8 C 19/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem pro: stanovení vyživovací povinnosti na rozvedenou manželku

I. Žaloba, kterou má být uloženo žalovanému platit žalobkyni výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to vždy k 5. dni příslušného měsíce, a to počínaje měsícem srpnem roku 2018, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem došlým soudu dne 29. 8. 2018 domáhala stanovení povinnosti žalovaného platit jí na výživném pro rozvedenou manželku částku 10 000 Kč měsíčně. Uvedla, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 5. 4. 1978 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 9. 2016, č. j. 7 C 134/2016-92. Žalobkyně dále uvedla, že jejím jediným příjmem je starobní důchod, který pobírá ve výši 5 148 Kč měsíčně. Ke svým majetkovým poměrům žalobkyně uvedla, že po většinu doby trvání manželství účastníků pečovala o domácnost a dvě děti a doprovázela žalovaného při jeho zahraničních angažmá, kde žalovaný působil jako profesionální hráč ledního hokeje, to vše vedeno snahou zajistit co nejlepší podmínky pro celou rodinu. Kvůli tomu pak žalobkyně nemohla po dobu manželství vykonávat výdělečnou činnost. Starobní důchod žalobkyně v současné době nestačí ani na pokrytí jejích základních životních výdajů, na nichž se musí podílet její sestra [celé jméno svědkyně], nar. dne 11. 6. 1953 a syn žalobkyně. Žalobkyně dále sdělila, že v průběhu manželství jí vznikly závažné psychické potíže, které byly způsobeny verbálními i fyzickými útoky žalovaného, kterých se dopouštěl často pod vlivem alkoholu. Žalobkyně také uvedla, že žalovaný již v průběhu manželství měl mimomanželský poměr. Tyto okolnosti se významně podepsaly na stavu žalobkyně, která kvůli výše popsanému zacházení trpí mimo jiné depresemi a migrénami a je odkázána na pomoc rodinných příslušníků. I přes útoky ze strany žalovaného žalobkyně nestála o rozvod manželství a snažila se žalovaného přimět k podstoupení protialkoholní léčby, která měla odvrátit rozvrat manželství a i jinak se žalobkyně ucházela o zachování manželství. Žalobkyně je z výše uvedených důvodů přesvědčena, že její neschopnost se živit má svůj původ manželství. K majetkovým poměrům žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný v letech 1974 - 1993 působil jako vrcholový profesionální hráč ledního hokeje, s angažmá mimo jiné v [země] a [země]. Žalovaný se společnými finančními prostředky nakládal nezodpovědně a rovněž poskytoval z těchto prostředků vysoké půjčky jeho známým, které nebyly vždy v celé výši žalovanému splaceny. Žalobkyně dále sdělila, že dle jejích informací v době podání žaloby žalovaný působil jako člen disciplinární komise hokejového klubu a pobírá za to mzdu ve výši 30 000 Kč. Rovněž žalobkyně upozornila na to, že žalobce zatajuje své příjmy a to mimo jiné v daňových přiznáních, jakož i při řízení před ČSSZ, ve kterém bylo rozhodnuto o výši starobního důchodu žalovaného. Do výše starobního důchodu žalovaného nebyly zahrnuty jeho příjmy ze zahraničí a starobní důchod žalovaného by tak mohl být daleko vyšší.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalovaná dle jeho informací pracovala v době podání žaloby jako trenér mládeže v hokejovém klubu [obec] a pobírala za tuto činnost mzdu. Žalovaný dále uvedl, že na rozvodu manželství se podílela především manželka, a to z velké části kvůli jejímu hospodaření s finančními prostředky, když manželka svým jednáním vytvořila četné dluhy, které byly vymáhány v exekuci. Exekuce však směřovaly proti žalovanému, neboť žalobkyně neměla na své jméno vedený žádný bankovní účet. Žalovaný dále uvedl, že za žalobkyni uhradil dluhy vzniklé ze společného jmění manželů ve výši 161 015 Kč, které po žalované požaduje uhradit a dále po žalobkyni požaduje zaplatit částku 47 497 Kč, která byla po žalobkyni vymáhána exekučním příkazem. Žalovaný dále sdělil, že psychické problémy žalobkyně jsou způsobeny pouze jejím vlastním počínáním a podíl na tom nese i to, že žalovaná vykonávala trest odnětí svobody. Dle žalovaného tak žalobkyně neprokázala ani tvrzenou neschopnost se sama živit, ani její původ v manželství. K majetkovým poměrům účastníků řízení žalovaný uvádí, že tyto nejsou nijak významně odlišné, když žalovanému na pokrytí jeho potřeb rovněž nestačí jeho starobní důchod ve výši 10 492 Kč měsíčně, a proto je zaměstnán jako řidič rozvážející obědy. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně si mohla výživu zajistit řádným hospodařením se svým majetkem, když jí za prodej nemovitostí ve společném jmění manželů byla vyplacena částka 2 399 000 Kč. <b>Z provedených důkazů byl zjištěn tento skutkový stav:</b> 3. Před dokazováním byli oba účastníci upozorněni, že se ve svých vyjádřeních částečně vyjadřují k otázkám vypořádání společného jmění manželů, které není předmětem tohoto řízení a které z toho důvodu nebudou v tomto řízení projednávány.

4. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 9. 2016, č. j. 7 C 134/2016-92, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 5. 4. 1978 a bylo rozvedeno tímto rozsudkem. Důvodem rozvodu byl dle soudu dlouhodobě odlišný pohled účastníků na společné soužití, chod a financování domácnosti. Zároveň bylo zjištěno, že mezi účastníky docházelo k vzájemnému obviňování z alkoholismu a vypjatému vyjadřování žalobkyně vůči žalovanému a jejich synovi. V rozvodovém řízení účastníci dále učinili nesporným, že ze strany manžela došlo až k fyzickému napadení žalobkyně. Jak je uvedeno v rozvodovém rozsudku, soud v rozvodovém řízení nezkoumal všechna tvrzení účastníků vztahující se mimo jiné k původu dluhů vzniklých v manželství v tom smyslu, že by tato tvrzení měla být postavena na jisto. V rozvodovém řízení byla tato tvrzení zkoumána, pouze co do posouzení kvalifikovaného rozvratu manželství, který soud shledal právě v dlouhodobě odlišných postojích účastníků. Z tohoto důkazu tak nelze učinit zjištění o dalších tvrzeních účastníků.

5. Z kupní smlouvy ze dne 21. 3. 2017 a shodného tvrzení účastníků jakož i z výpovědi svědkyně paní [celé jméno svědkyně], sestry žalobkyně, bylo zjištěno, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], vedené katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ, které byly součástí SJM účastníků, byly prodány a kupní cena vypořádána tak, že žalobkyni byla na účet její sestry poukázána částka ve výši 2 399 000 Kč, kdy tato částka byla následně předána sestrou žalobkyně žalobkyni.

6. Z příkazní smlouvy ze dne 1. 9. 2017 uzavřené mezi [anonymizováno 5 slov] a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný vykonával v období od 1. 9. 2017 do 30. 4. 2018 pozici předsedy disciplinární komise [anonymizováno], za což mu po uvedené měsíce náležela odměna ve výši 30 000 Kč. Z příkazní smlouvy bylo tedy zjištěno, že tato byla uzavřena na dobu určitou a žalovaný již činnost předsedy disciplinární komise nevykonává.

7. Ze sdělení ČSSSZ ze dne 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 31. 10. 2018 veden jako OSVČ.

8. Ze sdělení Úřadu práce ČR pobočka [obec] bylo zjištěno, že žalovaný nepobíral podporu v nezaměstnanosti ani dávky státní sociální podpory.

9. Ze zprávy [anonymizována čtyři slova] ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalovaný působil jako profesionální sportovec v zahraničních hokejových klubech. V období od 1. 7. 1986 do 30. 6. 1989 působil žalovaný v hokejovém klubu [anonymizována dvě slova]. V období od 21. 10. 1989 do 21. 3. 1990 působil žalovaný v klubu [anonymizováno] [jméno] a v období od 15. 8. 1990 do 15. 4. 1991 působil v klubu [anonymizována dvě slova].

10. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 7. 9. 2017, [číslo jednací] [rok] [číslo] [anonymizováno] [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyni byl vyměřen starobní důchod ve výši 5 148 Kč.

11. Z lékařské zprávy ze dne 24. 1. 2016 předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně byla daného dne přivezena rychlou záchrannou službou na příjmovou ambulanci chirurgii s povrchovým poraněním hlavy po údajném napadení a škrcení žalovaným. Z lékařské zprávy ze dne 18. 7. 2018 byl zjištěn neurologický stav žalobkyně ke dni zpracování lékařské zprávy.

12. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 1. 2014, reg. [číslo]; smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2010, č. [anonymizováno] [číslo] [číslo] [číslo]; smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze dne 9. 4. 2010, č. [bankovní účet], bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel tyto smlouvy s různými subjekty, na jejichž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, pokud jde o první smlouvu; 300 000 Kč pokud jde o druhou smlouvu a 250 000 Kč pokud jde o třetí smlouvu.

