13 C 364/2021

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce zastoupen JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované a žalobce zastoupena JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou sídlem adresa o vydání věci a o vzájemné žalobě o umožnění užívání věci,

I. Žalovaná je povinna žalobci vydat osvědčení o registraci vozidla, část I. (malý technický průkaz) k [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalované vydání klíčků k osobnímu automobilu značky [příjmení], [registrační značka], [VIN kód], zamítá.

III. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaná domáhá, aby žalobce umožnil žalované užívat osobní automobil značky [příjmení], [registrační značka], [VIN kód], se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované vydání vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód] (dále i jen:„ předmětné vozidlo“), a to včetně veškerého příslušenství, které následně specifikoval jako klíčky a osvědčení o registraci vozidla, část I. (malý technický průkaz) k tomuto vozidlu. Žalobu odůvodnil následovně. Předmětné vozidlo je v jeho výlučném vlastnictví, bylo na osobu žalobce registrováno dne [datum], avšak disponuje jím a užívá jej žalovaná, která mu jej odmítá vydat. Účastníci řízení jsou sice manželé, avšak jejich manželství bylo uzavřeno až dne [datum], a proto předmětné vozidlo do společného jmění manželů nepatří. Předmětné vozidlo bylo žalobcem dáno dočasně k dispozici k bezplatnému užívání žalované na základě dohody ze dne [datum] pro její osobní potřebu. Následně byla žalovaná nejprve vyzvána k vrácení a odevzdání tohoto vozidla, což však odmítla, a proto žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že je pravdou, že předmětné vozidlo je ve výlučném vlastnictví žalobce, že však dohodou ze dne [datum] přenechal žalobce předmětné vozidlo žalované a zavázal se umožnit jí jeho bezplatné užívání, a to dočasné, neboť je vymezen předmět této dohody, který se týká zajištění potřeb žalované a jejích dětí. Z toho je zjevné, že byl ve smyslu ust. § 2196 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), sjednán účel, k němuž se má předmětné vozidlo užívat, a to tedy uspokojování potřeb žalované a jejích dětí, a dohoda ze dne [datum] je tedy výpůjčkou. Tato smlouva potrvá až do dosažení 18. roku věku nezletilého syna účastníků [jméno], kdy bez dalšího zanikne. Vzhledem k tomu, že u výpůjčky se, na rozdíl od výprosy, žalobce nemůže domáhat předčasného vrácení věci, kdy zákon stanovuje dvě výjimky, a to užití věci v rozporu se smlouvou a změnu poměrů, pak ani v žalobě není uveden žádný legitimní důvod, na základě kterého se žalobce vrácení vozidla domáhá, a žalobu je proto na místě zamítnout. Postup žalobce je rovněž v příkrém rozporu s ust. § 3 o. z., kdy rodina a rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany a s ust. § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu, jelikož předmětné vozidlo slouží mimo jiné i potřebě společného syna účastníků řízení.

3. V replice na vyjádření žalované žalobce uvedl, že dohoda ze dne [datum] je výprosou, a nikoliv výpůjčkou, a proto se žalobce domáhat vrácení předmětného vozidla může. Účelem ve smyslu ust. § 2196 o. z. by se rozumělo například použití vozidla pro cestu do [obec] a zpět, ale účel užívání„ pro potřeby žalované“ se rozumí sám sebou. Toto tedy není účel ve smyslu sjednání účelu užívání tak, jak zamýšlel zákonodárce v ujednání o výpůjčce. Kdyby tomu tak nebylo, tak by účel výpůjčky mnohokráte nikdy nezanikl, protože vypůjčitel by mohl věc vždy nějak užívat a účel by neodpadl. Pojmovým znakem výpůjčky jako tohoto smluvního typu je právě mimo jiné dočasnost, a ze smlouvy o výpůjčce musí proto vždy dočasnost užívání věci vyplývat, jelikož je sjednání doby trvání výpůjčky podstatnou náležitostí smlouvy o výpůjčce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

4. Žalobce následně ještě před tím, než začalo jednání ve věci, vzal žalobu částečně zpět v části, ve které se domáhal po žalované vydání předmětného vozidla s odůvodněním, že jej dne [datum] získal do své dispozice, přičemž však trval na žalobě v části, ve které se domáhal vydání klíčků a malého technického průkazu k tomuto vozidlu. Soud tudíž řízení usnesením č.j. 13 C 364/2021- 109 ze dne 29. dubna 2022 v části, ve které se žalobce domáhal vydání předmětného vozidla, zastavil.

