13 C 11/2020

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, nar. Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, zastoupena Jméno Zástupce A, advokátem, sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, 140 00 Praha 4 proti žalovaným: 1) Obec Zvole, IČO 00241890, sídlem J. Štulíka 56, 252 45 Zvole zastoupen Jméno Zástupce B, advokátem sídlem Zborovská 49, 150 00 Praha 5 2) Jméno advokáta, nar. Datum narození advokáta, bytem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovité věci,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že žalovaný 2) je vlastníkem pozemku parc. č. 61/17 v katastrálním území adresa, který vznikl sloučením dílu „a“ odděleného od pozemku parc. č. st. 50 a dílu „b“ odděleného od pozemku parc. č. 61/16, vše v katastrálním území adresa, na základě geometrického plánu vyhotoveného Brokeš – jméno FO zeměměřičská kancelář s.r.o. se sídlem adresa, číslo plánu 1184 – 127/2012, ověřeného tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem 96/2012 a odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm adresa – západ, tituly před jménem jméno FO dne datum pod č.j. 1870/2012, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupce žalovaného 1) do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala určení, že žalovaný 2) je vlastníkem pozemku parc. č. 61/17 v katastrálním území adresa, který vznikl sloučením dílu „a“ odděleného od pozemku parc. č. st. 50 a dílu „b“ odděleného od pozemku parc. č. 61/16, vše v katastrálním území adresa, na základě geometrického plánu vyhotoveného právnická osoba se sídlem adresa, číslo plánu 1184-127/2012 ověřeného tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem 96/2012 a odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm adresa - západ, tituly před jménem jméno FO dne datum pod č.j. 1870/2012 (dále i jen: „předmětný pozemek“, výše uvedené díly „a“ a „b“ někdy i jen jako: „sporný díl A“ a „sporný díl B“), přičemž žalobu odůvodnila následovně. Žalobkyně se v minulosti v jiném soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. spisová značka domáhala určení, že je vlastnicí předmětného pozemku, jelikož k němu nabyla vlastnické právo vydržením, protože se domnívala, že spolu s koupí sousedního pozemku parc. č. st. 54, v k.ú. adresa (dále jen: „pozemek parc. č. st. 54“) od žalovaného 2) koupila rovněž i pozemek předmětný, který je a byl ke kupovanému pozemku připlocený. Tato žaloba byla však pravomocně zamítnuta, jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla předmětný pozemek vydržet již jen z toho důvodu, že v jejím případě dosud neuběhla potřebná 10 letá vydržecí lhůta. Soud však výslovně připustil variantu, že by předmětný pozemek mohl vydržet žalovaný 2). Žalobkyně se tedy domáhá určení, že žalovaný 2) je vlastníkem předmětného pozemku, jelikož toto právo nabyl vydržením, neboť předmětný pozemek byl historicky připlocen k pozemku parc. č. st. 54, a to již prakticky od počátku 20. století. Žalovaný 2) byl pak při nabytí pozemku parc. č. st. 54 od paní jméno FO (a to jak při uzavření darovací smlouvy, tak při návrhu na vklad) v dobré víře, že nabývá i předmětný pozemek, který tvořil s pozemkem parc. č. st. 54 jeden oplocený celek. Jinak řečeno, žalovaný 2) byl v dobré víře, že parc. č. st. 54 zahrnuje i předmětný pozemek. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak žalobkyně dovozuje z toho, že uzavřela v červnu 2016 se žalovaným 2) smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem je závazek žalovaného 2) jako budoucího prodávajícího uzavřít se žalobkyní jako budoucí kupující na výzvu kteréhokoliv z nich do jednoho měsíce kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převedení předmětného pozemku, a to pakliže vyjde najevo, že žalovaný 2) je jeho vlastníkem.

2. Žalovaný 1) se k žalobě vyjádřil tak, že ji neuznává, přičemž své vyjádření odůvodnil následovně. Žaloba není důvodná, jelikož žalobkyně ani neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva dovozuje žalobkyně pouze z toho, že s žalovaným 2) údajně uzavřela ohledně předmětného pozemku smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Existenci této smlouvy žalobkyně pak navíc žalobkyně ani neprokazuje. Následně žalovaný 1) k této smlouvě uvedl, že se jeví nekompletní a není v ní ani přesně vymezen obsah budoucí smlouvy, není ani datována. Jiná tvrzení na podporu existence svého naléhavého právního zájmu žalobkyně neuvádí, a je proto třeba s ohledem na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobu zamítnout. Navíc je třeba uvést, že žalovaný 2) a ani jeho právní předchůdkyně nemohli být nikdy v dobré víře, že pozemek parc. č. st. 54 zahrnuje i předmětný pozemek. Jak uvedl zdejší soud v odůvodnění rozsudku ve věci vedené pod sp.zn. sp. zn. spisová značka: sporný díl A má tloušťku 3,5 m, a především pozemek parc. č. st. 54 se sporným dílem A má zcela jiný tvar než bez tohoto dílu … … neboť tento tvar je dobře rozpoznatelný vzhledem k poloze budov na pozemku, případně nacházejících se v jeho blízkosti“. Z tohoto závěru soudu tedy jednoznačně vyplývá, že žádný vlastník pozemku parc. č. st. 54, i kdyby držel předmětný pozemek, nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jeho vlastníkem. Nelze tedy ani souhlasit s tvrzením žalobkyně, že soud v citovaném rozsudku výslovně připustil možnost, že žalovaný 2) předmětný pozemek vydržel. Soud pouze při odůvodnění, proč zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování, uvedl, že není potřeba provádět dokazování k tomu, zda žalobkyně, žalovaný 2) nebo jeho právní předchůdkyně byli či nebyli v dobré víře, protože ať by toto dokazování dopadlo jakkoliv, vždy by bylo nutno tehdejší žalobu zamítnout.

3. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil, avšak až podáním ze dne datum učiněným po koncentraci řízení. Ve vyjádření k věci samé uvedl, že pozemek parc. č. st. 54 neprodal žalobkyni on, nýbrž insolvenční správce. Je pravdou, že předmětný pozemek byl vždy připlocen k pozemku parc. č. st.

