8 C 260/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 475 000 Kč s příslušenstvím a částky 175 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný 1. , Jméno žalované A, , narozený , Datum narození žalované A, , trvale bytem , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 650 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 475 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 175 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení.II. Žaloba o zaplacení částky 650 000 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 475 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 175 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení proti žalovanému 2. , Jméno žalované C, , narozenému , datum, , trvale bytem , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , se zamítá.III. Žalobci se ukládá do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit 2. žalovanému , Jméno žalované C, na nákladech řízení částku 158 691,50 Kč a to k rukám právního zástupce žalobce.IV. Žalovanému 1. , jméno FO, se ukládá do tří dnů od právní moci, Anonymizováno, tohoto rozsudku zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 230 671,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 7. 2019 domáhal po žalovaných zaplacení částky 475 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , na kterém stojí stavba bez č. p. (zapsaná na LV č. , hodnota, ), zapsaných na LV č. , hodnota, vedeném pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, (dále jen „Předmětné nemovitosti“), bez právního důvodu v období od 1. 1. 2018 do 29. 7. 2019. Dne 21. 7. 2022 podal žalobce proti žalovaným žalobu o zaplacení částky 175 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání Předmětných nemovitostí bez právního důvodu v období od srpna 2019 do února 2020, která byla projednávána pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla obě řízení spojena ke společnému projednání. Předmětem řízení se tak stalo zaplacení celkové částky 650 000 Kč s příslušenstvím odpovídající bezdůvodnému obohacení za celkem 26 měsíců užívání Předmětných nemovitostí bez právního důvodu.

2. Dle žalobních tvrzení je žalobce od 19. 12. 2017 vlastníkem Předmětných nemovitostí, které nabyl v rámci exekučního řízení vedeného proti povinnému , jméno FO, , narozenému , datum, v dražbě. V období od 1. 1. 2018 do 29. 7. 2019 a od srpna 2019 do 13. 2. 2020, tj. po dobu 26 měsíců, byly Předmětné nemovitosti žalovanými užívány bez právního důvodu i přes to, že byli žalovaní žalobcem vyzýváni k jejich vyklizení a i přes snahu žalobce uzavřít s žalovanými nájemní smlouvu, jež by byla právním titulem k jejich užívání. Žalobce tak požadoval po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení v částce 650 000 Kč odpovídající nájemnému v místě a čase obvyklému ve výši 25 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Na svou obranu nejprve uvedli, že Předmětné nemovitosti nebyly ze strany žalovaného 2. vůbec užívány. Žalovaný 1. je dal k dispozici žalobci na začátku října 2019. Závěrem uvedli, že žalovaný 1. je užíval do ledna 2018. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení měly být zohledněny náklady, které byly žalovaným 2. vynaloženy na Předmětné nemovitosti. Žalovaní též považují žalobcem uplatněný nárok za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, neboť vinou právních předchůdců žalobce, od kterých měl žalovaný 2. nabýt vlastnické právo k Předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy, přišel žalovaný 1. o možnost bydlení. S ohledem na uvedené žalovaní navrhli, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti :

5. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 12. 1. 2018, soud zjistil, že soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu žalobci na vydražené Předmětné nemovitosti za nejvyšší podání.

6. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, vyhotoveného ke dni 19. 4. 2018 bylo soudem zjištěno, že ke dni vyhotovení informativního výpisu byl žalobce evidován jako vlastník Předmětných nemovitostí.

7. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se podává, že žalovaným byla uložena povinnost vyklidit Předmětné nemovitosti. V řízení o vyklizení Předmětných pozemků dospěl nalézací i odvolací soud k závěru, že bylo prokázáno vlastnické právo žalobce k Předmětným nemovitostem, a že bylo prokázáno, že oba žalovaní Předmětné nemovitosti užívají, neboť to sami v řízení tvrdili.

8. Z výzvy k uhrazení nájemného ze dne 24. 5. 2019 včetně dodejky datové zprávy ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že dne 27. 5. 2019 byla do datové schránky právního zástupce žalovaných doručena výzva k hrazení nájemného, ve které byl každý z žalovaných vyzván ze strany žalobce k placení nájemného za užívání Předmětných nemovitostí ve výši 12 500 Kč měsíčně.

9. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vypracovaného , právnická osoba, bylo soudem zjištěno, že znalec při svém znaleckém zkoumání dospěl k závěru, že obvyklá cena měsíčního nájemného za užívání Předmětných nemovitostí činila (po zaokrouhlení) v roce 2018 částku 30 090 Kč, v roce 2019 částku 30 740 Kč a v roce 2020 částku 31 490 Kč.

10. Z výslechu znalce , právnická osoba, provedeného dne při jednání soudu dne , datum, bylo soudem zjištěno, že od doby vypracování znaleckého posudku neshledává znalec existenci skutečností nebo okolností, které by měly vliv na znalecké závěry. Znalec ke svému znaleckému zkoumání uvedl, že ke znaleckým závěrům o výši v místě a čase obvyklého nájemného došel srovnávací metodou srovnáním 12 obdobných nemovitých věcí nabízených na realitní trhu k pronájmu, přičemž výsledná výše nájemného byla vypočtena zprůměrováním nájemných za nabízené nemovité věci a s ohledem, že se jedná o nabídku na realitním trhu, dvakrát snížena o deset procent. Závěry znaleckého posudku znalec věrohodným způsobem vysvětlil. Odůvodnění závěrů znaleckého posudku znalcem při jeho výpovědi bylo zcela srozumitelné, logické a nevzbuzující pochyb.

11. Z periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vystavila žalovanému 2. fakturu za dodávku elektřiny do odběrného místa na adrese , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , , adresa, , Jméno žalované B, v období od 7. 9. 2018 do 1. 8. 2019.

12. Z vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, se podává, že společnost ČEZ vystavila žalovanému 2. fakturu za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Jméno žalované B, v období od 2. 8. 2019 do 29. 7. 2020.

13. Z přihlašovacího lístku k trvalému pobytu v obci , Jméno žalované B, bylo soudem zjištěno, že dne 9. 2. 2015 byl žalovaným 2. vyplněn přihlašovací lístek k trvalému pobytu v obci , Jméno žalované B, , č. p. , Anonymizováno, .

14. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný 2. byl ke dni vyhotovení informativního výpisu evidován jako vlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba (budova s č. p. , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), katastrální území , Jméno žalované B, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

15. Z výslechu svědkyně paní , jméno FO, soud zjistil, že svědky je sousedka žalovaného 2. Uvedla, že žalovaný 2. ve vedlejším domě bydlí se ženou a dcerou asi devět nebo deset let. Žalovaného 2. zde potkává, nezaznamenala žádný delší časový úsek, kdy by v domě nebyl. Již si nevybavuje, kdo zde bydlel před ním, ale předtím zde bydlel žalovaný 1.

16. Z výslechu svědka pana , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že svědek je sousedem žalovaného 2 v , Jméno žalované B, . Uvedl, že zde žalovaný 2. bydlí 13 let. Dříve zde bydlel žalovaný 1., ale mezi žalovaným 1. a žalovaný 2. zde bydlel ještě někdo jiný.

17. Z výslechu svědka pana , jméno FO, soud zjistil, že svědek , jméno FO, je synem žalovaného 1. a bratrem žalovaného 2. Uvedl, že žalovaný 2. bydlí v domě v , Jméno žalované B, asi od roku 2008 nebo 2009. Ví to, protože mu pomáhal s rekonstrukcí. Nejprve zde bydlel pouze s partnerkou, poté se jim narodila dcera. Dům kupoval svědek , jméno FO, v roce 2007 nebo 2008, následně jej v roce 2018 nebo 2019 darovací smlouvou převáděl na žalovaného 2.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2019 adresované žalovanému 1. včetně podacího lístku ze dne 16. 7. 2019 bylo soudem zjištěno, že dne 16. 7. 2019 byla žalovanému 1. odeslána předžalobní upomínka, ve které byl vyzván k zaplacení částky 475 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání Předmětných nemovitostí za 19 měsíců.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2022 adresované právnímu zástupci žalovaných včetně dodejky datové zprávy ze dne 12. 7. 2022 soud zjistil, že dne 12. 7. 2022 byla právnímu zástupci žalovaných doručena předžalobní upomínka, v níž byli žalovaní vyzváni k zaplacení částky 175 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání Předmětných nemovitostí za 7 měsíců.

20. Ostatní provedené důkazy neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.

21. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně.

22. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

25. Z citovaných ustanovení se podává, že ochuzenému vzniká vůči obohacenému nárok na vydání majetkového prospěchu, bylo-li ochuzeným plněno bez právního důvodu. Konstantní judikatura došla k závěru, že dle nyní účinné právní úpravy, uvádějící demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení, lze užívání cizí věci bez právního důvodu kvalifikovat jako protiprávní užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3090/2018, a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019). V těchto případech není obohacený z podstaty věci schopen spotřebované plnění (v podobě výkonu práva užívání cizí věci) vrátit, je tak povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, o nějž se jeho majetkový stav obohaceného nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019). Dle rozhodovací praxe je majetkovým vyjádřením bezdůvodného obohacení peněžitá částka odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla ve formě nájemného, s jehož obvyklou hladinou se tato náhrada poměřuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, či ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005).

26. Z uvedeného vyplývá, že předpokladem pro úspěch žalobce v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí bez právního důvodu je jednak prokázání vlastnického práva žalobce k dané nemovité věci (popř. jiného práva žalobce jej opravňujícího k jejího výlučného užívání) a jednak prokázání jejího užívání ze strany žalované osoby. Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání těchto nemovitých věcí.

27. V projednávané věci bylo v řízení prokázáno, že v žalovaném období byl žalobce výlučným vlastníkem Předmětných nemovitostí., neboť byl jako jejich vlastník evidován v katastru nemovitostí. Dále bylo prokázáno, že žalovaný 1. Předmětné nemovitosti v žalovaném období užíval, když jejich užívání sám potvrdil v řízení o vyklizení projednávané pod sp. zn. , spisová značka, . Pokud žalovaný 1. v projednávaném řízení tvrdil, že Předmětné nemovitosti v žalovaném období neužíval, považuje soud tvrzení za zjevně účelové, když k takovému tvrzení přistoupil až v závěru řízení, přičemž v jeho průběhu tvrdil, že je dal k dispozici na začátku října 2019. Nadto předání Předmětných nemovitostí v říjnu 2019 nebylo žalovaným 1. nijak prokázáno, neboť z jím navrhovaných důkazů takové závěry nevyplývají. Dále se soud neztotožnil s námitkou žalovaných, že uplatněný nárok žalobce je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalobce nabyl Předmětné nemovitosti do svého vlastnictví po právu v rámci exekučního řízení. Oběma žalovaným nabídl možnost uzavřít nájemní smlouvu na užívání Předmětných nemovitostí, čímž by bylo právo bydlení žalovaného 1. zachováno. Žalovaný 1. snahy žalobce nereflektoval a sám se tak připravil o možnost v Předmětných nemovitostech bydlet.

28. Žalovanému 1. užíváním Předmětných nemovitostí bez jakéhokoliv právního důvodu (existence právního důvodu užívání Předmětných nemovitostí nebyla žalovaným 1. v řízení tvrzena, tj. ani prokázána) vzniklo bezdůvodné obohacení (formou protiprávního užití cizí věci), za něž je povinen poskytnout žalobci peněžitou náhradu (§ 2991 o. z.). Soud proto žalobě ve vztahu k žalovanému 1. vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, jejíž výši shledal soud taktéž důvodnou, neboť v řízení bylo na základě znaleckého zkoumání prokázáno, že obvyklá výše nájemného za užívání v místě a čase obdobných nemovitých věcí převyšovalo částku 30 000 Kč měsíčně, a žalobce požadoval za užívání Předmětných nemovitostí částku 25 000 Kč měsíčně. Jelikož je žalovaný 1. v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též úrok z prodlení z dlužné částky v rozsahu uplatněném žalobou (podle § 1970 o.z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) (výrok I. rozsudku).

29. Soud naopak nemohl vyhovět žalobě i ve vztahu k žalovanému 2., neboť v řízení nebylo žalobcem prokázáno, že žalovaný 2. Předmětné nemovitosti v žalovaném období užíval. Soud dospěl k závěru, že žalovaný 2. prokázal, že v žalovaném období bydlel jinde. O takovém závěru svědčí celá řada provedených důkazů. Soud vycházel zejména ze svědeckých výpovědí manželů , jméno FO, a svědka , jméno FO, , které nebyly ve vzájemném rozporu a nevzbuzovaly pochyb. Ti potvrdili, že žalovaný 2. bydlel v domě v obci , Jméno žalované B, . Taktéž bylo prokázáno, že předmětný dům je v jeho vlastnictví, v žalovaném období zde měl hlášeno trvalé bydliště a odebíral zde elektřinu. Žaloba byla proto ve vztahu k žalovanému 2. zamítnuta (výrok II. rozsudku).

