10 C 109/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Zahradníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky, advokátka sídlem Panská 895/6, 110 00 Nové Město - Praha 1 proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 252 63 Roztoky zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zaplacení 47 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,25 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel pan jméno FO jako pronajímatel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem bytu v přízemí rodinného domu na adrese adresa o celkové výměře 124,3 m2 (dále jen „Byt“). Nájemné bylo sjednáno v částce částka měsíčně. Dle předmětné nájemní smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné k 20. dni každého kalendářního měsíce předem na účet pronajímatele č. ú. č. účtu. Dne datum uzavřel pan jméno FO manželství s paní jméno FO a následně dne datum v důsledku nemoci zemřel. Na základě darovací smlouvy ze dne datum uzavřené mezi jméno FO, matkou žalobkyně, a žalobkyní, se žalobkyně stala podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí na adrese adresa (dále jen „Nemovitosti“). Následně žalobkyně kontaktovala žalovanou, aby nájemné hradila z části, náležející jejímu spoluvlastnickému podílu, k jejím rukám. Žalobkyně požadovala po žalované hradit z titulu nájemného částku ve výši částka měsíčně. Žalovaná však toto odmítla. Žalobkyně se ze spisového materiálu od Policie ČR dozvěděla, že žalovaná posílá finanční prostředky z titulu nájmu nikoli na účet uvedený v nájemní smlouvě, ale neoprávněně na účet paní jméno FO, manželky zemřelého jméno FO. Přitom jméno FO není vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně tak podanou žalobou požaduje po žalované nájemné za užívání Bytu ve výši 1/2 sjednaného nájemného dle nájemní smlouvy, tedy částky ve výši částka, za měsíce duben až prosinec 2021. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když vydal dne datum elektronický platební rozkaz. Proti němu podala žalovaná včasný odpor. Ten odůvodnila tím, že v době zakládání právního vztahu mezi žalovanou a jméno FO byla podílovým spoluvlastníkem jméno FO právní předchůdkyně žalobkyně jméno FO, matka žalobkyně a bývalá manželka jméno FO. jméno FO ani žalobkyně nezpochybnily právní titul, o který žalobkyně opírá svůj nárok, tedy nájemní smlouvu ze dne datum. Tím je možno objektivně naznat, že došlo minimálně konkludentním způsobem k souhlasu, aby jméno FO předmětnou smlouvu o nájmu s žalovanou uzavřel. Žalovaná je tak ohledně předmětu nájmu a podmínek úhrady nájmu vázána smlouvou a nikoli výzvami spoluvlastníků předmětu nájmu. Žalovaná má za to, že podíloví spoluvlastníci nakládají ve smyslu ustanovení § 1116 o. z. s věcí jako jediná osoba a jsa vázána smlouvou hradí nájem tak, jak určuje smlouva o nájmu. Žalovaná nepopírá, že byla vyzvána žalobkyní, aby jí hradila polovinu nájmu, avšak s ohledem na ustanovení § 1118 o. z. má za to, že žalobkyni náleží vyúčtování podílovým spoluvlastníkem, který přijal nájemné. Skutečnost, jak bylo s věcí naloženo, kolik bylo strženo z nájmu, kolik bylo vynaloženo na správu a údržbu společné věci a jaký díl ze zůstatku z plodů a užitků ze společné věci k výplatě podílovému spoluvlastníkovi náleží, je ovšem věcí podílových spoluvlastníků, do nichž žalovaná jako nájemník nemá právo zasahovat. Po smrti jméno FO jeho právní nástupce změnil platební místo, a to právě s ohledem na náklady spojené se správou a údržbou společné věci. Žalovaná jakožto nájemce byla v době uzavření předmětné nájemní smlouvy v dobré víře, že je pan jméno FO oprávněn danou nájemní smlouvu uzavřít, což bylo žalobkyní při soudním jednání konaném dne datum potvrzeno, když žalobkyně uvedla, že matka žalobkyně jakožto druhý spoluvlastník dané nemovitosti o uzavření nájemní smlouvy mezi jméno FO a žalovanou věděla. Dále odkázala