9 C 16/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Mgr. Martiny Kotalíkové a Karla Turka ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 53 928 Kč s příslušenstvím a 53 928 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se co do nároku žalobce a) na zaplacení částky 27 228 Kč s</b> <b>9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 532 Kč od 16.5.2019 do zaplacení,</b> <b>9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 13 350 Kč od 16.6.2019 do zaplacení a</b> <b>10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 346 Kč od 16.7.2019 do zaplacení,</b> <b>zastavuje.</b> <b>II. Řízení se co do nároku žalobkyně b) na zaplacení částky 27 228 Kč s</b> <b>9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 532 Kč od 16.5.2019 do zaplacení,</b> <b>9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 13 350 Kč od 16.6.2019 do zaplacení a</b> <b>10% úrokem z prodlení ročně z částky 10 346 Kč od 16.7.2019 do zaplacení,</b> <b>zastavuje.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 26 700 Kč s 10% úrokem prodlení ročně z částky 26 700 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Co do nároku uplatněného žalobcem a), a to úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 700 Kč od 16.7.2019 do 31.7.2019, se žaloba zamítá.</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 26 700 Kč s 10% úrokem prodlení ročně z částky 26 700 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>VI. Co do nároku uplatněného žalobkyní b), a to úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 700 Kč od 16.7.2019 do 31.7.2019 a se žaloba zamítá.</b> <b>VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 2.11.2020 se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované zaplatit jim částku 108 890 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdili, že byli u žalované zaměstnáni na základě pracovní smlouvy ze dne 23.2.2019 na pozici doručovatelů zásilek; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a mzda byla dohodnuta v pracovní smlouvě na částku 13 350 Kč. Žalobci za měsíc květen 2019 odpracovali každý 176,5 hodin, v měsíci dubnu pak každý 124 hodin, což vyplývá ze záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy. Žalobcům tak vznikl nárok na mzdu v celkové výši pro každého 25 075 Kč; tuto mzdu však neobdrželi ani do 15.6.2019, a proto dne 26.6.2019 ukončili pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru. S ohledem na to tak náleží žalobcům rovněž náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Průměrný hodinový výdělek žalobců činil 83,44 Kč, výpovědní doba by trvala od 1.7.2019 do 31.8.2019, tedy by každý žalobců odpracoval 352 hodin; každému ze žalobců tak vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 29 370 Kč. Žalovaná dlužnou mzdu ani náhradu mzdy nezaplatila žalobcům ani na základě předžalobní výzvy ze dne 12.2.2020.

2. V průběhu řízení žalobci upřesnili a doplnila svá tvrzení, že za měsíc duben 2019 byla každému ze žalobců vyplacena mzda ve výši 8 260 Kč čistého (tedy 9 818 Kč hrubého), nicméně sjednaná mzda odpovídala částce 13 350 Kč měsíčně hrubého pro každého z žalobců, a tudíž nedoplatek na mzdě za měsíc duben činil pro každého žalobce částku 3 532 Kč. V měsíci květnu 2019 pak žalobci odpracovali každý 176,5 hodiny, za měsíc červen pak žalobci odpracovali 124 hodin, a tudíž mají nárok na zaplacení mzdy ve výši 9 300 Kč. Pokud jde o náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době po rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze strany žalobců, žalobci se domáhají částky odpovídající sjednané mzdě, tj. za dva měsíce 26 700 Kč pro každého.

3. Podáním doručeným soudu dne 7.3.2022 žalobci změnili žalobu tak, že navrhli, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit: žalobci a) částku 3 532 Kč (mzdu za měsíc duben 2019), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky ode dne 16. 5. 2019 do zaplacení, částku 13 350 Kč (mzdu za měsíc květen), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky ode dne 16. 6. 2019 do zaplacení, částku 10 346 Kč (mzdu za měsíc červen), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky ode dne 16. 7. 2019 do zaplacení a částku 26 700 Kč (náhradu mzdy za měsíce červenec a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky ode dne 16. 7. 2019 do zaplacení, a žalobkyni b) částku 3 532 Kč (mzdu za měsíc duben 2019), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky ode dne 16. 5. 2019 do zaplacení, částku 13 350 Kč (mzdu za měsíc květen 2019), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky ode dne 16. 6. 2019 do zaplacení, částku 10 346 Kč (mzdu za měsíc červen 2019), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky ode dne 16. 7. 2019 do zaplacení a částku 26 700 Kč (náhradu mzdy za měsíce červenec a srpen 2019) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky ode dne 16. 7. 2019 do zaplacení. Usnesením ze dne 29.3.2022 č.j. 9C 16/2021-80 soud změnu žaloby připustil.

4. Podáním doručeným soudu dne 9.6.2022 vzali žalobci žalobu částečně zpět co do doplatku mzdy za měsíce duben 2019, květen 2019 a červen 2019 včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto usnesení. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žalobu zastavil (viz výrok I. ve vztahu k žalobci a) a výrok II. ve vztahu k žalobkyni b)), když ve vztahu k žalované má soud za to, že s částečným zpětvzetím souhlasí.

