13 C 228/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 48 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a to až do úplného zaplacení dluhu.

II. Žaloba se co do částky , částka, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tak, že dne , datum, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz, a to tak, žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem (kdy žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, ) a dále pro účely ověření majitele bankovního účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši , částka, na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění dokládaném žalobkyní. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu zaslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy; k uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalovanému byl na základě označené smlouvy poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , ve lhůtě do , datum, . Tuto povinnost však žalovaný do dnešního dne nesplnil, když na splátkách úvěru žalobkyni zaplatil pouze , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však na výzvu k úhradě nereagoval. Předmětem žalobního návrhu je částka odpovídající dosud nesplacené jistině ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuta v celkové výši , částka, za celkem čtyři případy prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru.

2. Žalovaný ve svém vyjádření předně poukázal na to, že v předmětné smlouvě byl sjednán úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru; tento úrok pak mnohonásobně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu, za kterou byly v daném období poskytovány podnikatelské úvěry, a jako takový je zcela zjevně nepřiměřený. Ve smlouvě byly upraveny i další smluvní sankce, kdy žalobkyni dle smlouvy vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši , částka, za prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky; po dni splatnosti úvěru dále žalobkyni vzniká nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny a zároveň též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny. Žalovaný má za to, že sjednané smluvní pokuty a smluvní úrok z prodlení postrádají smysl a účel, pro jaký jsou smluvní sankce ujednávány. Smluvní pokuta má sloužit jako prostředek utvrzovací, má posílit postavení věřitele. Právě tato funkce smluvní pokuty se nicméně v daném případě zcela vytrácí. Z uvedeného dle žalovaného vyplývá, že žalobkyně si předmětné smluvní sankce do smlouvy zakomponovala nikoli proto, aby posílila své postavení (na to by stačila pouze jedna smluvní pokuta), nýbrž aby se dále dodatečně obohatila nad rámec nemravně sjednaného úroku za poskytnutý úvěr. S ohledem na uvedené žalovaný namítal jednak absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, a dále se též dovolával ochrany slabší smluvní strany, když z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně v posuzovaném případě zneužila své postavení a znalosti v oblasti poskytování úvěrů k nastolení nedůvodné nerovnováhy mezi smluvními stranami spočívající ve zjevně excesivní výší úroku a množství smluvních pokut a poplatků za prodlení; tokových smluvních podmínek by ostatně žalobkyně nedosáhla, pokud by byly strany v rovném postavení. O nepoctivém a zneužívajícím jednání žalobkyně pak dle žalovaného svědčí též postoj žalobkyně v rámci jednání o mimosoudním řešení věci, které žalovaný vyvolal. Zástupce žalobkyně v rámci těchto jednání požadoval po žalovaném uhrazení naprosto nepřiměřeného plnění ve výši , částka, , tedy podstatně více, než je aktuálně vymáháno předmětnou žalobou.

3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti strany žalující, která byla k jednání řádně a včas předvolána, a přesto se bez omluvy nedostavila.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

5. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že mezi účastníky je nesporné samotné uzavření předmětné dohody označené jako smlouva o podnikatelském úvěru, s tím, že žalobkyně a žalovaný byli při uzavření předmětné dohody podnikateli a tuto uzavírali danou v souvislosti se svou podnikatelskou činností, kdy podnikatelská činnost žalobkyně spočívá mimo jiné v poskytování úvěrů. Dále soud ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že jistina dle předmětné dohody ve výši , částka, (resp. navýšená o , částka, ) byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet dne , datum, , přičemž žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách předmětného úvěru celkem , částka, . Mezi účastníků též není sporu o tom, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -3147 soud zjistil, že účastníci dne , datum, uzavřeli tuto dohodu, podle které měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku ve výši , částka, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázala vrátit poskytnutý úvěr nejpozději k , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení (pro případ dlouhodobého prodlení žalovaného pak byl smluvními stranami ujednán úrok nižší, a to konkrétně ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru pro případ, že žalovaný bude v prodlení déle než 90 dnů). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný měl do , datum, žalobkyni zaplatit celkem , částka, , a to v souladu s dohodou v pěti splátkách ve výši , částka, opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru. Dle čl. 8.1 předmětné dohody se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši , částka, . Dle čl. 8.2 předmětné dohody pak vzniká žalobkyni pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru dále nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny a zároveň též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny; ujednaný úrok z prodlení i smluvní pokutu pak byl žalovaný povinen hradit od prvního dne prodlení (tj. od prvního dne po dni konečné splatnosti úvěru) do jeho úplného zaplacení.