na ustanovení § 2238 o. z., dle kterého užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Žalovaná na nájmu ničeho nedluží, necítí se být ve věci pasivně legitimována a má za to, že třenice a právní spory mezi podílovými spoluvlastníky nemohou dopadat na nájemníka. Soud provedl v řízení dokazování listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne datum bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi jméno FO jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem. Předmětem smlouvy byl pronájem bytu v přízemí rodinného domu na adrese adresa, o celkové výměře 124,3 m2, přičemž jméno FO ve smlouvě výslovně prohlásil, že je výlučným vlastníkem bytu. Nájemné bylo sjednáno ve výši částka měsíčně, splatné k 20. dni každého kalendářního měsíce předem na účet pronajímatele č. ú. č. účtu. Dále bylo ujednáno, že žalovaná bude platit měsíčně zálohy za poskytované služby ve výši částka, tyto jí budou pronajímatelem každý měsíc zpětně vyúčtovány. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Z výpisu z katastru nemovitostí k nemovitostem zapsaným na LV č. hodnota, katastrální území Žalov, prokazujícímu stav evidovaný ke dni datum, soud zjistil, že pozemky zapsané na tomto listu vlastnictví, tedy pozemky parc. č. 3609/1 a 3609/2, jehož součástí je stavba: adresa, rodinný dům, jsou v podílovém spoluvlastnictví jméno FO a žalobkyně, každý s velikostí podílu ve výši id. 1/2. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalované soud zjistil, že žalovaná podávala právnická osoba dne datum vysvětlení, kdy uvedla, že od roku 2005 bydlí společně se svou rodinou na adrese adresa, kde má pronajatý jeden z bytů. Poslední nájemní smlouva je ze dne datum. Nájemné ve výši částka měsíčně má zasílat do každého 20. dne v měsíci na účet pronajímatele. Dále platí měsíčně částka na náklady vynaložené v souvislosti s poskytováním služeb pro byt a společné prostory. Smlouvu o nájmu sepisovala s již zesnulým jméno FO dne datum, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. jméno FO zemřel v říjnu 2020 a ještě téhož dne za žalovanou přišla jméno FO s tím, že by chtěla vidět tu nájemní smlouvu a dále žalované oznámila, že je majitelkou poloviny domu, ve kterém žalovaná bydlí. Žalovaná jí odmítla nájemní smlouvu ukázat, neboť tu sepsala s panem jméno FO. Za týden za žalovanou přišla jméno FO, poslední manželka jméno FO, a dala žalované lísteček, na kterém bylo napsáno nové číslo pro placení nájemného. Žalovaná tedy začala posílat nájemné na tento nový účet. Asi měsíc před Vánoci 2020 začaly žalované chodit dopisy od právníka žalobkyně, která požadovala úhradu poloviny nájemného za 3 roky zpětně ve výši částka. Následně přišel od žalobkyně dopis, že se má žalovaná z domu vystěhovat. Na to žalovaná nereagovala. Poté chtěla žalobkyně po žalované, aby jí posílala polovinu nájemného. Žalovaná se radila s jméno FO, protože by pro ni nebyl problém posílat nájemné na dva účty. Následně to ale neudělala, protože nebylo dohodnuto, kdo by za žalovanou platil elektřinu a jiné platby. Proto stále posílá peníze na účet jméno FO, která z těchto plateb platí vše potřebné. Za celou dobu, co bydlí žalovaná v Bytě, viděla jméno FO asi dvakrát, o celý dům se staral jméno FO, kterému poté pomáhala jeho poslední manželka jméno FO. Z návrhu na uložení spisového materiálu ad acta ze dne datum soud zjistil, že v rámci podezření ze spáchání přečinu zpronevěry na základě trestního oznámení žalobkyně a paní jméno FO policejní orgán vyslechl žalobkyni a její matku. Žalobkyně uvedla, že její matka vlastnila spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemku parc. č. 3609/2, jehož součástí je stavba, druhým spoluvlastníkem byl otec žalobkyně jméno FO. V domě na této adrese jsou 3 bytové jednotky. V jedné bydlel jméno FO s jméno FO. V roce 2016 si našel novou partnerku jméno FO a jméno FO se