9 C 87/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradě újmy na zdraví ve výši 50 000 Kč, <b>I. Řízení se co do částky ve výši 10 000 Kč zastavuje.</b> <b>II. V části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 40 000 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 31.12.2019 (ve znění jejího doplnění podáním ze dne 9.5.2020 čl. 21, ze dne 8.8.2020 čl. 38 a ze dne 23.10.2020 čl. 60) se žalobce domáhal finanční úhrady na nové zubní implantáty ve výši 40 000 Kč a dále bolestné za vytrpěnou bolest ve výši 10 000 Kč. Tvrdil, že žalovaný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, protože žalobci vyrazil 4 přední zuby. Žalobce potřebuje 4 náhrady, resp. 2 kusy do kosti, zbylé dva se připojí k prvním dvěma. Svého nároku se domáhal již v [anonymizováno] řízení vedeném proti žalovanému, kde požadoval za zubní náhradu 30 000 – 50 000 Kč, které dokládal článkem„ ze stomatologického oddělení“, podle nějž jedna zubní náhrada přijde na 5 000 – 10 000 Kč. V [anonymizováno] řízení byla lékařkou odhadnuta cena nových zubních náhrad na 30 000 – 50 000 Kč. Nové zuby potřebuje k životu, ale nemá na ně prostředky. Adekvátní mu proto přijde částka 40 000 Kč. Zubní implantáty dosud nemá, k zubaři objednán není. Ve věznici zákrok odmítli zorganizovat, protože mají údajně špatné zkušenosti s nasmlouvanou protetikou. K zubaři se objednat nemůže, neboť všude chtějí zálohu. Zároveň však uvedl, že k zubařce plánuje jít po propuštění, a to 5. 10. 2021. Odškodnění chce nyní, aby mohl mít peníze připravené doma u družky a pak si mohl vybrat typ zubů. Dále žádal bolestné ve výši 20 000 Kč. Bolestí si vytrpěl dost, i příslušník vězeňské služby uvedl, že to byl„ masakr“. Po dobu dvou měsíců nemohl nic jíst. Dále další bolesti bude muset vytrpět v souvislosti s novými zubními náhradami. K tomuto kontaktoval svého lékaře, který se mu neozval, a dále tři soudní znalce, taktéž bez úspěchu. Soudní znalci s ním odmítají spolupracovat, protože je ve výkonu trestu. V [anonymizováno] řízení mu bylo přisouzeno pouze 10 000 Kč, které na zubní implantáty nevystačí. Proto se v tomto řízení domáhá na bolestném ještě doplacení 10 000 Kč.

2. Usnesením ze dne 27.5.2020 č.j. 14C 406/2019-25 vyslovil Okresní soud Plzeň-město svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu Praha-východ.

3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

4. V době konání jednání dne 1.12.2020 a dne 16.9.2021 byli oba účastníci ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce výslovně sdělil, že se jednání nechce účastnit, a to ani prostřednictvím videokonference (vyjádření ze dne 20.11.2020 a ze dne 5.8.2021); žalovaný na výzvu soudu ohledně zajištění eskorty či účasti na jednání prostřednictvím videokonference (pokud jde o jednání dne 1.12.2020) nijak nereagoval, ohledně předvolání k jednání na 16.9.2021 pak soudu sdělil (dne 15.8.2021), že se jednání účastnit nechce. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. konal obě jednání bez přítomnosti žalobce i žalovaného.

5. Protože v žalobě podané u Okresního soudu Plzeň-město dne 31.12.2019 se žalobce domáhal pouze náhrady za vytrpěnou bolest (kterou posléze vyčíslil na částku 10 000 Kč), a následně žalobu rozšířil též na náhradu za zubní implantáty ve výši 40 000 Kč, soud svým usnesením ze dne 1.12.2020 č.j. 9C 87/2020-69 tuto změnu žaloby připustil.

6. V průběhu řízení vzal žalobce (podáním doručeným soudu dne 5.8.2021) žalobu částečně zpět co do uplatněného bolestného. Protože tak učinil již poté, co bylo zahájeno jednání, soud vyzval usnesením ze dne 19.8.2021 č.j. 9C 87/2020-126 žalovaného, zda s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena dne 24.8.2021, ve stanovené lhůtě se nevyjádřil, a proto má soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlasí. V rozsahu zpětvzetí žaloby tedy soud řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil (výrok I.). Žalobce sice svým podáním doručeným soudu dne 12.8.2021 (viz čl. 120) částečné zpětvzetí žaloby vzal zpět, nicméně vzhledem k tomu, že tak učinil až poté, co částečné zpětvzetí žaloby bylo soudu doručeno, k tomuto odvolání (zpětvzetí) částečného zpětvzetí žaloby soud v souladu s ustanovením § 41a odst. 4 o.s.ř. nepřihlíží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2014 sp.zn. 29 NSCR 43/2014).

