9 C 35/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Anonymizováno zmocněnkyní Anonymizováno bytem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Anonymizováno o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném částku 4 000 Kč měsíčně splatnou vždy k 15. dni v měsíci předem, a to počínaje od 1. 9. 2023. Dlužné výživné za měsíce září 2023 až květen 2024 ve výši 13 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, poslední splátka ve výši 500 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje výživným za měsíc červen 2024, a to pod ztrátou výhody splátek. Tím se mění rozsudek , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, .

II. Pokud se žalobkyně domáhala zvýšení výživného o dalších 1 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023, v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Děčíně dne , datum, domáhala zvýšení výživného z 2 500 Kč na 5 000 Kč měsíčně. Tvrdila, že studuje 4. ročník gymnázia a chce pokračovat studiem na vysoké škole. Otce o zvýšení výživného několikrát požádala, avšak bezvýsledně. Uvedla, že má vysoké náklady na studium a volnočasové aktivity, a že pro sluchovou vadu nosí finančně nákladná sluchadla, jen baterie stojí měsíčně asi 400 Kč. Od svých 15 let chodí na brigády, aby si některé aktivity mohla financovat sama. V průběhu řízení svá tvrzení doplnila, že z důvodu přípravy na maturitu brigádu nyní ukončila. Dále uvedla, že bydlí v domě s matkou, kde se hradí zálohy na plyn 3 500 Kč, na elektřinu 2 500 Kč a za dřevo 2 000 Kč. Z brigád si platí telefon měsíčně 300 Kč, další její náklady představuje jízdné do školy měsíčně 500 Kč, permanentka do bazénu a do posilovny 560 Kč a 700 Kč, další výdaje vydává za antikoncepci, kino, kadeřníka, nehty, hygienické a kosmetické potřeby a oblečení. Matka jí hradí doučování z angličtiny 2 400 Kč měsíčně. V září 2023 hradily maturitní ples 5 500 Kč, půjčovné za šaty 4 500 Kč. Za podané přihlášky na vysoké školy zaplatila 2 000 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. O zvýšení by se dle jeho vyjádření dalo uvažovat, až kdyby se žalobkyně dostala na vysokou školu. V takovém případě by za přiměřené výživné považoval 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je starobním důchodcem s důchodem 20 000 Kč měsíčně.

3. Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, vyslovil Okresní soud v Děčíně místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému dle bydliště žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Z rodného listu bylo zjištěno, že žalobkyně se narodila dne , Datum narození zainteresované osoby 0/0, ; otcem žalobkyně je žalovaný, matkou žalobkyně je , jméno FO, .

6. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud zjistil, že poslední výživné bylo stanoveno dohodou rodičů o zvýšení výživného na částku 2 500 Kč měsíčně, přičemž při stanovení výživného se vycházelo z tehdejšího příjmů žalovaného ve výši 14 000 Kč čistého měsíčně a příjmů matky 16 528 Kč čistého měsíčně a zohledňovalo také skutečnost, že žalovaný měl v té době ještě další vyživovací povinnost ke , jméno FO, .

7. Z výplatních pásek předložených žalobkyní soud zjistil, že výdělek žalobkyně na základě dohody o provedení práce v září 2023 činil 5 680 Kč, v říjnu 2023 činil 5 964 Kč, v listopadu a prosinci činil 0 Kč, v lednu 2024 činil 3 696 Kč.

8. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení o valorizačním zvýšení vypláceného důchodu ze dne 15. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný pobíral od ledna 2023 důchod ve výši 19 358 Kč měsíčně. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení o mimořádném zvýšení vypláceného důchodu ze dne 16. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný od června 2023 pobíral starobní důchod ve výši 20 111 Kč měsíčně.

9. Z potvrzení zaměstnavatele pro účely výživného pro , jméno FO, , matku žalobkyně, soud zjistil, že její průměrný čistý měsíční příjem za období od srpna 2022 do července 2023 činil 23 534 Kč měsíčně.

10. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že je studentkou posledního ročníku gymnázia. Do září 2023 měla brigádu v , adresa, , kde pracovala jako číšnice na snídaních. O letních prázdninách tam chodila přes týden třeba na tři dopoledne a přes školní rok o víkendech. Brigádu však ukončila, aby se mohla věnovat přípravě na maturitu a k přijímacím zkouškám na vysokou školu. K osobním a majetkovým poměrům uvedla, že bydlí u matky. Přesné výdaje za hypotéku, elektřinu, vodu, jídlo však nezná, odkázala se na písemné podání, kde byly náklady vyčísleny. Dále uvedla, že od září 2023 dostává od matky kapesné 500 Kč měsíčně, a že si z výdělku z brigády sama hradí oblečení a aktivity s kamarády, ale ušetřené peníze už jí docházejí. Na osobní potřeby, tedy oblečení, kosmetiku a kamarády, vydá měsíčně 300 - 400 Kč, když má našetřeno, tak i třeba 700 Kč měsíčně. Ohledně zdravotního stavu žalobkyně uvedla, že má sluchovou vadu a nepřetržitě nosí sluchadla, do kterých pořizuje pravidelně nové baterie asi za 80 Kč měsíčně. Také užívá antikoncepci, která stojí 600 Kč na tři měsíce. Ke studiu žalobkyně uvedla, že na začátku prvního ročníku musela platit učebnice, každoročně pak na začátku školního roku hradí náklady na tiskárny a další potřeby (např. výtvarné). S matkou hradily také lyžařský kurz a povinný kurz ve Slovinsku, každý za 7 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že chodí do fitness centra, přičemž permanentka vyjde na 800 Kč za 10 vstupů, asi jednou týdně chodí také plavat. Další výdaje jsou za doučování z angličtiny dvakrát týdně, kdy hodina vychází na 300 Kč.

11. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že bydlí sám v domě, který má ve svém vlastnictví. Náklady na bydlení činí zálohy na elektřinu asi 3 500 Kč měsíčně, vodné a stočné asi 8 000 Kč ročně, topí dřevem, přičemž náklady činí asi 12–14 000 ročně. Za jídlo vynakládá asi 5 - 6 000 Kč měsíčně a za oblečení asi 1 000 Kč měsíčně. Dále platí daň z nemovitosti asi 700 Kč ročně. Úvěry ani dluhy nemá. Rovněž nemá ani jinou vyživovací povinnost. Žalovaný uvedl, že je čtyři roky starobním důchodcem a jeho jediným příjmem je důchod, který činí nyní 20 470 Kč. Současně soudu předložil výměr z 15. 12. 2022 na částku 19 358 Kč a z 16. 5. 2023 na částku 20 111 Kč. Ke svému zdravotnímu stavu žalovaný uvedl, že se léčí s vysokým krevním tlakem a za léky vynakládá 200 Kč za tři měsíce. Další výdaje má občas na nějaké kulturní akce, maximálně tak 500 Kč za jednu. Žalovaný dále uvedl, že vlastní asi osm let starý automobil zn. Octavia, za které platí povinné ručení a benzín, který vychází zhruba na 1 000 Kč měsíčně.

12. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

13. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

16. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

18. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. V posuzované věci soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně je závislá na výživě rodičů. Žalobkyně je již zletilá a může vyvíjet (a také tak doposud formou brigád činila) přiměřené úsilí k tomu, aby si sama zajistila finanční prostředky k uspokojování alespoň části svých potřeb. Nelze však přehlížet skutečnost, že se stále soustavně připravuje v rámci denního studia na budoucí povolání, je studentkou posledního maturitního ročníku gymnázia a hlásí se k navazujícímu studiu na vysoké škole, což na ni klade nemalé časové nároky na studium a adekvátní přípravu, i zvýšené nároky finanční. S tím souvisí i nárůst výdajů na osobní potřeby, jídlo, ošacení, sportovní a kulturní aktivity. Je třeba zdůraznit, že uváděná výše výdajů svědčí o tom, že se žalobkyně snaží v tomto směru spíše šetřit, výdaje nejsou v tomto směru nikterak neúměrné. Žalobkyně stále má výdaje související s její sluchovou vadou. Soud tedy neměl pochybnosti o tom, že je namístě rozhodnout o zvýšení výživného a dále se zabýval otázkou výše zvýšení výživného.