5. Žalovaná s uplatněnými nároky nesouhlasila, když tvrdila, že jak mzda za měsíc duben 2019, tak i mzda za měsíc květen byla oběma žalobcům řádně zaplacena. Žalovaná se však bez omluvy nedostavila ani k jednání konanému dne 3.2.2022, dne 17.5.2022 ani 19.7.2022, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované.

6. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry:

7. Z pracovní smlouvy ze dne 25.2.2019 uzavřené mezi žalobcem a) a žalovanou bylo zjištěno, že spolu účastníci sjednali pracovní poměr na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce 1.3.2019 a sjednanou mzdou ve výši 13 350 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 25.2.2019 uzavřené mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo zjištěno, že spolu účastníci sjednali pracovní poměr na dobu neurčitou se dnem nástupu do práce 26.2.2019 a sjednanou mzdou ve výši 13 350 Kč.

8. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 24.6.2019 bylo zjištěno, že žalobce a) sdělil žalované, že k tomuto datu okamžitě ruší pracovní poměr, neboť mu nebyla část mzdy za měsíc duben 2019. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 24.6.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně b) sdělila žalované, že k tomuto datu okamžitě ruší pracovní poměr, neboť jí nebyla část mzdy za měsíc duben 2019.

9. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 26.11.2019 bylo zjištěno, že jmenovaný potvrdil, že dne 24.6.2019 byl přítomen tomu, když žalobci předávali okamžité zrušení pracovního poměru do rukou jednatele žalované pana [příjmení].

10. Z printscreenu obrazovky mobilu Samsung bylo zjištěno, že žalobkyni b) byla za měsíc březen 2019 vyplacena na její bankovní účet mzda ve výši 11 266 Kč.

11. Z printscreenu obrazovky mobilu bylo zjištěno, že žalobcům byla za měsíc duben 2019 vyplacena každému mzda ve výši 8 260 Kč.

12. Z účastnického výslechu žalobce a) bylo zjištěno, že oběma žalobcům byla za měsíc březen 2019 vyplacena sjednaná mzda ve výši 13 350 Kč hrubého, žalobci odpracovali celou pracovní dobu za měsíce duben i květen 2019, v červnu 2019 až do rozvázání pracovního poměru.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 12.2.2020 bylo zjištěno, že žalobci vyzvali žalovanou k úhradě dlužné mzdy a náhrady mzdy. Jak prokazuje poštovní podací arch, byla tato výzva odeslána na adresu sídla žalované dne 12.2.2020.

14. Z hlediska skutkové soud má soud za prokázané, že žalobce a) uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu, na základě které vykonával pro žalovanou práci počínaje od 1.3.2019 až do 24.6.2019, kdy žalované písemně sdělil, že z důvodu nezaplacení mzdy za měsíc duben 2019 rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobkyně b) uzavřela s žalovanou pracovní smlouvu, na základě které vykonávala pro žalovanou práci počínaje od 26.2.2019 až do 24.6.2019, kdy žalované písemně sdělila, že z důvodu nezaplacení mzdy za měsíc duben 2019 rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením. Byť k písemnému okamžitému zrušení pracovního poměru nebyl přiložen doklad o doručení, soud má tuto skutečnost za prokázanou z předloženého čestného prohlášení, z něhož jednoznačně plyne, že žalobce a) i žalobkyně b) příslušné okamžité zrušení pracovního poměru žalované předali. Dále bylo prokázáno (účastnickým výslechem žalobce a)), že každý ze žalobců v měsíci březnu 2019 odpracoval všechny směny, přičemž jim byla vyplacena mzda odpovídající 13 350 Kč hrubého, jak bylo sjednáno v pracovní smlouvě.

15. Pokud jde o tvrzení o neuhrazení mzdy za měsíce duben, květen a červen, v tomto směru tížilo důkazní břemeno žalovanou, která tvrdila, že mzdy za tyto měsíce žalobci a) i žalobkyni b) zaplatila; žalobce pak tížilo důkazní břemeno ohledně tvrzení, že v uvedené měsíce práci pro žalovanou vykonali. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobci vzali žalobu zpět právě co do nároku na zaplacení mzdy za měsíce duben až červen 2019, soud se již prokazováním těchto skutkových tvrzení nezabýval; již provedené důkazy (výpisy z přehledu uskutečněných jízd) k těmto tvrzením ze stejného důvodu již nehodnotil.