7. Předmětem řízení tak zůstal nárok na úhradu zubních implantátů ve výši 40 000 Kč.

8. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

9. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalovaný (v procesním postavení obžalovaného) byl shledán vinným, že ve [anonymizována tři slova] [obec], na ubytovně [role v řízení] [příjmení], oddíl [spisová značka], v cele [číslo] dne 24.8.2018 v době od 19:24 hod. do 19:26 hod. fyzicky napadl žalobce (v procesním postavení poškozeného) tak, že jej dvakrát udeřil pěstí do obličeje, a to do oblasti nosu a úst, tímto jednáním mu způsobil zranění, a to drobné oděrky na nose a poškození chrupu – odlomení klinických korunek zubů 11, 12 a 21 s rozlámáním zubních kořenů, která poškozeného omezila v obvyklém způsobu života po dobu 1,5 měsíce, kdy měl potíže s příjmem potravy a po dobu 14 dnů ho bolel nos, za což byl žalovaný odsouzen pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno] k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců; žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K podanému odvolání ze strany žalovaného (v procesním postavení obžalovaného) a žalobce (v procesním postavení poškozeného) Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolání žalovaného zamítl a uložil mu povinnost zaplatit žalobci (jako poškozenému) náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 18.9.2019.

10. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] jako znalcem z oboru zdravotnictví – stanovení imateriální újmy bylo zjištěno, že v důsledku jednání žalovaného dne 24.8.2018 utrpěl žalobce pohmoždění pravé perikulární krajiny, četné povrchní oděrky obličeje, podvrtnutí C páteře, zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků, ztrátu 3 zubů – 12, 11 a 21, a ránu dutiny ústní vyžadující chir. ošetření. Na základě metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy pak znalec ocenil bolestné, které při předmětném úrazovém ději žalobce vytrpěl, celkem 147 body.

11. Ze shora provedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný svým úmyslným jednáním způsobil žalobci zranění, přičemž za toto jednání byl pravomocným rozsudkem shledán vinným [anonymizována čtyři slova]; tímto pravomocným rozsudkem je soud vázán (viz § 135 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o vytrpěnou bolest, soud má za prokázané, na základě znaleckého posudku [celé jméno znalce], že vytrpěná bolest odpovídá bodového ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu ČR celkem 147 bodům, nicméně vzhledem k tomu, že žalobce ohledně nároku na náhradu vytrpěné bolesti vzal žalobu zpět, soud se tímto nárokem dále nezabýval a posuzoval výlučně důvodnost uplatněného nároku na úhradu zubních implantátů.

12. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v planém znění (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

14. Žalobce se domáhá zaplacení částky 40 000 Kč jako náhrady za zubní implantát. Soud proto žalobu posoudil jako nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobce podle § 2960 o. z. Nárok podle tohoto ustanovení o. z. zahrnuje mj. výdaje na léčebnou péči poškozeného, která není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, či rozsudek ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3838/2018, zveřejněný pod č. R 15/2021). Náhrada nákladů spojených s vyhotovením zubních implantátů, pokud nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, takovým nárokem jistě jsou. Ostatně výdaje na protézy označil jako účelné náklady spojené s léčením již Nejvyšší soud ČSSR ve svém stanovisku ze dne 22. 2. 1967, sp. zn. Pls 3/67, zveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 1967, sv. III., s. 53; toto rozhodnutí přebírá i současná komentářová literatura (srov. Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014). Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1726).

15. Aby mohl být žalobce se svým nárokem úspěšný, musí být splněny čtyři podmínky. Jednak musí být prokázáno zaviněné protiprávní jednání škůdce, tedy žalovaného, dále musí být prokázán vznik majetkové újmy žalobci, musí být dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody, přičemž se jedná o zaviněné protiprávní jednání (§ 2910 o. z.); při porušení zákonné povinnosti se pak zavinění ve formě nedbalosti presumuje (§ 2911 o.z.).

