13 C 194/2020

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem sídlem Klimentská 36, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 196 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil následovně. Žalobce poskytl dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, a žalovaný tuto částku připsáním na tento účet dne , datum, od žalobce převzal. Po poskytnutí této částky žalobce dodatečně zjistil, že žalovaný nemá žádný právní titul pro její obdržení a žalobce tedy poskytl částku , částka, na účet žalovaného bez právního důvodu. Žalobce totiž s žalovaným nikdy žádnou smlouvu o hotovostním úvěru neuzavřel, přičemž žalovaný ani o poskytnutí žádného úvěru žalobce nežádal. Žalobce poskytl žalovanému danou částku v důsledku podvodného jednání matky žalovaného, paní , jméno FO, , nar. , datum, (dále taky i jen: „matka žalovaného“), která se v jednání se žalobcem vydávala za svého syna, za což byla pravomocně odsouzena trestním příkazem Obvodním soudem pro , adresa, , sp.zn. , spisová značka, . Žalovaný se tedy na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) bezdůvodně obohatil, jelikož získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, protože ze strany žalovaného nedošlo s žalobcem k uzavření žádné smlouvy. Žalovaný peníze z účtu, který byl veden na jeho jméno, vybral a předal matce, a proto se již oním výběrem bezdůvodně obohatil. , adresa, 000 Kč nebyla žalobci do dnešního dne přes výzvu vrácena.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s danou půjčkou nemá nic společného, jelikož byly zneužity jeho údaje. Událost byla šetřena policií a na základě vyšetřování bylo vydáno rozhodnutí, které potvrdilo, že o dané půjčce žalovaný nevěděl a že s ní neměl nic společného, přičemž byla za zneužití jeho dokladů dotyčná osoba již odsouzena.

3. Z trestního příkazu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo soudem zjištěno, že jím bylo pravomocně rozhodnuto, že paní , jméno FO, , nar. , datum, je vinna, že dne , datum, kontaktovala žalobce, na jeho webových stránkách vyplnila žádost o úvěr ve výši , částka, , přičemž se vydávala za svého syna , Jméno žalovaného, , tedy žalovaného a současně nepravdivě tvrdila, že je žalovaný zaměstnán v její firmě a v této souvislosti zaslala žalobci i padělané potvrzení o výši příjmů a poté, co byl úvěr žalobcem schválen a částka , částka, byla zaslána na jí zvolený účet. č. , č. účtu, , úvěr nesplácela a peníze použila na svou potřebu, čímž žalobci způsobila škodu ve výši , částka, , tedy při sjednávání úvěru uvedla nepravdivé údaje, přičemž způsobila činem škodu, čímž spáchala přečin úvěrového podvodu podle ust. § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku. Dále soud zjistil, že byla tímto příkazem pravomocně uložena paní , jméno FO, povinnost uhradit žalobci škodu ve výši , částka, .

4. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalovaného.

5. Z výpisu z účtu bylo soudem zjištěno, že žalobce dne , datum, zaslal na účet č. , č. účtu, částku , částka, .

6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Z podací stvrzenky soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému dne , datum, odeslána na adresu , adresa, .

7. Ze smlouvy o zřízení a vedení bankovního účtu bylo soudem zjištěno, že v roce 2009 uzavřela paní , jméno FO, , nar. , datum, za žalovaného jako jeho zákonná zástupkyně dohodu s , právnická osoba, ., na základě které zřídila banka běžný účet označený jako dětské konto a platební kartu. Účet je veden pod č. , č. účtu, . Dispoziční právo k účtu měli při jeho zřízení zákonní zástupci žalovaného.

8. Ze sdělení banky soud zjistil, že v období od , datum, do , datum, měl dispoziční právo k účtu č. , č. účtu, pouze žalovaný.

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo soudem zjištěno, že dne , datum, na něj byla připsána částka , částka, zaslaná žalobcem, že stejného dne z něj byla vybrána částka , částka, , a dále částka , částka, , že dne , datum, z něj byla vybrána částka , částka, a dne , datum, částka , částka, , a dále že ve dnech , datum, až , datum, z něj byly prostřednictvím platební karty vybrány či zaplaceny další částky v souhrnné výši , částka, .

10. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení paní , jméno FO, ve spisu sp. zn. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že paní , jméno FO, vypověděla, že celá záležitost byla pouze její nápad a její práce, že její syn, tedy žalovaný, o ničem nevěděl. Dále že paní , jméno FO, žalovanému řekla, že peníze jí půjčila její kamarádka a požádala ho, aby vybral částku , částka, . Žalovaný došel na pobočku, tuto částku vybral a předal ji paní , jméno FO, . Zbylou část ze žalobcem zaslaných prostředků paní , jméno FO, následně do dvou týdnů vybrala z bankomatu.

11. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovaného ve spisu sp. zn. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že žalovaný vypověděl, že o poskytnutí úvěru žalovaný nežádal. Nevěděl o celé záležitosti do začátku května 2018. Když mu ona částka , částka, přišla na účet, volal matce a ta mu řekla, že jde o pomoc od známé. Částku cca , částka, na pokyn matky vybral na pobočce a všechny tyto peníze předal matce. Zbylou částku nevybral a neví, co se s ní stalo.