16. Dle ustanovení § 56 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) (1) zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, a) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). (2) Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

17. Dle ustanovení § 67 odst. 3 zákoníku práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

18. Dle ustanovení § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

19. Dle ustanovení § 354 odst. 1 a 2 zákoníku práce (1) není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. (2) Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

20. Dle § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

21. Předmětem řízení, po částečném zpětvzetí žaloby, se staly dva nároky, a to nárok žalobce a) na náhradu mzdy za dobu odpovídající výpovědní době po rozvázání pracovního poměru a stejný nárok žalobkyně b), tedy nároky ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a) i žalobkyně b) oznámili žalované, že každý rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením ke dni 24.6.2019 z důvodu neuhrazení mzdy za měsíc duben 2019, a toto písemné rozvázání pracovního poměru žalované oba předali. Tím byly splněny formální náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané zaměstnancem zaměstnavateli dle § 60 zákoníku práce, a tudíž došlo k platnému rozvázání pracovního poměru ze strany žalobce a) i žalobkyně b) a každému z nich vznikl nárok na náhradu mzdy za období odpovídající výpovědní době, tj. 2 měsíce (viz § 51 odst. 1 zákoníku práce). Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že se již nezabýval tím, zda byly naplněny tvrzené důvody okamžitého zrušení pracovního poměru na straně žalobců, neboť ze strany žalované nebyla podána žaloba na neplatnost těchto právních jednání dle § 72 zákoníku práce, a tudíž se jedná o jednání platná.

22. Pokud jde o výši nároku žalobce a), soud mu v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce přiznal náhradu mzdy za 2 měsíce. Výše náhrady mzdy se odvíjí od průměrné měsíční mzdy (dle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 67 odst. 3 zákoníku práce), kdy rozhodné období pro stanovení průměrné měsíční mzdy je předcházející kalendářní čtvrtletí. Tím je v daném případě první čtvrtletí roku 2019, neboť nárok na náhradu mzdy odpovídající výpovědní době vznikl dnem předání okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. 24.6.2019. V prvním čtvrtletí roku 2019 žalobce a) odpracoval (za měsíc březen 2019) celkem 21 dnů, a je tedy třeba vycházet z průměrného měsíčního výdělku, nikoliv pravděpodobného výdělku (viz § 355 odst. 1 zákoníku práce). V měsíci březnu 2019 pak žalobce a) neobdržel žádnou osobní ohodnocení, nepobíral příplatky, ani náhradu mzdy, byla mu vyplacena mzda odpovídající 13 350 Kč hrubého, jak byla sjednána v pracovní smlouvě. Průměrný měsíční výdělek dle § 356 odst. 2 zákoníku práce činí průměrný hodinový výdělek 79,80 Kč (počítáno z minimální hodinové mzdy 79,80 Kč/hod za rok 2019, což odpovídá měsíční částce 13 350 Kč), dále násobeno počtem 40 hodin týdně x koeficient 4, 348 Kč (viz § 356 odst. 2 ZP), což odpovídá částce 13 878 Kč. Žalobci a) tak vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 2x 13 878 Kč; žalobce a) však požadoval částku 2x 13 350 Kč, tedy méně, přičemž tímto návrhem je soud vázán (viz § 153 odst. 2 o.s.ř.).

23. Stejný nárok vznikl též žalobkyni b), když bylo prokázáno, že i žalobkyně b) rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením ke dni 24.6.2019, v prvním čtvrtletí roku 2019 odpracovala 21 pracovních dnů, přičemž pobírala v tomto období toliko základní sjednanou mzdu ve výši 13 350 Kč hrubého, tedy bez odměn, příplatků apod., nečerpala dovolenou. Proto i jí vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši 2x 13 878 Kč; soud však přiznal toliko 2x 13 350 Kč jsa i v tomto případě vázán návrhem žalobkyně b).

24. Protože je žalovaná v prodlení s peněžitým plněním, soud rovněž přiznal každému z žalobců úroky z prodlení (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění), ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, avšak až od 1.8.2019, neboť splatnost náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce nastala až koncem měsíce následujícího po rozvázání pracovního poměru, tj. k 31.7.2019 (viz § 144 a § 141 odst. 1 zákoníku práce). Co do části úroků z prodlení od 16.7.2019 do 31.7.2019 byla ve vztahu ke každému žalobci žaloba zamítnuta (výrok IV. a VI.).

25. Pokud jde o náklady řízení, soud posoudil, že předmětem řízení (po změně žaloby) byl ohledně každého z žalobců nárok na zaplacení částky 53 928 Kč s příslušenstvím, přičemž ohledně částky 27 228 Kč vzal každý z žalobců žalobu zpět (včetně příslušenství) a řízení bylo zastaveno; co do částky 26 700 Kč s převážnou částí příslušenství byl každý z žalobců úspěšný. Procesní zavinění za zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí je plně na každém z žalobců, neboť nebylo (zpětvzetí) vyvoláno chováním žalované, a tudíž v této části řízení přísluší náhrada nákladů řízení žalované (dle § 146 odst. 2 o.s.ř.); co do částky 26 700 Kč je pak dán, ve vztahu k žalované, úspěch každého z žalobců. S ohledem na to, že se jedná o v zásadě rovnocenný podíl nároku žalující strany i žalované na náhradu nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).