16. Co se týče prvního kritéria, zde má soud za prokázané, že se žalovaný dopustil protiprávního jednání vůči žalobci. To spočívalo v tom, že dne 24. 8. 2018 fyzicky napadl žalobce a způsobil mu tak poškození chrupu. Toto jednání bylo kvalifikováno jako [anonymizováno], a to [anonymizováno] úmyslný, přičemž soud je tímto závěrem vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že jednání žalovaného bylo protiprávní a že žalovaný zákonnou povinnost porušil vlastním zaviněním ve formě úmyslu.

17. V řízení však nebyl prokázán vznik majetkové škody. Žalobce se v řízení domáhal uhrazení částky 40 000 Kč jako náhrady za zubní implantáty. Sám žalobce však netvrdil, že by již zákrok podstoupil a peněžní prostředky již vynaložil; naopak opakovaně uváděl, že na zákrok peníze nemá a chce je mít připraveny, až zákrok bude podstupovat. Žalobce se však může domáhat toliko náhrady nákladů, které již vynaložil účelně. Pokud žalobce náklady dosud nevynaložil, není možné posoudit jejich účelnost. Ustanovení § 2960 o.z. hovoří o nákladech vynaložených; je tedy zřejmé, že jde o náklady vynaložené v minulosti. Ostatně k závěru, že musí jít o náklady již vynaložené, dochází též komentářová literatura (srov. např. Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014). Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2014, s .

18. Soud se v souladu s ustanovením § 2960 o.z. zabýval, zda by uplatněný nárok na úhradu zubních implantátů ve výši 40 000 Kč bylo možné považovat za přiměřenou zálohu na náklady léčení. V řízení bylo prokázáno, že protiprávním jednáním žalovaného žalobce utrpěl ztrátu 3 zubů (nikoliv 4, jak sám tvrdí), a lze tudíž předpokládat, že tyto chybějící (přední) zuby bude potřebovat nahradit. Aby však soud mohl vyhovět uplatněnému nároku z titulu přiměřené zálohy na léčení, bylo třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal, že takovou léčbu započne a že předpokládané náklady se budou pohybovat ve výši zálohy. I pro uplatnění nároku na zálohu na náklady na léčení totiž platí, že se má jednat o účelně vynakládané náklady a musí být zřejmé, že skutečně budou použity na zamýšlený účel. Je věcí žalobce, zda a jaké zubní náhrady zvolí, když některé zubní náhrady jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (kdy by pak žalobce nebyl osobou oprávněnou k náhradě nákladů na léčení vynaložených z veřejného zdravotního pojištění), jiné nikoliv. Za této situace tedy nelze požadovaný nárok posoudit ani jako zálohu na léčbu, když z dosavadních tvrzení žalobce nelze učinit závěr, že tyto náklady na léčbu (na zubní implantáty) skutečně použity budou a to v požadovaném rozsahu. Žalobce tvrdil, že se za tímto účelem teprve objedná k zubnímu lékaři, neboť lékař působící ve věznici, kde žalobce po celou dobu řízení vykonával trest odnětí svobody, mu nasazení zubních implantátů dovážených do věznic nedoporučil údajně pro špatnou kvalitu, nicméně netvrdil, že by v tomto směru svého zubního lékaře již kontaktoval, případně s ním konzultoval léčbu. Soud žalobce nemohl ani poučit k tvrzení rozhodných skutečností dle § 118a odst. 1 o.s.ř., když se žalobce z obou nařízených jednání (kdy mu byla navržena účast prostřednictvím videokonference) omluvil. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení, že požadovaná částka je zálohou na účelně vynaložené náklady na léčení – na zubní implantáty, a proto i z tohoto důvodu je žaloba nedůvodná.

19. Vzhledem k tomu, že soud neshledal vznik majetkové újmy (kdy pokud jde o vynaložené náklady na léčení je žaloba předčasná a pro nedostatek tvrzení nelze uplatněný nárok posuzovat jako zálohu na náklady na léčení), nezkoumal soud třetí z podmínek, tedy příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Příčinnou souvislost lze totiž zkoumat až poté, co jsou obě dvě tyto skutečnosti zjištěny (srov. např. Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014). Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1550).

20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu v rozsahu nedotčeném zpětvzetím zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. V části, v níž bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno, přísluší náhrada nákladů řízení žalovanému, neboť zastavení této části řízení procesně zavinil výlučně žalobce svým zpětvzetím žaloby (§ 146 odst. 2 o.s.ř.); v části týkající se uplatněného nároku na úhradu zubních implantátů pak byl úspěšný žalovaný, a proto i v této části řízení mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení. Protože však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.