13 C 169/2021

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o ochraně rušené držby,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se vnikání na pozemek parc. č. st. [číslo] a do na něm stojící nemovitosti [adresa], a dále na pozemek parc. [číslo] vše v kat. území [obec], které jsou v držbě žalobkyně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou na ochranu držby domáhala vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila následovně. Žalobkyně a žalovaný jsou manželé, kteří mají ve svém společném jmění manželů nemovité věci, a to pozemek st. parc. [číslo] na něm stojící nemovitost [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] vše v kat. území [obec] (dále jen„ předmětné nemovité věci“). Předmětné nemovité věci účastníci společně užívali do roku 2014, kdy se žalovaný z domu odstěhoval. V následné komunikaci manželů bylo oběma účastníky potvrzeno, že žalobkyně zůstane v předmětné nemovitosti bydlet a žalovaný si své bydlení zajistí samostatně, což následně po řadu let fungovalo. Žalovaný se také po uvedenou dobu nepodílel ani na nákladech spojených s provozem a údržbou domu. Podle takovéto dohody manželů ohledně bydlení ve smyslu § 713 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) slouží nyní předmětné nemovité věci k bydlení výhradně žalobkyni a žalovaný tak dobrovolně ze své vlastní vůle obydlí a společnou domácnost v roce 2014 opustil. V posledním roce však účastníci společně otevřeli téma možného rozvodu jejich manželství, a to včetně vypořádání jejich společného jmění manželů. Žalovaný nyní předložil žalobkyni pro ni zcela neakceptovatelný návrh na vypořádání společného jmění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně takový návrh žalovaného odmítla, započal žalovaný na žalobkyni činit nátlak formou písemných výzev, že se hodlá do předmětných nemovitých věcí nastěhovat jako jejich vlastník zpět, a to ač o bydlení zde již od roku 2014 nejevil zájem. Z veškeré korespondence se žalovaným přitom vyplývá, že nemá zájem dům skutečně užívat, naopak, pokud jde o dům, tak od počátku navrhuje jeho prodej a finanční vypořádání mezi manžely. Žalobkyně má tedy za to, že se v jejím případě jedná o řádnou, poctivou a pravou držbu, neboť k jejímu nabytí došlo na základě dohody se žalobcem v rámci dohody manželů o užívání věci spadající do jejich společného jmění, kdy tato držba je již dlouhodobá, již od roku 2014 a poklidná, jelikož žalovaný se po celou dobu až dosud nikdy nedomáhal toho, že by v předmětných nemovitých věcech chtěl skutečně bydlet. Dne [datum] pak obdržela zástupkyně žalobkyně emailovou výzvu od zástupce žalovaného, ve které je mimo jiné uvedeno, že:„ … Pan [celé jméno žalovaného] již odmítá dále čekat, než mu paní [příjmení] sdělí, kdy může začít užívat svůj dům v [obec], proto [anonymizováno] oznamujeme, že se pan [celé jméno žalovaného] dne [datum] kolem 10 hod. nastěhuje.“ Žalobkyně má tedy za to, že je zcela jasně prokázáno, že jde ze strany žalovaného o svémocné rušení její držby. Z výše uvedeného pak zcela jednoznačně plyne, že žalovaný hodlá uvedenou držbu žalobkyně narušit, a proto žalobkyni nezbylo, než se obrátit o svou ochranu k soudu s touto žalobou na ochranu rušené držby podle § 1003 o.z.

2. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [rok], k.ú. [obec] bylo soudem zjištěno, že předmětné nemovité věci jsou ve společném jmění manželů účastníků řízení.

3. Z písemného vyjádření dcery soud zjistil, že společná dcera účastníků v tomto vyjádření uvedla mimo jiné, že v roce [rok], kdy ještě žila s rodiči v předmětných nemovitých věcech, žalovaný opustil rodinu, a to z důvodu navázání vztahu s jinou ženou a že se následně účastníci dohodli, že žalobkyně zůstane v domě v [obec] a bude v něm bydlet pouze ona s dětmi, což se pak i stalo, přičemž děti se následně po osamostatnění odstěhovaly. Dále uvedla, že nyní nerozumí změně názoru žalovaného, který se nyní snaží do předmětných nemovitých věcí zpět nastěhovat, či tím minimálně vyhrožuje.

4. Z písemného vyjádření syna soud zjistil, že společný syn účastníků v tomto vyjádření uvedl naprosto totožné skutečnosti jako dcera účastníků (viz odst. 3 usnesení).

