parc. [číslo] o výměře 82,51 m² v obci a k.ú. Postřižín, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na [list vlastnictví] (dále jen„ pozemek [číslo]“). Uvedla, že je výlučnou vlastnictví pozemku [číslo] jehož celková výměra dosahuje 160 m², přičemž část pozemku [číslo] o výměře 82,51 m² je bez jakéhokoliv právního titulu užívána žalovanými, kteří předmětnou část pozemku oplotili a fakticky připojili k pozemku p. č. st. [anonymizováno] v obci Postřižín, který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných (předmětná část pozemku [číslo] o výměře 82,51 m² dále jen jako„ část pozemku [číslo]“). Na výzvu žalobkyně na vyklizení pozemku reagovala 1. žalovaná, která uvedla, že je o vyklizení pozemku ochotna jednat a že žádá o poskytnutí delší lhůty k vyklizení pozemku. Ještě předtím než žalobkyně učinila předmětnou výzvu, se na ni sami žalovaní obrátili a nabídli, že část pozemku [číslo] od žalobkyně koupí, z čehož vyplývá, že žalovaní si museli být vědomi, že část pozemku [číslo] užívají bez právního důvodu. K vyklizení pozemku přes výzvu žalobkyně a příslib 1. žalované nedošlo a tak se žalobkyně svého nároku domáhá soudní cestou.

2. Žalovaní nárok žalobkyně neuznali. Uvedli, že původním vlastníkem části pozemku [číslo] byl otec žalovaných [celé jméno žalovaného] st., který ji nabyl od [anonymizována dvě slova] družstva [anonymizováno]. Původní kupní smlouva, která představuje nabývací titul otce žalovaných k části pozemku [číslo] nebyla dohledána, přesto byl [celé jméno žalovaného] st. poctivým, řádným a pravým držitelem části pozemku [číslo] tato držba přešla dále na žalované. K oplocení části pozemku [číslo] došlo na základě povolení a kolaudace MNV v Postřižíně dle rozhodnutí ze dne 14. 3. 1991. Družstvo [anonymizováno] dne 3. 7. 1975 vyslovilo souhlas s postavením hraniční zdi na pozemku [číslo] s ohledem na to, že [celé jméno žalovaného] st. přislíbila prodej části pozemku [číslo]. O tomto stavu v roce 2000 otec žalovaných vyrozuměl likvidátora družstva [anonymizováno], ze strany družstva však věc zůstala bez odpovědi a družstvo následně zaniklo. Příslušný katastrální úřad dne 24. 7. 2018 sdělil, že ve sbírce listin byl dohledán geometrický plán na rozdělení pozemku [číslo] tento nebyl realizován, neboť tehdejšímu středisku geodézie nebyly předloženy nezbytné podklady - zejména kupní smlouva, na jejímž základě mělo dojít k prodeji části pozemku [číslo]. Žalovaní tak vycházejí z toho, že jejich otec od původního vlastníka (družstva [příjmení]) obdržel minimálně příslib prodeje části pozemku [číslo] případně byla předmětná kupní smlouva mezi stranami skutečně uzavřena, avšak nedochovala se do současné doby, resp. nebyla nalezena. Otec žalovaných tak řádně, poctivě a pravě držel část pozemku [číslo] této držby se ujali žalovaní, jakožto právní nástupci jejich otce. O kvalitě držby právního předchůdce žalovaných svědčí i to, že část pozemku [číslo] jejich otec oplotil a postavil hraniční zeď, to vše se souhlasem původního vlastníka. Otec žalovaných tak jednal v přesvědčení, že je vlastníkem části pozemku [číslo]. Držba otce žalovaných trvala minimálně od roku 1983 a bez přerušení se jí po jeho smrti ujmuli žalovaní, kteří jsou jeho právními nástupci. Jednání s žalobkyní o odkoupení části pozemku [číslo] pak představovalo pouze snahu a ochotu žalovaných jednoznačně vyřešit v té době nedoložený právní vztah a zabránit vzniku soudního sporu, který může přinést značné náklady a může probíhat po dlouhou dobu. Nadto jsou žalovaní přesvědčeni, že soudní spor může poškodit dobré jméno jejich zesnulého otce, který byl po dlouhou dobu starostou obce (žalobkyně). Jestliže žalobkyně svoje vlastnictví odvozuje od nástupnictví po družstvu [anonymizováno], nemůže tomu tak být, neboť otec žalovaných část pozemku [číslo] vydržel.