5. Žalovaná následně v reakci na skutečnost, že žalobce dostal předmětné vozidlo do své dispozice podala vzájemnou žalobu, ve které se domáhala, aby jí žalobce umožnil předmětné vozidlo užívat s tím, že jej tedy žalovaná, jak již uvedla, má právo užívat na základě dohody ze dne [datum], která je smlouvou o výpůjčce. Žalovaná pak dále uvedla, že již ani nedisponuje druhými klíči a malým technickým průkazem, jelikož klíče zmizely z věšáku v bydlišti žalované, do kterého má žalobce přístup, a malý technický průkaz se dostal do dispozice žalobce spolu s předmětným vozidlem, jelikož byl ponechán v předmětném vozidle za clonou.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo nabyto v prosinci 2014, a to žalobcem.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že manželství vzniklo dne [datum] a dosud stále trvá.

8. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že účastníci dne [datum] podepsali dohodu označenou jako dohoda o užívání služebního vozidla (dále i jen:„ dohoda z [datum]“).

9. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že předmětné vozidlo v současnosti drží žalobce.

10. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že se předmětné vozidlo z držení žalované dostalo do držení žalobce tak, že si jej žalobce dne [datum], tedy po zahájení řízení, odvezl a to bez souhlasu a vědomí žalované.

11. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že klíčky (jež jsou předmětem žaloby) a malý technický průkaz měla v minulosti žalovaná v držení, a to v případě malého technického průkazu do [datum], v případě klíčků pak do druhé poloviny března 2022 (skutečnost, zda jsou tyto věci v držení žalované ještě v současnosti však byla mezi účastníky sporná).

12. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že účastníci mají jednoho společného nezletilého syna, narozeného dne [datum].

13. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že v době uzavření dohody z [datum] nebyl výše uvedený společný syn dosud narozen, avšak byl již počat.

14. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že žalovaná má z předchozího manželství dvě děti, a to 19 leté a 17 leté.

15. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce sepsal dne [datum] předžalobní výzvu k vydání předmětného vozidla a že tato výzva byla doručena žalované, respektive její zástupkyni.

16. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že žalovaná prostřednictvím své zástupkyně sepsala dne [datum] odpověď na výše uvedenou výzvu, ve které odmítla předmětné vozidlo vydat a že tato odpověď byla doručena zástupci žalobce.

17. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že se účastníci po uzavření dohody z [datum] rozešli a že je v současnosti již podán návrh na rozvod jejich manželství.

18. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalobce disponuje klíči k domu, ve kterém bydlí žalovaná.

19. Z listiny označené jako dohoda o užívání služebního vozidla ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne podepsali účastníci takto označenou dohodu, ve které se dohodli, že uzavírají dohodu o užívání předmětného vozidla ve prospěch žalované pro zajištění potřeb jejích a jejich dětí.

20. Z fotografií soud zjistil, že v minulosti bývalý manžel žalované parkoval se svým automobilem i přes parkovací místo žalované, a proto měla žalovaná problém s parkováním předmětného vozidla na svém parkovacím místě.

21. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že otec žalované požaduje po žalobci uhrazení finančních částek, které podle něj uhradil za žalobce, a to mimo jiné částky [částka] za povinné ručení za předmětné vozidlo, částky [částka] za dálniční známku pro předmětné vozidlo a částky [částka] za zimní pneumatiky pro předmětné vozidlo, přičemž již i podal žalobu, kterou se uhrazení těchto finančních částek po žalobci domáhá.