54. Plot byl však částečně na obecním pozemku, což věděla i matka žalovaného 2). Žalovaný 2) podepsal se žalobkyní smlouvu, že až žalobkyně vyhraje spor s obcí, se kterou se hodlá soudit o to, že předmětný pozemek je žalovaného 2), že jí žalovaný 2) předmětný pozemek prodá za částku asi částka. Žalovaný sice moc nevěřil, že by žalobkyně spor vyhrála, protože je jasné, že pozemek v dřívějším vlastnictví rodiny žalovaného 2) musí být přeplocený, avšak peníze by se mu hodily. Nevěděl však, že bude veden jako žalovaný. právnická osoba replice žalobkyně uvedla, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR není třeba pro platnost smlouvy o smlouvě budoucí, aby byl v ní přesně vymezen obsah budoucí smlouvy, a ani uvedení data na smlouvě o smlouvě budoucí kupní není podstatnou náležitostí dané smlouvy.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice pozemku parc. č. st. 54 a rovněž že jí skutečně i je.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že dohoda označená jako kupní smlouva ze dne datum mezi žalobkyní a insolvenčním správcem, kterou žalobkyně jako kupující nabyla od žalovaného 2) pozemek parc. č. st. 54, byla uzavřena.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí č. LV 10001 soud zjistil, že žalovaný 1) je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník celého pozemku parc. č. st. 50 i celého pozemku parc. č. 61/16, oba v k.ú. adresa.

8. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemku parc. č. st. 50, a pozemku parc. č. 61/16, kromě sporných dílů A a B (u kterých je otázka vlastnictví sporná).

9. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem dále zjištěno, že k datu datum (tedy k datu uzavření kupní smlouvy s insolvenčním správcem, kterou žalobkyně nabyla pozemek parc. č. st. 54) byl předmětný pozemek připlocen k pozemku parc. č. st. 54, a dále že je takto připlocen (minimálně) od tohoto data až do současnosti.

10. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že do roku 2011 na pozemku parc. č. st. 54 bydlela (minimálně) matka žalovaného 2).

11. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný 2) byl zapsán jako vlastník pozemku parc. č. st. 54 od datum, a to na základě darovací smlouvy ze dne datum, a dále že před tímto datem byla zapsána jako jeho vlastník paní jméno FO, a to od roku 1975.

12. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že darovací smlouva ze dne datum byla skutečně uzavřena.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí dokazujícího stav k datu datum bylo soudem zjištěno, že k tomuto datu datum bylo u pozemku parc. č. st. 54 zapsáno, že má výměru 330 m², že jeho vlastníkem je žalovaný 2) a zejména, že žalovaný 2) nabyl vlastnické právo na základě smlouvy darovací ze dne datum, přičemž právní účinky vkladu jeho vlastnického práva nastaly ke dni datum.

14. Z kupní smlouvy ze dne datum bylo soudem zjištěno, že tohoto dne uzavřela žalobkyně jako kupující s insolvenčním správcem tituly před jménem jméno FO prodávajícím nemovitou věc dlužníka jméno FO, tedy žalovaného 2), jako prodávajícím, dohodu označenou jako kupní smlouva, ve které se dohodli, že insolvenční správce prodává, na základě uděleného souhlasu zajištěných věřitelů, mimo dražbu kupující, tedy žalobkyni, pozemek parc. č. st. 54 a budovu č. p. 46 nacházející se na pozemku parc. č. st. 54, a to za sjednanou celkovou kupní cenu částka.

15. Z originálu listiny označené jako smlouva o smlouvě budoucí kupní a z kopie stran 1, 2 a 3 této listiny soud zjistil, že neuvedeného dne uzavřela žalobkyně jako budoucí kupující se žalovaným 2) jako budoucím prodávajícím dohodu, ve které jednak konstatují, že předmětný pozemek je připlocen k pozemku parc. č. hodnota, v k.ú. adresa (zde lze pro úplnost uvést, že neuvedení údaje, že jde o pozemek stavební je evidentně pouze písařskou chybou), který žalobkyně nabyla kupní smlouvou od žalovaného 2), z čehož se strany domnívají, že byl kupní smlouvou převeden i předmětný pozemek, a proto je žalobkyně již jeho vlastnicí, a ve které se dále zejména dohodli, že se zavazují uzavřít na výzvu kterékoliv z nich do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, ze kterého bude najisto vyplývat, že budoucí prodávající (tedy žalovaný 2) je výlučným vlastníkem sporného dílu A a sporného dílu B (tedy předmětného pozemku, viz odst. 1 rozsudku), nebo kterékoliv z nich samostatně, nebo části kteréhokoliv z těchto dílů, tedy že tyto nenabyla budoucí kupující na základě kupní smlouvy z datum, nejpozději do datum, níže uvedenou kupní smlouvu (zde je odkaz na čl. III. této dohody). Dále se strany dohodly, že v případě, že by po dobu účinnosti této smlouvy vyšlo najevo, že budoucí prodávající je výlučným vlastníkem toliko dílu „a“ nebo dílu „b“, případně jakékoliv částí těchto dílů, bude níže uvedená budoucí kupní smlouva (zde je opět odkaz na čl. III. této dohody) doplněna a upravena tak, aby údaje zde obsažené ve vztahu k předmětu této smlouvy odpovídaly skutečnému vlastnictví budoucího prodávajícího, a to co do geodetického určení a výměry převáděného pozemku s tím, že kupní cena za takto prodávaný předmět převodu bude vždy vycházet z částky částka za m2 převáděného pozemku. Dále soud zjistil, že je v této dohodě předmětný pozemek podrobně specifikován tak, jak je uvedeno v odst. 1 rozsudku (kromě výše zmíněné písařské chyby), a dále, že je podepsána na straně 3 v čl. III. žalobkyní u kolonky kupující a žalovaným 2) u kolonky prodávající, tedy již na začátku samotného textu budoucí kupní smlouvy.

16. Z originálu listiny označené jako smlouva o smlouvě budoucí kupní soud dále zjistil, že v samotném textu dohodou předpokládané budoucí kupní smlouvy, který podle této založené listiny pokračuje na straně 4 a 5 listiny je uvedeno, že žalovaný 2) prodává předmětný pozemek žalobkyni za částku částka (k tomu více viz zejména odst. 55 rozsudku).

17. Z rozsudku Okresního soudu adresa - západ č.j. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že tímto rozsudkem tento soud rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, že je vlastníkem předmětného pozemku, přičemž v odůvodnění mimo jiné zejména uvedl, že žalobkyně nikdy nemohla předmětný pozemek vydržet, neboť se jeho držby chopila až v roce 2012, a tudíž nemohla uplynout potřebná desetiletá lhůta, přičemž ani v projednávané věci nebylo možné započítat do této lhůty lhůtu, po kterou držel předmětný pozemek její právní předchůdce, jelikož kdyby ten byl v dobré víře, což by bylo třeba, aby mohla být obecně jeho držba započítána, již by sám nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku vydržením, a z tohoto důvodu by tedy již nebylo možné dobu, po kterou on držel předmětný pozemek, započítat do lhůty potřebné pro vydržení předmětného pozemku žalobkyní.

