9 C 198/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Filipa Janka a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a Mgr. Petra Jaitnera ve věci ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru žalobce žalovanou učiněné okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 27. 9. 2024 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 16 819 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobou podanou u soudu dne 12.11.2024 se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru učiněného výpovědí ze dne 25.9.2024 a dále určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze dne 27.9.2024. Tvrdil, že pracoval u žalované na základě pracovních smlouvy ze dne 27.12.2021 na pozici regionální manažer– aspirant. Vzhledem k tomu že s ním byl jeho zaměstnavatel spokojen, tak s ním uzavřel dne 21.12.2022 dodatek k pracovní smlouvě, který změnil pracovní poměr z doby určité na dobu neurčitou. Dne 25.9.2024 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce a následně dne 27.9.2024 s ním žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 55 odst. 1 zákoníku práce.

2. Podle žalobce podaná výpověď z pracovního poměru nemá zákonné opodstatnění, když vytýkací dopisy, kterému byly dány, neobsahují skutečná pochybení žalobce. A i věci které mu byly vytýkány, byly napraveny, takže takové výtky ztratily svoji účinnost. Mezi vytýkacím mi dopisy je časový úsek delší 6 měsíců, tudíž v době poslední výtky již uplynula účinnost výtky první. Dle žalobce tak nedošlo k naplnění výpovědního důvodu. Pokud jde o důvody neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které bylo žalobci předáno 2 dny poté, co mu byla předána výpověď z pracovního poměru, žalobce nesouhlasil s popisem skutku uvedeným v okamžitém zrušení pracovního poměru. Vysvětloval, že ze strany zaměstnanců žalované s ním byla výpověď projednávána nepříjemným způsobem a s touto nesouhlasil. Udělalo se mu špatně a chtěl odjet domů s tím, že celou záležitost dořeší druhého dne. Na tuto skutečnost zareagoval zcela neadekvátně zaměstnanec žalované pan , jméno FO, , který začal bránit žalobci v osobní svobodě a snažil se ho zadržet. Takové jednání bylo excesivní a hlavně nezákonné. Pokud žalobce jel ve vozidle a toto jedoucí vozidlo pan , jméno FO, začal za jízdy držet, a přitom si způsobil úraz, tak je to výlučně jeho zavinění, za které nikdo jiný neodpovídá. , jméno FO, opakovaně upozorňoval, aby zanechal svého nelegálního jednání, ten však ničeho nedbal. Žalobce měl za to, že z jeho strany nedošlo k naplnění ustanovení § 55 odst. 1 zákoníku práce. Naopak on byl napaden panem , jméno FO, , a za to nemůže být žádným způsobem sankcionován. Doplnil k tomu později, že , právnická osoba, v Říčanech projednávající popsaný incident v rámci přestupkového řízení, toto řízení zastavil, když vyhodnotil, že se žalobce nedopustil ničeho nezákonného.

3. Usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 4. 3. 2025, č.j. , spisová značka, , bylo řízení ve věci žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 25. 9. 2024 vyloučeno k samostatnému řízení. V tomto rozsudku se tak soud zabývá pouze otázkou neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce ze dne 27. 9. 2024.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce byl opakovaně upozorňován na neplnění svých pracovních povinností a nedodržování nastavených pracovních pokynů, které jsou nezbytné pro řádný chod svěřených provozoven, byla mu dne 25.9.2024 předávána výpověď z pracovního poměru. S obsahem výpovědi byl žalobce seznámen, ale odmítl ji převzít. Celá věc se následně vyhrotila natolik, že byla nucena žalobci dát okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance. Součástí předávané výpovědi byl i pokyn odevzdat pracovní pomůcky ( mobilní telefon a notebook ) a veškeré materiály zaměstnavatele. Žalobce pokyn odsouhlasil, následně ale odmítl odevzdat zaměstnavateli jeho majetek ( telefon, notebook ). Opustil místnost s majetkem zaměstnavatele a chtěl odjet osobním vozidlem z areálu centrály žalované. Vedoucí personálního oddělení , tituly před jménem, , právnická osoba, žádal žalobce o odevzdání předmětných pracovních prostředků a pomůcek, což žalobce opět odmítl s tím, že si chce zkopírovat konverzaci se svým nadřízeným. Poté se bez jakéhokoliv varování snažil odjet z areálu žalované, a to i přesto, že , právnická osoba, byl opřen o pootevřené okénko spolujezdce vozidla. Následně byl pan , jméno FO, vláčen několik desítek metrů popojíždějícím vozidlem, kdy upadl na zem a utrpěl odřeniny a pohmožděniny. S ohledem na výše uvedené je žalovaná přesvědčena, že pracovní poměr s žalobcem byl platně ukončen na základě oprávněného okamžitého zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinností, a to ke dni jeho převzetí, tedy ke dni 7.10.2024.

