13 C 40/2020

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , narozen datum bytem adresa žalovaného zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o určení existence služebnosti,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pozemek parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř je zatížen služebností práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. st. 173, jehož součástí je stavba s č.e. 294 a parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Právní předchůdkyně žalobce, pí. [jméno] [příjmení], se podanou žalobou domáhala určení, že pozemek parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř je zatížen služebností práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků parc. č. st. 173, jehož součástí je stavba s č.e. 294 a parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. Právní předchůdkyně žalobce, resp. žalobce, odůvodnil svůj nárok tím, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 173, jehož součástí je stavba s č.e. 294 a parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř, s tím, že pozemek parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř, jehož vlastníkem je žalovaný, je přístupovou cestou k pozemku žalobce. Právní předchůdkyně žalobce tuto přístupovou cestu více než 30 let užívá v dobré víře, že ji užívá oprávněně. Přístupová cesta je zároveň jedinou možnou přístupovou cestou k nemovitostem žalobce, byla vybudována a dále udržována za souhlasu všech dotčených vlastníků na jejich společný náklad a faktický stav byl bez výhrad respektován až do roku 2018. Pozemek parc. [číslo] sloužil jako přístupová cesta k pozemku parc. [číslo] od samého počátku, a to v návaznosti na historické souvislosti spočívající v rozdělení pozemků v dané lokalitě a v souladu s veřejnoprávním požadavkem na zřízení přístupové cesty. Žalobce má za to, že došlo k vydržení práv odpovídajícím služebnosti-věcným břemenům práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobce. Předmětný pozemek byl jako přístupová cesta užíván již historicky, a to manžely [příjmení] na základě dohody o užívání nemovitosti k dočasnému užívání ze dne [datum], a dále manžely [příjmení], kterým byl pozemek parc. [číslo] parc. č. st. 173 prodán na základě smlouvy ze dne [datum]. Nerušené využívání předmětného pozemku žalovaného trvalo až do poloviny roku 2018, kdy žalovaný začal stranu žalující omezovat v užívání oné jediné přístupové cesty. Žalobce má tedy za to, že jsou splněny podmínky pro mimořádně vydržení práva, kdy žalobce a jeho právní předchůdkyně drží, resp. vykonávají právo odpovídající věcnému právu služebnosti stezky a cesty více než 20 let. I v reakci na výzvu a poučení ze strany soudu pak žalobce doplnil, že pokud by zde nebyly případně splněny podmínky pro mimořádné vydržení, právní předchůdkyně žalobce již stejně výše uvedenou předmětnou služebnost vydržela, a to již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2019, sp.zn. 22 Cdo 1066/2019) se totiž její držba opírala o tzv. domnělý titul, a to konkrétně o rozhodnutí MNV v [anonymizováno] ze dne [datum], rozhodnutí ONV [okres] ze dne 21.2.1964, [číslo jednací], a geometrický plán [anonymizována dvě slova] [okres] ze dne [datum], [číslo] kterými byly mj. děleny z původních pozemků parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] pozemek žalobce a pozemek žalovaného. Právní předchůdkyně žalobce tedy odvozovala své právo k užívání pozemku žalovaného právě z těchto dokumentů, ze kterých vyplývá, že pozemek žalovaného byl vymezen (dělen) z původních pozemků pouze za účelem vzniku přístupové cesty k pozemku žalobce. Státní orgány totiž pro prodej stanovily podmínku pro prodávajícího, pana [jméno] [celé jméno žalovaného], a to zajistit přístupovou cestu k pozemku žalobce. Uvedené nelze chápat tak, že tato povinnost byla stanovena pouze ve prospěch prvních vlastníků nového pozemku, ale i ke všem dalším vlastníkům pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec]. [jméno] víru právní předchůdkyně žalobce pak nemůže vylučovat ani smlouva o zániku věcného břemene ze dne [datum] a rovněž ani případný zápis v pozemkové knize či v katastru nemovitostí o právu přístupové cesty pro manžele [jméno]. Uvedené svědčí pouze o tom, že manželé [jméno] měli nad rámec rozhodnutí státních orgánů o stanovení přístupové cesty zajištěn přístup ke své nemovitosti i na základě dalšího právního titulu.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává a považuje jej za neoprávněný. Žalobce předně netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem, nicméně i v případě odstranění tohoto nedostatku žaloby nelze s tvrzením žalobce souhlasit. Žalobce má na svůj pozemek zajištěn přístup jiným způsobem a zejména nelze souhlasit s tvrzenou dobrou vírou na straně žalující. [příjmení] žalující navíc neužívala předmětný pozemek parc. [číslo] k přístupu na její nemovitosti. Žalobce (příp. právní předchůdkyně žalobce) po celou dobu užívání ví, že pozemek žalovaného využívá bez právního důvodu a nelze tak souhlasit ani s argumentací strany žalující ohledně vydržení služebnosti.

3. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce je vlastníkem tvrzeně panujících pozemků parc. č. st. 173, jehož součástí je stavba s č.e. 294 a parc. [číslo] v obci a katastrálním území Libeř (dále někdy i jen:„ tvrzeně panující pozemky“) a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] (dále někdy i jen:„ tvrzeně služebný pozemek“), a dále i sousedních pozemků parc. [číslo] parc.č. st. 526.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že tvrzeně panující pozemky vlastnila od [datum] paní [příjmení], právní předchůdkyně žalobce, a to do jejich převodu na žalobce.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že spor o to, zda může právní předchůdkyně žalobce užívat jako přístup pozemek parc. [číslo] vznikl v roce 2018.

6. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že dohodou označenou jako kupní smlouva ze dne [datum] prodal pan [jméno] [celé jméno žalovaného] pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] manželům [příjmení].

7. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že dohodou označenou jako kupní smlouva ze dne [datum] ve formě notářského zápisu byly následně předmětné tvrzeně panující pozemky prodány prodávajícími manžely [příjmení] kupujícím manželům [příjmení].

8. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný v současné době užívá pozemek parc. [číslo] to i tak, že tam skladuje dřevo.

9. Ze shodných tvrzení účastníků bylo dále soudem zjištěno, že od roku 1968 a i k roku 1983, kdy předmětné tvrzeně panující pozemky nabyla paní [příjmení], bylo ve veřejných evidencích zapsáno právo přístupu k předmětným pozemkům ve prospěch manželů [příjmení], a dále že v nich nebylo zapsáno právo ve prospěch tvrzeně panujících pozemků.

10. Ze snímku z katastrální mapy soud zjistil, že tvrzeně služebný pozemek parc. [číslo] je podélného obdélníkového tvaru a nachází se mezi pozemky parc. [číslo] na jedné straně a pozemky parc. [číslo] na druhé straně.

11. Z usnesení Rady [anonymizováno] národního výboru v [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že MNV projednal žádost pana [jméno] [celé jméno žalovaného] týkající se prodeje části pozemku č. kat. [číslo] manželům [příjmení] a rozhodl tak, že žádosti vyhověl s podmínkou, že k pozemkům bude zajištěna cesta.

12. Ze souhlasu Odboru výstavby ONV [okres] k provedení geometrického zaměření ze dne [datum] soud zjistil, že navržené rozdělení pozemku č. kat. [číslo] je možné za splnění stanovených podmínek týkajících se zaměření hranic pozemků v terénu a rozdělení pozemku.

13. Z geometrického/polohopisného plánu ze dne [datum] soud zjistil, že tento plán se týká rozdělení pozemků parc. č. kat. [číslo], [číslo], 463 a [číslo] s tím, že nový stav eviduje mj. pozemek p. č. kat. [číslo], jehož majitelem byl pan [jméno] [celé jméno žalovaného].

14. Z geometrického (polohopisného) plánu Střediska geodézie ze dne [datum] soud zjistil, že jsou zde vyznačeny změny na pp. [číslo] k.ú. [obec], kdy z pozemku p. [číslo] vznikly pozemky p. [číslo] z pozemku p. [číslo] pozemky p. [číslo] oddělením pozemek p. [číslo] evidovaný jako cesta.

