8 C 242/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného

I. Žaloba, kterou má být rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 0 P 129/2008-762 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 12. 2010, č. j. 70 Co 444/2010-929 se mění tak, že otec je povinen hradit zletilé [celé jméno žalované], narozené 16. 1. 1998 výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, splatné do každého 15. dne v měsíci, počínaje 1. 5. 2021, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen na nákladech řízení uhradit žalované částku 97 284 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 5. 2021 (ve znění její změny ze dne 2. 3. 2023) domáhal vůči žalované snížené výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 0 P 129/2008-762 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22. 12. 2010, č. j. 70 Co 444/2010-929, a to z částky 25 000 Kč na 15 000 Kč. Dle tvrzení žalobce došlo na straně žalované ke změně jejích majetkových poměrů odůvodňující snížení výživného. U žalované oproti poslednímu rozhodování o výši výživného odpadly výdaje spojené s volnočasovými aktivitami a cestováním žalované, každodenním dojížděním do školy do Prahy, nákupem středoškolské literatury, (zahraničními) studijními zájezdy, neboť žalovaná je nyní studentkou vysoké školy a na tyto nemá s ohledem na náročnost studia čas. Žalovaná má již jen nahodilé výdaje spojené s cestováním a sportováním. Novým výdajem žalované je sice hrazení nájemného v souvislosti s jejím přestěhováním se do Prahy, avšak tento výdaj nyní dosahuje pouze částku 6 000 Kč. Žalovaná má dále vedle výdajů taktéž zřejmě příjmy představující odměnu za její práci vykonávanou vedle či v souvislosti se studiem medicíny. Žalovaná od obou rodičů inkasuje ročně výživné ve výši cca 500 000 Kč, což vysoce převyšuje její běžné potřeby. Obdrženou částku žalovaná navíc ani nespotřebuje, ale část si odkládá stranou. Dále má žalovaná za dobu, kdy jí žalobce hradil část výživného na její spořicí účet naspořeno více než 1 000 000 Kč, z čehož žalovaná taktéž muže hradit své potřeby. Žalobcovy majetkové poměry se od posledního rozhodování o výši výživného pro nezletilou významně nezměnily. Jelikož matka žalované hradí měsíčně výživné cca 16 000 Kč, navrhl žalobce, aby bylo jemu sníženo výživné na obdobnou částku, a to na 15 000 Kč. Žalobce je rovněž přesvědčen, že poměry žalované se změnily tak, že dcera je již schopna se alespoň částečně živit sama, nemá již takvysoké finanční nároky na zájmové a mimoškolní aktivity, vlastní majetek ve značné výši, nadbytek financí negativně ovlivňuje vývoj její osobnosti.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť u ní nenastala významná změna majetkových poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného. Od posledního rozhodování o výši výživného (včetně jejích navrhovaných změn) se sice u žalované změnily její aktivity a zájmy, ale na její majetkové poměry, resp. jejich výdajovou stránku tyto neměly významný vliv. Žalovaná je nyní studentkou 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy s výborným prospěchem. Mimo studijních aktivit se žalovaná zapojuje do zlepšení chodu fakulty, organizuje kurzy první pomoci a je aktivní ve studentských spolcích. Žalovaná se dále zapojuje do stáží, aktivně se snaží o rozšiřování vědomostí a praktických zkušeností pro své budoucí uplatnění. Žalovaná tak není schopna vykonávat práci zajišťující jí stálý a plnohodnotný příjem. Žalovaná nemá žádné jiné příjmy nad rámec výživného, vyjma v minulosti občasných brigád v souvislosti s epidemií COVID 19 s odměnou 16 439 Kč za rok. Část obdrženého výživného žalovaná odkládá na spořicí účet pro případné budoucí nečekané výdaje či nákup nemovitosti. Pokud jde o výdaje žalované, pak s ohledem zejména na náročnost studia a četnost nočních služeb souvisejících se studiem si žalovaná pronajímá byt v Praze s nájemným a zálohami za služby cca 6 000 Kč, čímž došlo i ke zvýšení nákladů na samostatnou domácnost žalované. Taktéž v oblasti stravování došlo u žalované k nárůstu výdajů, neboť žalovaná v rámci úspory času se ve většině případů stravuje mimo domov, což s sebou nese zvýšené náklady. Žalovaná dále vynakládá vyšší výdaje na učebnice a studijní materiály. I když žalovaná nemá již tolik mimoškolních aktivit a koníčků, kterým se věnovala při studiu na střední škole, stále se věnuje řadě sportů, kulturním a společenským akciím a cestuje, s čímž jsou spojeny nemalé výdaje. Dalšími výdaji žalované jsou výdaje související s provozem automobilu, který dostala darem od své matky. Majetková situace žalované se tak od posledního rozhodování nijak nezlepšila. Naopak je žalovaná přesvědčena, že výše jejích výdajů narostla mimo jiné i v důsledku nárůstu cena a inflace, avšak zvýšení výživného po žalobci nežádá. S ohledem na shora uvedené navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná je řádnou studentkou 5. ročníku lékařské fakulty.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 0 P 129/2008-762, bylo soudem zjištěno, že žalobci bylo uloženo přispívat žalované výživným ve výši 25 000 Kč měsíčně. Dle jeho odůvodnění vycházel soud při stanovení výše výživného žalobci zejména s ohledem na jeho nadstandardní příjmy a hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku. Opatrovnický soud uzavřel, že žalovaná byla z doby společného soužití s oběma rodiči zvyklá na vysoký životní standard a její životní úroveň by tak měla zůstat zachována. Navíc má žalovaná značné výdaje na úhradu jejích běžných potřeb zahrnující výdaje na uspokojování základních životních potřeb, výdaje spojené se školou, výdaje za léky a zvýšené výdaje za mimoškolní aktivity a cestování.

6. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 10. 2016, č. j. 30 P 482/2015-2146, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 26 Co 59/2017-2178, soud zjistil, že se matka žalované (resp. později již sama zletilá žalovaná) domáhala zvýšení výživného a zároveň žalobce se domáhal jeho snížení. Oba návrhy byly zamítnuty, přičemž důvodem pro zamítnutí návrhu na zvýšení výživného byla změna majetkových poměrů na straně matky žalované, jejíž majetková situace se oproti předchozímu řízení zlepšila, a zároveň se snížil její podíl na osobní péči žalované. Nevyhovění návrhu žalobce na snížení výživného bylo odůvodněno zejména v absenci změny v jeho majetkových poměrech a dále pak zvýšením odůvodněných potřeb žalované, které v souvislosti s nabytím zletilosti vzrostly i její náklady na uspokojování svých potřeb.

7. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od května 2020 do května 2022 vedeného na žalovanou bylo soudem zjištěno, žalovaná má v současné době příjmy zásadně z výživného jí hrazeného žalobcem a její matkou. Občasně jsou na účet žalované připisovány příchozí úhrady v řádech několika stovek korun. Odchozí měsíční úhrady plynou zejména na nájemné ve výši 6 000 Kč a na výdaje za stravování v celkové výši cca 5 000 Kč, dále taktéž na výdaje spojené s provozem automobilu (pohonné hmoty, pojištění), výdaje za léky, kosmetiku, oblečení, sportovní vyžití, veterinu, apod. v řádech cca 6 000 Kč. Z účtu je mimo jiné hrazeno i cestování žalované. Dále jsou z účtu převáděny částky na jiný bankovní účet žalované.