13. Z exekučního příkazu soudní exekutorky pro Prahu 6 dne 12. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že v exekuci vedené proti žalované byla přikázána pohledávka ve výši 47 421,52 Kč z účtu žalovaného.

14. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2019, [číslo jednací] [rok] [číslo], bylo zjištěno, že žalovanému byl vyměřen starobní důchod ve výši 10 492 Kč měsíčně. Z kompletního dávkového spisu ČSSZ sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že součástí spisu, na jehož základě ČSSZ rozhodovala o výši starobního důchodu žalovaného, jsou i podklady od [obec] [anonymizována tři slova] o zaměstnání žalovaného v [země] v období od 1. 7. 1986 do 30. 6. 1989 i o zaměstnání žalovaného ve [země] v období od 1. 7. 1989 do 30. 6. 1991. Z přípisu ČSSZ ze dne 19. 3. 2020 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného za působení v [země] a [země] nebyly zohledněny při výpočtu starobního důchodu žalovaného, neboť [anonymizováno] nositeli pojištění se nepovedlo identifikovat žalovaného a [anonymizováno] nositel pojištění žalovaného v [anonymizováno] důchodovém systému neeviduje.

15. Z výpisů z účtu žalovaného za období od měsíce ledna do měsíce srpna 2019 bylo zjištěno, že v tomto období přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy, když výdaje žalovaného byly v průměru o více jak 10 000 Kč vyšší než jeho příjmy. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily za rok 2018 po odečtení výdajů částku ve výši 63 312 Kč.

16. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně bydlí u svého syna a nemá tak žádné výdaje na bydlení. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala v období 1. září 2017 do konce roku 2018 jako trenérka v hokejovém klubu. K tomu žalobkyně uvedla, že k ukončení této výdělečné činnosti došlo proto, že žalovaný hokejovému klubu sdělil, že žalobkyně podstupuje [anonymizováno] léčbu a byla ve výkonu trestu odnětí svobody a z toho důvodu s ní klub spolupráci ukončil. Žalobkyně se dále v rámci výslechu vyjádřila k důvodům rozvodu manželství, kterými měla být především nadměrná konzumace alkoholu a nespolehlivost žalovaného, jakož i poměr žalovaného s paní [příjmení]. K finanční situaci účastníků žalobkyně při výslechu uvedla, že v období od října roku 2006 společně s žalovaným podnikala ve sportovním obchodě. V období let 2007 a 2008 vznikly ze společného podnikání účastníků dluhy a vše vyústilo v to, že účastníci byli na základě výsledku rozhodčího řízení povinni zaplatit částku okolo 1 200 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že částku ve výši okolo 2 300 000 Kč, kterou získala prodejem společné nemovitosti (viz bod 5. odůvodnění tohoto rozsudku), půjčila synovi na jeho podnikatelskou činnost, tedy že tyto peníze jsou nyní vloženy v synově společnosti.

17. Žalovaný v rámci svého výslechu uvedl, že důvodem pro rozvod manželství mělo naopak být nadměrné požívání alkoholu žalobkyní, jakož i její neodpovědné nakládání s finančními prostředky. Žalovaný dále uvedl, že paní [příjmení] zná, ale poměr s ní neměl. Žalovaný v rámci výslechu sdělil, že si od [právnická osoba] (předchůdkyně [anonymizována čtyři slova]) vyžádal listinu dokládající jeho zahraniční působení, kterou předložil ČSSZ při řízení o žádosti o starobní důchod. Žalovaný dále uvedl, že v rámci řízení mu bylo ze strany ČSSZ sděleno, že zatím nemá nárok na důchodové zabezpečení za působení v [země] a [země].

18. Podle § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 téhož ustanovení Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 téhož ustanovení, pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