tedy z bytu odstěhovala a v bytě nadále bydlel jméno FO s jméno FO, později jméno FO. Zbylé dvě bytové jednotky byly pronajaty, jednu od roku 2005 užívá žalovaná a druhou od roku 2017 užívá jméno FO. Všechny nájemní smlouvy uzavíral jméno FO a po jeho smrti nájemní smlouvy plynule přešly na jméno FO. Po smrti otce jméno FO se žalobkyně od notářky dozvěděla, že peníze z nájmu nechodí na účet jejího otce. Proto žalobkyně kontaktovala nájemníky, aby jí sdělili, na základě jakého titulu byty užívají. To však nájemci neučinili, proto je kontaktovala prostřednictvím svého právního zástupce a domáhala se placení poloviny nájmu, což však nájemci neučinili. Sdělili jí, že uzavřeli nové nájemní smlouvy s jméno FO a že to s nimi zařizovala jméno FO. Žalobkyně se tak domnívá, že ze strany jméno FO došlo k zfalšování a ke zneužití jména a podpisu její matky. Ve věci byla vyslechnuta i jméno FO, která uvedla, že podíl na nemovitosti ve výši 1/2 po zemřelém jméno FO je součástí pozůstalosti, o které se vede pozůstalostní řízení. Od nájemníků je jí známo, že se na ně obrátila jméno FO s předžalobní výzvou. jméno FO nikdy dříve za života jméno FO nevyvíjela ohledně nemovitosti nevyvíjela žádnou aktivitu a nestarala se o ni. Dále byli ve věci vyslechnuti oba nájemci, tedy žalovaná a pan jméno FO. Oba uvedli, že nájemní smlouvu uzavřeli dne datum s jméno FO. Žalovaná uvedla, že od té doby se u její nájemní smlouvy změnilo pouze to, že peníze neposílá na účet pana jméno FO, ale posílá je na účet jméno FO. Oba nájemci uvedli, že ihned po smrti jméno FO je kontaktoval zástupce jméno FO a požadoval po nich placení poloviny nájemného, ovšem oni tak neučinili. Policejní orgán usoudil, že v daném případě jednání jméno FO nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu ani přestupku a věc se jeví jako občanskoprávní spor, proto odložil věc ad acta. Z dopisu zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO ze dne datum společně s dodejkou do datové schránky, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně adresoval tituly před jménem jméno FO, zastupujícímu žalovanou a jméno FO, výzvu k předložení užívacích titulů, tedy příslušných nájemních smluv týkajících se nemovitosti, kde se nachází Byt. Výzva byla dodána do datové schránky tituly před jménem jméno FO dne datum. Z výzvy k předložení užívacích titulů ze dne datum s dodejkou do datové schránky bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO adresoval tituly před jménem jméno FO, zastupujícímu žalovanou a jméno FO, výzvu k předložení užívacích titulů, tedy příslušných nájemních smluv týkajících se nemovitosti, kde se nachází Byt. Výzva byla dodána do datové schránky tituly před jménem jméno FO dne datum. Z reakce na předžalobní upomínku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná odpovídá žalobkyni na předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužného nájemného. Nárok žalobkyně odmítá. právnická osoba se nastěhovala v roce 2005, kdy byl jméno FO rozvedený a v domě žil sám. Vystupoval tehdy jako jediný majitel a vystupoval vždy tak, že je oprávněn sjednat nájemní smlouvu. Po celou dobu nájemního vztahu se staral o dům pouze on. Žalovaná proto nepochybovala o tom, že nájemní smlouva je uzavřena po právu. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO se obrací na zástupce žalované tituly před jménem jméno FO s tím, aby jeho klientka (žalovaná) uhradila žalobkyni částku ve výši částka jako polovinu nájemného za Byt za dobu od května 2021 do února 2023. Výzva byla doručena do datové schránky tituly před jménem jméno FO dne datum. Z plné moci ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně udělila tituly před jménem jméno FO plnou moc k jejímu právnímu zastupování a tituly před jménem jméno FO dané zmocnění přijal. Z předžalobní výzvy ze dne datum, spolu s obálkou a výpisem sledování