5. Při jednání soudu žalobce k nevrácení pracovních pomůcek akcentoval, že byl ochoten tyto ihned vrátit s výjimkou notebooku, neboť jednak tam měl soukromá data, ale hlavně tam měl podklady, které byly pro něj nezbytné pro případné soudní řízení o výpovědi. Pokud by tyto neměl k dispozici, ocitl by se v důkazní nouzi. , právnická osoba, také druhý den vrátil a žalované tím nezpůsobil žádnou škodu, jak také shledala přestupková komise, která jeho počínání označila za logické. Ke zranění pana , jméno FO, doplnil, že se nejednalo o úmysl, nešlo ani o vážné zranění, když pan , jméno FO, nebyl ani v pracovní neschopnosti. Zmínil, že také pana , jméno FO, před možným škodným následkem varoval.

6. Zástupkyně žalované k tomuto doplnění při jednání uvedla, že pokud jde o pokyn k odevzdání pracovních pomůcek, to jednoznačně vyplývá z výpovědi, kde je uvedeno, že po předání výpovědi bude žalobce na překážkách, tudíž žádné pomůcky ani potřebovat nebude. Pokud bylo tvrzeno, že si potřeboval žalobce stáhnout nějaké soukromé věci, podle interních předpisů na zařízeních zaměstnavatele nesmí být žádné soukromé věci uloženy. I kdyby tomu tak bylo, situace bylo možno řešit jiným způsobem, kdy mohl žalobce požádat, aby mu ty věci byly někam staženy. To se však nestalo a žalobce bez dalšího opouštěl jednání, aniž by odevzdal ty pomůcky. Došlo tak k jednoznačnému neuposlechnutí pokynu zaměstnavatele ze strany zaměstnance a také k útoku na majetek zaměstnavatele, což jsou důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. K poranění pana , jméno FO, sdělila, že žalobce nemohl vůbec předvídat, když dal vozidlo do pohybu, k čemu na straně pana , jméno FO, může dojít, takže tam bylo minimálně nedbalostní jednání. Trvala na tom, že nelze po ní spravedlivě požadovat, aby nadále žalobce zaměstnávala.

7. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti:

8. Mezi stranami bylo nesporné ( a rovněž doloženo listinami ), že žalobce byl u žalované v době okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 27.12.2021 ve znění dodatku č. , hodnota, na pozici regionální manažer– aspirant, a to na dobu neurčitou ( pracovní smlouva ze dne 27.12.2021 na č.l. 17, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 21.12.2022 na č.l. 23 )

