13 C 162/2021

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno , sídlem adresa o zaplacení částky částka a částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále částky [částka] s úrokem ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaného do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále částky [částka] s úrokem ve výši 5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil následovně. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o půjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka] a [částka], a to prostřednictvím [právnická osoba], která na základě pokynu žalobce převedla zápůjčku na účet žalobce čtyřmi platbami, a to platbou ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka]. Podle čl. III. smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] se žalovaný zavázal vrátit žalobci dlužnou částku do [datum], a to včetně úroku ve výši 5 % ročně. Žalovaný však dlužnou částku ve stanovené lhůtě nevrátil, a to ani přes následnou výzvu žalobce 2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že ji neuznává a své vyjádření odůvodnil následovně. Žalovaný nikdy nepodepsal listinu, o kterou se žaloba opírá. Pokud se na fotokopii této listiny nachází jeho podpis, tak nejde o podpis žalovaného, ale scan podpisu žalovaného, tj. o okopírovaný podpis žalovaného z jiné listiny. Po předložení originálu listiny by měl být podpis znalecky zkoumán. Pro případ, že by soud věc posuzoval podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pak žalovaný vznesl námitku promlčení.

3. V replice na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že originál smlouvy o půjčce ze dne [datum] byl zcizen zástupci žalobce v Ruské federaci. Předložená kopie byla však učiněna právě z tohoto originálu.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že obvyklé bydliště obou účastníků je v [země], a to v [obec].

5. Z e-mailu včetně jeho příloh soud zjistil, že dne [datum] zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou byl mimo jiné dokument označený jako:„ smlouva půjčka [datum]“, přičemž šlo o koncept smlouvy o půjčce, který je vizuálně a obsahově totožný s listinou uvedenou v odst. 6 rozsudku s tím, že mimo jiné není vyplněno označení smluvních stran a výše půjčky a jako splatnost je uvedeno:„ nejpozději do [datum] (můžeš si tam napsat jiné datum)“.

6. Z kopií smlouvy o půjčce bylo soudem zjištěno, že dne [datum] měl žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřít dohodu, ve které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] a [částka], a to bankovním převodem na účet dlužníka, za což se žalovaný měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do [datum], a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Z jedné z kopií pak soud zjistil, že je opatřena úředním razítkem Oddělení Ministerstva vnitra [země] pro Meščanský obvod [územní celek]. Ve výsledku pak soud z těchto kopií neučinil žádná skutková zjištění ohledně tvrzené písemné dohody uzavřené účastníky, a to z důvodů popsaných níže v odst. 15 rozsudku.

7. Ze zápisu z jednání valné hromady [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce jako zakladatel a nejvyšší řídící orgán [právnická osoba] (HK) Limited rozhodl dne [datum] tak, že dluh této společnosti vůči žalobci ve výši [částka] a [částka] tato společnost částečně co do částky [částka] a [částka] splatí bankovním převodem jako hotovostní půjčku žalobce jako samostatného věřitele samostatnému vypůjčiteli žalovanému, přičemž tyto částky mají být vyplaceny na bankovní účet vlastněný žalovaným specifikovaný v této listině.

8. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že finanční prostředky v částce [částka] a v částce 44 100 byly zaslány prostřednictvím [právnická osoba], která je na základě pokynu žalobce převedla na účet žalovaného ve čtyřech platbách, a to v platbě ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka].

9. Z překladu oznámení soud zjistil, že dne [datum] vydalo Oddělení ministerstva vnitra [země] pro Mesčanský obvod [územní celek] oznámení, ve kterém sděluje žalobci, že bylo prověřeno oznámení žalobce o spáchání protiprávního jednání ze strany žalovaného, přičemž však bylo vydáno usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání, a to z důvodu absence skutkové podstaty trestného činu. Dále soud z tohoto oznámení zjistil, že jeho přílohou byly mimo jiné nespecifikované originály dokumentů předložených zástupcem žalobce.

10. Z překladu usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání soud zjistil nad rámec uvedeného v předchozím odstavci, že na potvrzení skutečností uvedených ve svém oznámení zástupce žalobce předložil mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce v českém jazyce s ověřeným překladem do jazyka ruského.

11. Z překladu potvrzení bylo soudem zjištěno, že dne [datum] vydalo Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro [anonymizováno] obvod města Moskva potvrzení, ve kterém tento orgán potvrzuje, že se na něj dne [datum] obrátil pan [příjmení] s žádostí o pohnání k trestní odpovědnosti neznámých osob, které mu tajně odcizili z automobilu koženou tašku, ve které se nacházely důležité dokumenty, a to mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.