22. Z [anonymizováno] oznámení bylo soudem zjištěno, že otec žalované podal [anonymizováno] oznámení pro podezření ze spáchání [anonymizováno] poškození věci, které se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v jiném než předmětném vozidle z rozdělovače vytáhl kabel ke svíčce, čímž mohl způsobit škodu nejméně [částka], a dále, že v tomto oznámení mimo jiné otec žalované uvedl, že v noci z [datum] na [datum] žalobce odcizil předmětné vozidlo.

23. Z komunikace s Policií České republiky soud zjistil, že v e-mailu ze dne [datum] žalovaná sdělila Policii ČR mimo jiné, že postrádá klíčky od předmětného vozidla, které visely na věšáku na chodbě v domě, kde žalovaná bydlí, a že do domu stále chodí žalobce a že žalovaná předpokládá, že si tyto klíče vzal.

24. Z listiny označené jako vyrozumění právního zástupce podatele ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že Policie ČR v tomto vyrozumění uvedla, že má za prokázané, že předmětné vozidlo žalobce odvezl bez předchozí dohody se žalovanou, v čemž však Policie ČR nespatřuje podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova], nýbrž podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití.

25. Z e-mailové komunikace bylo soudem zjištěno, že v e-mailu ze dne [datum] žalovaná sdělila Policii ČR, že si tohoto dne volala s autoservisem, přičemž jí bylo řečeno, že dnes žalobce předmětné vozidlo má do tohoto autoservisu přivézt.

26. Z další e-mailové komunikace soud zjistil, že dne [datum] učinil žalobce prostřednictvím e-mailu dotaz na Městský úřad Černošice, kam a co musí vše donést, aby mohl požádat o vydání nového malého technického průkazu.

27. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je syn žalované a že žalobce je jeho otčím. Dále soud zjistil, že malý technický průkaz k předmětnému vozidlu měla žalovaná v minulosti za stínítkem předmětného vozidla, kde jej svědek sám viděl, a to zhruba rok či dva roky v minulosti. Od té doby se tam však nedíval. Dále bylo soudem zjištěno, že klíčky od předmětného vozidla byly dříve umístěny v chodbě hned za vchodovými dveřmi do domu, kde žalovaná bydlí. Byly pověšeny na věšáku, kde byly všechny klíče od aut. V současnosti již však na věšáku klíče nejsou. Na skutečnost, že zmizely, svědka upozornila žalovaná, od té doby již svědek klíče neviděl. Svědek neví, kde jsou v současnosti, ví pouze to, že již nejsou na věšáku. Dále soud zjistil, že v minulosti z domácnosti svědka a žalované zmizely rovněž i sekačka, špalek na sekání dřeva a rovněž i kabely od bazénu. Svědek však nikdy neviděl, že by si je snad žalobce, či kdokoliv jiný, vzal. Žalobce však má do domu, kde žalovaná bydlí, přístup, má od něj klíče. K výslechu tohoto svědka je třeba uvést, že soud zhodnotil jeho výslech i výpověď jako velmi hodnověrné, a proto z jeho výpovědi učinil právě uvedená skutková ujištění (k jejich hodnocení viz i níže odst. 31 a 32 rozsudku). Je pravdou, že svědek je osobou blízkou žalované a že je zcela evidentně ve sporech mezi účastníky na její straně, a proto soud samozřejmě k jeho výpovědi přistupoval obezřetně. [příjmení] průběh výslechu a výpověď svědka se však soudu jevily natolik hodnověrnými, že i přes právě uvedené z jeho výpovědi učinil shora uvedená zjištění. Svědek vypovídal velmi spontánně, byl evidentně ze skutečnosti, že je vyslýchán soudem, velmi nervózní, což je i vzhledem k jeho věku pochopitelné a bylo naprosto zřejmé, že se usilovně snaží, aby nevypověděl jakoukoliv nepravdu. Posledně uvedené se pak projevilo i v části výpovědi týkající se malého technického průkazu, která ve výsledku nebyla pro stranu žalovanou dostatečně vypovídající, jelikož svědek vypověděl, že malý technický průkaz viděl za stínítkem předmětného vozidla naposledy před jedním či dvěma roky (viz i níže odst. 32 rozsudku), což však samozřejmě věrohodnost svědka v očích soudu naopak zvýšilo.

28. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí v bodech nejdůležitějších pro následné právní posouzení věci a pro rozhodnutí soudu, přičemž ve zbytku odkazuje na shora podrobně rozvedená skutková zjištění:

29. Předmětné vozidlo bylo nabyto v prosinci 2014 žalobcem. Účastníci jsou manželé, avšak až od [datum]. Účastníci dne [datum] podepsali dohodu označenou jako dohoda o užívání služebního vozidla, ve které se dohodli, že uzavírají dohodu o užívání předmětného vozidla ve prospěch žalované pro zajištění potřeb jejích a jejich dětí. Účastníci mají jednoho společného nezletilého syna, narozeného dne [datum]. V době uzavření dohody z [datum] tedy nebyl tento syn dosud narozen, avšak byl již počat. Žalovaná má pak z předchozího manželství dvě děti, a to ve věku 19 a 17 let. Účastníci se po uzavření dohody z [datum] rozešli, přičemž v současnosti je již podán návrh na rozvod jejich manželství. Výzvou ze dne [datum], která byla žalované doručena, vyzval žalobce žalovanou k vydání předmětného vozidla, na což mu žalovaná písemně sdělila, že jej nevydá.

30. Předmětné vozidlo v současnosti drží žalobce. Do jeho držení se z držení žalované dostalo tak, že si jej žalobce dne [datum], tedy po zahájení řízení, odvezl, a to bez souhlasu a vědomí žalované.

31. Klíčky k předmětnému vozidlu (jež jsou předmětem žaloby) a malý technický průkaz měla žalovaná v minulosti v držení, a to v případě malého technického průkazu (minimálně) do [datum], v případě klíčků pak (minimálně) do druhé poloviny března 2022. V e-mailu ze dne [datum] žalovaná sdělila Policii ČR mimo jiné, že postrádá klíčky od předmětného vozidla, které visely na věšáku na chodbě v domě, kde žalovaná bydlí. Dne [datum] pak žalobce učinil prostřednictvím e-mailu dotaz na Městský úřad Černošice, kam a co musí vše donést, aby mohl požádat o vydání nového malého technického průkazu. Žalobce disponuje klíči k domu, ve kterém bydlí žalovaná. [příjmení] technický průkaz k předmětnému vozidlu měla žalovaná v minulosti za stínítkem předmětného vozidla, a to zhruba rok či dva roky v minulosti. Klíčky od předmětného vozidla byly dříve umístěny v chodbě hned za vchodovými dveřmi do domu, kde žalovaná bydlí. Byly pověšeny na věšáku. V současnosti již však na věšáku nejsou. V minulosti z domácnosti žalované zmizely rovněž i sekačka, špalek na sekání dřeva a rovněž i kabely od bazénu.

32. Z právě uvedeného soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že v současnosti již klíčky nejsou v držení žalované, jelikož byly někým z jejího domu odneseny (pravděpodobně samotným žalobcem, což však s dostatečnou mírou pravděpodobnosti v řízení prokázáno nebylo, a ani to není pro rozhodnutí věci rozhodné). K tomuto závěru soud tedy dospěl zejména na základě shora rozebraného výslechu svědka [příjmení] (k hodnocení jeho věrohodnosti viz výše odst. 27 rozsudku) a nasvědčuje mu i obsah shora uvedeného e-mailu ze dne [datum]. Soud však naopak uzavřel, že v řízení nebylo s dostatečnou mírou pravděpodobnosti prokázáno, že v držení žalované již není malý technický průkaz, jelikož si jej odvezl žalobce spolu předmětným vozidlem. Svědek [příjmení] sice vypověděl, že ani malý technický průkaz již žalovaná nemá, avšak sám uvedl, že přitom vycházel pouze (na rozdíl od klíčků, kde situaci vnímal vlastními smysly) z tvrzení žalované. Ani skutečnost, že svědek viděl malý technický průkaz v předmětném vozidle za stínítkem zhruba před jedním či dvěma lety, pak nijak nevypovídá o tom, že by nutně musely být na stejném místě i k datu odvezení předmětného vozidla žalobcem. Žalovaná tudíž v této části neunesla své břemeno důkazní (k tomu proč ji tíží, viz níže právní posouzení věci v odst. 42 rozsudku).