12. Ze sdělení , právnická osoba, ve spisu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že od , datum, měl dispoziční právo k účtu č. , č. účtu, pouze žalovaný a že účet zřídila paní , jméno FO, , nar. , datum, za žalovaného jako jeho zákonná zástupkyně.

13. Z úředního záznamu ve spisu sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že v tomto úředním záznamu Policie ČR vyhodnotila na základě výpisu z účtu č. , č. účtu, , že částku , částka, vybral dne , datum, žalovaný a že vybral i zbývající částku po drobných částkách do konce září 2017.

14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantnímu pro právní posouzení věci a rozhodnutí soudu:

15. V roce 2009 uzavřela matka žalovaného, paní , jméno FO, , nar. , datum, za žalovaného jako jeho zákonná zástupkyně dohodu s , právnická osoba, . označenou jako smlouva o zřízení a vedení bankovního účtu, na základě které zřídila banka běžný účet označený jako dětské konto a platební kartu. Účet je veden pod č. , č. účtu, . Dispoziční právo k účtu měli při jeho zřízení zákonní zástupci žalovaného. V období od , datum, do , datum, však měl dispoziční právo k tomuto účtu pouze žalovaný.16. , jméno FO, dne , datum, kontaktovala žalobce, na jeho webových stránkách vyplnila žádost o úvěr ve výši , částka, , přičemž se vydávala za svého syna , Jméno žalovaného, , tedy žalovaného a současně nepravdivě tvrdila, že je žalovaný zaměstnán v její firmě a v této souvislosti zaslala žalobci i padělané potvrzení o výši příjmů. Poté, co byl úvěr žalobcem schválen a částka byla zaslána na jí zvolený účet. č. , č. účtu, , úvěr nesplácela a peníze použila na svou potřebu. Ohledně tohoto skutku byla pravomocně shledána vinnou trestním příkazem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , přičemž bylo dále konstatováno, že tímto skutkem způsobila žalobci škodu ve výši , částka, , a bylo rovněž posouzeno, že tedy při sjednávání úvěru uvedla nepravdivé údaje, přičemž způsobila činem škodu, čímž spáchala přečin úvěrového podvodu podle ust. § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku. Dále byla tímto příkazem pravomocně uložena paní , jméno FO, povinnost uhradit žalobci škodu ve výši , částka, .

17. Finanční prostředky ve výši , částka, zaslané žalobcem dne , datum, na účet č. , č. účtu, byly konkrétně vybrány následovně. , adresa, 000 Kč vybral dne , datum, sám žalovaný, a to na pobočce banky a následně ji předal své matce, která mu již předtím sdělila, že jde o finanční prostředky, které jí poskytla její kamarádka či známá. K tomuto skutkovému závěru dospěl soud na základě důkazů uvedených v odst. 9 až 11 rozsudku a zjištění z nich učiněných, které si navzájem plně odpovídají (až na drobnou nesrovnalost ohledně výše částky, kterou žalovaný při podání vysvětlení odhadl na cca , částka, , což je však chyba naprosto pochopitelná). Zbývající částku , částka, pak vybrala sama matka žalovaného, paní , jméno FO, , prostřednictvím platební karty, a to po drobnějších částkách. K tomuto skutkovému závěru soud dospěl na základě úředních záznamů o podaném vysvětlení paní , jméno FO, a žalovaného (viz odst. 10 a 11 rozsudku), a jim odpovídajícímu výpisu z účtu (viz odst. 9 rozsudku), ze kterého vyplývá, že zbývající částka byla skutečně vybrána v drobnějších částkách pomoci platební karty. K úřednímu záznamu Policie ČR (viz odst. 13 rozsudku) je třeba uvést, že je evidentní, že Policie ČR při svém závěru vycházela pouze ze skutečnosti, že platební karta byla vedena na jména žalovaného. Jak však vyplývá i z dohody o zřízení a vedení bankovního účtu (viz odst. 7 rozsudku), účet zřizovala za tehdy nezletilého žalovaného jeho matka, a je proto naprosto logické, že platební karta byla v jejím držení, jak ona sama vypověděla (viz odst. 10 rozsudku) a soud proto v této části dospěl k takovémuto skutkovému závěru.

18. Ust. § 2991 odst. 1 o.z. (které je zde třeba aplikovat s ohledem na skutečnost, že k předmětným finančním transakcím došlo již za účinnosti o.z., k tomu srov. přechodná ustanovení obsažená v o.z.), stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Ust. § 2991 odst. 2 o.z. pak stanoví, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze shora uvedeného závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že se žalovaný na úkor žalobce nijak neobohatil.

20. Finanční prostředky byly sice zaslány na účet, který byl veden na žalovaného, avšak, jak je třeba opětovně zdůraznit, šlo o účet, který určila k zaslání peněz matka žalovaného, žalovaný byl v daný okamžik jen čerstvě zletilý (bylo mu 18 let a 3 měsíce) a zejména, což je zdaleka nejpodstatnější, peníze použila matka pro svou potřebu (viz odst. 16 rozsudku). Proto je zřejmé, že pokud se někdo obohatil na úkor žalobce, pak je to matka žalovaného, paní , jméno FO, , a nikoliv žalovaný (ve skutečnosti pohledávka žalobce vůči ní nespočívá v bezdůvodném obohacení, ale v právu na náhradu škody, přičemž k přiznání práva na náhradu škodo již i pravomocně došlo, viz odst. 16 rozsudku).

21. K argumentaci žalobce, že na věc je třeba nahlížet tak, že se nejdříve žalovaný obohatil na úkor žalobce (když peníze vybral) a pak se následně ochudil na úkor své matky (když jí peníze předal) je třeba uvést, že takovýto závěr by byl s ohledem na okolnosti projednávané věci (zejména ty zdůrazněné v předchozím odstavci) naprosto nespravedlivý a představoval by naprosto formalistickou aplikaci práva, jelikož je ze shora uvedeného skutkového stavu zřejmé, že se žalovaný zcela jistě v daném případě fakticky ve výsledku nijak neobohatil, tedy reálně nezískal jakýkoliv majetkový prospěch.

22. Stejně tak je pravdou, že v určitý okamžik měl žalovaný pohledávku za bankovním ústavem na výplatu předmětné částky, posouzení že v té chvíli mu již vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce a následně, že byl ochuzen, když peníze vybral, nebo když je vybrala jeho matka, by bylo opět v daném případě naprosto formalistickou aplikací práva a vedlo by k naprosto nespravedlivému výsledku, a to z důvodů již podrobně uvedených výše.

23. K právě uvedenému lze rovněž uvést, že podle ust. § 989 odst. 1 o.z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. I jen k samotné držbě věci (kterou peníze i pohledávka jsou) tedy není potřeba jen samotné její fyzické držení, nýbrž i vůle s ní nakládat jako s vlastní (viz i ust. § 987 o.z.). Tato druhá složka však v projednávaném případě u žalovaného zcela absentuje, jelikož se žalovaný domníval, že finanční prostředky, které byly zaslány na jeho účet patří jeho matce a že byly tedy pouze zaslány prostřednictvím jeho účtu (a že i tedy pohledávka ve výši těchto prostředků patří jeho matce) a i částku , částka, vybral s vědomím že jde o finanční prostředky jeho matky, které já následně hodlal předat, což také učinil, a proto tedy nikdy s penězi (ani s pohledávkou za bankou) nenakládal jako s vlastními.

24. Soud tedy ze shora uvedených důvodů došel k závěru, že se žalovaný na úkor žalobce nijak neobohatil.

25. Ke shora uvedenému závěru o skutkovém stavu je ještě třeba uvést, že podle ust. § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) byl soud vázán shora uvedeným rozhodnutím (viz odst. 16 rozsudku) o tom, že byl spáchán trestný čin a i tím, kdo jej spáchal, což logicky zahrnuje i vázanost skutkovým popisem trestného činu, jelikož na základě tohoto zjištěného skutkového děje pak bylo rozhodnuto, že šlo o shora uvedený trestný čin. I kdyby tomu tak však teoreticky nebylo, soud by stejně na základě všech shora uvedených provedených důkazů dospěl ke stejnému skutkovému závěru.

26. K argumentaci žalobce lze pak pro úplnost uvést, že je samozřejmě naprosto správné jeho tvrzení, že skutečnost, že matce žalovaného byla pravomocně uložena povinnost zaplatit žalobci danou částku jako náhradu škody, nevylučuje, aby z jiného titulu byla povinnost k zaplacení dané částky teoreticky uložena i další osobě. Soud by tedy teoreticky samozřejmě mohl i přes shora uvedený výrok o povinnosti nahradit škodu (viz odst. 16 rozsudku) shledat, že se žalovaný v projednávané věci bezdůvodně obohatil a uložit mu povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat. Jelikož však soud dospěl k závěru, že se žalovaný nijak neobohatil, nemění právě uvedené nic na rozhodnutí soudu.

27. Pro úplnost je rovněž třeba uvést, že se žalobce nedomáhal po žalovaném náhrady škody, nýbrž vydání bezdůvodného obohacení, přičemž je třeba zdůraznit, že v daném případě nejde jen o jiné právní posouzení, ale šlo by o zcela jinou žalobu, pro kterou by byla rozhodná i naprosto jiná skutková tvrzení a jiná skutková zjištění, přičemž žalobce nikdy (ani po upozornění na právě uvedený rozdíl ze strany soudu) změnu žaloby ani nenavrhl.

28. Soud tedy uzavírá, že jelikož dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobce nijak neobohatil, žalobu v plném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady ve výši , částka, za 1 úkon, a to za vyjádření žalovaného, podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena 15 denní (§ 160 odst. l o.s.ř.), aby měl žalobce dostatek času náhradu zaplatit.