8. Z výslechu žalobce vyplynulo, že žalobce jako otec žalované má dojem, že matka nezletilé nedostatečné plní svou vyživovací povinnost k dceři. Dle jeho názoru dcera výživné nespotřebovává přičemž výživné má sloužit k plnění běžných potřeb. V této situaci je neetické, abych otec, jako důchodce, platil takto vysoké výživné s tím, že pobírá důchod, je nucen pracovat na plný úvazek a platit ještě náklady v souvislosti s opravou toho předmětného domu respektive je nucen fyzicky pracovat, protože si nemůže dovolit dostatečný počet pracovníků na tu rekonstrukci domu. Žalobce je na plný úvazek zaměstnán ve [právnická osoba], za těchto okolností součet jeho starobního důchodu a plného úvazku u [právnická osoba] je zhruba 35 000 až 37 000 Kč, tzn., je to procentuálně v nesouladu s tím, jaké výživné pobírá jeho dcera. Starobní důchod je zhruba 16 000 Kč, příjem od [právnická osoba] je asi 22 400 Kč, od [právnická osoba] a.s. pobírá symbolickou částku asi 5 000 Kč měsíčně. Ještě měl asi ¼ úvazek u centra pro léčbu neplodnosti, ovšem ta firma je nefunkční, byla převedena na nějakého bílého koně, takže teď tam ta společnost neplatí, žalobce to ani nevymáhá, protože by to nemělo smysl. Žalobce má výdaje na bydlení asi 5 000 Kč měsíčně, protože bydlím ve Slatinicích, v penzionu, v jednom z pokojů. Těch pokojů je tam několik, je tam jeden elektroměr, takže není schopen přesně říct, kolik na který pokoj je spotřeba, takže je to asi 5 000 Kč měsíčně. Nemá žádné zvýšené výdaje v souvislosti se svým zdravotním stavem, má doplatek za léky zhruba 1 000 Kč – 2 000 Kč měsíčně. Je skromný, žije skromně. Poslední tři roky si de facto na sebe na oblečení nic nekupoval, a pokud jde o nějaké potraviny a nějaké takovéto další potřeby, tak nakupuje asi za 500 Kč týdně. Pokud jde o dovolené, takto prakticky neexistuje, protože fyzicky je nucen pracovat na té stavbě. Naposledy byl na nějaké dovolené v souvislosti s vánočními slevami se svou přítelkyní, Pokud jde o podnikání v jeho penzionu, v Covidu, a ještě teďka v současné době v souvislosti s energetickou krizí, byli nuceni zavřít, zjistili i nějaké nesrovnalosti počínání předchozí provozní, takže tam bylo nějaké manko, takže penzion de facto teď není provozován.Je pravda, že historická vozidla občas půjčuje filmařům, je to velmi proměnlivé, teď v poslední době zažívá filmařský boom, protože se podařilo dostat do Slovenského seriálu, tam je za natáčecí den asi 25 000 Kč. Za poslední dva kalendářní roky se dařilo být na filmování s auty, třeba na tři natáčecí dny v roce 2020, tam byly ty ceny kolem 10 000 Kč za natáčecí den, ta cena u těch Slovenských filmařů v současné době vysoce převyšuje ty předchozí nabídky. Je tam třeba ale podotknout, že někdy se stane, že to auto se nějak poškodí, takže po posledním zapůjčení opravovali nějakou součástku asi v hodnotě 20 000 Kč potřeba upozornit na to, že Muzeum ve Slatinicích se budovalo, nebo rekonstruovalo z peněz z dotačních fondů z Evropské unie. Ze starého objektu vlastně zůstala zeď, pak se to celé opravovalo, nebo rekonstruovalo, nebo stavělo nově, a je to z dotací a je tam, i s ohledem na ty poskytnuté dotace, nějaká tzv. udržitelnost. Žalobce má za sebe pocit nějaké morální odpovědnosti, že nemůže to muzeum uzavřít, právě s ohledem na ty poskytnuté dotace.

9. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud skutečnosti nové či pro spor relevantní.

10. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalobci byla na základě rozsudku opatrovnického soudu uložena povinnost hradit žalované výživné ve výši 25 000 Kč, kterým měla být zajištěna shodná životní úroveň žalované, jaké dosahuje žalobce. Dle žalobních tvrzení na straně žalobce nedošlo ke změně jeho majetkových poměrů. Pravidelné běžné výdaje žalované dosahují minimálně částky 17 000 Kč. Do této částky však nejsou zahrnuty zejména výdaje na cestování, které žalovaná objektivně vynakládá. Žalovaná si dále část svého obdrženého výživného odkládá na svůj spořicí účet, kde si spoří pro případné budoucí nečekané výdaje, popř. na bydlení.

11. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. <i>12. Podle ustanovení § 855 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>13. Podle ustanovení § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.</i> <i>14. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>15. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>16. Podle ustanovení § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>17. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 18. Z citovaných ustanovení se podává, že rodiče mají vůči svému dítěti vyživovací povinnost, pokud není schopno samo se živit. Trvání vyživovací povinnosti nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Při určování výše výživného jsou na jedné straně rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry a na straně druhé schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Zároveň má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů bez ohledu na odůvodněné potřeby dítěte. Má-li být rozhodnuto o snížení výživného, musí dojít k významné změně majetkových poměrů na straně povinného rodiče nebo k významné změně odůvodněných potřeb či majetkových poměrů na straně oprávněného dítěte, popř. k obojímu.