zásilek, bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky se obrací na zástupce žalovanou s výzvou k úhradě částky ve výši částka uhradila žalobkyni částku ve výši částka jako polovinu nájemného za Byt za dobu od května 2021 do února 2023. Výzva byla žalované dodána dne datum. Z odpovědi žalované bylo zjištěno, že žalovaná dopisem ze dne datum, adresovaným zástupkyni žalobkyně, nárok žalobkyně odmítla. Z trestního oznámení ze dne datum spolu s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně podala dne datum trestní oznámení na podezřelou jméno FO pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, neboť podezřelá uvedla žalovanou v omyl, když žádala uhradit nájemné z Bytu na svůj účet, ačkoli polovina nájemného má patřit dědicům zemřelého jméno FO a měla být zasílána na účet notáře. Z dopisu Okresního státního zastupitelství ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně byla jako podatelka trestního oznámení vyrozuměna, že jejímu podání bylo vyhověno, neboť po podrobném přezkoumání postupu policejního orgánu je třeba konstatovat, že policejní orgán v dané věci nepostupoval důsledně, neboť dosud zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení úkonů trestního řízení a řádné prověření všech okolností dané věci. Soud neprovedl důkazy účastnickým výslechem žalobkyně, novou nájemní smlouvou, uzavřenou žalobkyní s novým nájemcem a výpisy z účtu, kde by měly být deponovány finanční prostředky z nově uzavřené nájemní smlouvy, neboť jejich provedení nebylo potřebné proto, aby soud mohl ve věci rozhodnout. I za situace, kdy by bylo prokázáno, že žalobkyně sama jako jeden ze spoluvlastníků uzavřela novou nájemní smlouvu ohledně jiného bytu, nacházejícího se v Nemovitosti, tato skutečnost by neměla vliv na výsledek tohoto řízení. Soud nesouhlasí s názorem žalované, že by žalobkyně tímto činila totéž jako to, proti čemuž sama brojí (tedy nakládání se společnou věcí bez souhlasu druhého spoluvlastníka), neboť aktuální situace ohledu Nemovitosti je taková, že momentálně není nikdo, kdo by za druhého spoluvlastníka, zemřelého jméno FO, udělil souhlas s takovým nakládáním s Nemovitostí. Navíc žalobkyně si je vědoma své povinnosti vydat polovinu nájemného za pronajatý byt právnímu nástupci zemřelého jméno FO. Na základě dílčích skutkových zjištění a shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Dne datum byla uzavřena nájemní smlouva o pronájmu Bytu mezi jméno FO jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem (nesporná tvrzení účastníků). Ve smlouvě jméno FO výslovně prohlásil, že je výlučným vlastníkem Bytu (smlouva o nájmu bytu ze dne datum). Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit nájemné ve výši částka měsíčně, splatné k 20. dni každého kalendářního měsíce předem na účet pronajímatele, dále se žalovaná zavázala hradit poplatky za poskytované služby formou měsíčních záloh ve výši částka (smlouva o nájmu bytu ze dne datum). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (smlouva o nájmu bytu ze dne datum). V době uzavření nájemní smlouvy byl předmět nájmu v podílovém spoluvlastnictví pana jméno FO a právní předchůdkyně žalobkyně jméno FO, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné poloviny (nesporná tvrzení účastníků). Ke dni podání žaloby byly nemovitosti, ve kterých se nachází Byt, v podílovém spoluvlastnictví pana jméno FO a žalobkyně, každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné poloviny (výpis z katastru nemovitostí ke dni datum). Žalovaná bydlí v pronajatém Bytě od roku 2005 (úřední záznam o podaném vysvětlení žalované ze dne datum). jméno FO zemřel dne datum, a téhož dne za žalovanou přišla matka žalobkyně jméno FO a oznámila jí, že je vlastníkem poloviny domu, ve kterém žalovaná bydlí a chtěla vidět nájemní smlouvu týkající se Bytu (úřední záznam o podaném vysvětlení žalované ze dne