3. Žalobkyně v návaznosti na procesní obranu žalovaných zejména rozporovala, že by žalovaní drželi část pozemku [číslo] v dobré víře. To vyplývá zejména z toho, že žalovaní několikrát žalobkyni žádali o to, aby jim prodala předmětnou část pozemku. Absenci dobré víry a poctivosti žalovaných nasvědčuje i to, že otec žalovaných byl starostou obce a musel si tak být vědom okolností vylučujících z jeho strany nabytí vlastnického práva. Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

4. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaní užívají část pozemku [číslo]. Z nesporných tvrzení bylo dále zjištěno, že žalovaní jednali s žalobkyní ohledně možností řešení situace panující na pozemku [číslo] že žalovaní žalobkyni nabídli odkup předmětné části pozemku.

5. Z kopie výpisu z katastru nemovitostí - [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice celého pozemku [číslo]. Z kopie výpisu z katastru nemovitostí - pozemek p. č. st. [anonymizováno], k. ú. Postřižín bylo zjištěno, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky daného pozemku p. č. st. [anonymizováno], který bezprostředně souvisí s pozemkem [číslo]. Z kopie výpisu z katastru nemovitostí - ortfotomapy s promítnutou katastrální mapou bylo zjištěno, že na pozemku [číslo] je patrná stavba oplocení, resp. zdi oddělující část pozemku [číslo] stejné zjištění bylo učiněno i z fotografie předložené žalovanými.

6. Z dopisu 1. žalované ze dne 22. 6. 2018 bylo zjištěno, že tato obdržela výzvu žalobkyně k vyklizení části pozemku [číslo] že žalobkyni požádala o prodloužení lhůty k vyklizení pozemku s tím, že se ve lhůtě pokusí dohledat příslušnou dokumentaci vztahující se k části pozemku a bude věc konzultovat s právníkem.

7. Z geometrického plánu ze dne 27. 5. 1971 bylo zjištěno, že tento geometrický plán zaměřuje rozdělení pozemku [číslo] pozemku p. č. st. [anonymizováno], nacházejícího se v té době poblíž pozemku [číslo]. Geometrickým plánem je vyznačeno oddělení pozemku [číslo] způsobem, kdy tento pozemek má po rozdělení mít výměru 106 m2, oproti původní výměře která původně odpovídala 210 m2. Na tomto geometrickém plánu je dále na pozemku [číslo] vyznačena čára resp. hranice předělující pozemek [číslo] v části, kde tento pozemek sousedí s pozemkem p. č. st. [anonymizováno]. Tato čára resp. toto rozdělení pozemku [číslo] není zakresleno v aktuální katastrální mapě, jejíž obsah byl zjištěn dle bodu 4. odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Z geometrického plánu ze dne 15. 9. 1993 soud zjistil, že tímto geometrickým plánem se zaměřuje garáž na pozemku [parcelní číslo], sousedícím s pozemkem [číslo] pozemkem p. č. st. [anonymizováno]. Na tomto geometrickém plánu bylo zjištěno zakreslení stejné hranice předělující pozemek [číslo] jako v případě geometrického plánu ze dne 27. 5. 1991.

9. Z kolaudačního rozhodnutí Obecního úřadu Postřižín, [číslo jednací] bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím se kolauduje stavba garáže na pozemku [číslo] jeho oplocení a stavba oddělovací zdi se zahradou na pozemku [číslo].

10. Ze sdělení družstva [anonymizováno] ze dne 9. 3. 1971 adresovaného otci žalovaných soud zjistil, že jako příloha tohoto dopisu byla otci žalovaných zaslána k podpisu žádost na Geodézii na vypracování oddělovacího plánku. Současně družstvo tímto dopisem otci žalovaných připomnělo, že vzal na vědomí, že předanou část pozemku oddělí zdí.

11. Ze sdělení družstva [anonymizováno] ze dne 9. 3. 1971 adresovaného MNV v Postřižíně bylo zjištěno, že družstvo nemá žádných námitek s přístavbou zděné garáže na hranici pozemku družstva.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] v rámci jejího výslechu uvedla následující: Svědkyně ví, co je předmětem řízení, bylo jí to sdělenou 1. žalovanou, která jí požádala, aby u soudu vypovídala jako svědkyně. Svědkyně si pamatuje, že došlo k převodu části pozemku [číslo] na otce žalovaných, který část pozemku [číslo] koupil od družstva [anonymizováno]. Svědkyně přímo neviděla předmětnou kupní smlouvu, na základě které měl otec žalovaných nabýt část pozemku [anonymizováno], ale ví, že v této souvislosti došlo ke geometrickému zaměření pozemku a uvedla, že pan [celé jméno žalovaného] starší při nakládání s pozemkem nepostupoval svévolně. Svědkyně v době převodu části pozemku [číslo] působila v [anonymizováno] komisi obecního úřadu a šla se na pozemek [číslo] z titulu své funkce osobně podívat, aby zhodnotila, zda daný záměr nebude v rozporu se zájmy obce. Pozemek [parcelní číslo] rovněž koupil otec žalovaných a ze strany obce se tedy konala místní šetření na uvedených pozemcích k posouzení záměru, dle kterého měl být pozemek p. č. 346 zarovnán s původním pozemkem pana [celé jméno žalovaného] staršího. Z výslechu svědkyně byly dále zjištěny vlastnické poměry k pozemku [číslo] pozemkům sousedících za období předcházející tomu, než tyto pozemky nabylo družstvo [anonymizováno], tato zjištění však nepřinesla žádné relevantní poznatky pro projednávanou věc. Svědkyně nicméně uvedla, že jí i ostatním zaměstnancům Obecního úřadu bylo známo, že otec žalovaných má zájem koupit část pozemku [číslo]. Tento pozemek koupil od družstva [anonymizováno], které bylo předchozím vlastníkem této části pozemku. Povědomí svědkyně o pozemkové situaci v obci vychází z toho, že se v dané obci narodila a po dlouhou pracovala na obecním úřadě. Svědkyně otce žalovaných osobně znala a považovala ho za velmi čestného a slušného člověka, který dle jejích informací při výkonu funkce mj. odmítl úplatek ve výši 100 000 Kč.

13. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto usnesením byla schválena dohoda žalovaných o rozdělení pozůstalosti po jejich otci, zemřelém v roce 2015. Část pozemku [číslo] nebyla předmětem schválené dohody, tedy nebyla v dohodě zahrnuta.

14. Právní posouzení bylo zčásti založeno na úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a dále na úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

15. Dle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1964 do 31. 3. 1983, ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy.

