10 C 26/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Zahradníkovou ve věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení,b) částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ: , SPZ, (dále také jen „vozidlo“). Toto vozidlo nemělo v období od , datum, do , datum, a dále v období od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení). Výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen „vyhláška Ministerstva financí“), částku , částka, za jeden den. Žalobkyně tedy uplatňuje nárok na příspěvek v částce , částka, a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši , částka, za 64 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a dále na příspěvek v částce , částka, a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši , částka, za 105 dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno. Žalovaný ničeho nezaplatil, ač byl vyzván předžalobními upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, .

2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva , právnická osoba, . , právnická osoba, s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má sice přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, které současně nejsou nárokem na náhradu škody, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu , právnická osoba, . Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný byl od , datum, vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 s RZ: , SPZ, . Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, , včetně informace o zásilce, bylo zjištěno, že žalobkyně na žalovaném požadovala úhradu částky , částka, do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo RZ: , SPZ, , přičemž za období , datum, do , datum, neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, , včetně informace o zásilce, vyplývá, že žalobkyně na žalovaném požadovala úhradu částky , částka, do 60 dnů od doručení z důvodu, že provozoval vozidlo RZ: , SPZ, , přičemž za období , datum, do , datum, neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, a ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky plynoucí z § 4 zákona č. 168/1999 Sb., stran vozidla s RZ: , SPZ, . Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, , včetně podacích archů a sledování zásilek, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, resp. příspěvků společně s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a zákonným úrokem z prodlení stran vozidla s RZ: , SPZ, .

6. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobkyně následovně:

7. Pro Českou republiku je od , datum, závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne , datum, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). , právnická osoba, s čl. 28 nařízení Řím II má sice přednost před jeho ustanoveními Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které současně nejsou nárokem na náhradu škody, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím II. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.

8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Podle § 4 odst. 1 až 5 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

10. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí se denní sazba příspěvku stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši , částka, .

11. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí , částka, .

12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl v rozhodných obdobích evidován jako vlastník a provozovatel výše uvedeného vozidla, k němuž nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože vozidlo bylo evidováno jako provozované. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěného vozidla v zákonem stanovené výši za období, kdy vozidlo nebylo předmětem zákonného pojištění. Žalovaný však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě písemných výzev a následných upomínek činěných ze strany žalobkyně. Žalovaný tak žalobkyni nadále dluží částku , částka, sestávající z neuhrazených příspěvků za nepojištění osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 ve výši , částka, , vypočtených podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. jako součin dnů bez pojištění (v případě prvého nároku 64 dnů; v případě druhého nároku 105 dnů) a příslušné denní sazby (, částka, ); a dále z nákladů, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na dva příspěvky (tj. v souvislosti se zaslanými výzvami a upomínkami), ve výši dvakrát po , částka, dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tj. náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v úhrnné výši , částka, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z částky , částka, , tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne , datum, do zaplacení a úrok z prodlení z částky , částka, , tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne , datum, , oba ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.