9. Dne 25.9.2024 byla žalobci za účasti svědků , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, předána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zák. práce. Žalobce byl seznámen se zněním výpovědi, odmítl ji však převzít. Po předávání výpovědi došlo k incidentu, který vedl žalovanou k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem. V okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 27.9.2024 byly důvody pro ukončení pracovního poměru popsány následovně: dne 25.9.2024 Vám byla z rozhodnutí zaměstnavatele předávána výpověď z pracovního poměru. Za přítomnosti svědků, jste byl s obsahem této výpovědi seznámen, jakož i se všemi důvody, pro které se za zaměstnavatel rozhodl váš pracovní poměr u společnosti , Jméno žalované, . ukončit. Součástí obsahu této výpovědi, se kterým jste byl jasně a srozumitelně seznámen, byl i jasný příkaz odevzdat téhož dne (tedy dne 25.9.2024) veškeré pracovní prostředky a pomůcky (osobní počítač, mobilní telefon) jakož i databáze a veškeré údaje v elektronické a listinné podobě týkající se veškeré provozní a obchodní činnosti zaměstnavatele, které máte u sebe, dále klíče od všech objektů a prostor zaměstnavatele. Současně jste byl povinen řádně vyúčtovat veškeré zálohy, které Vám byly v době trvání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele poskytnuty a nebyly doposud vyúčtovány a vrátit veškeré zbývající finanční prostředky z takto poskytnutých záloh zaměstnavateli. Služební automobil Vám měl být pak následně ponechán nejpozději do 29.11.2024 včetně tankovací karty. Tuto písemnou výpověď jste před svědky odmítl převzít a též jste odmítl splnit příkaz zaměstnavatele k odevzdání všech požadovaných pracovních prostředků a pomůcek a jednání jste opustil. Následně jste odmítl svému nadřízenému předat požadované pracovní prostředky a pomůcky, zejména osobní počítač a mobilní telefon. Na vrátnici Vás zastavil zaměstnanec ostrahy, který Vám vysvětlil situaci, pro kterou nemůžete osobním vozidlem opustit areál společnosti s majetkem, k jehož užívání již nejste oprávněn. Následně jste byl osloven vedoucím personálního oddělení (pan , právnická osoba, ), který Vás jasně požádal o odevzdání předmětných pracovních prostředků a pomůcek, což jste opět odmítl a snažil se i přesto, že pan , jméno FO, byl opřen o pootevřené okénko Vašeho vozu na straně spolujezdce, odjet z areálu zaměstnavatele. Následně byl pan , jméno FO, vláčen několik desítek metrů vaším vozidlem, kdy upadl na zem a utrpěl značné odřeniny a pohmožděniny. Společnost , Jméno žalované, . podala v této souvislosti na Vaši osobu trestní oznámení pro napadení/úmyslné způsobení úrazu vedoucího zaměstnance a neoprávněné používání cizí věci. Výše popsané a nijak neomluvitelné jednání považujeme za zvlášť hrubé porušení Vašich povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci, která jsou v rozporu s interními předpisy zaměstnavatele a rovněž s ustanovením § 301 písm. a) zákoníku práce. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne 7.10.2024 ( rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 25.9.2024 na čl. 16, okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce na č.l. 72, s doručenkou a poštovním podacím lístkem z 27.9.2024 na čl. 74, výslech svědka , jméno FO, na č.l. 168 a násl. ).

10. S okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce nesouhlasil, což sdělil žalované v předžalobní výzvě ze dne 23.10.2024, která jí byla doručena téhož dne. Ve výzvě uvedl, že výpověď s ním byla projednávána nepříjemným způsobem, pročež se mu udělalo špatně a chtěl jet domů. Na to reagoval neadekvátně zaměstnanec pan , jméno FO, , který ignoroval zdravotní stav žalobce, a dokonce mu bránil v osobní svobodě a snažil se ho zadržet. Držel se za jízdy vozidla, přitom si způsobil úraz, což je výlučně jeho zavinění a žalobce za něj neodpovídá. Žalovaná neshledala důvod ke změně svého pohledu ( předžalobní výzva ze dne 23.10.2024 na čl. 19 spolu s dodejkou datové zprávy na čl. 22, vyjádření žalované k předžalobní výzvě ze dne 1.11.2024 na čl. 15 ).