33. Pro rozhodnutí věci bylo z hlediska právního posouzení zásadní posouzení dohody ze dne [datum], zda se tedy jednalo o smlouvu o výprose podle ust. § 2189 a násl. o. z. (který je v projednávané věci třeba aplikovat s ohledem na datum uzavření této dohody, srov. přechodné ust. § 3028 odst. 1 o. z.), jak tvrdí žalobce, či o smlouvu o výpůjčce podle ust. § 2193 a násl. o. z., jak tvrdí žalovaná.

34. Soud přitom po zvážení výše uvedeného dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o případ první.

35. Podle ust. § 2189 o. z. totiž platí, že přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

36. Podle ust. § 2193 o. z. pak platí, že smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

37. Podle ust. § 2193 o. z. pak platí, že byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil.

38. Z právě citovaných ustanovení je evidentní, že základním pojmovým znakem výpůjčky odlišujícím tento smluvní typ právě od výprosy je dočasnost, tedy že doba užití věci je omezena, a to buď určením doby, nebo stanovením účelu užití, z kterého bude omezení doby užití vyplývat (srov. [příjmení], M. a kol.: [anonymizováno] zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. [nakladatelství], 2014, 2072 s., komentář k § [číslo], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. [spisová značka], v tomto plně aplikovatelný i za účinnosti o. z.). Naopak pro výprosu je charakteristické, že doba užití není omezena určením doby ani stanovením účelu užití (a půjčitel může proto na rozdíl od výpůjčky kdykoliv požadovat vrácení věci zpět, viz níže).

39. Soud je přitom jednoznačně přesvědčen, že smluvní ujednání, že předmětné vozidlo je přenecháváno žalobcem žalované„ pro zajištění potřeb jejích a jejich dětí“ (viz odst. 29 rozsudku) není ujednáním o účelu ve shora rozebraném smyslu, tedy není ujednáním o účelu, kterým by byla omezena doba trvání dohody a není jím tedy zcela evidentně ujednána ona nezbytná dočasnost smlouvy. Je tomu tak i proto, že v dohodě dokonce ani není uvedeno, že jde o potřeby nezletilých dětí, a tak by při opačném výkladu šlo o dohodu o užívání předmětného vozidla v podstatě na vždy, respektive po celou dobu existence předmětného vozidla. I kdyby soud teoreticky (pro což však není žádný podklad) vyložil dané ujednání ve smyslu, že má jít o potřeby nezletilých dětí účastníků, stejně by tím podle přesvědčení soudu nebyla ujednána ona potřebná dočasnost, jelikož by opět fakticky šlo o ujednání užití předmětného vozidla na celou dobu jeho existence (u které lze důvodně předpokládat, že nepřesáhne dobu nezletilosti společného syna účastníků, viz odst. 29 rozsudku), a opět by tím tedy nebyla doba užití fakticky vůbec omezena. Uvedený výklad soudu pak odpovídá i smyslu a provázanosti ust. 2189 až 2 200 o. z., jelikož je zcela evidentně úmyslem zákonodárce, aby buď byla doba bezplatného užití věci fakticky omezena, v kterémžto případě nejde bez dalšího požadovat předčasné vrácení (srov. ust. § 2198 o. z.), či naopak, aby omezena nebyla, v kterémžto případě však lze požadovat vrácení kdykoliv (srov. ust. § 2190 odst. 1 o. z.).

40. Z těchto důvodů tedy soud posoudil dohodu z [datum] jako smlouvu o výprose, z čehož plyne, že v souladu s ust. § 2190 odst. 1 o. z., mohl žalobce požadovat vrácení předmětného vozidla podle libosti, a žalovaná byla proto povinna mu jej i spolu s jeho příslušenstvím vydat.

