13 C 129/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Kupskou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro určení dědického práva I. Určuje se, že žalobce , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, , je dědicem ze závěti, pořízené paní , jméno FO, , nar. , datum, , tehdy bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , a to v rozsahu, v jakém jej touto závětí ze dne , datum, povolala za dědice.II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhal určení, že je dědicem ze závěti, jež byla pořízena dne , datum, paní , jméno FO, , nar. , datum, , tehdy bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, (dále jen „Zůstavitelka“).

2. Zůstavitelka pořídila o svém majetku závěť dne , datum, , ve smyslu ust. § 1434 ve spojení s ust. § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), přičemž v této závěti povolala žalobce jako svého jediného dědice spoluvlastnického podílu ve výši ¾ k nemovitosti - pozemku parc. č. st. 119, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 96, a pozemku parc.č. 152/13, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, – západ (dále jen „Nemovitosti“). Zdejší soud pod sp. zn. , spisová značka, pověřil vedením řízení o pozůstalosti Zůstavitelky soudní komisařku , tituly před jménem, , jméno FO, , která shledala žalované (vnučky Zůstavitelky) dědičkami ze zákona, každou o velikosti svého dědického podílu po svém předem zemřelém otci (synovi Zůstavitelky), a žalobce jako dědice ze závěti. Žalované v rámci řízení o pozůstalosti namítly pravost a platnost závěti. Soudní komisařka následně v návaznosti na námitky žalovaných uložila žalobci ve smyslu ust. § 170 odst. 1 zákona č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.ř.s.) usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , aby podal ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci usnesení žalobu na určení, že je dědicem ze závěti.

3. Žalobce v rámci podané žaloby uvádí, že námitky žalovaných, týkající se sporované pravosti a platnosti závěti, jsou nedůvodné. Co se týče námitky pravosti závěti, žalobce shrnuje zákonné požadavky na allografní závěť ve smyslu ust. § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), spočívající ve vlastnoručním podpisu poslední vůle Zůstavitelky a současně podpisu svědků závěti s tím, že Zůstavitelka musela před oběma svědky současně prohlásit, že se jedná o její poslední vůli. Jinými slovy, svědci svými podpisy museli dosvědčit totožnost zůstavitele jakožto pořizovatele závěti. Žalobce uvádí, že zákonné podmínky allografní závěti splněny byly, neboť oba svědci závěti, , jméno FO, a , jméno FO, , vypověděli konzistentně, že byli před svým podpisem současně obeznámeni Zůstavitelkou, že se jedná o její poslední vůli, a s tímto vědomím připojili na závěť Zůstavitelky také svůj podpis. Žalobce nijak nesporuje skutečnost, že oba podpisy byly na závěť připojeny ručně a až následně po sepisu předmětné závěti, nebyly její tištěnou součástí, což však nijak neovlivňuje splnění zákonných podmínek vztahující se k pravosti závěti. Co se týče námitky žalovaných vztahující se k otázce platnosti závěti z důvodu odlišné osoby pisatele závěti od osoby zůstavitele, i tato námitka žalovaných je nedůvodná, neboť osoba pisatele má význam ve smyslu ust. § 1535 a ust. § 1536 o.z., tedy jako nástroj v případě, kdy zůstavitel není schopen číst a psát, což se na konkrétní případ Zůstavitelky nevztahuje.

4. Žalované namítají zejména věrohodnost svědků závěti, manželů , jméno FO, , kteří vypovídali v rámci pozůstalostního řízení natolik rozporně, že jejich výpovědím nelze přikládat žádnou váhu. Žalované zejména uvedly, že se výpovědi svědků v pozůstalostním řízení lišily co do časového údaje, kdy měla být závěť svědky podepsána, a dále místa a okolností, za nichž měla být závěť podepsána. Dále žalované poukazují na případné úpravy závěti po jejím sepsání, kdy lze zřetelně vidět doplnění řádků pro podpis, jež byly do listiny přidány až po sepsání závěti. Žalované dále zpochybňují podpis , jméno FO, , pracovnice obecního úřadu obce , adresa, , na ověřovací doložce závěti, který se neshoduje s jejím podpisem na čestném prohlášení, současně však uvádí, že jsou si vědomy skutečnosti, že ověřený podpis není podmínkou platnosti závěti. Žalované dále namítly neplatnost závěti i z důvodu, že závěť nerespektuje právo žalovaných na jejich povinný díl.

5. Žalobce ve svém doplňujícím vyjádření v reakci na stanovisko žalovaných uvádí, že námitka žalovaných, týkající se neplatnosti závěti v případě, že Zůstavitelka v závěti nerespektovala právo žalovaných na jejich povinný díl, je zcela nepřiléhavá. Dle žalobce povinný díl představuje v zásadě peněžitou pohledávku neopomenutelných dědiců vůči dědicům zůstavitele, kteří nabývají pozůstalost.