datum). Týden po smrti jméno FO za žalovanou přišla jeho poslední manželka jméno FO a sdělila žalované nové číslo účtu pro placení nájemného, od té doby žalovaná platí nájemné na tento účet (úřední záznam o podaném vysvětlení žalované ze dne datum). Od konce roku 2020 požaduje žalobkyně po žalované placení poloviny nájemného (úřední záznam o podaném vysvětlení žalované ze dne datum). Žalovaná odpověděla dne datum žalobkyni na předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužného nájemného (reakce na předžalobní upomínku ze dne datum) Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Podle ust. § 1122 odst. 1 o. z., podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Podle ust. § 1132 o. z. k rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků. Podle ust. § 2238 o. z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Dle ust. § 1902 o. z. se dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně se domáhá úhrady poloviny nájemného za pronájem Bytu za období duben až prosinec 2021. Soud se tedy zabýval otázkou, zda může žalobkyně požadovat náhradu za užívání Bytu v předmětné Nemovitosti po žalované jakožto uživateli předmětu spoluvlastnictví. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná měla pronajatý Byt od roku 2005, poslední nájemní smlouva byla uzavřena dne datum. Nájemní smlouvy uzavíral s žalovanou vždy pouze jméno FO, který vystupoval jako výlučný vlastník Bytu. Dne datum jméno FO zemřel a téhož dne za žalovanou přišla jméno FO a informovala ji, že je druhým spoluvlastníkem Nemovitosti, ve které se Byt nachází, a chtěla seznámit s nájemní smlouvou. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy ze dne datum, uzavřené mezi žalovanou a jméno FO a dospěl k závěru, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Soud přitom vyšel z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, který se zabýval platností nájemní smlouvy za situace, kdy nájemní smlouvu uzavřel jeden ze spoluvlastníků nemovitosti, aniž by k tomu byl zmocněn druhým spoluvlastníkem a aniž by o uzavření smlouvy druhého spoluvlastníka informoval. V uvedeném rozhodnutí je vysloven závěr, že vzhledem k tomu, že spoluvlastník, uzavírající nájemní smlouvu, neměl zmocnění druhého spoluvlastníka k uzavření smlouvy, je třeba považovat smlouvu za absolutně neplatný právní úkon. Jestliže spoluvlastník nakládal s nemovitými věcmi bez vědomí a souhlasu druhého spoluvlastníka, jsou jeho právní úkony neplatné. Je tomu tak proto, že nachází-li se věc ve vlastnictví více subjektů, aniž by mezi nimi byla rozdělena, jde o spoluvlastnictví. U ideálního spoluvlastnictví je právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Spoluvlastník není oprávněn nakládat samostatně se svým spoluvlastnickým podílem v případě podílového spoluvlastnictví, které je ideální, není-li nemovitá věc reálně rozdělena dohodou mezi účastníky tak, aby bylo patrné, kterou část, je který ze spoluvlastníků oprávněn užívat. Není rozhodné, že byla pronajata pouze část věci (Byt), nikoli celá Nemovitost, jak namítá žalovaná, neboť spoluvlastnictví je postaveno na principu, že spoluvlastnický podíl (pars pro indiviso) vyjadřuje míru účasti každého ze spoluvlastníků na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví. Jde o pomyslné (ideální) vyjádření omezeného práva k celé věci a ke každé její části, nikoliv tedy právo výlučné opravňující ke svévolným dispozicím se společnou věcí nebo jejími reálnými částmi. Jak plyne z odborné literatury, nakládání je potřeba odlišovat od správy společné věci, ať již od správy běžné (řádné), ke které postačí nadpoloviční většina podle počtu hlasů, či tzv. správy mimořádné (slovy zákona rozhodnutí o významné záležitosti), ke které je potřeba dvoutřetinová většina hlasů spoluvlastníků. Pokud bude uzavřen nájem na dobu delší deseti let nebo na dobu neurčitou, bude