20. Při úvahách o výši výživného soud vyšel z aktuálních zjištěných majetkových a příjmových poměrů žalovaného i žalobkyně s ohledem na předchozí úpravu výživného, k níž došlo v roce 2014. U žalobkyně jednoznačně narostly běžné výdaje (na jídlo, ošacení apod.), narostly výdaje spojené se studiem a přípravou na vysokou školu, přičemž má pouze omezené možnosti přivýdělku s ohledem na to, že studuje střední školu. U žalovaného naproti tomu se majetkové a výdělkové poměry v zásadě nezměnily (s přihlédnutím k inflaci), neboť sice přestal být výdělečně činný, ale jeho starobní důchod činí částku cca 20 000 Kč měsíčně čistého. Nedošlo u něj ani ke zhoršení zdravotního stavu, neboť žalovaný uváděl pouze zdravotní potíže odpovídající jeho věku. Pokud jde o výdaje, ty činí u žalovaného cca 13 000 Kč měsíčně (elektřina 3 500 Kč, cca 6 000 Kč na jídlo, 1 000 Kč na ošacení, na pohonné hmoty cca 1 000 Kč; za vodné a stočné 8 000 Kč ročně a za topení 12 000 – 15 000 Kč ročně, což odpovídá v sumě cca částce 1 800 Kč měsíčně). U žalobkyně i nadále přetrvávají zdravotní potíže související se sluchovou vadou, které vyžadují konstantě náklady spojené s kompenzačními pomůckami. U žalovaného oproti poslední úpravě poměrů však zanikla další vyživovací povinnost, kterou ještě v roce 2014 plnil. I s přihlédnutím k doporučující tabulce Ministerstva spravedlnosti pro stanovení výše výživného, dle které by měl podíl výživného při jedné vyživovací povinnosti povinného rodiče a věku vyživovaného dítěte nad 16 let činit 20% na příjmu povinného rodiče, proto soud shledal jako výživného odpovídající jak potřebám a majetkovým poměrům žalobkyně jako oprávněné, tak i majetkovým poměrům, schopnostem i možnostem žalovaného jako povinného, výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně (což odpovídá cca 20% čistého měsíční příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč).

21. Dále se soud zabýval otázkou zpětného navýšení výživného, které žalobkyně navrhla již od 1. 9. 2023. Právě k tomuto datu totiž žalobkyně nastoupila do posledního ročníku gymnázia, zvýšily se jí časové nároky na studium a přípravu k zakončení středoškolského studia, a zvýšily se i její potřeby, které s ukončením studia (maturita, případně příprava na přijímací zkoušky na vysoké škole) souvisí. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a přiznal zvýšení výživného o 1 500 Kč právě od 1. 9. 2023. Dlužné výživné tedy činí zvýšené výživné za období od září 2023 do května 2024, tj. 8 x 1 500 Kč. V této souvislosti soud připomíná, že výživné za měsíc květen 2024 bylo splatné již dnem 15.4.2024, a proto bylo zahrnuto ve výpočtu dlužného výživného.

22. Povinnost k plnění výživného byla v souladu s § 921 odst. 1 o.z. stanovena k 15. dni v měsíci předem; dlužné výživné za měsíce září 2023 až květen 2024 bylo stanoveno ve splátkách ve výši 1 000 Kč, kterou soud shledal přiměřenou vzhledem k výši dlužného výživného, potřebám žalobkyně a možnostem a schopnostem žalovaného.

23. Soud tedy žalobě vyhověl co do měsíčního výživného ve výši 4 000 Kč (výrok I.); protože žalobkyně se domáhala navýšení celkem na částku 5 000 Kč měsíčně, co do dalšího navýšení o dalších 1 000 Kč měsíčně soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Při vyhlašování rozsudku soud ve výroku I. nesprávně uvedl, že dlužné výživné se stanoví za měsíce září 2023 až květen 2023 namísto správného uvedení září 2023 až květen 2024. V písemném vyhotovení rozsudku soud tuto zjevnou nesprávnost postupem podle § 164 o.s.ř. opravil.

25. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

26. Protože žalobkyně byla se svým nárokem na zvýšení výživného částečně úspěšná a zároveň výše zvýšení výživného závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají dle § 151 odst. 3 o. s. ř. z paušální náhrady hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 300 Kč (dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění) za každý ze tří úkonů (písemné podání ve věci samé ze dne , datum, a ze dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, ); celkem 900 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).