18. Z geometrického plánu Brokeš-jméno FO soud zjistil vzájemnou polohu pozemků parc. č. st. 54, pozemku parc. č. st. 50 a pozemku parc. č. 61/16, oba v k. ú. adresa a tvar a polohu sporných dílů A a B, které jsou následující:

19. Z originálu zaměřovacího plánu Brokeš-jméno FO soud zjistil, že sporný díl A má rozměry 27 m², sporný díl B 23 m². Rovněž pak, že pozemek parc. č. st. 54 má změřenou plochu pozemku 302 m².

20. Z čestného prohlášení jméno FO ze dne datum soud zjistil, že žalovaný podepsal dne datum čestné prohlášení, ve kterém prohlásil, že mimo jiné čestně prohlašuje, že na základě darovací smlouvy ze dne datum nabyl od své sestry, paní jméno FO, vlastnické právo k domu č. p. 46 na stavební parcele č. hodnota, a dále pozemek parc. č. st. 54, dále, že po celou dobu jeho vlastnictví těchto nemovitých věcí byl stavební pozemek parc. č. st. 54 užíván jím, jakožto vlastníkem, v zaplocených hranicích, tak jak jsou tyto zaploceny doposud. Dále, že toto zaplocení existovalo již předtím, než tu celou stavební parcelu získal darem a rovněž, že po celou dobu jeho vlastnictví pozemku parc. č. st. 54 jeho vlastnické právo k této pozemkové parcele, v jím užívaných hranicích, tedy včetně sporného dílu A a B, nikdo nezpochybňoval, ani toto užívání neomezoval. Dále, že mu nikdy nebylo známo, že by sporné díly A a B měly být součástí jiných pozemkových parcel. Dále soud zjistil, že v prohlášení je přímo i odkazováno na geometrický plán uvedený v odst. 18. rozsudku.

21. Z čestného prohlášení jméno FO ze dne datum soud zjistil, že tohoto dne podepsala paní jméno FO čestné prohlášení o v podstatě totožném znění, jako je znění čestného prohlášení uvedeného v předchozím odstavci s tím rozdílem, že paní jméno FO čestně prohlásila, že vlastnické právo nabyla na základě kupní smlouvy ze dne datum, a že zaplocení pozemku parc. č. st. 54 v jeho současných hranicích existuje již z doby předtím, než parcelu koupila od paní jméno FO, roz. jméno FO.

22. Z čestného prohlášení jméno FO ze dne datum soud zjistil, že tohoto dne podepsal žalovaný 2) prohlášení, ve kterém prohlásil, že nemovitost, zastavěnou plochu a nádvoří č. p. 46 a pozemek parc. č. st. 54 užíval a byl jeho vlastníkem se zřetelem ke všem okolnostem a v dobré víře o tom, že mu nemovitost patřila a že byl jejím oprávněným držitelem (zde je poznámka pod čarou: „např. § 134 a násl. zákona č. 40/1964 sb., občanský zákoník) až do doby prodeje nemovitosti (datum).

23. Z čestného prohlášení jméno FO ze dne datum soud zjistil, že dne datum žalovaný 2) prohlásil, že jako předchozí vlastník pozemku parc. č. st. 54 prohlašuje a zaručuje, že pozemek parc. č. st. 54 nabýval a také prodával v hranicích vymezených stávajícím oplocením.

24. Již na tomto místě ke všem čestným prohlášením soud uvádí, že ty mají v občanském soudním řízení sporném pouze minimální důkazní hodnotu, protože by takovýmito prohlášeními neměly být nahrazovány výslechy svědků či výslechy účastníků řízení, jelikož by to bylo v rozporu s principem přímosti a ústnosti soudního řízení. Ohledně konkrétních výše uvedených čestných prohlášení je pak třeba uvést, že i jen ze samotného jejich textu je naprosto evidentní, že jejich text nesepsaly (minimálně samy) osoby, které je podepsaly, nýbrž strana žalující (popřípadě, že se na jejich textu rozhodující mírou podílela), jelikož jsou všechna tato prohlášení napsána extrémně konkrétně, a to například i s velmi přesným a podrobným odkazem na geometrický plán, který si nechala vypracovat strana žalující (viz čestné prohlášení jméno FO ze dne datum v odst. 20 rozsudku i čestné prohlášení jméno FO ze dne datum v odst. 21 rozsudku), případně je v nich uvedena přesná právní terminologie, a to včetně poznámky pod čarou obsahující odkaz na konkrétní ustanovení právního předpisu (viz čestné prohlášení jméno FO ze dne datum v odst. 22 rozsudku). Text prohlášení jméno FO a prohlášení žalovaného 2) ze dne datum je pak v podstatě skoro totožný (viz odst. 20 a 21 rozsudku). Z těchto důvodů proto soud z čestných prohlášení ve výsledku neučinil žádné skutkové zjištění relevantní pro rozhodnutí věci samé.

25. Z listiny označené jako ohlašovací arch č. hodnota z roku 1893 soud zjistil, jak jsou v této listině zakresleny tvar a poloha pozemku parc. č. st. 54 a 50 v k. ú. adresa, přičemž zjistil, že jde o následující polohu a tvar:

26. Ze smlouvy trhové soud zjistil, že touto dohodou z datum prodala žalovaná 1) část svého pozemku v k. ú. adresa o výměře 164 m² jméno FO a jeho manželce, přičemž součástí této trhové smlouvy je i situační nákres uvedený v dalším odstavci.

27. Ze situačního nákresu pak soud zjistil, že tento situační nákres zachycuje část pozemku parc. č. hodnota ve adresa, prodávanou dohodou uvedenou v předchozím odstavci, která se proměnila v pozemek parc. č. st. 54 o tehdejší výměře 164 m², přičemž z tohoto situačního nákresu soud rovněž i zjistil, jak zhruba (vzhledem k drobnosti tohoto plánku) vypadalo umístění tohoto pozemku a pozemků okolních, které bylo následovné.

28. Ze situačního plánu z roku 1911 soud zjistil, jak v tomto situačním plánu z tohoto roku vypadal tvar a poloha pozemku parc. č. st. 54 a parc. č. st. 50 v k. ú. adresa, přičemž zjistil, že tomu bylo následovně:

29. Z listiny označené jako smlouva trhová bylo soudem zjištěno, že v roce 1913 uzavřel žalovaný 1) jako prodávající, s manželi adresa jméno FO dohodu označenou jako smlouva trhová, kterou jim prodal část pozemku parc. č. 61/1 v k. ú. adresa.