potřeba obstarat souhlas všech spoluvlastníků (§ adresa, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). adresa: právnická osoba. Beck, 2024). Z toho plyne, že jméno FO nebyl oprávněn svévolně disponovat se „svou polovinou podílu“, reálně vymezenou, kam by měl spadat i předmětný pronajatý Byt. Žádná dohoda spoluvlastníků o takovém nakládání se společnou věcí nebyla zjištěna a nebyla ani nikým tvrzena. Za takovou dohodu o nakládání se společnou věci se nedá považovat jednání jméno FO, která pouze mlčky strpěla, aby jméno FO za trvání jejich spoluvlastnictví pronajímal byty v této Nemovitosti a nedomáhala se nijak nároků (ovšem ani povinností) ze spoluvlastnictví Nemovitosti plynoucích. V tomto směru tedy soud spatřuje námitku žalované, týkající se konkludentního souhlasu žalobkyně, jako lichou. Žalovaná se bránila tím, že v tomto řízení není jako nájemce Bytu pasivně legitimována. Jak bylo shrnuto v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle právní úpravy účinné do datum uzavřel-li jeden ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka smlouvu, jíž umožnil třetí osobě užívat předmět spoluvlastnictví, nebyl opomenutý spoluvlastník (ten, který nedal k užívání společné věci souhlas) legitimován požadovat po této třetí osobě vydání bezdůvodného obohacení, které jí užíváním předmětu spoluvlastnictví podle neplatné smlouvy vzniklo; byl povolán požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po druhém spoluvlastníku, a to v rozsahu, v němž svůj spoluvlastnický podíl nadužíval (rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Odpovědnost faktického uživatele za bezdůvodné obohacení byla vyloučena. Dle právní úpravy občanského zákoníku účinné po datum však tyto judikatorní závěry modifikovalo ustanovení § 2994 o. z. Z důvodové zprávy k výkladu ustanovení § 2994 o. z. plyne, že se tímto ustanovením sleduje překonání vývoje dosavadní judikatury, podle kterého nemá většinový spoluvlastník právo na náhradu proti nájemci, kterému dal věc do nájmu neoprávněně menšinový spoluvlastník, a to ani když nájemce nebyl v dobré víře. Ochrana uživatele nebo poživatele cizí věci má rozumný důvod, byl-li v dobré víře, že má k užívání nebo požívání řádný titul. Není-li však uživatel či poživatel v dobré víře, ztrácí jeho ochrana odůvodnění. Ustanovení § 2994 o. z. tudíž v souladu s vůlí zákonodárce obsažené v důvodové zprávě rozšiřuje ochranu vlastníka věci, s níž bylo neoprávněně disponováno, proti jejímu uživateli, který při nedostatku dobré víry rovněž (vedle neoprávněného disponenta) odpovídá za vzniklé bezdůvodného obohacení. Soud se proto zabýval otázkou dobré víry žalované z hlediska její vědomosti o překročení dispozičního oprávnění jméno FO nakládat s Bytem. Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (kterým bylo rozhodováno o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přitom plyne, že z hlediska vědomosti uživatele věci (žalované) o překročení dispozičního oprávnění jednoho ze spoluvlastníků je třeba rozlišit období, kdy žalovaná užívala Byt v Nemovitosti, aniž mohla vědět, že jméno FO nebyl oprávněn přenechat Byt do užívání jinému, a období od datum, kdy žalovaná ze zcela jasných okolností případu mohla seznat, že takové oprávnění jméno FO postrádal, neboť dne datum jméno FO žalované sdělila, že je druhým spoluvlastníkem Nemovitosti a domáhala se možnosti nahlédnout do nájemní smlouvy. V období do datum žalovaná věřila, že jméno FO je oprávněn k uzavření nájemní smlouvy jako výlučný vlastník Nemovitosti, neboť tak i vystupoval v uzavřené nájemní smlouvě. V tomto období by tak žalovaná nebyla ve věci pasivně legitimovaná, neboť užívala nemovité věci v dobré víře v dispoziční oprávnění jméno FO nakládat s Bytem. Za toto období však žalobkyně ničeho k zaplacení nepožaduje. Žalovaná však nejpozději dne datum pozbyla dobrou víru v oprávnění jméno