10 C 143/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Zahradníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši [částka], úroku ve výši 109,95 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalovaným, který tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 109,95 % ročně splácet prostřednictvím 9 měsíčních splátek po [částka], splatných vždy ke každému 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména doklady o příjmech, výpisy z databází, hodnocením klienta a prohlášením klienta. Žalovaný prostřednictvím splátek za měsíc prosinec 2020 až květen 2021 uhradil částku [částka]. Následně však řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaný byl povinen k zaplacení nové jistiny úvěru skládající se z dosavadní dosud nezaplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka] a dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši [částka]. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného počínaje dnem [datum] do dne podání žaloby ve výši [částka], úroku ve výši 109,95 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši [částka] od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou [částka] a úroku ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Žalovaný takto vyčíslenou zbývající dlužnou částku neuhradil, ačkoli byl žalobkyní upomínán, a to i formou předžalobní upomínky.

2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť nereagoval na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.

4. Podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru [číslo] včetně kopie průkazu, soud zjistil, že účastníky smlouvy o úvěru byli žalobkyně a žalovaný, smlouva byla namísto podpisu žalovaného opatřena pouze jedinečným kódem [číslo]. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit [částka] a celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit, činila [částka]. Výpůjční úroková sazba činila 109,94 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 186,32 %. Za každou jednu opožděnou splátku byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému náhradu nákladů ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Současně bylo ujednáno, že pokud nebude uhrazena nová jistina úvěru k datu zesplatnění, bude žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od data následujícího po zesplatnění až do zaplacení.

6. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že tento dodatek byl namísto podpisu žalovaného opatřen pouze jedinečným kódem [číslo] a jejími účastníky byli žalobkyně a žalovaný, smlouva o úvěru byla ujednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný jako svou doručovací adresu označil adresu [adresa].

7. Z prohlášení klienta ze dne [datum], které nebylo opatřeno žádným podpisem žalovaného (pouze jedinečným kódem [číslo]), vyplynulo, že si žalovaný byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, se kterými se řádně seznámil, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a byl schopen úvěr řádně a včas splácet.

8. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný neměl v databázi žádný záznam.

9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný obdržel CBS skóre 253 a byl zařazen do kategorie I. – nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

10. Ze seznamu operací na účtu žalovaného soud zjistil, že součet operací za měsíc květen 2020 činil částku [částka]. Seznam operací byl předložen k ověření, že jde o účet žalovaného.

11. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný na účet obdržel tohoto dne částku [částka]. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný na účet obdržel tohoto dne částku [částka].

12. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalovaný obdržel [částka], účetní zůstatek činil [částka].

13. Z výpisu účtu žalovaného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný měl zůstatek na účtu [částka].

14. Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že byl zaznamenán pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši [částka], jeho celkové výdaje ve výši [částka], které byly tvořeny životním minimem ve výši [částka] a částkou vynakládanou na bydlení ve výši [částka]. Žalovaný zde vyplnil, že je svobodný, ve společné domácnosti žije sám u rodičů, má vzdělání s maturitou, a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou.

15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], včetně dodejky, a souvisejícího splátkového kalendáře, nad rámec shora uvedeného vyplynulo, že žalovaný byl informován o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy [číslo] ze strany žalobkyně a dále že úvěr byl sjednán jako bezúčelový a žalovaný jej měl splatit v 9 měsíčních splátkách.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že žalobkyně poslala na bankovní účet žalovaného s variabilním symbolem [číslo] dne [datum] částku ve výši [částka].

17. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh žalobkyni uhradil částku [částka] prostřednictvím šesti měsíčních splátek za období od prosince 2020 do května 2021.

18. Z výzev k zaplacení ze dnů [datum] a [datum] vyplynulo, že jejich adresátem byl žalovaný a že obsahem těchto výzev bylo upozornění na neuhrazené splátky poskytnutého úvěru a současně na možnost zesplatnění úvěru.

19. Z oznámení ze dne [datum] o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy soud zjistil, že jeho adresátem byl žalovaný a že jeho obsahem byla výzva k úhradě dosud nesplacené jistiny a přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů v celkové výši [částka].

20. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu, bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne doručovací adresu, kterou žalovaný označil ve smlouvě o úvěru. Prostřednictvím této výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě nové jistiny úvěru ve výši [částka], smluvních pokut ve výši [částka], náhrad nákladů ve výši [částka] (celkem [částka]), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroku za poskytnutí úvěru z částky [částka] ve výši 109,95 % ročně od [datum] do zaplacení.

21. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku [částka], na kterou žalovaný žalobkyni prostřednictvím měsíčních splátek od prosince 2020 do května 2021 uhradil celkem [částka]. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho výdaje a příjmy, přičemž příjmy ověřila na základě potvrzení o provedení transakce za měsíce červenec a srpen a výpisem z účtu za měsíc říjen a listopad. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], který činil [částka]. Předžalobní výzvou odeslanou na adresu žalovaného dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka], nové jistiny úvěru, smluvních pokut, úroků z úvěru, úroků z prodlení a náhrady nákladů.

22. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2020) právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

23. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak smlouvy jako celku.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní není důvodný.

30. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši [částka], kterou zaslala na jeho bankovní účet. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala.

31. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, které nikterak dále neprověřovala. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s nedoloženými tvrzeními žalovaného o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnila. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, že tvrzená výše výdajů, pouze ve výši životního minima a nákladů na bydlení, působila značně nevěrohodně. Údaj o tom, že žalovaný nevynakládal žádné finanční prostředky na dopravu ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky) stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče rozumně očekávat, se rovněž jevil nevěrohodným. Výpisy z účtu, z nichž by mohly být určité výdaje (včetně plnění jiných dluhů) patrné, také nebyly požadovány. Žalobkyně disponovala pouze potvrzením o provedení transakce ze dne [datum], ze kterého plyne, že žalovaný obdržel tento měsíc částku [částka] a potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] ze kterého plyne, že žalovaný obdržel tento měsíc částku [částka] a dále výpisem z účtu žalovaného za říjen a listopad 2020, z něhož vyplývá, že žalovaný v říjnu obdržel [částka], účetní zůstatek činil [částka]. Na základě těchto listin však nelze mít za řádně doložené pravidelné příjmy žalovaného ze zaměstnání, které by dosahovaly takové výše, aby byl žalovaný schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Nadto žalovaný obdržel CBS skóre 253 a byl zařazen do kategorie I., obdržel tak nízké body, které značí vyšší riziko schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Současně zůstatek na jeho účtu ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru činil pouze částku ve výši [částka], čehož si byla žalobkyně vědoma.

32. Žalobkyně tak dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť si vůbec neověřila, jaké jsou jeho skutečné příjmy, náklady na bydlení, dopravu do zaměstnání, případně jaké další nezbytné náklady vynakládá a s jakou částkou měsíčně fakticky disponuje. Spokojila se s nedoloženými informace od žalovaného a případnými výpisy z externích databází dlužníků, v registrech sdružení [příjmení], v [anonymizováno] registru klientských informací a v [anonymizováno] registru klientských informací ([anonymizováno]). Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], nebo také rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další).

33. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou i podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti [právnická osoba]). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS], musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná. Soud se zabýval zejména posouzením míry a zjevnosti rozporu požadovaného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (s ohledem na výši smluvní pokuty). V souzené věci účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], RPSN u smlouvy byla sjednána ve výši 186,32 %. Ve smlouvě byla současně sjednána i náhradu nákladů ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši [částka] za každou opožděnou splátku a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení až do zaplacení. Z těchto důvodů shledává soud tato ujednání ve svém souhrnu za nepřiměřená. Na rozpornost ujednání s dobrými mravy, jsou-li úrok a RPSN sjednány ve výši přesahující 110 %, která několikanásobně překračuje úrok a RPSN u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami a směřuje k nepřiměřenému obohacení žalobkyně, lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu, byť ve věcech exekučních týkajících zastavení exekuce, v nichž je exekučním titulem rozhodčí nález (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.

34. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná jako celek i podle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.

35. Na závěr pak soud přihlédl k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalovanému částku [částka], byť bez platného závazku. V řízení však bylo prokázáno (a žalobkyně ostatně toto ani nijak nesporovala), že žalovaný prostřednictvím šesti splátek za období od prosince 2020 do května 2021 zaplatil částku ještě vyšší, než mu byla fakticky poskytnuta, ve výši [částka]. Žalovaný tedy žalobkyni již zcela vrátil, co mu žalobkyně bez platného závazku plnila.

36. Soud proto na základě výše shora uvedeného nemohl z důvodu absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobě vyhovět a proto rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno a žalobu žalobkyně zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný byl sice ve věci zcela úspěšný a měl by tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.