41. Soud pak neshledal požadavek žalobce na vrácení věcí (vzhledem k částečnému zastavení řízení tedy již jen klíčků a malého technického průkazu) v takovém rozporu se zásadou zakotvenou v ust. § 3 odst. 2 písm. b) o. z., že rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, který by měl ovlivnit rozhodnutí soudu ve věci, jelikož jde o věci ve vlastnictví žalobce, na jejichž vrácení má či měl v souladu se shora uvedeným právo, čímž je ostatně manifestována jiná zásada občanského práva vyjádřená v ust. § 3 odst. 2 písm. e) věta první o. z., že vlastnické právo je chráněno zákonem. Ze stejného důvodu pak soud ani neshledal požadavek žalobce na vrácení příslušenství k předmětnému vozidlu za rozporný s dobrými mravy, ani jej neposoudil jako nepoctivé jednání (srov. ust. § 6 o. z.).

42. Z uvedených důvodů tedy soud jednak v plném rozsahu zamítl vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala, aby jí žalobce umožnil předmětné vozidlo užívat, a jednak vyhověl žalobě v části, ve které se žalobce domáhal vydání malého technického průkazu, ohledně kterého žalovaná neprokázala, že jej již nemá, jelikož si jej měl žalobce odvézt spolu s předmětným vozidlem (viz zejména odst. 32 rozsudku). Co do této skutkové okolnosti přitom tížilo břemeno důkazní právě žalovanou (přičemž soud ji i poučil o následcích jeho neunesení). Ve sporu o vydání věci musí totiž žalobce tvrdit a prokazovat, že se žalovaný stal držitelem věci (což bylo v projednávané věci prokázáno, viz odst. 31 rozsudku), a naopak žalovaný případně tvrdit a prokázat, že držbu věci (následně po nabytí) pozbyl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. [spisová značka], který je plně aplikovatelný i za účinnosti o. z.). Soud stanovil žalované v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, patnáctidenní, lhůtu ke splnění uložené povinnosti tak, aby měla žalovaná k jejímu splnění delší časový prostor.

43. Soud pak naopak žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal vydání klíčků k vozidlu, jelikož zde žalovaná prokázala, že jejich držbu pozbyla (viz odst. 32 rozsudku).

44. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu svých nákladů řízení, jelikož byl poměr úspěšnosti účastníků v řízení stejný. Řízení bylo částečně zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované vydání předmětného vozidla, a to v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby. Soud přitom v souladu s ust. 146 odst. 2 o.s.ř. uzavřel, že toto částečné zastavení řízení procesně zavinil svým zpětvzetím žalobce, jelikož v projednávané věci nelze uzavřít, že by vzal žalobu zpět pro chování žalované, jelikož bylo v řízení prokázáno, že se předmětné vozidlo z držení žalované dostalo do držení žalobce tak, že si jej žalobce dne [datum] odvezl, a to bez souhlasu a vědomí žalované (viz odst. 30 rozsudku), a proto nejde o situaci, že by snad žalovaná předmětné vozidlo žalovanému sama vydala po zahájení řízení. Ostatně je třeba zdůraznit, že nehledě na výše uvedené závěry ve věci samé nelze v právním státě aprobovat jednání žalobce, který nevyčkal na výsledek soudního sporu a sám si předmětné vozidlo odvezl. V této části předmětu byla tudíž procesně úspěšná žalovaná. Stejně tak byla pak žalovaná úspěšná v části, ve které se žalobce domáhal vydání klíčků k předmětnému vozidlu. Žalobce byl naopak úspěšný co do vzájemné žaloby, jejíž předmět byl obsahově v podstatě totožný jako v oné výše uvedené zastavené části, a dále v části, ve které se domáhal vydání malého technického průkazu. Z uvedeného je tudíž nepochybné, že poměr úspěšnosti účastníků je v projednávané naprosto shodný.