9 C 180/2024

Plný text

Okresní soud Praha – východ rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Mgr. Martiny Kotalíkové a Ing. Romana Lukeše ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 116.868 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 110 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku Kč 6 868 Kč spolu s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 6 868 Kč od , datum, do zaplacení, a kapitalizovaným úrokem z prodlení- z částky 5 032 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka, ,- z částky 5 032 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka, ,- z částky 5 032 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 4 969 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 5 032 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 20 403 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 4 892 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 5 032 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 5 042 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 5 019 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 10 577 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka- z částky 33 938 Kč od , datum, do , datum, ve výši Kč , částka, ,a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve výši 29 667,86 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Po právní moci tohoto usnesení se žalobkyni vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 844 Kč.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 116 868 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to jednak z titulu náhrady mzdy podle § 56 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, z titulu doplatku ve výši rozdílu mezi vyplácenou mzdou a mzdou zaručenou ve smyslu § 112 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 567/2006 Sb., a dále z titulu dlužné mzdy za měsíc červenec 2023. Konkrétně svůj nárok vyčíslila žalobkyně takto: doplatek ke mzdě odpovídající rozdílu mezi skutečně vyplacenou mzdou a mzdou zaručenou za měsíc únor, březen, duben, červen, červenec a září činil vždy 5 032 Kč, doplatek za měsíc květen činil 4 969 Kč, za srpen 4 892 Kč, za říjen 5 042 Kč, za listopad 5 019 Kč a za prosinec 10 577 Kč (vše za rok 2023) splatných vždy k poslednímu dni měsíce následujícího po dni, kdy nárok vznikl. Dále se žalobkyně domáhala vyplacení mzdy za měsíc červenec ve výši 15 371 Kč a náhrady mzdy na základě § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši 40 406 Kč. Tvrdila, že od , datum, pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako , Anonymizováno, se sjednanou hrubou měsíční mzdou 17 300 Kč. Pracovní poměr byl ukončen žalobkyní okamžitým zrušením ze dne , datum, ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť žalovaná nevyplatila žalobkyni mzdu, resp. její část déle než 15 dní po datu její splatnosti. Zároveň žalovaná stanovila žalobkyni mzdu nižší, než byla úroveň minimální zaručené mzdy dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., podle něhož je profese , Anonymizováno, zařazena do 5. skupiny prací s minimální mzdou ve výši 24 100 Kč měsíčně. Žalovaná proto jako zaměstnavatel byla povinna vyplácet žalobkyni mzdu v minimální výši dle uvedeného nařízení vlády, resp. poskytnout žalobkyni doplatek ke mzdě dle ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce, což potvrdil v rámci prováděné kontroly i Státní úřad inspekce práce. Žalovaná napadla platnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou, při jednání pak vzala žalobu zpět a řízení bylo usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, zastaveno. V souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru vznikl žalobkyni dle ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce nárok na výplatu náhrady mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku; tato náhrada měla být vyplacena v nejbližším výplatním termínu po okamžitém zrušení pracovního poměru, nejpozději tedy ke dni , datum, . Žalovaná rovněž vůbec nevyplatila žalobkyni mzdu za měsíc červenec 2023.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že jistinu odpovídající částce 116 868 Kč uznává a je připravena ji zaplatit, přičemž již dříve bylo mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně dohodnuto, že žalovaná uhradí jistinu ve splátkách. Žalovaná neuznala nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství sestávajícího se z úroků, úroků z prodlení a nákladů souvisejících s vymáháním jistiny. Žalobkyně navrhla, aby v souladu s jejím vyjádřením byl ve věci uzavřen a posléze soudem schválen smír.

3. Podáním žalobkyně doručené zdejšímu soudu dne , datum, vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 110 000 Kč, neboť žalovaná dne , datum, obdržela od žalované. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že jí svědčí nárok na úhradu veškerého zákonného příslušenství, neboť již v emailové komunikaci ze dne , datum, srozumitelně uvedla, že náklady vymáhání pohledávky jsou jejím příslušenstvím v souladu s § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a v tomto smyslu odkázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Žalovaná byla dále v prodlení s úhradou dlužné pohledávky částečně ve výši 110 000 Kč uhrazené dne , datum, a ve zbytku odpovídající částce 6 868 Kč je v prodlení dosud.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení co do částky 110 000 Kč zastavil (výrok I.).

5. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, , potvrzení o zaměstnání ze dne , datum, , okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, a usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , že žalobkyně pracovala pro žalovanou jako , Anonymizováno, , a to od února 2023 do prosince 2023. Odměna za práci byla stanovena na částku 17 300 Kč hrubého měsíčně, která jí byla po stržení zákonných srážek vyplácena s tím, že za měsíc červenec žalobkyni odměna vyplacena nebyla a za měsíc prosinec obdržela žalobkyně pouze 7 663 Kč (a 2 163 Kč z titulu nemocenského pojištění). Žalobkyně ukončila pracovní poměr formou okamžitého ukončení dne , datum, , přičemž žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná žalovanou u Okresního soudu v , adresa, byla žalovanou vzata zpět a řízení bylo zastaveno.