11. Z lékařské zprávy bylo zjištěno, že , právnická osoba, utrpěl při pokusu o zadržení vozidla řízeného žalobce oděrky ruky, nártů a levé nohy a bolestivé podlitiny pravé paže, pravého podžebří a pravého boku, což lékařský posudek zhodnotil sumou 32 bodů ( lékařská zpráva týkající se , jméno FO, ze dne 27.9.2024 na čl. 75, lékařský posudku ohodnocení bolesti na čl. 77 ).

12. Věc byla projednávána , Anonymizováno, , adresa, jako přestupek, usnesením ze dne 21.3.2025, č.j. , č. účtu, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Bylo řízení o přestupku zastaveno, neboť správní orgán neshledal v jednání žalobce přestupek. V odůvodnění správní orgán shledal postup žalobce ( který odmítl vydat zaměstnavateli pracovní pomůcky ) logickým a přiměřeným, neboť notebook mohl obsahovat informace, k nimž žalobce neměl jiný přístup a jejichž ztráta by pro něj mohla znamenat osobní újmu. Byl přesvědčen, že žalobce nejednal pod pohnutkou zaměstnavatele poškodit nebo jej úmyslně vystavit nějakým obtížím. Odmítnutí okamžitého vrácení věcí tedy nelze považovat za schválnost. Hrubé jednání neshledal správní orgán ani v jednání žalobce spočívajícím ve snaze odjet z parkoviště žalované ve chvíli, kdy se pan , právnická osoba, snažil vozidlo zadržet. Žalobce dle správního orgánu nejednal s úmyslem pana , jméno FO, zranit, když takový záměr by mohlo signalizovat prudké zrychlení, stržení řízení, čí jiná aktivní činnost, která by měla vyvolat pád , jméno FO, . To správní orgán v kamerových záznamech neshledal, když vozidlo se pohybovalo nízkou rychlostí a , právnická osoba, „ cupital „ vedle auta. Podle správního orgánu nebylo jednání žalobce vedeno snahou poškodit nebo narušit občanské soužití, ale pouze bezpečně opustit areál ( usnesení o zastavení řízení vydaného , adresa, odbor právní z 21.3.2025 na čl. 100 ).

13. Z kamerového záznamu a fotografií) doložených žalovanou soud zjistil, že zprvu nebyla rychlost vozidla žalobce vysoká, neboť až ke kruhovému objezdu ( výjezdu z areálu žalované ) byl , právnická osoba, schopen jít ( popobíhat ) vedle vozidla. V okamžiku, kdy se žalobce dostal na vjezd na kruhový objezd, razantně zrychlil, což vedlo k pádu , jméno FO, , který dle svých slov měl ruku zakleslou v klice dveří, nevyprostil ji a byl několik metrů vláčen vedle vozidla, než žalobce opět zastavil. Následně žalobce vystoupil z vozidla, přes jeho kapotu s podíval na stranu, kde se , právnická osoba, zvedl ze země a když viděl, že tento vstává a staví se před automobil, kde zůstává stát, nasedl zpět do vozidla a ve snaze opustit areál počal v protisměru couvat. Přičemž omezil v jízdě přijíždějící dodávkový automobil, který těsně minul. Fotografie dokládají to, co je lépe seznatelné z kamerových záznamů, mimo fotografie na č.l. 132, 144 až 149, které znázorňují počátek výjezdu žalobce z parkoviště žalované, kdy se , právnická osoba, snaží vozidlu zabránit v odjezdu, otevřít dveře a stačí ještě desítky metrů s odjíždějícím vozidlem držet krok. ( kamerový záznam, fotografie na č.l. 131 až 149 ).

14. Koncová zařízení ( tj. notebook a mobilní telefon ) směl žalobce využívat zásadně k firemním účelům ( bod 6.8 Směrnice ) a to včetně přístupu k internetu ( bod 8.2 Směrnice ) a k e-mailové korespondenci ( bod 9 Směrnice ) ( výňatek z Koncernové směrnice o bezpečném zacházení s IT systémy a informacemi na č.l. 128-13 ).