16. Dle § 134 odst. 1 obč. zák ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

17. Dle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

18. Dle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

19. Dle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Dle § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.

21. Dle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

22. Dle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

23. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalovaných jednal s původním vlastníkem části pozemku [číslo] o prodeji předmětné části pozemku. Dále bylo prokázáno, že daná část pozemku byla otcem žalovaných obestavěna zdí a byla jím dlouhodobě užívána. Po jeho smrti pokračovali v užívání části pozemku [číslo] žalovaní, kteří byli jeho dědici, byť daná část pozemku nebyla zahrnuta ve schválené dohodě dědiců. Za daného stavu se tak soud zabýval tím, zda již v této fázi dokazování je možné posoudit, zda byly splněny podmínky pro vydržení části pozemku [číslo] neboť tvrzené vydržení bylo základním východiskem procesní obrany žalovaných. Soud se tak v prvé řadě zabýval otázkou, zda mají žalovaní právní důvod (titul), který by postačoval ke vzniku vlastnického práva. Právní předchůdce žalovaných měl část pozemku [číslo] užívat na základě kupní smlouvy, která nebyla dohledána. Tato kupní smlouva měla být dle tvrzení žalovaných uzavřena v roce 1975, resp. otec žalovaných měl započít svoji řádnou držbu části pozemku na základě příslibu k prodeji části pozemku učiněného v tomto roce. Soud tak otázku existence způsobilého vydržecího titulu, resp. otázku dobré víry předchůdce žalobců v existenci domnělého (putativního) titulu, posoudil dle právní úpravy účinné v době, kdy měl daný titul vzniknout. S účinností k roku 1975 byl převod vlastnictví k nemovitostem upraven v § 134 odst. 2 obč. zák., který měl následující znění: Ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy. [příjmení] pak uvádí, že smlouva, která podléhala registraci státním notářstvím dle § 134 odst. 2 obč. zák., vznikla až samotnou registrací státní notářstvím. Jestliže smlouva registrována nebyla, nevznikla (viz [příjmení], [jméno]. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: právní předpisy, komentář, judikatura. 4., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007 s 424 - 439). Žalovaní netvrdili ani neprokazovali, že by předmětná kupní smlouva měla být registrována státním notářstvím. Stejně tak nebyla prokázána ani existence samotné listiny obsahující vůli stran k převodu nemovitostí, která by měla následně podléhat registraci státním notářstvím. Je tak nutné uzavřít, že předchůdci žalovaných žádný způsobilý vydržecí titulu nesvědčil, resp. žádný takový titul nebyl prokázán. Za účinnosti obč. zák. však bylo možné vydržet věc i na základě domnělého či putativního titulu, tedy na základě právního důvodu, který neexistoval, avšak vydržitel byl přesto v dobré víře v jeho existenci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, nebo Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. Velké komentáře. s 773 - 779). Ani nezbytný předpoklad dobré víry v existenci domnělého titulu však v dané věci není naplněn. Jak již bylo uvedeno, aby tvrzený titul způsobilý k vydržení vznikl, bylo zapotřebí 1) existence listiny obsahující vůli stran k převodu vlastnického práva a 2) registrace této listiny státním notářstvím. Za situace kdy není naplněn (resp. prokázán) ani primární předpoklad existence daného titulu, tedy existence samotné listiny, která by dále podléhala registraci státním notářstvím, nelze dojít k závěru, že by otec žalovaných mohl jednat v dobré víře v existenci tohoto domnělého titulu. Žalovaní dále argumentovali tím, že jejich otec byl v dobré víře také na základě příslibu původního vlastníka, že dojde k prodeji části pozemku. Takovýto příslib však nemůže založit dobrou víru předchůdce žalovaných, neboť je svou povahou nezpůsobilý k převedení nemovitosti. Na tom nic nemění ani případné přesvědčení otce žalovaných o tom, že takovýto příslib k nabytí vlastnictví postačuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 61/2001). Ze stejného důvodu nelze dobrou víru v existenci titulu odvozovat od předložených geometrických plánů, které k převodu vlastnictví zjevně nepostačují, ani převod samy o sobě nemohou nijak osvědčit. Soud tak uzavírá, že se strany otce žalovaných nemohlo za účinnosti obč. zák. dojít k vydržení části pozemku [číslo] neboť otci nesvědčil žádný titul a ani dobrá víra v existenci titulu domnělého.

24. Dále se soud zabýval otázkou, zda mohlo dojít k vydržení části pozemku za účinnosti o. z., když otec žalovaných zemřel v roce 2015, tedy za účinnosti tohoto právní předpisu. Absence způsobilého titulu otci žalovaných neumožňovala nemovitost vydržet na základě tzv. řádného vydržení dle § 1089 o. z., neboť i toto ustanovení stanoví pro vydržení podmínku existence způsobilého titulu, který otci žalovaných nesvědčil. Pan [celé jméno žalovaného] starší dále nemohl část pozemku vydržet ani na základě tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., neboť s ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o. z., může k mimořádnému vydržení nemovitosti dojít nejdříve uplynutím 1. 1. 2019. Zbývalo se tak zabývat otázkou zda k vydržení mohlo dojít po smrti otce žalovaných, kdy se jeho právními nástupci stali žalovaní. Soud musí konstatovat, že ani žalobcům nesvědčí žádný titul, který by mohl vést k řádnému vydržení dle § 1089 o. z. Žalovaní jako právní důvod držby části pozemku uvádějí rozhodnutí soudu, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví, avšak v řízení bylo prokázáno, že část pozemku [číslo] nebyla v pozůstalostním řízení vůbec projednána a nebyla zahrnuta ve schválené dohodě dědiců. Rozhodnutí soudu, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví ve znění dané dohody, tak není právním důvodem, který by jinak postačoval ke vzniku vlastnického práva. Podmínky pro tzv. řádné vydržení proto nebyly splněny. Soud tak ještě řešil otázku, zda mohlo ze strany žalovaných dojít k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o. z., které nevyžaduje existenci způsobilého titulu. Jak již bylo uvedeno výše, k mimořádnému vydržení nemovitosti může dojít nejdříve uplynutím 1. 1. 2019. Zde soud považuje za zcela stěžejní, že ještě před uplynutím této doby žalovaní nabídli žalobkyni odkup části pozemku [číslo]. Žalovaní v tomto kontextu pak uvádějí, že tím chtěli pouze jednoznačně vyřešit daný právní stav, kdy oni sami byli pevně přesvědčeni o jejich vlastnickém právu k části pozemku [číslo] ale tato otázka byla v té době mezi účastníky řízení sporná či alespoň nejistá. Nabídkou koupě části pozemku však žalovaní jednoznačně připustili existenci pochybností o tom, kdo je vlastníkem části pozemku, resp. dokonce vycházeli z předpokladu, že vlastníkem části pozemku je žalobkyně - jinak by jej nemohla žalovaným prodat. Takovýto postup žalovaných by snad v teoretické rovině mohl být důsledkem nedostatečného právního povědomí žalovaných, přesto nelze odhlédnout od toho, že není možné koupit věc, kterou již vlastním, resp. nelze kupní smlouvou uzavřenou s další osobou převést sám na sebe vlastnické právo k věci, jíž jsem vlastníkem. Skutečnost, že koupit věc je možné pouze od jejího vlastníka a naopak není možné koupit věc„ sám od sebe“ musí být zcela zřejmá i naprostým právním laikům a pokud žalovaní uvádějí, že„ koupí“ části pozemku chtěli pouze řešit vzájemné nejasnosti s žalobkyní, nelze takovému tvrzení uvěřit a soud jej považuje za účelové. Nelze si představit, že žalovaní, kteří byli dle svých tvrzení pevně přesvědčeni o svém vlastnickém právu k části pozemku i přesto jednali o její koupi od žalobkyně. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že nabídka žalovaných na koupi části pozemku [číslo] ještě před uplynutím mimořádné vydržecí doby vylučuje, aby žalovaní byli poctivými držiteli části pozemku ve smyslu § 992 o. z., neboť minimálně v okamžiku, kdy žalovaní jednali o koupi části pozemku, museli vycházet z toho, že jim vykonávané právo nenáleží - z toho důvodu jednali s žalobkyní o tom, aby na ně vlastnické právo k věci převedla. Pokud žalovaní později změnili svůj názor, resp. své přesvědčení a opět na sebe nahlíželi jako na vlastníky části pozemku, nemůže to na uvedeném závěru nic změnit.