7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a příslušného podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně jejím jménem zaslal dne , datum, žalovanému na adresu , adresa, písemnou výzvu k zaplacení částky ve výši celkem , částka, a ve výzvě blíže specifikovaných nákladů právního zastoupení, a to do 3 dnů od doručení této výzvy. Výzva obsahuje též právní důvod pohledávky, kdy odkazuje na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení dne , datum, , podle které měl žalovaný poskytnutý úvěr splatit do , datum, , což ovšem neučinil. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky, pokud by svůj dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil.

8. Z výpisů z databáze ARAD (ukazatele úrokových sazeb) předložených žalovaným soud zjistil průměrnou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami v období uzavření předmětné smlouvy, kdy tato činila 7,45 %; průměrná úroková sazba u podnikatelských úvěr se pak v daném období pohybovala v rozmezí 3,15 až 17,67 %.

9. Z emailové komunikace zástupců účastníků z období od , datum, do , datum, soud zjistil, že zástupce žalovaného se opakovaně obrátil na zástupce žalobkyně s návrhem věc řešit mimosoudně s tím, že navrhl uzavřít dohodu o narovnání s možností uhradit dlužnou částku ve splátkách. Zástupce žalobkyně v odpovědi na uvedené reagoval tak, že klient je v zásadě pro mimosoudní řešení, přičemž zároveň vyčíslil dluh celkovou částkou , částka, (sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , z poplatku za poskytnutí ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, , z úroku z prodlení ve výši , částka, a ze smluvní pokuty z nesplaceného zůstatku úvěru ve výši , částka, ). V další komunikace zástupců pak zástupce žalovaného urguje zástupce žalobkyně o odpověď a opětovně navrhuje mimosoudní řešení věci.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantnímu pro následné právní posouzení věci, které na tomto místě soud uvádí a shrnuje v částech nejdůležitějších pro rozhodnutí věci:

11. Žalobkyně je osobou podnikající v oblasti poskytování úvěrů, přičemž v rámci této své činnosti uzavřela dne , datum, s žalovaným, který ve vztahu vystupoval jako fyzická osoba podnikající na živnostenské oprávnění, předmětnou dohodu označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru. Na základě této dohody poskytla žalobkyně žalovanému ještě téhož dne prostředky ve výši , částka, , a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se pak touto dohodou zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr nejpozději k , datum, , a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení (pro případ dlouhodobého prodlení žalovaného pak byl ujednán úrok nižší, a to konkrétně ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru v případě, že žalovaný je v prodlení déle než 90 dnů). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný měl do , datum, žalobkyni zaplatit celkem , částka, , a to v souladu s dohodu v pěti splátkách ve výši , částka, opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru. Dle čl. 8.1 předmětné dohody se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši , částka, . Dle čl. 8.2 předmětné dohody vzniká žalobkyni pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru dále vzniká žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny a zároveň též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny; ujednaný úrok z prodlení i smluvní pokutu pak byl žalovaný povinen hradit od prvního dne prodlení (tj. od prvního dne po dni konečné splatnosti úvěru) do jeho úplného zaplacení. Žalovaný měl snahu věc vyřešit mimosoudně, což zástupce žalobkyně připustil a zároveň vyčíslil celkovou dlužnou částku , částka, ; na další výzvu k uzavření smlouvy o narovnání již zástupce žalobkyně nereagoval a podal předmětnou žalobu.

12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru.

13. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

15. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citových zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je po právu pouze částečně.

24. Pokud žalovaný namítal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť její ujednání zjevně odporují dobrým mravům, pak je třeba předestřít, že Nejvyšší soud ČR vskutku judikoval, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli, přičemž porušení korektivu dobrých mravů pak má za následek absolutní neplatnost právního jednání (zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sen. zn. , spisová značka, ).

25. Jak ovšem Nejvyšší soud v označeném rozhodnutí dále zdůraznil, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů má být zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu; korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

26. V návaznosti na citované závěry Nejvyššího soudu soud konstatuje, že s ohledem na průměrné úrokové sazby úvěrů poskytované bankami v období uzavření předmětné dohody, jak byly žalovaným v řízení prokázány, považuje soud účastníky ujednaný úrok za poskytnutí předmětného úvěru, tj. úrok ve výši 1 % denně z částky poskytnutého úvěru, za zjevně nepřiměřený.

27. Aniž by nicméně soud činil bez dalšího závěr o tom, zda takové ujednání samo o sobě působí absolutní neplatnost posuzovaného právního jednání či nikoliv, zabýval se dále argumentací žalovaného, který se dovolával ochrany slabší smluvní strany.