30. Z mapového podkladu ze spisu spisová značka soud zjistil, že jde o mapu předmětné lokality z roku 1936, ze které soud zjistil tvar a polohu pozemků parc. č. st. 54 a parc. č. st. 50 v k. ú. adresa, zakreslenou v této mapě s tím, že ta je následující:

31. Z trhové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že tohoto dne byla uzavřena, mimo jiné mezi žalovaným 1) a panem jméno FO, dohoda, kterou obec prodala panu jméno FO pozemek o rozměrech 4 m² v k. ú. adresa.

32. Ze zápisu pozemkové knihy vložka 104 bylo soudem zjištěno, že v této pozemkové knize jsou u pozemku parc. č. st. 54 uvedeny následující zápisy: - zápis z datum o smlouvě trhové ze dne datum, kterou došlo k prodeji části pozemku ve vlastnictví žalovaného 1) o výměře 164 m², která se stála nově pozemkem parc. č. st. 54 v k. ú. adresa, manželům jméno FO. - zápis z datum o ohlašovacím listu č. hodnota, kterým bylo opraveno zobrazení pozemku parc. č. st. 54. - zápis z datum o smlouvě trhové z datum a dalších souvisejících listinách, podle kterých v těchto listinách označená část pastviny parc. č. 61/1 v k. ú. adresa splyne s pozemkem parc. č. st. 54. - zápis z datum podle ohlašovacího listu č. 26/36, který poznamenává, že byla nově upravena hranice pozemku parc. č. st. 54 - zápis z datum o skutečnosti, že se část pozemku parc. č. 61/11 k. ú. adresa o výměře 4 m² připojuje k pozemku parc. č. st. 54.

33. Z notářského zápisu zjistil, že v roce 1975 uzavřela paní jméno FO a paní jméno FO dohodu označenou jako kupní smlouva, kterou se strany smlouvy dohodly, že paní jméno FO prodává paní jméno FO rodinný dům č. p. 46 ve adresa s pozemkem parc. č. st. 54 za kupní cenu ve výši 26 128 Kčs.

34. Z listiny místního Národního výboru soud zjistil, že dne datum bylo místnímu Národnímu výboru sděleno Státním notářstvím adresa - západ, že byl registrován převod rodinného domku č. p. 46 ve adresa s pozemky a že novým vlastníkem je paní jméno FO.

35. Z oceňovací listiny soud zjistil, že oplocení na předmětném pozemku bylo obnoveno roku 1972 plotem na betonové podezdívce, přičemž jde o pletivo v rámech upevněné na ocelových trubkách.

36. Z fotografií v přílohových deskách bylo zjištěno, že plot mezi sporným dílem A a zbytkem pozemku parc. č. st. 50 je tvořen podezdívkou a na ní navazujícím pletivem drženým trubkami, přičemž je rovněž zcela evidentní, že jde již o oplocení značného stáří.

37. Z fotografií soud potvrdil skutečnosti uvedené v předchozím odstavci.

38. Z listiny označené jako znalecký posudek soud zjistil, že součástí rodinného domu č. p. 46 v k. ú. adresa byly k datu datum i rozvody vody a kanalizace.

39. Z originálu listin označených jako pracovní výtisk geometrického plánu soud zjistil, že vodovod pro dům č. p. 46 na pozemku parc. č. st. 54 vede nejen přes tento pozemek, nýbrž i přes sporný díl A.

40. Z originálu listiny označené jako souhrnná technická zpráva - přípojka splaškové kanalizace a vodovodu soud pak jednak potvrdil skutečnost uvedenou v předchozím odstavci, a jednak zjistil, že i kanalizace pro dům č. p. 46 na pozemku parc. č. st. 54 vede nejen přes tento pozemek, nýbrž i přes sporný díl A.

41. Z vyjádření společnosti právnická osoba s přílohou bylo soudem potvrzeno vedení vodovodu uvedené v předchozím odstavci.

42. Z fotografie bylo soudem zjištěno, jaká je fyzická poloha jednotlivých budov na pozemcích parc. č. st. 54 a parc. č. st. 50 v k. ú. adresa a i nového plotu nacházejícího se na hranici sporného dílu A, přičemž tato poloha je následující:

43. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo soudem zjištěno, že žalovaný dva byl od datum do datum držitelem živnostenského oprávnění s odborným předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování a od datum do datum s předmětem podnikání inženýrská činnost ve stavebnictví a od datum do datum i s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

44. Z rozhodnutí zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne datum bylo soudem zjištěno, že tímto rozhodnutím tento orgán rozhodl tak, že zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí právnická osoba pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště adresa - západ ze dne datum a toto rozhodnutí potvrdil, přičemž tento právnická osoba tímto prvostupňovým rozhodnutím mimo jiné rozhodl tak, že hranice mezi parcelou parc. č. st. 54 na straně jedné a parcelou parc. č. st. 50 v k. ú. adresa na straně druhé bude i nadále zobrazena v digitální katastrální mapě podle výsledku obnovy katastrálního operátu, jejíž platnost byla vyhlášena dle datum. Dále katastrální úřad prvostupňovým rozhodnutím mimo jiné rozhodl tak, že zamítl námitku žalobkyně proti zobrazení hranic mezi těmito dvěma pozemky. V odůvodnění pak mimo jiné Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze uvedl, že z jednotlivých podání odvolatelky je zřejmé, že dle jejího názoru je hranice pozemku parc. č. st. 54 společná s pozemkem parc. č. st. 50 v rozporu s náčrtem z roku 1936, neboť podle jejího názoru vzdálenost severovýchodní zdi budovy „kůlna“ a jihozápadního rohu nádvoří parc. č. st. 50 je 5 m a ne menší, jak vykazuje digitální katastrální mapa. S tím však Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Praze nemůže souhlasit, jelikož v náčrtu z roku 1936, ve kterém byla kůlna prvotně zaměřena, tato vzdálenost uvedena není, přičemž tento náčrt není vyhotoven v žádném určitém měřítku a jedná se pouze o schématické znázornění situace s některými doplněnými měřenými hodnotami a jakékoliv z tohoto návrhu odměřené vzdálenosti nejsou věrohodné a lze vycházet pouze z měřených hodnot v náčrtu zaznamenaných, čehož je důkazem i porovnání šířky a délky kůlny odměřené z náčrtu z roku 1936 s měřenými hodnotami v tomto náčrtu uvedenými, neboť nejsou ve vzájemném poměru.