6. Vzhledem k tomu, že žalovanou byl uznán nárok žalobkyně na zaplacení 116 868 Kč, tj. jistiny vážící se k nároku na zaplacení mzdy/náhrady mzdy, jak je ve svém návrhu specifikovala žalobkyně, bylo dokazování zaměřeno především na otázku příslušenství pohledávky, tj. úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení.

7. Z upomínky – výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, , kterou zaslal zástupce žalobkyně žalované a která ji obdržela dne , datum, (viz doručenka) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby ji uhradila částku, jejíž titul a výše odpovídal později podané žalobě, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Současně žalovanou vyzvala, aby jí uhradila částku 12 160 Kč, odpovídající nákladům na vymáhání pohledávky. Žalovaná byla současně upozorněna, že v případě, že tak neučiní, podá žalobkyně žalobu k příslušnému soudu.

8. Z e-mailu, který odeslala žalovaná zástupci žalobkyně dne , datum, soud zjistil především, že žalovaná fakticky uznala nárok žalobkyně s tím, že navrhla, aby pohledávku mohla hradit ve formě splátek po dobu 11 měsíců ve výši 9 000 Kč, přičemž 30 028 Kč by žalobkyni uhradila jednorázově.

9. Z dopisu zástupkyně žalované adresovaného zástupci žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná posléze rozporovala jak existenci nároku žalobkyně na doplacení rozdílu mezi minimální a zaručenou mzdou, tak náhradu mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, jakož i nárok žalobkyně na uhrazení nákladů na vymáhání sporu. Na tuto zprávu reagoval zástupce žalobkyně e-mailem téhož dne, v němž nároky žalobkyně odůvodnil v souladu s později uplatněnou žalobou, k čemuž mimo jiné přiložil i návrh Dohody o narovnání.

10. Ze zpráv žalované a jejího zástupce ze dne , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaná vyjádřila ochotu uzavřít dohodu o narovnání, jejíž součástí však nebude její povinnost hradit žalobkyni nákladů na právní zastoupení.

11. Podle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) přísluší za vykonanou práci zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

12. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

13. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., ve znění účinném do , datum, , činí minimální měsíční zaručená mzda učitelky v mateřské školce (tj. profese spadající do 5. skupiny prací, viz. příklady v nařízení vlády uvedené) částku 24 100 Kč.

14. Podle § 112 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákoník práce účinný do , datum, “) nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.

15. Podle § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

16. Podle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

17. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud po právní stránce uzavřel, že žalobkyně od , datum, pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, jako učitelka/chůva se sjednanou hrubou měsíční mzdou 17 300 Kč. Pracovní poměr byl ukončen žalobkyní okamžitým zrušením ze dne , datum, z důvodu, že žalovaná nevyplatila žalobkyni mzdu (její část) déle než 15 dní po datu její splatnosti [dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]; protože žalovaná vzala žalobu na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru zpět, je toto okamžité zrušení pracovního poměru platné. Žalovaná určila žalobkyni mzdu nižší, než byla úroveň minimální zaručené mzdy dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., podle něhož je profese učitelky v mateřské školce zařazena do 5. skupiny prací s minimální mzdou ve výši 24 100 Kč měsíčně, a proto byla jako zaměstnavatel povinna vyplácet žalobkyni doplatek ke mzdě dle ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce, což nečinila. S ohledem na okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni dále vznikl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 zákoníku práce nárok na výplatu náhrady mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku; tato náhrada měla být vyplacena v nejbližším výplatním termínu po okamžitém zrušení pracovního poměru, tj. nejpozději ke dni , datum, . Žalobkyni dále vznikl nárok i na zaplacení mzdy za měsíc červenec 2023, kterou žalovaná v rozporu s § 141 odst. 1 zákoníku práce vůbec nevyplatila. Žalovaná sama ostatně sama uznala jak nárok žalobkyně na zaplacení doplatku mzdy za měsíc únor 2023 až prosinec 2023, mzdy za měsíc červenec 2023, jakož i náhrady mzdy odpovídající dvojnásobku průměrného výdělku po platném okamžitém zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 2 zákoníku práce. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby tak soud přiznal nárok na zaplacení částky 6 868 Kč odpovídající dosud neuhrazené části náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, neboť ostatní pohledávky zanikly plněním žalované ze dne , datum, . V této souvislosti soud uvádí, že plnění ve výši 110 000 Kč bylo započteno v souladu s § 1933 odst. 1 o.z. na jednotlivé závazky dle jejich splatnosti, přičemž poslední splatnost nastala právě u nároku na zaplacení náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce.