5. Z e-mailu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno jednak, že zástupce žalovaného navrhuje vypořádání majetkových záležitostí tak, že se předmětné nemovité věci prodají a výtěžek se mezi účastníky rozdělí rovným dílem a jednak, že zástupce žalovaného uvádí požadavek žalovaného, aby mu byl umožněn vstup do předmětných nemovitých věcí, přičemž připomíná, že tyto věci jsou také ve vlastnictví žalovaného a ten je oprávněn je užívat ve stejném rozsahu jako žalobkyně.

6. Z e-mailu ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v něm zástupce žalovaného sděluje, že již žalovaný odmítá dále čekat, kdy mu žalobkyně sdělí, kdy může začít předmětné nemovité věci užívat, a proto se [datum] kolem 10 hod. do předmětných nemovitých věcí hodlá nastěhovat.

7. Podle ust. § 1003 o.z. platí, že držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

8. Podle ust. § 177 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle ust. § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle ust. § 180 odst. 1 o.s.ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením. 9. [příjmení] byl žalobce s žalobou úspěšný, musí prokázat jen to, že byl držitelem práva (že je před zásahem žalovaného pokojně vykonával) a že toto právo žalovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 o.s.ř.) ruší. V některých případech postačí, prokáže-li, že hrozí nebezpečí opakování rušivého zásahu (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., [anonymizována tři slova], soudcovský komentář, kniha II., [obec]: [příjmení] [jméno] [příjmení], 2014, 601 s., str. 574).

10. Po zvážení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně v předmětné věci sice prokázala (viz vyjádření dětí účastníků v odst. 3 a 4 usnesení, ale i viz výpis z katastru nemovitostí v odst. 2 usnesení), že je držitelkou spoluvlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, že však nijak neprokázala, že toto právo žalovaný ke dni vydání rozhodnutí ruší. Ze samotného návrhu a zejména z e-mailů ze dne [datum] a ze dne [datum] (viz odst. 5 a 6 usnesení) je zřejmé, že ke dni podání návrhu nijak ještě právo žalobkyně rušeno nebylo, přičemž ani po podání návrhu žalobkyně neoznačila žádné důkazy svědčící o tom, že rušení, jehož se žalobkyně obává, již nastalo. Naopak i z vyjádření dětí účastníků a dokonce i ze samotného návrhu se jeví, že může jít pouze o formu nátlaku ze strany žalovaného, a že se žalovaný vůbec do předmětných nemovitých věcí nastěhovat nehodlá. Každopádně pak ze žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by snad rušení práva žalobkyně již probíhalo. Z provedených důkazů (viz odst. 3 až 6 usnesení) i ze samotných tvrzení žalobkyně je pak rovněž zřejmé, že toto právo ani v minulosti rušeno nebylo, a proto zde ani nemůže jít o případ hrozby opakovaného rušení práva (viz odst. 9 usnesení).

11. Soud proto uzavírá, že jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by právo žalobkyně držet předmětné nemovité věci žalovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí rušil (ani že by zde hrozilo nebezpečí opakování nějakého dřívějšího rušivého zásahu), soud žalobu zamítl.

12. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby teoreticky žalobkyně výše uvedené rušení prokázala, je otázkou, zda by šlo o svémocné rušení spoluvlastnického práva žalobkyně ve smyslu výše citovaného ust. § 178 o.s.ř. Z provedených důkazů i ze samotných tvrzení žalobkyně je totiž zřejmé, že žalovaný je rovněž spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, a že mu tedy rovněž také náleží držba spoluvlastnického práva k předmětným nemovitým věcem a teoreticky i právo předmětné nemovité věci (spolu) užívat, přičemž k tomu je třeba uvést, že ze žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by se účastníci dohodli, že žalovaný užívat předmětné nemovité věci po neomezenou dobu vůbec nesmí, jelikož takto přesný obsah tvrzené dohody ze žádného z přiložených důkazů nevyplývá. Toto však soud uvádí pouze pro úplnost, jelikož zásadní pro rozhodnutí věci bylo skutečně výše uvedené neprokázání jakéhokoliv rušení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak s tím, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému, který by měl jinak nárok na plnou náhradu svých nákladů, žádné náklady řízení nevznikly.

14. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na nutnost rozhodnout o předmětné žalobě do 15 dnů od zahájení řízení, soud doručí žalobu žalovanému až spolu s tímto usnesením (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol., [anonymizována tři slova], soudcovský komentář, kniha II., [obec]: [příjmení] [jméno] [příjmení], 2014, 601 s., str. 576).