45. Z výslechu svědkyně jméno FO soud zjistil, že svědkyně je sestrou žalovaného 2). Dále soud zjistil, že svědkyně v obci bydlela od narození, a to na adrese adresa, což je adresa předmětných nemovitých věcí. Předtím tam bydlela její maminka. Nejdříve tam bydleli v pronájmu, pak nemovitosti maminka odkoupila a nechala je napsat rovnou na svědkyni, aby se to pak nemuselo řešit. V té době byl žalovaný 2) na vojně. Předmětný dvorek byl oplocen tak, že zepředu byl takový dřevěný plot s vrátky, z boku byla malá zídka a pletivo. Plot s tím pletivem, který svědkyně ztotožnila jako plot na fotografiích uvedených v odst. 36 rozsudku, tam byl takto vždy, co si svědkyně pamatuje. Žalovaný 2) následně místo toho předního dřevěného plotu dal také pletivo, boční plot se zídkou ten nechali, ten tam byl pořád stejný. V těchto nemovitostech bydlela svědkyně asi do roku 1985, pak se odstěhovala do domu po tatínkovi, také ve adresa, ale na jiné adrese. Maminka tam bydlela dál, a to až do doby než si ji vzal žalovaný 2) k sobě. Nikdo jiný tam s ní nebydlel. K žalovanému 2) se pak nemovitost dostala tak, že slíbil svědkyni, že jí udělá střechu na jejím domě, a domluvili se, že svědkyně mu za to převede předmětné nemovité věci. Dále soud zjistil, že se svědkyně nikdy nedozvěděla jakékoliv informace, ze kterých by mělo vyplývat, že celý dvorek nebyl jejich rodiny. Nikdo nic takového neříkal. Dále bylo soudem zjištěno, že čestné prohlášení uvedené v odst. 21 rozsudku svědkyni přinesl podepsat žalovaný 2), svědkyně jej nečetla a něco podepsala. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako hodnověrnou. Výpověď byla velmi spontánní a rovněž nebyla v rozporu se žádným v řízení provedeným důkazem. Nebyla pak ani v rozporu s výslechem žalovaného 2), a to ani co se týče onoho upozornění obce (viz odst. 46 rozsudku), jelikož se soudu jeví naprosto uvěřitelným, že o daném upozornění věděl pouze žalovaný 2) (a jeho a svědkynina matka), a nikoliv i svědkyně jméno FO (což ostatně i žalovaný 2) sám uvedl) a že svědkyně ani neměla povědomí, že takovéto upozornění bylo známo i její matce. Soud proto z těchto důvodu učinil z výpovědi svědkyně shora uvedená zjištění (více viz právě odst. 46 rozsudku).

46. Z výslechu žalovaného 2) bylo soudem zjištěno, že žalovaný 2) byl v minulosti starostu obce - žalovaného 1). Dále soud zjistil, že žalovaný 2) si pamatuje, že dvorek byl vždy oplocen tak, jak byl oplocen i následně. Když dané nemovitosti vlastnila ještě starší sestra žalovaného 2), tak rodina žalovaného 2) nějak plot předělávala. Žalovaný 2) nedokáže říci, zda část pozemku patřila někomu jinému. Žalovaný 2) nevěděl, že tam je něco přeploceno. Někdo jim kdysi z obce říkal, že to mají přeploceno, ale pak již se to neřešilo, plot se neposouval. To bylo těsně poté, kdy nemovitosti kupovala maminka žalovaného 2). Před touto koupí sice rodina žalovaného 2) včetně žalovaného 2) v nemovitostech bydlela, avšak vlastnila je jeho starší sestra. Po té, co nemovitosti od starší sestry oficiálně koupila maminka žalovaného 2), někdy před zhruba 50 lety, tam toto někdo říkal ze strany obce. Pak to však rodina žalovaného 2) neřešila, tohle bylo na obcích běžné, že takhle něco přesahovalo na jiné pozemky. Od té doby se to nějak vůbec neřešilo. Upozornění ze strany obce padlo v nějakém sousedském rozhovoru, byla u toho přítomna maminka žalovaného 2) a žalovaný 2). Nikomu jinému v rodině to však žalovaný 2) neříkal. Při dané sousedské rozpravě nebylo řečeno, jak přesně je pozemek přeplocen. Žalovaný 2) tedy nevěděl přesně, které části se to týká, věděl ale, že se to musí týkat toho „předku“, protože ten „zadek“, to by muselo být souseda, a to tak nebylo. Žalovaný 2) se domníval, že se jedná jen o část toho dvorku. Nevěděl ale přesně, o jakou část toho dvorku mělo jít. Dále soud zjistil, že žalovaný 2) podnikal ve stavařině. Dále že prostor pozemku (dvorek) byl celý oplocen a že kanalizaci do předmětné nemovitosti dělal žalovaný 2). Kanalizace je vedena v té části, kde je ten sporný bod. Kanalizace se vedla od místa, kde končí obecní kanalizace. V době, když žalovaný 2) dělal tu kanalizaci, tak za ním nikdo z obce (žalovaného 1) nepřišel, že by třeba potřeboval svolení. V té době byl starostou obce žalovaný 2). Dále soud zjistil, že v předmětné nemovitosti bydlela maminka žalovaného 2), pak když již byla nemohoucí ji žalovaný 2) odvezl k sobě. Bylo to někdy kolem roku 2010, avšak přesný rok si žalovaný 2) nepamatuje. Soud hodnotí výpověď žalovaného 2) jako hodnověrnou. Soud si je samozřejmě vědom, že jde o výpověď účastníka řízení, ke které je třeba vždy v občanském soudním řízení sporném přistupovat obezřetně. V daném případě však žalovaný 2) vypovídal velmi spontánně, což se možná i poněkud paradoxně projevovalo i v určité chaotičnosti výpovědi, která však podle přesvědčení soudu je dána osobou žalovaného 2), který je zcela evidentně laikem ne zcela se orientujícím v dané problematice. Z tohoto pohledu se tudíž i právě zmíněná „chaotičnost“ výpovědi jevila soudu jako okolnost svědčící ve prospěch její hodnověrnosti. Rovněž tak je třeba zdůraznit, že v projednávané věci, by se v případě neúspěchu ve věci strany žalované žalovaný 2) „stal“ vlastníkem předmětného pozemku, za který mu již bylo dokonce žalobkyní přislíbeno uhradit částku částka (viz odst. 15 a 19 rozsudku), a proto měl žalovaný 2) paradoxně v projednávané věci spíše v tomto smyslu zájem na úspěchu žalobkyně, a nikoliv na úspěchu strany žalované, na které procesně stál. I z tohoto pohledu se tak jeho výpověď jeví velmi hodnověrnou. Konečně pak jeho výpověď nebyla ani v rozporu s výpovědí svědkyně jméno FO, jelikož se soudu jeví naprosto uvěřitelným, že o výše uvedeném upozornění věděl pouze žalovaný 2), a nikoliv i svědkyně jméno FO, přičemž ostatně i žalovaný 2) sám uvedl, že u onoho upozornění byla přítomna pouze jeho matka a on. K rozporu této výpovědi s výše uvedenými čestnými prohlášeními je pak třeba uvést, že tento rozpor z pohledu soudu nijak významně věrohodnost výpovědi žalovaného 2) nenarušil, jelikož je naprosto evidentní, že autorem textu těchto prohlášení nebyl sám žalovaný 2), nýbrž strana žalující (popřípadě, že se na jejich textu rozhodující mírou podílela), což je zřejmé již ze samotného textu těchto prohlášení, které jsou napsány extrémně konkrétně, a to například i s velmi přesným a podrobným odkazem na geometrický plán, který si nechala vypracovat strana žalující (viz čestné prohlášení jméno FO ze dne datum v odst. 20 rozsudku), případně je v nich uvedena přesná právní terminologie, a to včetně poznámky pod čarou obsahující odkaz na konkrétní ustanovení právního předpisu (viz čestné prohlášení jméno FO ze dne datum v odst. 22 rozsudku). Znění prohlášení jméno FO a prohlášení žalovaného 2) ze dne datum jsou pak v podstatě skoro totožná (viz odst. 20 a 21 rozsudku). Soud proto ze všech právě uvedených důvodu učinil z výpovědi žalovaného 2) shora uvedená zjištění.

47. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování místním šetřením k prokázání stáří plotu, jelikož jeho provedení nebylo potřebné pro rozhodnutí soudu, protože stáří plotu bylo již prokázáno jinými v řízení provedenými důkazy (viz odst. 51 rozsudku).

48. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místě uvádí a shrnuje v částech nejdůležitějších pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně rozvedená zjištění:

49. Žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice pozemku parc. č. st. 54, a to na základě dohody ze dne datum. Tuto dohodu označenou jako kupní smlouva uzavřela žalobkyně jako kupující s insolvenčním správcem tituly před jménem jméno FO prodávajícím nemovitou věc dlužníka - žalovaného 2), jako prodávajícím, přičemž se v ní její strany dohodly, že insolvenční správce prodává, na základě uděleného souhlasu zajištěných věřitelů, mimo dražbu žalobkyni, pozemek parc. č. st. 54 a budovu č. p. 46 nacházející se na pozemku parc. č. st. 54, a to za sjednanou celkovou kupní cenu částka. Žalovaný 2) byl přitom zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. č. st. 54 od datum, a to na základě smlouvy darovací ze dne datum s tím, že právní účinky vkladu jeho vlastnického práva nastaly ke dni datum. Před výše uvedeným datem byla zapsána jako vlastník pozemku parc. č. st. 54 paní jméno FO, a to od roku 1975. Žalovaný 1) je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník celého pozemku parc. č. st. 50 i celého pozemku parc. č. 61/16, oba v k.ú. adresa. Vzájemná poloha pozemků parc. č. st. 54, pozemku parc. č. st. 50 a pozemku parc. č. 61/16, oba v k. ú. adresa a rovněž tvar a poloha sporných dílů A a B jsou pak zobrazeny v odst. 18 rozsudku, na který zde soud odkazuje. Sporný díl A má rozměry 27 m², sporný díl B 23 m².

50. Neuvedeného dne pak uzavřela žalobkyně jako budoucí kupující se žalovaným 2) jako budoucím prodávajícím dohodu označenou jako smlouva o smlouvě budoucí kupní, ve které jednak konstatují, že předmětný pozemek je připlocen k pozemku parc. č. hodnota, v k.ú. adresa (zde lze zopakovat, že neuvedení údaje, že jde o pozemek stavební je evidentně pouze písařskou chybou), který žalobkyně nabyla kupní smlouvou od žalovaného 2), z čehož se strany domnívají, že byl kupní smlouvou převeden i předmětný pozemek, a proto je žalobkyně již jeho vlastnicí a ve které se dále zejména dohodli, že se zavazují uzavřít na výzvu kterékoliv z nich do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, ze kterého bude najisto vyplývat, že budoucí prodávající (tedy žalovaný 2) je výlučným vlastníkem sporného dílu A a sporného dílu B, nebo kterékoliv z nich samostatně, nebo části kteréhokoliv z těchto dílů, tedy že tyto nenabyla budoucí kupující na základě kupní smlouvy z datum, nejpozději do datum, níže uvedenou kupní smlouvu (zde je odkaz na čl. III. této dohody). Dále se strany dohodly, že v případě, že by po dobu účinnosti této smlouvy vyšlo najevo, že budoucí prodávající je výlučným vlastníkem toliko sporného dílu A nebo sporného dílu B, případně jakékoliv částí těchto dílů, bude níže uvedená budoucí kupní smlouva (zde je opět odkaz na čl. III. této dohody) doplněna a upravena tak, aby údaje zde obsažené ve vztahu k předmětu této smlouvy odpovídaly skutečnému vlastnictví budoucího prodávajícího, a to co do geodetického určení a výměry převáděného pozemku s tím, že kupní cena za takto prodávaný předmět převodu bude vždy vycházet z částky částka za m2 převáděného pozemku. V této dohodě je předmětný pozemek tvořený spornými díly A a B podrobně specifikován tak, jak je uvedeno v odst. 1 rozsudku (kromě výše zmíněné písařské chyby). Dohoda je podepsána na straně 3 v čl. III. žalobkyní u kolonky kupující a žalovaným 2) u kolonky prodávající, tedy již na začátku samotného textu budoucí kupní smlouvy.

51. Předmětný dvorek byl v minulosti oplocen tak, že zepředu (na hranici sporného dílu B) byl dřevěný plot s vrátky, z boku (na hranici sporného dílu A) byla malá zídka a pletivo. Plot mezi sporným dílem A a zbytkem pozemku žalovaného 1) parc. č. st. 50 je i v současnosti tvořen podezdívkou a na ní navazujícím pletivem drženým trubkami, přičemž jde již o oplocení značného stáří. Toto oplocení bylo obnoveno roku 1972 právě uvedeným plotem na betonové podezdívce. Plot s výše uvedeným pletivem se zde nacházel po celou dobu, co si svědkyně jméno FO pamatuje. Žalovaný 2) následně místo předního dřevěného plotu dal také pletivo, boční plot se zídkou však zůstal pořád stejný. Plot se ani nijak neposouval. Z těchto vzájemně korespondujících zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru, že předmětný pozemek tvořený spornými díly A a B byl připlocen k pozemku parc. č. st. 54 minimálně od roku 1972 až do současnosti.