FO s Bytem nakládat, když se dozvěděla o skutečnosti, že předmětná Nemovitost, v níž se nachází Byt, má dva spoluvlastníky, přičemž žalovaná s druhým spoluvlastníkem Nemovitosti žádnou dohodu o užívání Bytu neuzavřela. Žalovaná v tomto období Byt nadále užívala, aniž by s žalobkyní (resp. její matkou) uzavřela dohodu, týkající se užívání Bytu či o placení nájemného, čehož si žalovaná byla vědoma. Z výše uvedeného plyne, že argument žalované, že postačí, když je dobrá víra žalované prokázána pouze k okamžiku uzavření nájemní smlouvy, není na místě. Jak vyplývá z citovaných rozhodnutí, vědomost matky žalobkyně o dlouhodobém užívání Bytu žalovanou (z čehož žalovaná dovozuje její konkludentní souhlas), popřípadě skutečnost, že jméno FO nevyužila možnost podat žalobu o vyklizení nemovité věci, nemají na povinnost žalované vydat bezdůvodného obohacení žádný dopad. V intencích ustanovení § 2994 o. z. je totiž právně významná pouze dobrá víra uživatele v oprávnění disponujícího věcí přenechanou k užívání nakládat, tedy i v oprávnění spoluvlastníka přenechat nemovitou věc k užívání jinému. S ohledem na závěry Nejvyššího soudu, a na ust. § 2994 o.z., tedy soud dospěl k závěru, že v předmětném období (duben – prosinec 2021) již žalovaná nemohla být v dobré víře v oprávnění jméno FO nakládat s Bytem, proto má žalobkyně jako spoluvlastník pronajaté věci vůči žalované jako uživateli právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání Bytu. Dle soudu je bez významu, že citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Praze i Nejvyššího soudu (sp. zn. spisová značka) se týkají situace, kdy byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou, přitom v souzeném případě byla uzavřena smlouva na dobu neurčitou. V rozhodnutích se rozlišuje období z hlediska vědomosti žalované o překročení dispozičního oprávnění jednoho ze spoluvlastníků, nikoli dle toho, zda byla tímto spoluvlastníkem uzavřena smlouva na dobu určitou či neurčitou. V souzeném případě se nedá aplikovat výše citované ust. § 2238 o.z., dle kterého užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou, neboť nájemní smlouva byla uzavřena dne datum, a tedy ke dni datum, kdy se žalovaná nejpozději dozvěděla o skutečnosti, že jméno FO překročil své dispoziční oprávnění nakládat s Bytem, nemohly nastat tvrzené účinky tohoto ustanovení, neboť neuběhla požadovaná doba 3 let. Soud vychází z toho, že ačkoliv žalovaná užívala byt od roku 2005, uzavřením nové nájemní smlouvy dne datum došlo k novaci závazku týkajícího se nájmu Bytu, bez ohledu na užívání tohoto Bytu žalovanou před tímto obdobím. Soud tedy uzavřel, že v posuzovaném případě u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně z důvodu užívání cizí věci za situace, kdy důvod užívání nelze opřít o platnou nájemní smlouvu ani jiný závazkový vztah. Žalovaná je tak povinna vydat spoluvlastníkovi (žalobkyni) to, oč se obohatila. Soud si je vědom skutečnosti, že žalovaná po celou dobu za užívání Bytu řádně hradila částku částka měsíčně jako sjednané nájemné. V žalovaném období si však byla žalovaná dobře vědoma skutečnosti, že Byt je ve spoluvlastnictví žalobkyně a zemřelého jméno FO, avšak platby za užívání bytu hradila zcela vědomě na účet osoby (jméno FO), která byla pouze uživatelem Nemovitosti a neměla k dané Nemovitosti žádný právně významný vztah, který by ji opravňoval k inkasování plateb za užívání Bytu. Zároveň žalovaná odmítala platit za užívání Bytu jeho skutečnému spoluvlastníkovi (žalobkyni), byť i jen část nájemného, odpovídající jeho podílu. Dědické řízení po zemřelém jméno FO dosud nebylo pravomocně skončeno a jméno FO tak do dnešního dne právním nástupcem jméno FO určena nebyla. Pokud toto své jednání žalovaná odůvodňovala tím, že měla obavu o to, kdo bude hradit platby za služby s užíváním Bytu spojené, pak je třeba zdůraznit, že žalobkyně