19. Podle § 762 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

20. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že oba účastníci v současné době pobírají starobní důchod. Žalobkyně pobírá od 23. 11. 2016 starobní důchod ve výši 5 148 Kč měsíčně, žalovaný pobírá od 3. 8. 2019 starobní důchod ve výši 10 492 Kč měsíčně. Žalobkyně si v období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 přivydělávala jako trenérka hokeje, za což jí náležela odměna v nespecifikované výši. Žalovaný předtím než začal pobírat starobní důchod, pracoval jako řidič pro společnost [právnická osoba] a v období od měsíce ledna do měsíce července roku 2019 mu za to náležela odměna v průměrné výši okolo 13 300 Kč. Dále vzal soud za prokázané, že žalobkyně nemá žádné náklady na bydlení, neboť bydlí u svého syna, žalovaný hradí nájem za bydlení ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že období od ledna do července 2019 převyšovaly výdaje žalovaného jeho příjmy o více jak 10 000 Kč a za prokázané považuje rovněž, že žalovaný vykázal v daňovém přiznání za rok 2018 příjem v čisté výši 63 312 Kč. Žalobkyně prokazovala v řízení výši svých příjmů odkazem na výběrové šetření Životní podmínky 2018, které se zabýval průměrnou výší výdajů osob žijících v [obec] v roce 2018. Dle tohoto šetření odpovídaly průměrné výdaje částce ve výši 17 000 Kč. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně nehradí náklady na bydlení, které by dle žalobkyní předloženého šetření měly odpovídat částce 7 500 Kč. Žalobkyně pak nepřednesla žádné tvrzení ohledně skutečné výše jejích výdajů ani k tomuto neoznačila žádný důkaz. Z výpovědi žalobkyně pak vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla svému synovi zápůjčku ve výši okolo 2 300 000 Kč, kdy tyto peněžní prostředky jsou v současné chvíli vloženy ve společnosti, v níž syn žalobkyně působí. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by žalovaný mohl mít vyšší příjem ze starobního důchodu, pokud by do výpočtu důchodu byla zahrnuta jeho zahraniční zaměstnání. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný předložil ČSSZ podklady ke všem jeho zahraničním působením, která byla zjištěna v rámci tohoto řízení. Tyto podklady byly učiněny součástí spisu ČSSZ a správní orgán je při svém rozhodnutí vzal v úvahu, byť se tyto podklady do výše důchodu žalovaného nepromítly. Jak správně uvedl žalovaný, rozhodnutí o výměře starobního důchodu je veřejnou listinou dle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z toho vyplývá, že bylo-li v tomto řízení prokázáno, že správnímu orgánu byly poskytnuty podklady o zahraničním angažmá žalovaného a správní orgán tyto podklady při rozhodování o výši starobního důchodu zohlednil, má soud za prokázané také to, že výše starobního důchodu vyměřená žalovanému není vyšší. Soudu přitom v tomto řízení nepřísluší přezkum rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně pak nepředložila žádné jiné důkazy k prokázání tvrzení o tom, že žalovanému měl být přiznán vyšší důchod. Žalobkyni se dále nepodařilo prokázat, že by žalovaný např. vlastnil hodnotný majetek či se věnoval finančně náročným koníčkům a nebyly prokázány ani jiné skutečnosti, které by svědčily o tom, že životní úroveň žalovaného by byla vyšší než její. Žalobkyně přitom byla za řízení opakovaně poučena o tom, že v řízení nebyla prokázána tvrzení ohledně údajných vyšších příjmů žalovaného pokud jde o vyměření starobního důchodu.

21. Na základě výše uvedeného bylo v řízení prokázáno, že životní úroveň účastníků řízení je v zásadě stejná. Z toho důvodu nemůže být žalobkyně úspěšná s návrhem na přiznání výživného dle § 760 o. z., neboť za takové situace nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby žalobkyni platil výživné, když manžel objektivně nemá možnost požadované výživné platit. Ze stejného důvodu pak žalobkyně nemá nárok ani na tzv. sankční výživné dle § 762 o. z., neboť sankční výživné je hrazeno právě v takové výši, aby životní úroveň rozvedených účastníků byla v zásadě stejná. Soud tak shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky pro přiznání výživného rozvedené manželce dle § 760 a § 762 o. z., a žalobu tak v celém rozsahu pro nedůvodnost zamítl. Pro úplnost je na místě dodat, že i v případě, že by bylo prokázáno, že životní úroveň žalovaného je vyšší než úroveň žalobkyně, žalobkyně v řízení neprokázala ani svoji neschopnost sama se živit dle § 760 o. z. Pokud žalobkyně poskytla svému synovi zápůjčku přesahující 2 000 000 Kč nelze ve skutečnosti, že žalobkyně bydlí u svého syna, který se spolu se sestrou žalobkyně podílí na jejích výdajích, spatřovat neschopnost sama se živit. Tato okolnost by pak ve spojení s ustanovením § 760 odst. 2 písm. b) o. z. rovněž vedla k zamítnutí žaloby, neboť řádné hospodaření s uvedenou částkou by spolu s příjmem ze starobního důchodu stačilo k pokrytí žalobkyní tvrzených výdajů na živobytí.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (účast na ústních jednáních konaných dne 4. 12. 2019, 9. 12. 2020 a 20. 5. 2021).