6. Mezi stranami nebylo po skutkové stránce sporu o tom, že žalované jsou vnučkami Zůstavitelky, dcery syna Zůstavitelky, , jméno FO, , který zemřel před Zůstavitelkou. Dále mezi stranami nebylo sporu o tom, že v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci Nemovitostí zapsány žalované, když každá vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8, a dále Zůstavitelka se spoluvlastnickým podílem o velikosti ¾. Dále mezi stranami nebylo sporu o tom, že závěť nebyla sepsána před svědky (myšleno samotný text závěti), že závěť nebyla sepsána vlastní rukou Zůstavitelky, že podpis na závěti je vlastnoručním podpisem Zůstavitelky, který je úředně ověřen, a dále, že závěť je opatřena vlastnoručními podpisy svědků závěti. Mezi stranami rovněž nebylo sporu o tom, že Zůstavitelka podepsala závěť svobodně a bez nátlaku. Dále nebylo mezi stranami po skutkové stránce sporu o tom, že řádky pro podpisy svědků a uvedení jejich jmen a příjmení, byly na originál závěti doplněny ručně až po jejím vytisknutí, kdy toto doplnění je žalovanými myšleno jako pozměnění závěti. Dále nebylo sporu o celém průběhu pozůstalostního řízení.

7. Z originálu závěti vzal soud za prokázané, Zůstavitelka , jméno FO, ustanovuje dědicem svých pozemků par.č.152/13 (zahrada) a parc.č.st. 119 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. 96 (rekreační objekt), stojící na pozemku st. parc. č. , hodnota, v Olešku, vše zapsáno u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – západ, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (Nemovitosti), svého druha , Jméno žalobce, (žalobce), přičemž ostatní majetek ponechává Zůstavitelka zákonné dědické posloupnosti. V textu závěti je dále uvedeno, že Zůstavitelka prohlásila před oběma svědky, že se jedná o její poslední vůli a vlastnoručně závěť spolu se svědky podepsala. Z listiny závěti je zřejmé, že závěť není psaná vlastní rukou, je zde připojen datum , datum, , závěť je opatřena podpisy svědků – , jméno FO, a , jméno FO, , a dále, že byl podpis Zůstavitelky dne , datum, úředně ověřen a uznán za vlastní prostřednictvím , jméno FO, , která ověření provedla a zapsala do ověřovací knihy , právnická osoba, , adresa, .

8. Svědek , jméno FO, při výslechu vypověděl, že se zná s žalobcem a dobře se znal i se Zůstavitelkou, zhruba od roku 1986, kdy s manželkou koupili chatu v Olešku. Zůstavitelka oslovila nejprve jeho ženu, se kterou se znala velmi důvěrně, s tím, zda by jí on a jeho manželka byli ochotni podepsat závěť, aby žalobce mohl v případě její smrti rodinný dům užívat ke svému bydlení. Svědek vypověděl, že to bylo někdy na jaře roku 2022. Následně došlo k podpisu závěti, kterou podepisovali současně oba svědci, on a jeho žena, spolu se Zůstavitelkou, u samotného sepisu závěti svědek nebyl. Svědek uvedl, že k podpisu závěti došlo v Olešku, v obývací místnosti rodinného domu Zůstavitelky dne , datum, , kdy pro ně Zůstavitelka sama přišla, nicméně současně k uvedenému datu sdělil, že si datum ověřil před samotným výslechem. Svědek dále uvedl, že u toho byl on, jeho manželka, Zůstavitelka a žalobce, který byl v tu chvíli také v domě, kdy zůstavitelka nejprve nechala oba svědky závěť přečíst a prohlásila před ním a manželkou, že se jedná o její poslední vůli, kterou poté oba přítomní podepsali. Svědek dále vypověděl, že řádky, učiněné na listině závěti doplnili právě za účelem podpisu obou svědků.

9. Svědkyně , jméno FO, při výslechu vypověděla, že se znají s žalobcem zhruba přes 30 let, Zůstavitelku znala od svého narození., měly velmi dobré vztahy. Zůstavitelka se jí na jaře zhruba před 3-4 lety svěřila, že by chtěla pořídit závěť a odkázat žalobci nemovitost, neboť se bála, aby žalobce po její smrti nezůstal „na ulici“. Za tímto účelem oslovila svědkyni a jejího manžela, zda by jí nebyli svědky při pořízení poslední vůle. Svědkyně dále vypověděla, že u sepisu závěti nebyla. Obsah závěti četla, k samotnému podpisu závěti došlo v rámci jedné z návštěv u paní Zůstavitelky, ke které chodili pravidelně navečer v sobotu a v neděli, kdy je paní Zůstavitelka oslovila, zda by ji nepodepsali závěť. Svědkyně si nepamatovala konkrétní datum, jen, že se tak stalo některou sobotu či neděli, na jaře nebo v létě. K podpisu došlo u stolu v obývající místnosti v domě Zůstavitelky, za přítomnosti Zůstavitelky, žalobce, svědkyně a manžela svědkyně, kdy přítomným Zůstavitelka řekla, že se jedná o její poslední vůli.

10. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu čestným prohlášením , jméno FO, , včetně jejího výslechu, výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , protokolem o jednání před soudním komisařem ze dne , datum, , výpisem z katastru nemovitostí ohledně listu vlastnictví č. , hodnota, , neboť má za to, že v řízení byl již provedeným dokazováním dostatečně zjištěn skutkový stav a na právním posouzení věci by s ohledem na zjištěný skutkový stav provedení těchto důkazů nemohlo ničeho změnit.

11. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a dospěl k následujícímu skutkovému závěru:

12. Žalobce byl druhem Zůstavitelky, která zemřela dne , datum, . Zůstavitelka ještě za svého života, dne , datum, pořídila o svém majetku závěť psanou nikoli vlastní rukou. V závěti ustanovila žalobce svým jediným dědicem spoluvlastnického podílu ve výši ¾ k nemovitosti - pozemku parc. č. st. 119, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 96, a pozemku parc.č. 152/13, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, – západ (Nemovitosti). K závěti byl následně připojen vlastnoruční podpis Zůstavitelky a současně podpisy dvou přítomných svědků – , jméno FO, a , jméno FO, , kterým bylo Zůstavitelkou před jejich podpisem závěti sděleno, že se jedná o její poslední vůli. Podpis Zůstavitelky byl úředně ověřen a uznán za vlastní na základě ověření provedené paní , jméno FO, , pracovnicí , právnická osoba, , adresa, . Žalované byly vnučky Zůstavitelky, jejichž otec , jméno FO, (syn Zůstavitelky) zemřel ještě před smrtí Zůstavitelky. Žalované, z nichž každá vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 Nemovitosti, v rámci pozůstalostního řízení po Zůstavitelce namítly pravost a platnost závěti. Soudní komisařka uložila žalobci ve smyslu ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , aby podal ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci usnesení žalobu na určení, že je dědicem ze závěti. Žalobce podal žalobu ke shora označenému soudu dne , datum, .

13. Po právní stránce posuzoval soud uplatněný nárok podle níže uvedených právních norem:

14. Podle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

15. Podle ust. § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

16. Podle ust. § 1534 o.z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho pravou vůli.

17. Z provedeného dokazování soud došel k závěru, že žaloba byla podána včas, tzn. ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení Okresního soudu , adresa, – západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž bylo žalobci uloženo, aby v této lhůtě podal proti pozůstalým vnučkám Zůstavitelky žalobu na určení, že je dědicem , jméno FO, ze závěti ze dne , datum, . Naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemusel žalobce tvrdit ani prokazovat, neboť ten vyplývá přímo z právního předpisu.

18. V případě zkoumání platnosti allografní závěti (ust. §1534 o.z.) je zapotřebí, aby byly splněny následující zákonné požadavky: (i) napsaný text závěti, (ii) vlastnoruční podpis zůstavitele, (iii) prohlášení před dvěma současně přítomnými svědky, že jde o jeho poslední vůli, a (iv) podpis svědků.

19. V rámci proběhlého řízení zůstala jedinou spornou, a zároveň zásadní a právně významnou, otázka, zda Zůstavitelka výslovně prohlásila před oběma současně přítomnými svědky, že listina obsahuje její poslední vůli. Jinými slovy, svědci musí dosvědčit totožnost zůstavitele a pořizovatele závěti, a také, že zůstavitel je pořizovatelem závěti. S ohledem na skutečnost, že důkazní břemeno v tomto směru nese výhradně žalobce, byl také v tomto poučen dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. s tím, že v případě, že toto důkazní břemeno neunese, může nést následky související s rizikem neúspěchu žalobce v řízení. Další sporná tvrzení, týkající se toho, kdo závěť připravil či kdy byla závěť podepsána Zůstavitelkou a svědky, nebyly pro posouzení daného nároku právně relevantními skutečnostmi.