12. Z překladu vysvětlení ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] pan [příjmení] uvedl, před Oddělením ministerstva vnitra [země] pro [anonymizováno] obvod [územní celek] skutečnosti o krádeži uvedené v předchozím odstavci.

13. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne [datum], ve které jej vyzývá k úhradě zažalovaných částek i se zažalovaným úrokem ve výši 5 % ročně, a to 7 dnů od doručení výzvy. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem rovněž zjištěno, že tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum].

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že svědek je dlouholetým kamarádem a obchodním partnerem žalobce. Z důvodu právě uvedeného blízkého vztahu svědka k žalobci bylo třeba přistupovat k jeho výpovědi obezřetně, a aby z ní mohl soud učinit jakákoliv skutková zjištění, bylo třeba, aby byla výpověď přesvědčivá a konzistentní a případně, aby byla v souladu s ostatními v řízení zjištěnými skutečnostmi. Taktomu však u dané výpovědi příliš nebylo. Svědek totiž jednak popsal časový sled událostí, o kterých vypovídal, nejdříve vnitřně rozporným způsobem, jelikož vypověděl, že se s účastníky setkal na schůzce před 5 lety (tedy cca v roce 2016), pak čekal ještě dva roky po této schůzce (tedy cca do roku 2018) a následně pak převedl polovinu pozemků, které nakoupil za účelem společného podnikání se žalobcem, na žalobcovu společnost, avšak zároveň po nahlédnutí do listiny, kterou měl u výslechu k dispozici, uvedl, že tento převod pozemků na žalobcovu společnost proběhl již v roce 2015. I když se pak po upozornění soudu na tento rozpor svědek snažil jej vysvětlit, nemůže soud samozřejmě při posuzování jeho věrohodnosti uvedené pominout. Dále pak svědek uvedl, že měl žalobce zapůjčit žalovanému částku [částka], což však neodpovídá ani tvrzením strany žalující, a zejména pak ani zjištěním uvedeným v odst. 7 a 8 rozsudku, ze kterých vyplývá převod částek ve výši [částka] (k datu převodu tedy cca [částka]) a ve výši [částka] (k datu převodu tedy cca [částka]), což odpovídá v srpnu 2015 cca částce [částka]. Soud tedy z těchto dvou právě rozvedených důvodů v kombinaci s jeho shora popsaným blízkým vztahem k žalobci neshledal výpověď tohoto svědka jako dostatečně hodnověrnou, a proto z ní ve výsledku neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí věci. Pro úplnost pak soud uvádí, že je samozřejmě dost dobře možné, že svědek nevypovídal nepravdivě záměrně, nýbrž že si s ohledem na uplynulý čas pamatoval události nepřesně, popřípadě že o nich byl nepřesně informován, což však na výše uvedené nemožnosti učinit z jeho výpovědi relevantní skutková zjištění ničeho nemění.

15. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] doplněného a stvrzeného výslechem znalce soud zjistil, že podpis žalovaného na kopiích uvedených v odst. 6 rozsudku byl na listinu, ze které byly tyto kopie učiněny, s vysokou pravděpodobností dotištěn, respektive přenesen. Znalec tento svůj závěr již v písemném vyhotovení svého posudku velmi přesvědčivě vysvětlil, přičemž zejména uvedl, že v blízkosti podpisu žalovaného se vyskytují vytištěné řady bodů (teček), které se u data a podpisu vlevo nevyskytují a které mohly vzniknout v procesu kopírování, kdy byl na skleněnou pracovní plochu kopírovacího zařízení vložen malý formát papíru obsahující pouze podpis žalovaného a nepatrný výškový rozdíl způsobený tloušťkou papíru zamezil úplnému kontaktu mezi skleněnou pracovní plochou a přítlačným víkem s tím, že pávě tento nepatrný výškový rozdíl může způsobit při osvětlení obrazu (předlohy) vytvoření stínů u okraje papíru, které se na kopii mohou projevit ve formě natištěných bodů či linek, jako je tomu u předmětného podpisu žalovaného. Při svém výslechu pak znalec velmi přesvědčivě demonstroval, jak teoreticky může popsané přenesení vypadat a rovněž i uvedl, že jiné než shora popsané vysvětlení oněch výše uvedených teček se jeví jako extrémně nepravděpodobné. Soud proto na základě právě uvedeného dospěl ke skutkovému zjištění, že podpis žalovaného nacházející se v kopiích uvedených v odst. 6 rozsudku byl na listinu, ze které byly tyto kopie učiněny, dotištěn, respektive přenesen (překopírován).

16. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování dotazem na příslušné orgány činné v trestním řízení v Ruské federaci, zda byl do příslušného spisu v trestním řízení založen skutečně originál smlouvy o zápůjčce či nikoliv, jelikož jednak nešlo o důkaz, který byl jakkoliv způsobilý prokázat, zda se na originálu nacházel pravý podpis žalovaného či nikoliv, a jednak jelikož skutečnost, že vizuálně totožný originál listiny uvedené v odst. 6 byl založen do spisu týkajícího se trestního řízení v Ruské federaci, byla již prokázána důkazy uvedenými v odst. 6, 9 a 10 rozsudku.

17. Soud dále zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování dohodou o narovnání ze dne [datum], výpisem z účtu [příjmení] [příjmení] prokazující uhrazení částky zhruba [částka] a zpětvzetím žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], protože jeho provedení není potřebné pro rozhodnutí soudu, jelikož ani tvrzení, které jimi mají být prokazována (tedy že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání ve věci, která není předmětem tohoto řízení, ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku [částka], která není předmětem této věci, což má podle žalobce ilustrovat chování žalovaného, který i v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] zprvu popíral skutková tvrzení strany žalující a následně v podstatě svůj dluh uznal a zavázal se tu částku uhradit, což také udělal) nejsou rozhodná pro rozhodnutí věci.

18. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí a shrnuje v bodech nejdůležitějších pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně uvedená skutková zjištění:

19. Obvyklé bydliště obou účastníků je v České republice, a to v [obec].

20. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou byl mimo jiné dokument označený jako:„ smlouva půjčka [datum]“, přičemž šlo o koncept smlouvy o půjčce, který je vizuálně a obsahově totožný s listinou uvedenou v odst. 21 rozsudku s tím, že mimo jiné není vyplněno označení smluvních stran a výše půjčky a jako splatnost je uvedeno:„ nejpozději do [datum] (můžeš si tam napsat jiné datum)“.

21. V kopiích listiny označené jako smlouva o půjčce datovaná dnem [datum] je uvedeno, že žalobce měl jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřít dohodu, ve které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] a [částka], a to bankovním převodem na účet dlužníka, za což se žalovaný měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do [datum], a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Podpis žalovaného byl na originál listiny, ze kterého byly tyto kopie učiněny, dotištěn, respektive překopírován (podrobně viz odst. 15 rozsudku).

22. Žalobce podal u Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro [anonymizováno] obvod [územní celek] oznámení o spáchání protiprávního jednání ze strany žalovaného, přičemž přílohou oznámení byl mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce v českém jazyce s ověřeným překladem do jazyka ruského. Jedna z kopií listiny označené jako smlouva o půjčce datovaná dnem [datum] je opatřena úředním razítkem Oddělení Ministerstva vnitra Ruské federace pro [anonymizováno] obvod [územní celek]. Z kombinace těchto dvou zjištění pak soud dospěl i ke skutkovému závěru, že vizuálně zcela totožný originál kopií listin označených jako smlouva o půjčce provedených v řízení k důkazu byl založen do spisu u výše uvedeného policejního orgánu v [země] (což je patrné zejména ze skutečnosti, že jednu z kopií evidentně vyhotovilo právě výše uvedené Oddělení ministerstva vnitra [země] z originálu, který mělo k dispozici). Z kombinace tohoto zjištění se zjištěním uvedeným v předchozím odstavci pak soud dospěl ke skutkovému závěru, že i originál listiny předložený žalobcem [příjmení] ministerstva vnitra Ruské federace pro [anonymizováno] obvod města Moskva obsahoval dotištěný, respektive překopírováný podpis žalovaného.

23. Dne [datum] žalobce jako zakladatel a nejvyšší řídící orgán [právnická osoba] (HK) Limited na valné hromadě rozhodl, že dluh této společnosti vůči žalobci ve výši [částka] a [částka] tato společnost částečně co do částky [částka] a [částka] splatí bankovním převodem jako hotovostní půjčku žalobce jako samostatného věřitele samostatnému vypůjčiteli žalovanému, přičemž tyto částky mají být vyplaceny na bankovní účet vlastněný žalovaným specifikovaný v této listině. Dne [datum] [právnická osoba] (HK) Limited zaslala na pokyn žalobce na účet žalovaného částku [částka], dne [datum] pak částku [částka], téhož dne pak další částku [částka] a dne [datum] pak rovněž částku [částka].

24. Žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne [datum], ve které jej vyzývá k úhradě zažalovaných částek i se zažalovaným úrokem ve výši 5 % ročně, a to 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum].

25. V projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, a to v souladu s čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále i jen„ Brusel I. bis“), a to s ohledem na skutečnost, že obvyklé bydliště žalovaného je v České republice (a nikdo ani netvrdil, že by tomu snad v rozhodném minulém období bylo jinak). Rozhodným právem je pak právo české, a to v souladu s čl. 4 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro závazkové vztahy (dále i jen„ Řím I“) s ohledem na skutečnost, že obvyklé bydliště poskytovatele tvrzené zápůjčky, tedy žalobce, je v České republice (přičemž nikdo ani netvrdil, že by tomu snad v rozhodném minulém období bylo jinak, navíc je v projednávané věci evidentní, že tvrzená smlouva je zjevně nejúžeji spojena s Českou republikou, srov. čl. 4 odst. 3 [anonymizováno] I), respektive (v případě posuzování nároku jako bezdůvodného obohacení, viz níže) v souladu s čl. 10 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 ze dne [datum], o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále i jen„ Řím II“) s ohledem na výše uvedené obvyklé bydliště obou účastníků v České republice (i kdyby pak teoreticky tento odstavec 2. čl. 4 nebyl aplikovatelný, stejně by rozhodným právem bylo právo české, a to s ohledem na čl. 4 odst. 3 Římu II, jelikož finanční prostředky byly zaslány na účet žalovaného v České republice. Pro úplnost pak soud uvádí, že Česká republika má uzavřenou s Ruskou federací, jejíž jsou oba účastníci občany, dvoustrannou smlouvu, avšak ta pravomoc a rozhodné právo pro projednávaný předmět řízení neupravuje.

26. Smlouvu, jejíž uzavření žalobce tvrdil, by pak soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

27. K tomu je třeba uvést, že smlouva o zápůjčce má sice tzv. reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu, tedy že vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, tedy uzavření smlouvy v užším smyslu, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi, avšak stejně jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o zápůjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran, tedy právě ono zmiňované uzavření smlouvy v užším smyslu (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s., str. 659 - 673).

28. Ze shora uvedeného závěru o skutkovém stavu je přitom evidentní, že žalobce neunesl břemeno důkazní (které ho co do této skutečnosti tížilo, o čemž byl soudem poučen, jelikož prokázání této skutečnosti by bylo ku prospěchu právě žalobci), že byla účastníky uzavřena žalobcem tvrzená (písemná) smlouva o zápůjčce s žalobcem tvrzeným sjednaným obsahem, tedy zejména se zapůjčovanou částkou ve výši [částka] a [částka] a s datem splatnosti [datum], ale i se smluvním úrokem ve výši 5 % ročně. Nebylo tedy prokázáno výše rozebrané uzavření smlouvy v užším smyslu. Uvedené nebylo s dostatečnou mírou pravděpodobnosti prokázáno ani prokázaným zasláním konceptu smlouvy (viz odst. 20 rozsudku), jelikož zejména toto zaslání konceptu nijak neprokazuje, že by následně smlouva byla skutečně uzavřena (a už vůbec ne, že by byla uzavřena se žalobcem tvrzeným obsahem, a to i včetně splatnosti, u které je výslovně v konceptu poznamenáno, že datum může ještě žalobce upravit), přičemž zde je třeba poukázat i na skutečnost, že zaslání konceptu ([datum]) dělí od tvrzeného data uzavření smlouvy o zápůjčce ([datum]) doba delší dvou let, a rovněž pak z tohoto konceptu ani nijak nevyplývá výše finančních prostředků, jež měly být zapůjčeny. Ani skutečnosti uvedené v odst. 23 rozsudku pak nijak neprokazují uzavření smlouvy o zápůjčce se žalobcem tvrzeným obsahem, zejména se žalobcem tvrzenou splatností, přičemž k zápisu z valné hromady (viz odst. 7 a 23 rozsudku) lze ještě navíc poznamenat, že v něm zachycený účel plateb je v podstatě pouze jednostranným prohlášením žalobce.

29. Pro úplnost pak soud uvádí, že shora uvedená prokázaná manipulace s podpisem žalovaného (viz odst. 21 a 22 rozsudku) dokonce spíše nasvědčuje tomu, že žalobcem tvrzená písemná smlouva s žalobcem tvrzeným sjednaným obsahem (zejména tedy s žalobcem tvrzenou splatností) nikdy mezi účastníky uzavřena nebyla.

30. Jelikož však bylo prokázáno zaslání finančních částek ve výši [částka] a [částka] žalovanému (viz odst. 23 rozsudku), mohlo by se teoreticky jednat v případě žalobcova požadavku na zaplacení těchto částek (tedy samozřejmě nikoliv i zažalovaného smluvního úroku) o nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. a násl., jelikož podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a podle ust. § [číslo] odst. 2. pak platí mimo jiné, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

31. Takovýto případný nárok by však již byl promlčen, a to v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě stanovené ust. § 629 o. z., jejíž počátek s ohledem na okolnosti věci (viz odst. 23 rozsudku) počal běžet již zasláním finančních prostředků žalovanému, tedy již v srpnu 2015, přičemž žaloba v předmětné věci byla podána až dne [datum], tedy až po uplynutí uvedené lhůty. Žalovaný přitom v projednávané věci námitku promlčení vznesl.

32. Z důvodu tohoto promlčení se již tedy nebylo třeba možným bezdůvodným obohacením na straně žalovaného zabývat a nebylo tedy třeba se ani zabývat tím, zda se v projednávané věci žalovaný obohatil na úkor žalobce, či spíše na úkor [právnická osoba] (HK) Limited, která předmětné prostředky žalovanému zaslala (viz odst. 23 rozsudku).

33. Jelikož tedy soud neshledal žalobcův nárok na zaplacení zažalovaných částek důvodný ani z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce, ani z případného titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. Pro úplnost soud uvádí, že je možné, že žalobce žalovanému v minulosti skutečně nějakou finanční částku půjčil (třeba i v tvrzené výši) a že tedy i uzavřeli nějakou smlouvu (třeba i skutečně smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z.), avšak soud nemohl dojít k závěru, že by šlo o žalobcem tvrzenou smlouvu s žalobcem tvrzeným obsahem a náležitostmi, zejména s žalobcem tvrzenou splatností. Lze snad i spekulovat, že právě splatnost mohla být dohodnuta ve skutečnosti jinak, což je však skutečně pouze spekulace ze strany soudu. Toto pak soud uvádí skutečně pouze pro úplnost, jelikož uzavření takovéto případné smlouvy o jiném konkrétním obsahu jednak nebylo v předmětném řízení prokázáno, a zejména by pak i v teoretickém případě jejího prokázání pravděpodobně šlo o zcela jiný skutkový základ sporu a tedy již i o jiný předmět řízení.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto jeho náklady pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem tvořených odměnou stanovenou podle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby, přičemž je přitom třeba, jelikož je předmět řízení vyjádřený v cizí měně ([částka] a [částka]), vycházet z tarifní hodnoty přepočtené vždy podle aktuálního kurzu měny ke dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jde tedy o odměnu za přípravu a převzetí zastoupení ze dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,605 [spisová značka] a 21,759 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]), odpor včetně vyjádření z dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,605 [spisová značka] a 21,759 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]), účast na jednání dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,545 [spisová značka] a 22,064 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]), účast na jednání dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,270 [spisová značka] a 22,438 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]), vyjádření ze dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,445 [spisová značka] a 21,755 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]), a účast na jednání dne [datum] v částce [částka] (kurz 25,495 [spisová značka] a 22,020 [spisová značka], tedy tarifní hodnota [částka] + [částka] = [částka]). Celkem tedy odměna činí částku [částka]. Soud pak nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za požadovaný neurčitě označený úkon - vyjádření k žalobě, jelikož v projednávané věci byl odpor i vyjádření k žalobě obsahem jednoho vyjádření. Stejně tak nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za vyjádření ze dne [datum], jelikož se jedná pouze o krátké sdělení ohledně schopnosti žalovaného vystupovat v řízení v českém jazyce, a nikoliv o úkon podřaditelný pod některý z úkonů předpokládaných ust. § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ani při aplikaci ust. § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále pak náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem tvořených paušální náhradou výdajů stanovenou § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové částce [částka] za výše uvedených celkem 6 úkonů právní služby. Dále pak z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze shora uvedených částek v částce [částka]. Celková výše nákladů činí tedy částku [částka], a soud proto stanovil žalobci povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení tuto částku. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce dostatek časového prostoru náhradu uhradit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

36. Státu pak žádné náklady nevznikly, jelikož znalečné bylo či bude zcela pokryto žalobcem složenou zálohou na náklady důkazu.