30. Závěrem soud uvádí, že námitce žalovaných, že na výši bezdůvodného obohacení by měly mít náklady, které žalovaný 2. na Předmětné nemovitosti vynaložil, nemohlo být vyhověno. Předně soud uvádí, že tvrzené náklady měly vzniknout žalovanému 2., vůči němuž byla žaloba zamítnuta. Dále je třeba připomenout, že žalovaný 2. v řízení proti žalobci uplatnil vzájemný návrh na zaplacení částky 1 000 000 Kč, avšak pro nezaplacení soudního poplatku bylo řízení o tomto vzájemném návrh zastaveno.

31. Pouze pro doplnění soud uvádí, že předmětem řízení žalobce učinil solidární pohledávku za žalovanými. Jelikož byla žaloba důvodná pouze ve vztahu k jednomu z žalovaných (žalovanému 1.) bylo namístě žalobu o zaplacení celé částky ve vztahu k druhému žalovanému zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2004 sp.zn. 32 Odo 529/2003).

32. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému 2., který byl v řízení úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 158 691,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 475 000 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu včetně vyjádření ve věci, účast na soudním jednání dne 24. 6. 2020, dne 5. 5. 2022 a dne 29. 6. 2022), z tarifní hodnoty 175 000 Kč sestávající z částky 8 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu včetně vyjádření ve věci), a z tarifní hodnoty 650 000 Kč sestávající z částky 10 900 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na soudním jednání dne 26. 4. 2023, vyjádření, účast na soudním jednání dne 21. 3. 2024 a dne 23. 5. 2024 a závěrečný návrh), z částky 5 450 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na soudním jednání dne 19. 6. 2024) v celkové výši 127 250 Kč včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 3 900 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 131 150 Kč ve výši 27 541,50 Kč (výrok III. rozsudku).

33. Soud nepřiznal žalovanému 2. požadovanou náhradu za kvalifikovaná vyjádření učiněná po podaných odporech, neboť je nepovažoval za účelně vynaložený náklad. Žalovanému 2. nic nebránilo podat odpor spolu s kvalifikovaným vyjádřením najednou v jednom podání. Dále nemohl soud žalovanému 2. přiznat plnou mimosmluvní odměnu za jeho účast na soudním jednání dne 19. 6. 2024, neboť při tomto jednání došlo pouze k vyhlášení rozsudku a za takovou účast náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 a. t.).

34. Výrokem IV. rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení ve vztahu k žalovanému 1. zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 230 671,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 750 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 475 000 Kč sestávající z částky 10 220 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 15. 7. 2019, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 7. 2019, vyjádření ze dne 12. 2. 2020, účast na soudním jednání dne 24. 6. 2020, účast na soudním jednání dne 5. 5. 2022 a vyjádření žalobce ze dne 29. 6. 2022), z tarifní hodnoty 175 000 Kč sestávající z částky 8 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní výzva ze dne 11. 7. 2022 a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 7. 2022) a z tarifní hodnoty 650 000 Kč sestávající z částky 10 900 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na soudním jednání konaném dne 26. 4. 2023, dne 21. 3. 2024 a dne 23. 5. 2024, závěrečný návrh ze dne 6. 6. 2024 a účast na soudním jednání dne 10. 6. 2024) a v celkové výši 152 460 Kč včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 4 500 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 156 960 Kč ve výši 32 961,60 Kč a ze složené zálohy na provedení znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč.

35. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

36. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupců účastníků soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu spočívající v neúplném uvedení data označujícího počátek běhu úroku z prodlení z částky 175 000 Kč ve znění „1. 8.“ ve výroku I. rozsudku a v nesprávném označení částek, ze kterých má plynout úrok z prodlení ve znění „475 Kč“ a „175 Kč“ ve výroku II. rozsudku. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. opravil na správné znění ve výroku I. rozsudku: „1. 8. 2019“ a ve výroku II. rozsudku: „475 000 Kč“ a „175 000 Kč“.