po žalované požadovala pouze polovinu sjednaného nájemného (nikoli celé), přičemž poplatky za služby byly žalované účtovány zvlášť ve výši částka. K námitce žalované, že žalobou uplatněný nárok by neměl požívat soudní ochrany, neboť sama žalobkyně se chová nemravně, když pronajala druhý byt v Nemovitosti bez souhlasu druhého spoluvlastníka, soud uvádí, že se nejedná se o dvě srovnatelné situace, neboť momentálně není žádná osoba, která by za druhého spoluvlastníka zemřelého jméno FO jednala a jedinou osobou, která je reálně schopna za vlastníky Nemovitosti jednat, je pouze žalobkyně. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, je zřejmé, že žalobkyně si je vědoma své povinnosti vydat polovinu nájemného za pronajatý byt právnímu nástupci zemřelého jméno FO v okamžiku, až bude pravomocně určen. Soud zohlednil skutečnost, že žalobkyně se před podáním žaloby snažila s žalovanou danou situaci řešit, chtěla po ní pouze podíl na nájemném ve výši, odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, přičemž soud na jejím jednání nic nemravného neshledává. Výše náhrady za bezdůvodné obohacení se dovozuje od prospěchu, který byl obohaceným získán bez právního důvodu, kdy je nutno vycházet ze skutečného stavu. V posuzovaném případě by tak výše bezdůvodného obohacení vycházela z ceny obvyklého nájemného Bytu. Soud dospěl k závěru, že by bylo nehospodárné zjišťovat cenu obvyklého nájemného znaleckým zkoumáním a vyšel ze zjištění, že nájemné Bytu bylo sjednáno ve výši částka měsíčně, tudíž nárok žalobkyně, požadující polovinu této částky, je oprávněný. Soud proto přiznal žalobkyni požadovanou jistinu v plném rozsahu, neboť dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (výrok I.). Soud dále žalobkyni přiznal úroky z prodlení z přiznané náhrady za bezdůvodné obohacení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalobou domáhala úhrady jednotlivých částek vždy ode dne splatnosti nájemného, avšak s ohledem na výše vyslovený závěr o neplatnosti dané nájemní smlouvy, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení až ode dne datum, když z dopisu žalované ze dne datum je zřejmé, že nejpozději toho dne žalovaná obdržela výzvu žalobkyně k zaplacení dlužného nájemného. S ohledem na tuto skutečnost byla žaloba v části, týkající se požadovaných úroků z prodlení za období předcházející dni datum, částečně zamítnuta (výrok II.). O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, když neúspěch žalobkyně spočíval pouze v nevyhovění žalobě ohledně období, za kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši částka a dále odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši částka, kterou tvoří odměna právního zástupce žalobkyně za 6 úkonů právní služby po částka dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání předžalobní výzvy ze dne datum, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, účast na jednání ve dnech datum, datum a datum, vše dle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 6 x režijní paušál á částka dle § 2 odst. 1, § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti se shora provedenými úkony. Podání písemného vyjádření žalobkyně ze dne datum pak soud jako samostatný úkon neuznal, neboť podané vyjádření bylo učiněno po lhůtě, která byla žalobkyni stanovena k doplnění tvrzení dle ust. § 118a o.s.ř., tudíž soud k tvrzením a důkazním návrhům, obsaženým v tomto podání již nemohl přihlížet a bylo tedy nadbytečné. Dále náleží žalobkyni 21% náhrada za DPH ve výši částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř., vypočtená z výše uvedených položek s výjimkou zaplaceného soudního poplatku, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí částku ve výši částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit dle § 149 odst. l o. s ř. k rukám zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.