15. Z výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, byl v zásadě potvrzen popis uvedený v okamžitém zrušení pracovního poměru ( nikoli ovšem, co do vláčení , jméno FO, vozidlem desítky metrů, když z kamerového záznamu je patrné, že šlo o několik metrů ). Svědek , jméno FO, vypověděl, že měl službu na vrátnici, žalobce zastavil u výjezdu se staženým okénkem a potvrdil k jeho dotazu, že odváží notebook, neboť si potřebuje něco stáhnou a pak ho vrátí. Mezitím došel k automobilu pan , jméno FO, , který se nahnul do otevřeného okénka. Vozidlo se poté počalo pomalu rozjíždět nahoru, přičemž s ním běžel pan , jméno FO, asi 150 metrů na horizont, kde již svědek dalšího neviděl. Svědek , právnická osoba, , vedoucí personálního oddělení, vypověděl, že po třech výtkách nabídli žalobci ukončení pracovního poměru dohodou, což nepřijal, dali mu tedy pro ten případ připravenou výpověď, kterou odmítl převzít. Žalobce moc nereagoval, nehádal se, jen reagoval na dotazy. Svědek poté odešel, poté mu volal pan , právnická osoba, , nadřízený žalobce, že žalobce chce odjet a že odmítl předání mobilního telefonu a notebooku. Tyto věci žalobce nevydal ani poté, kdy ho na parkovišti u automobilu svědek došel a říkal mu, že si je nemůže nechat. Žalobce říkal, že si věci nechá, že je vrátí příští den, což vysvětloval tím, že si potřebuje stáhnout konverzaci s panem , jméno FO, . Svědek byl opřený o auto, žalobce se rozjel a svědek s ním chvíli běžel. Říkal si, že přece nemůže odjet, když spolu hovoří a rozhodl se, že do auta nastoupí. Vypověděl, že „ otevřel jsem dveře, on přidal plyn a já jsem upadl. Pak mě asi 30 nebo 40 m táhl, já jsem měl ruku zakleslou v té klice od dveří a nemohl jsem ji vyndat. Říkal jsem mu, ať zastaví, že mi ublíží a půjde sedět. A on říkal, ať se pustím, že jsem blázen. „ Potvrdil, že nebyl v pracovní neschopnosti, nešlo o žádnou tragédii. Odřený byl výrazně, a asi, jak později při cvičení zjistil, to ani není v lékařské zprávě, tak měl natržen triceps, ale nejednalo se o taková zranění, která by si vyžadovala zavolání záchranky ( výslech , jméno FO, ( č.l. 167 – 168 ), výslech , jméno FO, ( č.l. 168 – 170 ).

16. Při svém účastnickém výslechu žalobce vypověděl, že celá situace vznikla, když mu byla předána výpověď. On s výpovědí nesouhlasil, proto také nic nepodepsal. Bylo mu vysvětleno, že má vrátit veškeré služební věci, ale nesouhlasil s tím, neboť v mobilním telefonu a v notebooku byla konverzace, která by potvrzovala, že ta výpověď je neplatná. Proto říkal panu , jméno FO, , že ty věci vrátím, ale až další den. , jméno FO, mu říkal, že nikam nepůjde a že ty věci vrátí hned. Jemu se z toho pak udělalo špatně, bylo mu zle, chtěl deeskalovat tu situaci a jet domů. Šel na parkoviště, byl z toho rozhozený. K autu přišel pan , jméno FO, a říkal mu, že se dopouští krádeže, opakoval mu, že ty věci vrátí zítra, ale on říkal, že je musím vrátit dnes. Uvedl, že „ ta situace nebyla komfortní pro mne, nebylo mi dobře, musel jsem jet domů, a tak jsem se tedy pomalou rychlostí asi 5 km v hodině rozjel. , jméno FO, se držel za kliku, utíkal se mnou asi 100 m. Volal jsem na něj, že je blázen, ať se pustí a že chci jet domů. Ke konci se jeho pravá ruka dostala dovnitř, chtěl otevřít dveře auta, a protože má asi 130 kg, já jsem zpanikařil. Snažil jsem se, neboť jsem dojel už na křižovatku, kde je možno jet doleva, tak stočit volant doleva, abych se od pana , jméno FO, odloučil. On spadl a asi 10 nebo 15 m jsem ho pak vláčel. Byl jsem ve stresu, za 20 let co jsem byl v korporátu, jsem něco podobného nezažil. , jméno FO, pak vstal, šel před auto, já jsem ještě předtím vystoupil a zkontroloval jeho stav, tedy pana , jméno FO, . Pak jsem zařadil zpátečku a abych deeskaloval tu situaci, vycouval jsem a jel jsem domů. Příští den jsem vrátil notebook a telefon a asi 3 týdny je nikdo nepostrádal. Nechtěl jsem nikomu ubližovat, naopak jsem se snažil tu situaci deeskalovat. „ Potvrdil také, že měl v telefonu i v notebooku věci jak osobní, tak i profesní.