52. Fyzická poloha jednotlivých budov na pozemcích parc. č. st. 54 a parc. č. st. 50 v k. ú. adresa je pak zobrazena v odst. 42 rozsudku, na který zde soud odkazuje. Součástí rodinného domu č. p. 46 v k. ú. adresa jsou i rozvody vody a kanalizace, kterou vedou i přes sporný díl A. Kanalizaci do předmětné nemovitosti dělal žalovaný 2). Kanalizace se vedla od místa, kde končí obecní kanalizace. V době, když žalovaný 2) dělal kanalizaci, tak za ním nikdo z obce (žalovaného 1) nepřišel, že by například potřeboval svolení. V té době byl starostou obce žalovaný 2). Svědkyně jméno FO v obci adresa bydlela od narození, a to právě v domě č. p.

46. Předtím tam bydlela její maminka. Nejdříve tam bydleli v pronájmu, pak nemovitosti zhruba v roce 1972 maminka odkoupila, avšak nechala je napsat rovnou na svědkyni. V těchto nemovitostech bydlela svědkyně asi do roku 1985, pak se odstěhovala. Maminka tam bydlela dál, a to až do doby než si ji vzal žalovaný 2) k sobě, což bylo minimálně do roku 2011 (viz odst. 10 rozsudku). Nikdo jiný tam s ní nebydlel.

53. Svědkyně jméno FO se nikdy nedozvěděla jakékoliv informace, ze kterých by mělo vyplývat, že celý dvorek nebyl jejich rodiny. Žalovaný 2) nedokáže říci, zda část pozemku patřila někomu jinému. Žalovaný 2) nevěděl, že je zde něco přeploceno. Po té, co se nemovitosti koupily od starší sestry žalovaného 2) (což bylo v roce 1975, viz odst. 49 rozsudku) však někdo ze strany obce říkal, že rodina žalovaného 2) pozemek přeplocen má. Upozornění ze strany obce padlo v nějakém sousedském rozhovoru, byla u toho přítomna maminka žalovaného 2) a žalovaný 2). Nikomu jinému v rodině to však žalovaný 2) neříkal. Při dané sousedské rozpravě nebylo řečeno, jak přesně je pozemek přeplocen. Žalovaný 2) tedy nevěděl přesně, které části se to týká, věděl ale, že se to musí týkat toho „předku“, protože ten „zadek“, to by muselo být souseda (a nikoliv tedy obce - žalovaného 1), a to tak nebylo. Žalovaný 2) se tedy domníval, že se jedná o část toho dvorku. Nevěděl ale přesně, o jakou část toho dvorku mělo jít. Od té doby se to vůbec neřešilo.

54. Soud se nejprve v souladu s ust. § 80 o. s. ř. zabýval tím, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Po zvážení výše uvedeného pak dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě je. Jak již uvedl a uzavřel Krajský soud v Praze ve svém usnesení č.j. spisová značka ze dne datum, jehož závěry je soud vázán, žalobkyně má k dispozici uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí kupní (srov. ust. § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), která vymezuje dostatečně určitě předmět koupě i cenu, avšak podle vůle obou smluvních stran lze uzavřít kupní smlouvu až bude pravomocně určeno vlastnictví žalovaného 2) k tomuto předmětu koupě, nejpozději však ve lhůtě do datum, čímž je na straně žalobkyně nepochybně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného 2), neboť teprve po vydání rozhodnutí o vlastnictví budoucího prodávajícího, se stane závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní soudně vynutitelný.

55. Na tomto místě lze poznamenat, že soud je názoru (přičemž tento názor i odpovídá výše uvedenému závaznému právnímu názoru soudu odvolacího), že již strany 1 až 3 smlouvy o smlouvě budoucí (viz odst. 15 rozsudku) dostatečně určitě vymezují předmět koupě i cenu (částka za m2) a jde v tomto smyslu o smlouvu perfektní a platnou, a proto se již ani nebylo třeba zabývat tím, zda byly strany 4 a 5 této smlouvy o smlouvě budoucí (viz odst. 16 rozsudku) skutečně v době podepsání součástí podepisované listiny či nikoliv.

56. Soud se tedy s ohledem na výše uvedený závěr zabýval věcí samou v užším smyslu.

57. Ust. § 134 odst. 1 zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném do datum, dále jen „obč. zák.“), který je třeba aplikovat, a to v souladu s přechodnými ustanoveními obsaženými v o. z., zejména s ust. § 3028 odst. 2 o. z., jelikož jde o vznik (vlastnického) práva tvrzeně vzniklého před nabytím účinnosti o. z. (viz i níže odst. 60 rozsudku), stanoví, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

58. Ust. § 129 odst. 1 obč. zák. pak stanoví, že držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

59. Ust. § 130 odst. 1 obč. zák. pak stanoví, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

60. Soud na základě shora uvedeného prokázaného skutkového stavu dospěl přitom k závěru, že žalovaný 2) byl od datum, kdy nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 54 (viz odst. 49 rozsudku a srov. ust. § 133 odst. 2 obč. zák. a § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, dále i jen: „ZápPrNe“) nejméně do datum (avšak ve skutečnosti samozřejmě ještě déle, a to konkrétně do dne, ke kterému byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na provedení zápisu vlastnického práva žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne datum, viz opět odst. 49 rozsudku a srov. opět ust. § 133 odst. 2 obč. zák a § 2 odst. 3 ZápPrNe) držitelem předmětného pozemku tvořeného spornými díly A a B.

61. Žalovaný byl totiž po tuto dobu vlastníkem pozemku parc. č. st. 54, ke kterému byl předmětný pozemek připlocen (viz odst. 51 rozsudku), přičemž již z tohoto důvodu má soud za nepochybné, že se k předmětnému pozemku choval po tuto dobu jako k vlastnímu (srov. výše citované ust. § 129 odst. 1 obč. zák.). Z pohledu soudu je přitom nerozhodné, že minimálně po většinu tohoto období bydlela v dané nemovitosti, jejíž součástí byl i předmětný dvorek, v rámci kterého byl i připlocený předmětný pozemek, matka žalovaného 2) a nikoliv žalovaný 2). Pozemek (respektive vlastnické právo k němu) lze samozřejmě držet i tak, že jej držitel přenechá do užívání třetí osobě, například právě rodinnému příslušníkovi, což bývá ostatně velmi typické. Takovéto přenechání do užívání však samozřejmě nic nemění na tom, že držitelem je právě vlastník, nebo domnělý vlastník (tedy ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní), a nikoliv osoba, která si je vědoma, že svoje užívací právo odvozuje právě od vlastníka či od domnělého vlastníka. Soud má tedy za prokázané, že po celou výše uvedenou dobu žalovaný 2) i s předmětným pozemkem nakládal jako s vlastním, ač mělo v období od datum minimálně do roku 2011 (viz odst. 52 rozsudku, tedy v podstatě po celou rozhodnou dobu) toto nakládání podobu jeho přenechání do užívání matce žalovaného 2). V poměrech projednávané věci by byl ostatně závěr soudu stejný, i kdyby v rozhodné období žalovaný 2) ponechal celý pozemek parc. č. st. 54 včetně připloceného předmětného pozemku z vlastní vůle neobydlený.