20. Soud při zkoumání, zda byly splněny výše uvedené podmínky allografní závěti, vycházel ze svědeckých výpovědí osob, které byly současně svědky závěti ve smyslu ust. § 1534 o.z. Z provedených výpovědí vyšlo najevo, že oba svědci se se Zůstavitelkou velmi dobře znali, měli s ní velmi dobrý vztah, soud tedy neměl důvod pochybovat nad tím, proč zrovna je Zůstavitelka dle jejich shodných výpovědí také požádala, zda budou svědky při pořizování její poslední vůle. Tento okamžik si oba vybavili shodně, že se jednalo o jaro 2022 (svědkyně vypověděla jaro před zhruba 3 až 4 lety). Oba svědci vypověděli shodně, jakým způsobem je Zůstavitelka požádala a co bylo její motivací – že chce odkázat nemovitost žalobci, aby po její smrti mohl zůstat v nemovitosti bydlet. Oba rovněž shodně vypověděli, jakým způsobem následně proběhlo samotné prohlášení Zůstavitelky, že se jedná o její poslední vůli, po němž následovaly podpisy obou přítomných svědků. Oba svědci přišli k Zůstavitelce na jednu z pravidelných návštěv, ke kterým docházelo v sobotu a neděli. Sešli se zde také i s žalobcem, přičemž Zůstavitelka se za přítomnosti obou svědků a žalobce dotázala, zda by jí svědci nepodepsali její poslední vůli, kterou jim následně předložila k podpisu s tím, že se jedná o její poslední vůli. Svědci vypověděli, že si ji přečetli a následně také oba podepsali. Dle výpovědi obou svědků k prohlášení a podpisu došlo v obývací místnosti domu Zůstavitelky, za přítomnosti Zůstavitelky, svědků a žalobce. Svědci si nebyli schopni vzpomenout na konkrétní datum, kdy k onomu prohlášení a podpisu došlo (svědek , jméno FO, uvedl, že se na datum podpisu závěti před výslechem podíval, proto soud jeho odpověď v tomto dílčím případě nehodnotí věrohodně, svědkyně vypověděla, že se jednalo o sobotu či neděli, přičemž soud zjistil, že se skutečně jednalo o neděli , datum, ), nicméně z hlediska komplexního hodnocení obou svědeckých výpovědí nemá soud důvod pochybovat nad věrohodností obou dotazovaných svědků. S ohledem na skutečnost, že se jejich výpovědi ohledně dotazovaných skutečností a popisu relevantních okamžiků v klíčových momentech nijak zásadně nelišily, nemohl soud dojít k jinému právnímu závěru, než že podmínky vymezené ust. § 1534 o.z. pro platnost allografní závěti byly splněny. Oba svědci, s ohledem na popsané okolnosti, nepochybně věděli před samotným podpisem, že se jedná o poslední vůli Zůstavitelky, když ta jim závěť před jejich podpisem dala přečíst s dovětkem, že se jedná o její poslední vůli, a následně svědci předmětnou závěť po přečtení podepsali. Další námitky žalovaných, vztahující se k případným úpravám listiny závěti, ke kterým mělo dojít na základě doplnění řádků na podpisy obou svědků, soud nepřikládal jakýkoli relevantní význam, jenž by měl ovlivnit platnost předmětné listiny.

21. Z výše uvedeného důvodu soud žalobci, jenž se domáhal určení, že je dědicem ze závěti, pořízené dne , datum, zůstavitelkou , jméno FO, , vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”, srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1052/21) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za dvě písemná podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (žaloba ze dne , datum, , písemné podání ze dne , datum, ), z částky , částka, za tři účasti na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (dne , datum, , , datum, a , datum, ), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném od , datum, ) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud neshledal jako účelně vynaložené náklady za 4 úkony zástupce žalobce, a to: (i) písemné podání – vyrozumění soudní komisařky ze dne , datum, , (ii) písemné podání – žádost soudu o zaslání vyjádření ze dne , datum, , (iii) písemné podání ve věci samé – doplnění relevantních skutečností ze dne , datum, , (iv) pokus o smír, písemné podání soudu ze dne , datum, . V případě podání (i), (ii) a (iv) se jednalo o jednoduchá podání spíše administrativního charakteru, jež nelze odměňovat podle advokátního tarifu, když je ani není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby vyjmenovaných v § 11 odst. 1 a 2 a.t., a to ani za použití § 11 odst. 3 a.t.. Náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s těmito písemnými podáními tak žalobci nenáleží. V případě úkonu (iii), kde se jednalo o doplnění podání (repliky) žalobce ze dne , datum, , za něž soud náhradu nákladů přiznal, žalobce doplnil své podání nad rámec uvedeného bez předchozí výzvy soudu, proto ani v tomto případě soud neshledal účelnost vynaloženého nákladu za provedený úkon a náhradu nákladů v souvislosti s tímto podáním proto také nepřiznal.

23. O povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 91 odst. 2 o.s.ř. (v rámci sporu o dědické právo mají účastníci postavení tzv. nerozlučných společníků) podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.