17. Z příjmového dokladu ze dne 27.11.2024 soud pro věc žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

18. Návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků , jméno FO, a , právnická osoba, soud jako nadbytečné zamítl, neboť provedeným dokazováním byl skutkový stav pro jeho právní zhodnocení a rozhodnutí ve věci zjištěn dostatečně.

19. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy zaměstnán u žalované na pozici regionální manažer– aspirant. Dne 25.9.2024 byla žalobci předávána výpověď z pracovního poměru, s uváděnými důvody nesouhlasil a výpověď odmítl převzít. Následně odmítl rovněž výzvu svého nadřízeného, aby vrátil pracovní pomůcky, mimojiné notebook a telefon, s vysvětlením, že si potřebuje něco stáhnout a věci vrátí následujícího dne. V odjezdu z areálu žalované s věcmi žalované poté žalobci bránil vedoucí personálního oddělení žalované pan , právnická osoba, , který se snažil s odjíždějícím vozidlem držet krok a nastoupit do něj. Ve chvíli, kdy u výjezdu z parkoviště žalobce prudce zrychlil, setřásl tím pana , jméno FO, , kterého několik metrů vláčel vedl automobilu, čímž došlo k jeho zranění. Poté, co po pádu pana , jméno FO, zkontroloval žalobce vizuálně jeho stav a vida, že tento se opět staví před automobil, z místa vycouval a odjel. Věci vrátil následujícího dne.

20. Podle § 55 odst. 1, písm. b) zák.č. 262/2006 Sb. ( dále jen zák. práce ) zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

22. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

23. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

24. Podle § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinnia) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

25. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že žalovaná strana učinila právní jednání směřující k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného právního jednání skončit. Na žalované pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru v něm byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným. Zejména je pak na žalované, aby prokázala, že ke dni právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru s žalobcem existoval uplatněný (v tomto úkonu skutkově vymezený) důvod, který lze podřadit pod některý ze zákonem upravených důvodů skončení pracovního poměru.

26. Žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 7.10.2024. Žaloba byla podána dne 12.11.2024 a tedy byla podána před uplynutím dvouměsíční lhůty dané žalobci ustanovením § 72 zák. práce. Současně lze uzavřít, že také ze strany žalované byla dodržena lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru daná ustanovením § 58 odst. 1 zák. práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno ve lhůtě dvou měsíců od okamžiku žalovanou tvrzeného závadného jednání žalobce ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 910/2001 ).

27. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, vznikl na základě platně uzavřené pracovní smlouvy pracovní poměr. Listinou ze dne 27.9.2024 žalovaná tento poměr ukončila formou jeho okamžitého zrušení podle § 55 odst. 1, písm. b) zák. práce, neboť ve skutečnosti, že žalobce přes výzvy nadřízeného odmítl vrátit pracovní prostředky žalované, s těmito opustil areál žalované a při odjezdu zranil zaměstnance žalované, který se mu pokoušel v odjezdu zabránit, spatřovala zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

28. K formálním náležitostem platného okamžitého zrušení pracovního poměru lze uvést, že podle § 60 zák. práce musí být učiněno písemnou formou a jeho důvod musí být skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným.