62. Soud však zároveň dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že žalovaný nebyl ve shora uvedeném období držitelem oprávněným, jelikož nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu předmětný pozemek tvořený spornými díly A a B patří (srov. shora citované ust. § 130 odst. 1 obč. zák.). Jak bylo totiž v řízení prokázáno (viz odst. 53 rozsudku), žalovanému 2) bylo již před jeho nabytím vlastnického práva k pozemku parc. č. hodnota, a tedy i před jeho uchopením držby předmětného pozemku, ze strany obce, tedy žalovaného 1) sděleno, že má rodina žalovaného 2) pozemek přeplocen, přičemž z kontextu věci, zejména tedy s ohledem na polohu pozemků, bylo žalovanému 2) i známo, že se ono sdělení týká onoho dvorku, jehož součástí jsou tedy i sporné díly A a B. Je přitom pak bez významu, zda si i po tomto upozornění žalovaný 2) (jak naznačoval při svém výslechu) subjektivně myslel, že je vlastníkem celého dvorku (tedy i předmětného pozemku), jeho dobrá víra tímto sdělením musela být totiž zcela nepochybně z objektivního hlediska narušena. Dobrou víru je přitom třeba při aplikaci ust. § 130 odst. 1 obč. zák. vykládat z objektivního hlediska, což zákon vyjadřuje právě oním spojením: „že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem“. Jinak řečeno posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, přičemž je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. adresa víra přitom zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, adresa s., komentář k § 130 odst. 1). V poměrech projednávané věci má proto soud za zcela nepochybné, že dobrá víra žalovaného 2), že je jeho rodina vlastníkem předmětného pozemku, zanikla již okamžikem výše uvedeného sdělení, v důsledku čehož již ani sám nemohl být od onoho výše uvedeného dne datum v dobré víře, že předmětný pozemek patří jemu. Na uvedeném závěru pak ničeho nemění ani skutečnost, že žalovaný 2) vybudoval přes sporný díl A kanalizaci (viz odst. 52 rozsudku). Tato okolnost může sice samozřejmě svědčit pro to, že se k tomuto dílu choval jako k vlastnímu, popřípadě pro to, že mohl být skutečně v daný okamžik stále v subjektivní dobré víře, že mu (či jeho rodině) tento díl patří, avšak na skutečnosti, že jeho dobrá víra musela být ze shora podrobně rozebraného objektivního pohledu výše uvedeným sdělením bez jakýchkoliv pochyb narušena, nemůže tato okolnost změnit ničeho.

63. Pro úplnost pak soud uvádí, že ohledně sporného dílu B nemohl být žalovaný 2) ve shora uvedené objektivní dobré víře rovněž i jen z důvodu, že hranice pozemku parc. č. St. 54 s pozemkem žalovaného 1) parc. č. 61/16 v kú. adresa, má bez onoho sporného dílu B zcela odlišný tvar než s tímto sporným dílem B (viz odst. 18 rozsudku), přičemž v případě takovéhoto zcela zjevného rozdílu daného zejména oním „rohem“ kůlny, již zcela jistě nemůže jít o omyl omluvitelný. U sporného dílu A je pak situace méně jednoznačná, jelikož zde jde na jednu stranu poukázat na skutečnost, že zde tvar hranice pozemků je i v případě zahrnutí či nezahrnutí tohoto dílu relativně podobný (viz odst. 18 rozsudku), na druhou stranu je však třeba poukázat na skutečnost, že nejkratší vzdálenost mezi stavbou nalézající se v jihozápadním rohu pozemku parc. č. st 54 a pozemkem žalovaného 1) parc. č. st. 50 je bez sporného dílu A více než dvojnásobně menší, než je tomu při zahrnutí tohoto sporného dílu (viz odst. 18 a 42 rozsudku). I zde je tedy otázkou, za by i bez výše uvedeného upozornění soud shledal, že mohl být s ohledem na právě uvedené žalované 2) v oné shora rozebrané objektivní dobré víře.

64. Jelikož tedy soud dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že žalovaný 2) nebyl ve shora uvedeném období (respektive nikdy) oprávněným držitelem předmětného pozemku, nemohl v souladu se shora citovaným ust. § 134 odst. 1 obč. zák tento předmětný pozemek tvořený spornými díly A a B vydržet, a proto není jeho vlastníkem. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému 1) právo na jejich plnou náhradu, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. Tyto jeho náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, přičemž tyto sestávají z odměny stanovené podle § 6, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za každý z 10 úkonů právní služby vykonané advokátem, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření ze dne datum, účast na jednání dne datum, účast na jednání dne datum, účast na jednání u odvolacího soudu dne datum, účast na jednání dne datum, které přesáhlo dvě hodiny, tj. jde o dva úkony právní služby, účast na jednání dne datum, účast na jednání dne datum a účast na jednání dne datum (srov. ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a v poloviční výši částka za jeden úkon právní služby, a to za účast na jednání dne datum, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku (srov. ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud nepřiznal žalovanému 1) náhradu za úkon spočívající v sepisu sdělení ze dne datum, jelikož se jednalo pouze o krátké sdělení v délce jedné věty, a nikoliv tedy o úkon podřaditelný pod některý z úkonů předpokládaných ust. § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ani při aplikaci ust. § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tedy odměna činí částku částka. Dále tyto náklady sestávají z paušální náhrady výdajů stanovené § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové částce částka za těchto celkem hodnota úkony právní služby. Dále tyto náklady sestávají z náhrady za DPH, jejímž je zástupce žalovaného 1) plátcem, počítané ze shora uvedených částek, ve výši částka. Celková výše nákladů žalovaného 1) tedy činí částku částka, a soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v této výši. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena delší, patnáctidenní (§ 160 odst. l o. s. ř.), aby měla žalobkyně dostatek časového prostoru částku zaplatit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

66. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z těchto účastníků nemá vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, jelikož se žalovaný 2), který byl ve věci procesně zcela úspěšný, práva na náhradu svých nákladů řízení výslovně vzdal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha - západ. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh.