8 C 455/2018

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 180 000 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 180 000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 97 633 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 180 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že v souvislosti s rozvodem manželů nebyl naplněn záměr žalobkyně, investovat do společného budoucího bydlení rodiny účastníků. Před uzavřením jejich manželství žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví nemovitost- byt - bytovou jednotku číslo v obec u obec na adrese ulice a číslo obec. Na zakoupení bytu žalobkyně žalovanému poskytla částku 180 000 Kč jako obnos, který dle jejích představ měl být investován do budoucího společného bydlení rodiny. Protože společné soužití rodiny se rozpadlo, manželé se rozvedli, nenaplnil se původní záměr původně poskytnutím peněz žalovanému zamýšlený a žalobkyně proto žádala vrácení uvedené částky. Žalobkyně je přesvědčena, že mezi účastníky byla shoda v tom, že peníze jsou poskytnuty na zajištění společného bydlení. Mezi účastníky nebylo ujednáno, kdy budou peníze vráceny, ona poskytnutí peněz nepovažovala za dar ale za investici do budoucího bydlení. Protože se soužití účastníků rozpadlo, žalovaný svým počínáním investici žalobkyně zhatil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, po celou dobu řízení setrval na svém tvrzení, že poskytnuté peněžní prostředky byly darem žalovanému a není důvod je vracet, protože žalobkyně si předmětnou částku tzv.„ odbydlela“ a částečně žalovaný započítával na žalovanou částku částky, o kterých tvrdil, že je žalovaná dluží, protože užívala jeho byt v jeho výlučném vlastnictví před uzavřením manželství a dále pak, že užívala jeho automobil a nic mu za to neplatila a spotřebovala peníze z nájmu za jeho byt. Nadto nebyly splněny zákonné podmínky pro odvolání daru.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze sdělení ze 14. 7. 2017 a sdělení z 9. 8. 2018 bylo zjištěno, že se jedná o formulaci žádosti žalobkyně žalovanému k vrácení žalované částky 5. Z fotokopie výpisu z eKonta paní žalobkyně s vyznačenou částkou, s poznámkou„ jméno hypotéka“ bylo zjištěno, že žalovaná částka byla z účtu žalobkyně odepsána k datu 30. 7. 2013 6. Z listin připojených žalovaným (fotokopie velkého technického průkazu k vozidlu předmětnému, tedy jméno), týkajících se údajů o vozidle a dokumentace k osobnímu vozidlu jméno příjmení jméno bylo zjištěno, že žalovaný vlastnil předmětné vozidlo 7. Z fotokopie portálu Sreality.cz byly zjištěny údaje k částkám za nájmy bytů 8. Ze složky listin obsahující kopie výpisu z účtu pana žalovaného v rozsahu 8 listů formátu A4, respektive 15 listů formátu A4 byly zjištěny údaje k pohybu na účtu žalovaného, platby od roku 2009 do vzniku manželství účastníků 9. Z listiny s označením„ kalkulace výdajů na spolubydlení a užívání auta na partnera jméno celé jméno žalovaného, nyní celé jméno žalobkyně, před sňatkem“ bylo zjištěno, že se jedná o výpočty žalovaného - žalovaný zde uvedl -„ celkové výdaje partnera před sňatkem“ jsou odhadnuty na 215 000. K tomu připojen výpis faktury nájmu z roku 2009 a příklad faktury za plyn dohledané z roku 2012.

10. Z evidenčních pomůcek podepsaného soudu byl zjištěn obsah rozhodnutí ve věci číslo jednací - předběžné opatření ochrany proti domácímu násilí, rozhodnutí z června 2016. Z evidenčních pomůcek podepsaného soudu byl zjištěn obsah usnesení ve věci spisová značka ze dne 20. 12. 2019 - rozhodnutí o návrhu matky na výkon rozhodnutí z 19. 8. 2019.

11. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že pokud přispívala bývalému manželovi v souvislosti s koupí bytu v obec, tak vypovídala svoje předchozí stavební spoření, které jí zakládal otec, částečně tam spořil on, pak dospořila poté, kdy byla zaměstnaná. A vypovídala spoření předčasně, to znamená, byla to i výpověď se sankcemi asi 10 000 Kč. Bylo to myšleno tak, že tou finanční částkou přispívala bývalému manželovi na koupi bytu v obec. V té době absolvovali křesťanskou přípravu před svatbou. Paralelně v tom roce se řešila koupě bytu, byly tam složitější vztahy. Předchozí majitelka tam řešila nějaké finanční prostředky. Ještě v roce 2012 se účastníkům narodil společný syn, a pokud spolu bydleli, ona opustila svůj nájem ve část obce, začala s bývalým manželem bydlet. Není pravda, že by všechno hradil on. Na bydlení přispívala i na auto. Auto měli proto, že bývalý manžel nechtěl ztrácet čas, nechtěl cestovat vlakem, to znamená, cestovali vozem, on cestoval i do zaměstnání ona mu na nájem ještě v anonymizováno bytě přispívala a auto víceméně neměla nějaký důvod využívat, protože ho používali v době, kdy to vyžadoval bývalý manžel, který nechtěl ztrácet čas cestováním hromadnou dopravou. Pokud se jednalo o tom, že žalobkyně přispěje na koupi bytu v obec, tak nepadlo v rámci tohoto jednání nikdy slovo dar. Bývalý manžel neměl celou tu částku na koupi bytu, dospěli k závěru, že by to bylo nevýhodné, aby byla hypotéka na oba, to znamená, brala se v souvislosti s tím, že on byl OSVČ, takže se brala hypotéka v souvislosti s jeho podnikáním. obec toho anonymizováno bytu, zvažovali s tím, že do budoucna by bylo výhodnější, aby děti nevyrůstaly v obec, očekávali další dítě nebo předpokládali společné soužití, to znamená, bylo by vhodnější koupit byt někde mimo anonymizováno a pronajmout pražský byt tak, aby se vlastně splácela hypotéka. Tento způsob žalobkyni připadal výhodný. Nepovažovala za nic mimořádného, že nebude vedena jako spoluvlastník, situaci vnímala tak, že mají společné dítě, plánují manželství, patrně i další dítě a nepovažovala to za nic nenormálního. Jejich vztahy fungovaly normálně, necítila potřebu být vedena jako spoluvlastník, tam se řešila otázka, kdy a jak katastr zapíše smlouvu, kdy se manžel stane vlastníkem. Pokud bydleli na anonymizována dvě slova, měli dohodu s bývalým manželem, že ona bude na bydlení přispívat. Zhruba od ledna 2012 byla na mateřské, ale jinak byli domluveni, že ona bude na nájem přispívat nebo na bydlení. A pokud jde o provoz toho auta, v souhrnu jemu asi 40 000 přispěla na provoz toho auta, za celou dobu toho soužití. Příspěvek na bydlení a na provoz automobilu posílala bývalému manželovi na účet. Anebo mu to dávala v hotovosti, protože vedli společnou domácnost. Nebo se střídali v nákupech, nebo pokud kupovali nábytek, tak si to nějak potom vzájemně vyúčtovávali. Na byt a na poplatky mu hradila měsíčně polovinu víceméně pravidelně, nebo to potom vyúčtovávali podle nějakých dalších výdajů. ulice se stěhovali po svatbě, někdy v listopadu 2013, původně měli každý svůj účet. Ona tam měla nízký obrat, takže tam byly vysoké poplatky, takže v průběhu došli k tomu, že měli společný účet. Z toho se pak hradilo bydlení. Společný účet měli, až když šla do práce. To znamená, někdy od roku 2016. Vozidlo využívali o víkendech. K cestám za rodiči nebo na příjmení chatu, kde pracovali. Pokud bydleli v obec, žalobkyně vozidlo využívala minimálně, třeba k jízdám s dítětem na nějaké plavání, aby nejezdili hromadnou dopravou. A v obec využívala vozidlo minimálně, protože pracovala v obec, jezdila na část obce, pokud si bývalý manžel přál, aby byla doma dřív, použila vozidlo. Domnívá se, že ta částka 180 000 byla použita na složení části hotovosti paní příjmení, už si to přesně nevybavuje, byla to částka, která byla skládaná v hotovosti. A bývalý manžel ji neměl pohromadě. Takže proto se tam používala ta částka. Pokud jednali o poskytnutí té částky 180 000, takto bylo jednak v době, kdy souběžně řešili svatbu a i tu hypotéku a o hypotéce se jednalo s bankovním poradcem, který byl vlastně v objektu, kde bydleli. Byla to nestandartní situace, takže proto to trvalo i poněkud déle. Ona situaci vnímala tak, že se administrativně a organizačně o tu hypotéku bude starat bývalý manžel. Protože bude stejně napsaná na něj a to z toho důvodu, že on byl v té době OSVČ ona byla na mateřské dovolené. Pečovala o nezletilé dítě, takže neměla příjmy. Z tohoto důvodu se domlouvali, že ty organizační věci bude vyřizovat bývalý manžel. Propočítávali, jak vlastně ty finanční prostředky budou vycházet. Řešilo se to ještě před podáním daně z příjmů OSVČ s tím, že všechno počítali, jak bude ta finanční situace vycházet. V zásadě se s bývalým manželem ještě předtím, než mu poskytla těch 180 000, domlouvali tak, že z její strany se bude jednat o investici do společného bydlení. Ona to poskytnutí těch peněz vnímala tak, že se jednalo o investici na společné bydlení do budoucna. Nehodlala peníze utratit za cestování nebo nějakou výuku jazyků. Bylo to na společné bydlení.

12. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že s bývalou manželkou bydleli před uzavřením manželství v jeho bytě na anonymizována dvě slova a domluvili se, že chtějí s dětmi bydlet v nějakém hezčím prostředí, to znamená zvýšit si komfort bydlení. Řešili otázku hypotéky. Tehdejší přítelkyně, pak manželka a nyní žalobkyně, v té době málo vydělávala, takže bylo domluveno, že hypotéka bude na něho a měli jsme domluvu, kterou on vnímal tak, že ona jemu poskytuje peníze a on jí za to potom poskytne bydlení. Žalobkyně rozhodně něčím na společné bydlení přispívala. Žalovaný si nevzpomíná, jakými částkami, nebyla to polovina. Není schopen dnes přesně říct, na co konkrétně ta částka 180 000 byla použita. Tato částka byla poslána na účet, který se následně stal společným, a asi byla použita částečně na složení nějaké zálohy při koupi bytu a dál potom už přesně neví, na co byla použita. Účet se stal společným asi rok potom, co dostali hypotéku, přesně si to už nevybavuje. V tom bytě na anonymizována dvě slova bývalá manželka nějaké platby hradila, není schopen si vybavit, v jaké výši. Hradila UPC služby a nějaké další platby. Těch 180 000 od bývalé manželky, bylo to za to, že potom jí poskytoval bydlení v tom bytě v obec. Zlepšil to bydlení. Mezi manžely je to tak, že se na toto téma otevřeně nebaví, on to tak vycítil. Manželka měla přání bydlet blíže svým rodičům, které je někde u obec a toto bylo v podstatě jako na polovině cesty, takže tím splnilo její přání. Manželku v minulosti o nějaké platby za bydlení neupomínal. Bylo to tak, něco platila, není schopen si vybavit už kolik a manželka byla v té době také na mateřské.

13. Ve smyslu ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (obč. z.) byla věc posouzena dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964Sb (o. z.).

14. Podle ustanovení § 3028 obč. z. (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle ustanovení § 454 o. z. Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

16. Podle ustanovení § 456 o. z. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

17. Podle ustanovení § 457 o. z. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Po zhodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení §132 o. s. ř. soud má soud za to, že žalobkyně prokázala důvod poskytnutí peněžních prostředků (předmětná částka 180 000 Kč) žalovanému. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní částku ve výši 180 000 Kč převodem na účet ze dne 30. 7. 2013. Žalobkyně vyloučila, že z její strany se jednalo o dar, poskytla peníze na zlepšení budoucího komfortu bydlení rodiny a tuto její verzi ve svém výslechu potvrdil žalovaný. Žalovaný i přes poskytnuté poučení neprokázal, že peníze mu žalobkyně darovala. Z jeho výpovědi vyplynulo, že on sám vnímal poskytnutí peněz tak, že těch 180 000Kč od bývalé manželky, bylo to za to, že potom jí poskytoval bydlení v bytě v obec. Z toho důvodu nebylo třeba se v řízení dále zabývat jeho argumentací, že žalobkyně neučinila relevantní kroky k vrácení daru. Z výpovědí obou účastníků vyplývá, že ještě před uzavřením manželství se jim narodil syn a rodina měla v úmyslu zvýšit si komfort bydlení tím, že do budoucna bude žít s dětmi ve zdravějším prostředí mimo anonymizováno. Za tímto účelem také žalobkyně předmětné peníze žalovanému poskytla. Soud posoudil ujednání mezi účastníky jako nepojmenovanou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla uvedenou částku za účelem získání bytu a žalovanému vznikla povinnost takový byt obstarat a žalobkyni umožnit tento byt užívat za podmínek společného soužití a bydlení. Pak se jedná o právem uznaný důvod k poskytnutí uvedeného jednorázového plnění ze strany žalobkyně, jemuž odpovídá plnění trvající ze strany žalovaného. V době, kdy žalobkyně se žalovaným sdílela byt, žila s ním ve společné domácnosti, nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, neboť v jeho majetkové sféře došlo sice ke zvýšení aktiv na úkor žalobkyně, žalovaný však plnil, co dle uvedené dohody měl. Ke vzniku bezdůvodného obohacení mohlo dojít v okamžiku, kdy žalobkyně přestala dotčený byt se žalovaným sdílet. Právní důvod, pro který žalobkyně poskytla žalovanému uvedenou částku, přestal existovat ve chvíli, kdy účastníci zrušili společné soužití resp., kdy žalobkyně v důsledku vzájemných neshod společnou domácnost před rozvodem manželství opustila. V dané věci byli účastníci do roku 2018 manželé, do dne právní moci rozvodu manželství jejich majetkové společenství bylo v režimu SJM, který nebyl nijak modifikován. Do opuštění domácnosti žalobkyní účastníci jako manželé v předmětném bytě bydleli. Zánikem společného soužití účastníků nastala situace, kdy fakticky odstoupili od uvedené smlouvy, žalovaný nadále již neplnil povinnost, která mu ze smlouvy vyplývala a je povinen vrátit vše, co podle takto zrušené smlouvy získal. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 2716/2008 ze dne 3. 6. 2009).

19. Žalovaný v rámci své procesní obrany do výše žalované částky činil zápočet z titulu úhrady materiálního zajištění potřeb účastníků po celou dobu jejich partnerského i manželského soužití z jeho výlučných prostředků. V rámci této procesní obrany tvrdil, že žalobkyně v období partnerského i manželského soužití účastníků ničeho nehradila na náklady bydlení. Nehradila nic na bydlení za období od června 2009 do září 2013 za bydlení v bytě žalovaného na adrese adresa, například osobní motorové vozidlo ve vlastnictví žalovaného pro svoji osobní potřebu aniž za to žalovanému zaplatila. Po přestěhování účastníků již jako manželů do bytu na adrese ulice a číslo obec byl byt žalovaného v obec a číslo ulice dán do nájmu za měsíční nájem, který byl poukazován na společný účet účastníků. S tímto účtem disponovala žalobkyně a spotřebovávala tak pro svou vlastní potřebu příjem z výlučného majetku žalovaného. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal svá tvrzení, že žalobkyně mu započtené peněžní prostředky dlužila. Neprokázal uzavření dohody o způsobu soužití v jeho bytě před manželstvím, kdy mu žalobkyně měla dle jejich dohody přispívat sjednanými částkami na bydlení. Neprokázal svá tvrzení, že žalobkyně mu ničeho na bydlení před uzavřením manželství nepřispívala. Ve své výpovědi potvrdil, že žalobkyně mu před uzavřením manželství přispívala na bydlení a na ostatní výdaje i na provoz jeho automobilu. Potvrdil, že sám není schopen přesně říci, jakými částkami mu přispívala před uzavřením manželství, přičemž si je vědom toho, že po určitou dobu před uzavřením manželství již byla žalobkyně na mateřské dovolené, její příjmy byly omezené, protože pečovala o nezletilé dítě účastníků. Manželka byla i po uzavření manželství ještě určitou dobu na mateřské dovolené, vedli společnou domácnost, ona pečovala o nezletilé děti účastníků. Žalovaný rovněž neprokázal, že žalobkyně výlučně pro svou potřebu použila finanční prostředky získané z nájmu nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného (byt na adrese adresa). Vzhledem k tomu, že účastníci od podzimu 2013 bydleli a vedli společnou domácnost v bytě v obec jako manželé a žalobkyně byla po část doby trvání manželství na mateřské dovolené s nezletilými dětmi účastníků, je zcela zřejmé, že tyto prostředky z nájmu byly spotřebovávány pro potřeby rodiny. Žalovaný neprokázal, že majetkové společenství účastníků za trvání manželství bylo nějak modifikováno, přičemž každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Z toho důvodu nelze přisvědčit názoru žalovaného, že žalobkyně by měla být povinna uhradit mu za dobu trvání manželství polovinu obvyklého nájemného za to, že bydlela v bytě v jeho výlučném vlastnictví. Takový výklad manželského a rodinného soužití by ve svém důsledku v obecné rovině mohl vést k tomu, že manželka by za dobu trvání manželství mohla požadovat finanční ekvivalent za vaření, úklid a péči o společné děti. Jestliže žalovaný neprokázal, že z jím tvrzených důvodů existuje jeho započitatelná pohledávka za žalovanou, soud se v řízení dále nezabýval námitkou promlčení započítávané pohledávky, kterou vznesla žalobkyně.

20. S ohledem na shora uvedené soud žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 97 633Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý z osmi úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření z 13. 3. 2019, 20. 1. 2020, 4x účast na jednání) a částky 4 150 Kč za jeden úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Poloviční hodnota za úkon právní služby byla přiznána za účast na jednání dne 8. 9. 2021, kde došlo k vyhlášení rozsudku.

22. O splatnosti dlužné částky bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem, protože nebyly shledány podmínky pro stanovení jiné lhůty. O místě splatnosti nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.