19. Sporné bylo, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých doplatků mzdy, mzdy za měsíc červenec 2023 a náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na úroky z prodlení rovněž vznikl, a to v souladu s § 1970 o.z. Nárok na zaplacení doplatku na mzdu odpovídající zaručené mzdě vznikl stejně jako nárok na zaplacení sjednané mzdy výkonem práce a stal se splatným v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo žalobkyni právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (viz § 112 odst. 3 zákoníku práce účinného do , datum, a § 141 odst. 1 zákoníku práce). U doplatku ke mzdě za 2/2023 tak splatnost nastala , datum, , za 3/2023 splatnost nastala k , datum, , za 4/2023 splatnost nastala k , datum, , za 5/2023 splatnost nastala k , datum, , za 6/2023 splatnost nastala k , datum, , u mzdy za 7/2023 včetně doplatku splatnost nastala k , datum, , za 8/2023 splatnost nastala k , datum, , za 9/2023 splatnost nastala k , datum, , za 10/2023 splatnost nastala k , datum, , za 10/2023 splatnost nastala k , datum, , za 12/2023 splatnost nastala k , datum, a splatnost náhrady mzdy po okamžitém zrušení pracovního poměru daného zaměstnavateli dne , datum, nastala k , datum, . Je tedy zřejmé, že žalovaná byla až do , datum, v prodlení s plněním všech doplatků ke mzdě včetně mzdy za měsíc červenec 2023 a části náhrady mzdy odpovídající dvojnásobku průměrné měsíční mzdy po okamžitém zrušení pracovního poměru a je i nadále v prodlení s částí této náhrady mzdy, kterou doposud neuhradila. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 1970 o.z. i nárok na zaplacení úroků z prodlení, a to za období ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nároků do , datum, , kdy byly nároky uhrazeny; v případě náhrady mzdy v částce 6 868 Kč pak byl úrok z prodlení přiznán až do zaplacení, neboť s úhradou této částky je žalovaná v prodlení i nadále. Pokud jde o výši úroků z prodlení, ty byly přiznány v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20. Soud proto žalobě (po jejím částečném zpětvzetí) vyhověl (výrok II.).

21. Pokud jde o náklady řízení, soud uvážil takto: Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 116 868 Kč spolu s příslušenstvím. Soud žalobě co do částky 6 868 Kč spolu s příslušenstvím vyhověl, co do částky 110 000 Kč řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby. Ke zpětvzetí žaloby došlo výlučně pro chování žalované po podání žaloby, neboť po podání žaloby uhradila částku 110 000 Kč. Žalobkyni tak v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení v celém rozsahu. Pokud žalovaná namítala, že se snažila domluvit se s žalobkyní, respektive jejím zástupcem na smírném vyřešení věci spočívající v uhrazení jistiny, jak bylo původně dohodnuto, ale následně byla komunikace ukončena, neshledal soud tuto námitku za oprávněnou. Jak bylo shora uvedeno, nárok žalobkyni na jednotlivá plnění vznikl, což žalovaná dokonce sama výslovně uznala. Bylo na ní, aby požadovaný nárok zaplatila, přičemž sama při jednání konaném dne , datum, připustila, že znala číslo účtu žalobkyně, na který jí mohla požadované plnění zaslat. Pokud tak neučinila, musí snést právní důsledky spojené s tím, že se žalobkyně domáhá svého nároku soudní cestou, a tedy zaplacení nákladů řízení. Žalované byla dne , datum, doručena předžalobní výzva žalobkyně spolu s návrhem dohody o narovnání, přičemž nejprve sama žalovaná odpověděla, že dohodu předložila svému zástupci a posléze zástupce žalované dne , datum, odpověděl zástupci žalobkyně způsobem, v němž navržený návrh , Anonymizováno, nereflektoval, nelze žalobkyni klást k tíži skutečnost, že se dne , datum, obrátila k ochraně svých práv na soud podáním žaloby.

22. Žalovaná je proto povinna hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají z:- odměny advokáta dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“ ve výši 5 780 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby odpovídající tarifní hodnotě 116 868 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žalobního návrhu a sepis repliky spolu s částečným zpětvzetím) a za 1 úkon právní služby ve výši 1 500 Kč, odpovídající tarifní hodnotě 6 868 Kč (účast na jednání u soudu dne , datum, );- paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, ) a ve výši 450 Kč za úkon za dva úkony provedené v roce 2024 (částečné zpětvzetí žaloby ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ), a to dle § 13 odst. 4 AT;- náhrady cestovních výdajů advokáta (dle 13 odst. 1 AT) za cestu k ústnímu jednání dne , datum, z , adresa, a zpět podle § 13 odst. 4 AT ve výši 647,86 Kč (cesta , adresa, a zpět celkem , hodnota, km – dle www.mapy.cz vykonaná osobním automobilem RZ: , SPZ, , při průměrné spotřebě benzínu 7 l na 100 km, ceně benzínu 35,8 Kč/l, sazbě 5,8 Kč/km);- náhrady za promeškaný času advokáta za cestu k soudu a zpět na jednání před soudem dne , datum, , kdy jedna cesta se sídla advokáta do sídla soudu trvala 46 minut (dle www.mapy.cz), tedy za cestu tam a zpět náleží advokátovi náhrada promeškaného času za celkem , hodnota, započaté půlhodiny, jedna půlhodina za 150 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), celkem tedy 600 Kč;- poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (v částce 3 844 Kč bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku).Celkem je žalovaná na nákladech řízení povinna uhradit žalobkyni částku 29 667,86 Kč (výrok III.).

23. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

24. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo před prvním jednání ve věci, soud dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku sníženého o 20%, tj,. v částce 3 844 Kč.