29. Z okamžitého zrušení pracovního poměru je zcela jednoznačně patrné, že důvod pro rozvázání pracovního poměru spatřovala žalobkyně v tom, že žalobce nerespektoval dne 25.9.2024 pokyny nadřízeného, opustil areál žalované s věcmi žalované, které tato požadovala vrátit, přičemž došlo ke zranění zaměstnance žalované. Tedy je nezaměnitelným způsobem určeno, v jakém skutku spatřuje žalovaná podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru a tento nelze zaměnit s jiným skutkem. Okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální obsahové náležitosti podle ustanovení § 60 zák. práce, když bylo učiněno písemně a byl v něm vymezen jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Obdobně jako je tomu v případě ukončení pracovního poměru výpovědí lze odkázat na pro tento případ použitelnou judikaturu Nejvyššího soudu, která poukazuje na to, že není zapotřebí skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, rozvádět do všech podrobností. Podle NS ČR 21 Cdo 3056/2014 důvod výpovědi z pracovního poměru musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 52 zák. práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl s pracovníkem rozvázán pracovní poměr, a že výpovědní důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla pracovníku dána výpověď ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 337/2006 ). Po formální stránce je tedy okamžité zrušení pracovního poměru platné. Další věcí je otázka důvodnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru.

30. Žalovaný se bránil tím, že věci nechtěl odcizit, potřeboval je odvézt, aby z nich mohl stáhnout soukromé věci a zejména korespondenci s nadřízeným, která měla dokládat neoprávněnost žalobci předávané výpovědi z pracovního poměru. Výpověď s ním byla projednávána nepříjemným způsobem, udělalo se mu špatně a chtěl odjet domů s tím, že celou záležitost dořeší druhého dne. Na tuto skutečnost zareagoval zcela neadekvátně zaměstnanec žalované pan , jméno FO, , který začal bránit žalobci v osobní svobodě a snažil se ho zadržet. Takové jednání bylo excesivní a hlavně nezákonné. Pokud žalobce jel ve vozidle a toto jedoucí vozidlo pan , jméno FO, začal za jízdy držet, a přitom si způsobil úraz, tak je to výlučně jeho zavinění, za které nikdo jiný neodpovídá.

31. Podle § 55 odst. 1, písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

32. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem bylo jednání, kdy žalobce, jak je popsáno výše, nerespektoval pokyny nadřízeného, opustil areál žalované s věcmi ve vlastnictví žalované, které je však požadovala vrátit, přičemž došlo ke zranění zaměstnance žalované, který se snažil žalobci v odjezdu zabránit.

33. Podstatné při posuzování otázky závažnosti porušení povinnosti zaměstnance je zkoumání míry intenzity porušení povinnosti. Soud při něm přihlíží k osobě zaměstnance, funkci zastávané zaměstnancem, jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, způsobu a intenzitě porušení povinností, k míře zavinění, k důsledkům porušení povinnosti zaměstnance pro zaměstnavatele, zda došlo ke škodě a její výši apod. ( srov. NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1234/2013 ).

34. V posuzovaném případě soud považuje jednání žalobce za zvlášť hrubé porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobci vykonávané práci. Vytýkaným jednáním porušil žalobce povinnost stanovenou mu ustanovením § 301 písm. a) a d) zák. práce. Jeho jednání považuje soud vzhledem k intenzitě porušení vzájemné důvěry za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, pro které není možno po žalované spravedlivě požadovat, aby s žalobcem ukončila pracovní poměr výpovědí ( tedy zaměstnávala ho po dobu výpovědní lhůty ). Podmínky dané ustanovením § 60 zák. práce byly splněny.

35. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2596/2011, podle něhož povinnosti stanovené § 301 písm. d) zák. práce, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod č. 86, ročník 2006, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je zároveň nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, jež zároveň - jak výše rozvedeno - ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální.

36. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.9.2019, sp.zn. 21 Cdo 1631/2018, který posuzoval intenzitu porušení povinnost zaměstnance, který ač se zavázal, že vrátí vozidlo zaměstnavatele k určitému dni, odevzdal je až po důrazné písemné výzvě o 18 dní později, se uvádí následující. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. O povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci jde ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. g) zák. práce nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis. Zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit závazky, které jim vznikly – kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance – na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto smlouvou převzatých závazků (závazkových právních vztahů) nepochybně představuje rovněž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a může být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3323/2008). Podle ustanovení § 301 písm. d) zák. práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance [§ 301 písm. c) zák. práce] ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněného pod č. 86 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012). Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je zároveň nezbytný vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, jež zároveň – jak bylo uvedeno výše – ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální. Nejvyšší soud proto již dříve dospěl k závěru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

37. Z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá značný důraz kladený na ochranu majetku zaměstnavatele, na důvěru ve vztazích mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na určitou úroveň kvality chování zaměstnance.

38. Za situace, kdy žalobce přes výslovný zákaz odvezl z areálu žalované její majetek, přičemž v důsledku jeho jednání došlo ke zranění zaměstnance žalované, nelze dospět k jinému závěru, než k odůvodněnosti reakce žalované, jež s žalobcem okamžitě ukončila pracovní poměr. Soud nesouhlasí s popisem jednání žalobce uvedeným v rozhodnutí správního orgánu, který uváděl pouze, že se vozidlo pohybovalo nízkou rychlostí a , právnická osoba, „ cupital „ vedle auta. To platilo po určitý úsek jednání žalobce, správní orgán však přehlíží ono prudké zrychlení vozidla při vjezdu na kruhový objezd, kdy právě tato náhlá změna rychlosti vedla k pádu pana , jméno FO, a jeho vláčení vedle vozidla. Žalobce může být rád, že vše skončilo pouze oděrkami a zhmožděninami a nikoli možným fatálním zraněním pana , jméno FO, . Skutečnost, že žalobce své jednání vysvětloval nutností zajistit si z věcí žalované korespondenci dokládající nedůvodnost výpovědi, kterou s ním žalovaná ukončovala pracovní poměr, nemůže být omluvou jeho jednání. I zde by prioritní bylo posouzení charakteru věcí, jako věcí vlastněných žalovanou a jejich zadržení žalobcem jako útok na majetek žalované.

39. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta ve výši 12 400 Kč ( tj. odměně za dva úkony právní služby učiněné do 31.12.2024 po 2 500 Kč - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, a dále dva úkony právní služby učiněné od 1.1.2025 po 3 700 Kč - účast na jednání soudu dne 10.6.2025 a dne 20.1.2026 ) dle § 9 bod 3, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč ( za úkony do 31.12.2024) a dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč ( za úkony učiněné od 1.1.2025 ) podle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky v účinném znění, tj. 1 500 Kč. Žalované byla rovněž přiznána odpovídající 21 % DPH ve výši 2 919 Kč. Celkem tak byla žalované na náhradu nákladů řízení přiznána částka ve výši 16 819 Kč. Za účtovanou další poradu s klientem přesahující jednu hodinu soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádná taková porada přesahující jednu hodinu nebyla doložena. Nepřiznány zůstaly také účtované náklady dvou písemných podání k soudu, neboť se nejednalo o podání vyjádření ve věci samé, nýbrž o návrhy na doplnění dokazování, které ani nereagovaly na vývoj ve věci, či podání žalobce, a mohly tak být učiněny současně s vyjádřením ve věci, za něž náhrada nákladů řízení přiznána byla.

41. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.), platební místo pak v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.