8 C 145/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 222 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 222 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 22 682 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 540 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 682 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 540 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 330 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 222 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Uvedla, že se [právnická osoba], s.r.o. uzavřela rámcovou kupní smlouvu, jejíž součástí byl ručitelský závazek žalovaného, který je jednatelem uvedené společnosti. Žalobkyně na základě rámcové kupní smlouvy dodala uvedené společnosti stavebniny a vystavila za to 2 faktury. První faktura zněla na částku 22 682 Kč, splatnou dne 14. 11. 2018. Druhá faktura zněla na částku 2 540 Kč, splatnou dne 22. 12. 2018. Ve smluvních podmínkách žalobkyně bylo dále sjednáno oprávnění požadovat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky za každý den prodlení. Společnost pohledávky neuhradila a žalobkyně se obrátila na žalovaného, který úhradu nejdříve ústně přislíbil, nakonec však neuhradil ničeho, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ společnost“) a žalobkyně uzavřely dne 2. 10. 2018 rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat společnosti zboží do maximální hodnoty 100 000 Kč a společnost se zavázala uhradit kupní cenu (prokázáno rámcovou kupní smlouvou č. 159). Součástí rámcové smlouvy byl ručitelský závazek žalovaného, který je jednatelem společnosti (viz rámcová smlouva). Součástí smlouvy byly smluvní podmínky, v nichž je v čl. VII. sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky za každý den prodlení (viz smluvní podmínky RKS č. 159/2018, podepsané žalovaným). Žalobkyně na základě smlouvy dodala společnosti zboží a vystavila za to fakturu č. 132535 znějící na částku a částku 22 682 Kč, splatnou dne 14. 11. 2018 a fakturu č. 132718 znějící na částku 2 540 Kč, splatnou dne 21. 12. 2018 (prokázáno fakturami č. 132535 a 132718). Protože společnost uvedené pohledávky neuhradila, obrátila se žalobkyně s předžalobní výzvou na žalovaného a požadovala po žalovaném zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2021).

5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a společností kupní smlouvou dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ručitelský závazek žalovaného 8. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

9. Podle ustanovení § 2085 o. z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.

10. Podle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

11. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

12. Podle § 2021 odst. 1 o. z., věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyni vznikla na základě kupní smlouvy pohledávka za společností a žalovaný se na základě platného ručitelského prohlášení stal ručitelem za splnění předmětného dluhu. Společnost dluh neuhradila a žalobkyně tak byla oprávněna požadovat splnění dluhu z titulu ručení po žalovaném. Ani ten však svoji povinnost nesplnil a žalobkyně je tak oprávněna po něm požadovat zaplacení celkové částky 25 222 Kč, včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to od data následujícího po splatnosti každé z faktur (výrok I.).

15. Jako nedůvodný pak soud shledal pouze nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Jak vyplývá z § 1970 o. z., nárok na zaplacení úroku z prodlení vzniká ze zákona. Pokud není výše úroku z prodlení ujednána stranami, řídí se prováděcím nařízením vlády. Pokud si smluvní strany sjednají smluvní úrok z prodlení, sjednávají si toliko výši (sazbu) úroku z prodlení, kterou bude dlužník v prodlení povinen hradit. Strany si však takto nesjednávají nový a samostatný typ příslušenství pohledávky, který by bylo možno platit vedle úroku z prodlení v zákonné sazbě. Pro vyloučení pochybností soud uzavírá, že dle § 1970 o. z. tedy existuje pouze jeden typ úroku z prodlení, a tento typ úroku z prodlení vzniká ze zákona. Pokud strany požadují jinou než zákonnou sazbu tohoto úroku z prodlení, mohou si jí smluvně ujednat v jiné výši. V takovém případě pak má smluvní strana nárok na tentýž úrok z prodlení vzniklý ze zákona, pouze se mění sazba tohoto úroku z prodlení, a to právě na základě daného smluvního ujednání. Bylo by možné uvažovat nad tím, zda si strany ve skutečnosti neměly v úmyslu sjednat smluvní pokutu, přičemž použili pouze nepřesnou terminologii, smluvní pokutu se zákonným úrokem z prodlení totiž možné kombinovat je, mj. s ohledem na to, že oba instituty sledují odlišný účel. V dané věci je však ze smluvních podmínek zřejmé, že strany si ujednaly toliko výši (sazbu) úroku z prodlení. K tomu lze srovnat i to, že ve smluvních podmínkách byla použita formulace:„ Je-li kupující v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je povinen platit úrok z prodlení ve výši 0,1 % z nezaplacené částky (…). V části požadující zákonný úrok z prodlení tak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch ve věci byl jen nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 330 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 222 Kč sestávající z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.