28. Při zohlednění skutkových okolností posuzované věci, jak byly v řízení zjištěny, soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v posuzovaném vztahu v postavení slabší smluvní strany, což vyplývá jednak z povahy samotného smluvního vztahu, kdy na jedné straně vystupuje žalobkyně jako podnikatel - profesionál v poskytování nebankovních úvěrů a na druhé straně žalovaný jakožto fyzická podnikající osoba - drobný živnostník žádající o úvěr. Slabší pozice žalovaného dále vyplývá i z procesu, jakým byla předmětná dohoda uzavřena a jak jej popisuje sama žalobkyně, kdy již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaný neměl možnost obsah předmětné dohody ovlivnit, nýbrž mohl smlouvu co do obsahu pouze odmítnou či akceptovat. Konečně je nepoměr sil smluvních stran zřejmý ze samotného obsahu smluvních ujednání, z nichž je zřejmá neopodstatněná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalovaného.

29. Soud je pak toho názoru, že právě s ohledem na zjištěný obsah předmětné dohody lze uzavřít, že žalobkyně v posuzovaném případě svého silnějšího postavení zneužila, aby na úkor žalovaného získala nepřiměřený prospěch. Zde soud poukazuje zejména na kumulaci sankčních ujednání, která svým charakterem přesahují samotný účel těchto sankcí (kdy tyto instituty mají zejména utvrzovací, případně reparační funkci) a tím spíše svědčí o tom, že cílem žalobkyně bylo, jak tvrdí žalovaný, jen dále se obohatit na úkor žalovaného, a to nad rámec nepřiměřeného úroku za poskytnutý úvěr. Tomuto závěru dále nasvědčuje i komunikace zástupců účastníků v období před podáním žaloby, z níž je zřejmé, že žalobkyně při jednání o možném mimosoudním řešení věci požadovala po žalovaném výrazně vyšší částku, než aktuálně uplatňuje předmětnou žalobou.

30. Popsané jednání žalobkyně pak při zohlednění ust. § 433 o. z. nemůže požívat ochrany. Jelikož pak aplikované zákonné ustanovení výslovně neuvádí následky porušení zákazu obsaženého v tomto ustanovení, aplikoval soud obecná ustanovení o neplatnosti právního jednání, přičemž dospěl k závěru, že předmětné jednání je neplatné ve smyslu § 580 a § 586 o. z.

31. Soud se konečně zabýval též otázkou, zda byla neplatností stižena pouze dílčí ustanovení předmětné smlouvy o podnikatelském úvěru (konkrétně smluvní ujednání o výši smluvního úroku z úvěru a dále sankční ujednání obsažená v článku 8 předmětné smlouvy) či zda je neplatná předmětná dohoda jako celek. S ohledem na výše uvedené důvody, které vedly soud k závěru o zneužívající povaze jednání žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy, pak je nasnadě uzavřít, že neplatná je posuzovaná dohoda účastníků jako celek, a to právě s ohledem na kumulaci ujednání v neprospěch žalovaného. Nadto je otázkou, zda lze předpokládat, že by žalobkyně měla zájem předmětnou dohodu uzavřít, i bez neplatných částí předmětné dohody. Závěr o neplatnosti předmětné dohody jako celku tak soud učinil i s odkazem na ust. § 576 o. z., přičemž zohlednil též pasivitu žalobkyně po podání předmětné žaloby, kdy žalobkyně se nevyjádřila k obraně žalovaného a bez omluvy se nedostavila k jednání soudu, ke kterému byla řádně předvolána.

32. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, (byť na základě absolutně neplatné smlouvy), přičemž žalovaný naopak žalobkyni zaplatil celkem , částka, (včetně výše zmíněné verifikační platby), posoudil soud nárok uplatněný žalobou jako důvodný co do částky , částka, představující bezdůvodné obohacení žalovaného.

33. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to v rozsahu dosud nevrácené poskytnuté jistiny ve výši , částka, , když žalovaný se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně bohatil. Zároveň soud žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z přiznané částky , částka, od , datum, (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, kdy si nejpozději musel být žalovaný vědom toho, že je v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny) do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. s tím, že soud uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky prostřednictvím splátek ve výši , částka, měsíčně splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, kdy žalovaný o možnost dluh uhradit dlužnou částku ve splátkách v uvedené výši požádal; výše splátek se přitom jeví soudu s ohledem na výši dlužné částky jako přiměřená.

34. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky , částka, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, byla žaloba z výše uvedených důvodů výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta, Anonymizováno35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 151 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci za situace, kdy žalobkyně i žalovaný byli v podstatě v řízení stejně úspěšní, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.