25. Zbývalo se tak zabývat vztahem poctivé držby ve smyslu § 992 o. z. a držby„ v nikoli nepoctivém úmyslu“ ve smyslu § 1095 o. z. Odbornou literaturou je převážně dovozováno, že § 1095 o. z. vyžaduje nižší míru dobré víry držitele, než jaká vyplývá z § 992 o. z a jaká je vyžadovaná pro řádné vydržení dle § 1089 o. z. Jinak řečeno i v případě, že držitel je držitelem nepoctivým ve smyslu § 992 o. z., může věc mimořádně vydržet za předpokladu, že jeho držba je prosta nepoctivého úmyslu (viz [příjmení], [jméno]. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020 komentář k § 992 a § 1095). Tento závěr se opírá i o důvodovou zprávu k § 1095 o. z., která jako příklad nepoctivého úmyslu uvádí případ zjevné lsti či podvodu. Počínání žalovaných sice dle názoru zdejšího soudu nedosahuje až takové intenzity jako lest či podvod, přesto však dle přesvědčení soudu představuje překážku pro mimořádné vydržení části pozemku. Pokud žalovaní alespoň po část běhu vydržecí doby byli nebo museli být přesvědčeni, že vlastníkem věci je někdo jiný, jedná se podle soudu o tak výrazné narušení obecného požadavku dobré víry, že za takové situace nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení. Vydržení ze své podstaty směřuje ke sjednocení dlouhodobého faktického stavu se stavem právním. Pokud držitel po dlouhou dobu užívá věc jako vlastník, představuje vydržení způsob jak tento stav faktický promítnout i do právní roviny. Pokud však držitel po část běhu vydržecí doby byl přesvědčen (resp. musel být přesvědčen) o tom, že vlastníkem věci není, bylo by v rozporu s uvedenou podstatou institutu vydržení, aby se vlastníkem věci přesto na základě (mimořádného) vydržení stal.

26. Soud tak uzavírá, že v řízení byl prokázán nepoctivý úmysl žalovaných, který brání tomu, aby žalovaní nabyli vlastnické právo k části pozemku [číslo] vydržením. Dále bylo prokázáno, že žalovaní část pozemku [číslo] užívají a s ohledem na to, že k vydržení části pozemku nedošlo, neopírá se jejich užívání o jakýkoliv právní důvod. Žalobkyni naopak svědčí vlastnické právo k předmětné části pozemku a z titulu vlastnického práva je žalobkyně oprávněna požadovat, aby žalovaní předmětnou část pozemku dle § 1040 a § 1042 o. z. vyklidili. Soud proto na základě výše uvedeného podanou žalobu posoudil jako zcela důvodnou a výrokem I. tohoto rozsudku jí v celém rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 400 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, účast na ústních jednáních konaných ve dnech 16. 9. 2020, 4. 2. 2021, 21. 4. 2021, 12. 1. 2022, 2. 2. 2022, 16. 3. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

28. K uvedenému výpočtu soud uvádí, že na žalobu o vyklizení nemovitosti je třeba v otázce nákladů řízení pohlížet jako na žalobu o vydání věci (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 12. 1997, sp. zn. 11 Co 677/97). Při určení tarifní hodnoty by se tak mělo vycházet z hodnoty nemovitosti. S ohledem na to, že součástí soudního spisu nejsou žádné relevantní podklady, z nichž by bylo možné hodnotu určit a naopak z obsahu spisu se nepodává ani teoretická možnost jejich existence, je namístě postupovat dle § 9 odst. 1 a. t. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1304/2015). Z obsahu soudního spisu bylo dále zjištěno, že žalobkyně dosud nezaplatila soudní poplatek za podanou žalobu a ani k jeho zaplacení nebyla s ohledem na postoupení věci od Okresního soudu v Mělníku vyzvána. Žalobkyni tak bude doplňujícím usnesením uložena povinnost zaplatit soudní poplatek a žalovaným pak bylo ve výroku o nákladech řízení uloženo částku soudního poplatku žalobkyni nahradit, neboť i soudní poplatek patří k nákladům řízení.