19. V projednávané věci žalobce odůvodnil snížení výživného výlučně změnou majetkových poměrů na straně žalované. Jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, děti mají nést shodnou životní úroveň jako jejich rodiče, přičemž hledisko shodné úrovně má přednost před hlediskem odůvodněných potřeb na straně dítěte. Jelikož žalobce v řízení nenamítá změnu v jeho majetkových poměrech, nese stále stejnou životní úroveň, jako tomu bylo v případě posledního rozhodování o výživném, potažmo jeho snížení/zvýšení. Tato shodná životní úroveň má být žalované zajišťována prostřednictvím žalobcem hrazeného výživného. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalované, tyto jsou z hlediska posuzování výše výživného až druhotným, a to po hledisku shodné životní úrovně. Nicméně ani zde se soud neztotožnil s žalobcem, že by u žalované došlo k poklesu jejích výdajů, tj. jejích odůvodněných potřeb. U žalované se sice změnil okruh jejích výdajů v důsledku studia na vysoké škole, avšak výše výdajů v zásadě nepoklesla. Žalovaná má stále značné výdaje odpovídající její životní úrovni (shodné s životní úrovní otce), které jí umožňují věnovat se krom náročného studia i svým zájmovým aktivitám a cestování. Byť výdaje na její aktivity a cestování nejsou již v takové výši, jako tomu bylo při předchozím rozhodování o návrzích na zvýšení/snížení výživného, žalované však vznikly v souvislosti s jejím studiem vysoké školy a samostatným bydlením náklady nové.

20. Soud se neztotožnil s argumentem žalobce, že žalovaná má již z obdržené výživného od obou rodičů naspořenou enormní sumu, z které může žalovaná hradit své potřeby. Účelem výživného rodiče vůči dítěti je zajištění jejich stejné životní úrovně. Pokud si tedy (minimálně) jeden z rodičů žije nad poměry (což bylo v předchozích řízeních u žalobce prokázáno a změna poměrů na straně žalobce není tvrzena), je logické že nad poměry si mají žít i jeho potomci. Žalovaná z výživného od obou rodičů uspokojuje jednak své životní potřeby a jednak si spoří na případné budoucí výdaje, popř. pořízení si vlastního bydlení. Výživné je prostředkem k zabezpečování výživy ve vlastním slova smyslu a k uspokojování potřeb bydlení a nákladů s tím spojených, ale taktéž k uspokojování ostatních hmotných a kulturních potřeb a dalších individuálních potřeb oprávněného. Pokud žalobce dosahuje vysokých příjmů a vlastní movitý a nemovitých majetek v řádech desítek milionů korun, je bezpochyby odůvodněnou potřebou žalované spořit si na pořízení vlastního bydlení. Nemůže jít k tíži žalované, že tak činí a s finančními prostředky nakládá uvážlivě (rozumně si spoří do budoucích let) nikoliv marnotratně.

21. Taktéž nelze přisvědčit žalobci, že by mu mělo být sníženo výživné na obdobnou částku, kterou na výživu žalované hradí její matka. Shodné stanovení výše výživného oběma rodičům lze za předpokladu, že tito mají totožné majetkové poměry a jejich životní úroveň je shodná. Žalobce však snížení výživného odůvodnil změnou majetkových poměrů na straně žalované, které měly poklesnout výdaje. Změna majetkových poměrů na straně matky žalované nebyla žalobce v řízení nikdy tvrzena a nebyla tak předmětem dokazování. Stejně tak v řízení nebyla poskytnuta skutková tvrzení a činěny další důkazní návrhy k argumentaci žalobce o negativním ovlivnění osobnosti žalované v důsledku poskytování výživného.

22. Soud proto žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 97 284 Kč. Výživné pro žalovanou činí částku 25 000 Kč, žalobce se domáhal jeho snížení nejprve na částku 5 000 Kč, při jednání dne 2. 3. 2023 navrhl snížení na částku 15 000 Kč. V daném případě se stanoví tarifní hodnota pro odměnu advokáta za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 6 odst. 1, § 8 odst. 2 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), neboť u výživného jde o opětující se plnění. Tarifní hodnota se stanoví jako pětinásobek hodnoty ročního plnění. Jelikož se žalobce původně domáhal snížení výživného z částky 25 000 Kč na 5 000 Kč, byl předmětem řízení rozdíl těchto částek. Pětinásobek ročního plnění pak činí součin 20 000 (Kč) x 5 x 12 (měsíců). Odměna za jeden úkon právní služby pak činí z tarifní hodnoty 1 200 000 Kč částku 13 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření žalované ze dne 11. 8. 2021, účast na jednání dne 27. 4. 2022, doplnění tvrzení ze dne 9. 6. 2022, účast na jednání dne 15. 12. 2022 a účast na jednání dne 2. 3. 2023), neboť ke všem těmto úkonům došlo před změnou žaloby, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 400 Kč ve výši 16 884 Kč.

24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

25. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.