10 C 140/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Zahradníkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 799,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění vzniklé na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum distančním způsobem, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne datum včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a zákonného úroku z celkové dlužné částky částka ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od datum až do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovanému, jehož totožnost byla ověřena pomocí občanského průkazu a kterému byl pro autorizaci přidělen jedinečný kód zaslaný pomocí SMS 424722, byly sděleny podmínky poskytnutí spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne datum mezi společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalovaný byl v této smlouvě namísto svého podpisu označen pouze jedinečným kódem 424722. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru měla být žalovanému poskytnuta částka částka bezhotovostně na jeho bankovní účet č. č. účtu, přičemž žalovaný měl prostřednictvím 3 splátek měsíčně, nejpozději do datum uhradit poskytnutou jistinu a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka s zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně a při roční procentní sazbě nákladů 3 860,79 %.

7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum na bankovní účet č. č. účtu částku částka.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele písemně informován a zároveň byl vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou vyčíslila ve výši částka do tří dnů, upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši částka, přičemž závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí jistinu úvěru a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Tento poplatek za činnost však není smlouvou ani smluvními podmínkami blíže definován. Ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně vyvíjet jakoukoli jinou, než zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Soud má proto za to, že poplatek účtovaný předmětnou smlouvou ani neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v souvislosti s uzavíráním smlouvy vynaložit. Svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Soud tak uzavřel, že sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum sp. zn. spisová značka.

19. Při výši jistiny částka a výši kapitalizovaného úroku částka se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V dané věci představuje úrok 68 % jistiny půjčky zhruba ročně, nadto zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně a RPSN činilo 3 860,79 %. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou vedle úroku za půjčené peněžní prostředky jako poplatek za poskytnutí úvěru za odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně tak staví své podnikání na zjevně neobvykle vysoké úrokové sazbě úroku z úvěru, a to i poté, co se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil k nemravnosti výše sazby úroků. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí excesivně vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně vysoký zisk, vyvažují její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak sama svým jednáním dokládá, že úvěry s neexcesivní sazbou úroku z úvěru ani nechce uzavírat (srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Z uvedených důvodů tak soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s § 576 a 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou jako celek. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemá žalobkyně právo na plnění ze smlouvy, ale pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

21. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka částka, na základě smlouvy o úvěru, u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si je žalovaný mohl ponechat. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný na poskytnuté finanční prostředky ve výši částka neuhradil ničeho. Žalovaný se tedy co do částky částka na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Při určení splatnosti soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky (resp. částky vyšší) předžalobní upomínkou ze dne datum, ve které byla splatnost dlužné částky stanovena do tří dnů. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky částka za období od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů.

22. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 57 % a neúspěšná v rozsahu 43 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %), když při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 %. Její náklady přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená podle odst. 5 stejného ustanovení v částce částka za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily částka; 14 % z této částky pak činí po zaokrouhlení částka. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.