15. Z žádosti pana [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne [datum] adresované Okresnímu národnímu výboru [okres] soud zjistil, že pan [celé jméno žalovaného], za účelem splnění podmínky pro povolení odprodeje části parc. [číslo] spočívající v příjezdové cestě k dané parcele, požádal o povolení k rozdělení parc. [číslo] jejíž rozdělení bylo vyžadováno právě pro účely případné příjezdové cesty.

16. Z dohody označené jako kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tato dohoda byla uzavřena mezi panem [jméno] [celé jméno žalovaného] na straně prodávající a manžely [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] na straně kupující s tím, že předmětem prodeje byl díl čk. [číslo] označený v geometrickém plánu ze dne [datum] novým č. kat. [číslo] se všemi právy a povinnostmi v těch mezích a hranicích, jak byly prodávajícím drženy a užívány.

17. Z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] soud zjistil, že po projednání dědictví po [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo potvrzeno, že poz. manželka [jméno] [příjmení] a poz. syn [jméno] [celé jméno žalovaného] nabyli každý z jedné poloviny zůstavitelovy nemovitosti v Libři, a to dům [adresa] a pozemky č. parc. 81 – stavební plocha, [číslo] - zahrada, [číslo] - cesta, [číslo] – zahrada (ve skutečnosti cesta), zapsané dosud na ev. l. 73, k.ú. [obec].

18. Z listu vlastnictví [číslo] k evidenčnímu listu [číslo] pro obec Libeř, okres [okres] soud zjistil, že je zde evidováno vlastnické právo pana [jméno] [celé jméno žalovaného], a to k domu s [adresa] a pozemkům p.č. st. 73, p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Dále je evidováno om 19. Z dohody označené jako kupní smlouva ze dne [datum] sepsané formou notářského zápisu soud zjistil, že pan [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] na straně prodávající a pan [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] na straně kupující uzavřeli tuto dohodu, jejímž předmětem byl prodej rekreační chaty dosud nezapsané v ev. nemovitostí ev. [číslo] parc. č. st. 173, parc. [číslo] zapsané na Lv [číslo] obec a k.ú. [obec], a to s veškerým příslušenstvím a součástmi.

20. Z čestného prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] prohlásila, že od roku 1983 užívá cesty [číslo] k pozemku [číslo].

21. Z fotografií ze dne [datum] soud zjistil, že je zde zachycen pozemek obdélníkového podlouhlého tvaru, který je oplocen, na pozemku se mj. nachází složené dřevo a je ohraničen brankou.

22. Z čestného prohlášené pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že pan [příjmení] tímto čestně prohlásil, že donedávna vlastnil nemovitost na pozemku [číslo] v k.ú. [obec] s tím, že jako přístupovou cestu minimálně 20 let využíval pozemek [číslo], k.ú. [obec], k parkování využíval pozemek [číslo] k chůzi pozemek [číslo]. Uvedené cesty využívali i sousedé, vlastníci pozemků [číslo].

23. Z čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tento čestně prohlásil, že je spoluvlastníkem pozemku [číslo] v k.ú. [obec] s tím, že jako přístupovou cestu využíval on i jeho zesnulá matka po dobu minimálně 20 let příjezdovou cestu [číslo] k.ú. [obec]. K parkování užívali neohraničený pozemek [číslo] k.ú. [obec] a k chůzi pozemek [číslo]. Uvedené cesty užívali i sousedé, vlastníci pozemků [číslo] k.ú. [obec].

24. Z listiny označené jako informace ze dne [datum] soud zjistil, že listina se týká kupní smlouvy uzavřené mezi panem [jméno] [celé jméno žalovaného] a manžely [příjmení], jejímž předmětem je díl čk. [číslo] v [anonymizováno]. Dle polohopisného plánu je od č. kat. [číslo] oddělen díl označený písmenem B a od č.k. [číslo] díl označený písm. C s tím, že tyto díly nejsou předmětem kupní smlouvy, zůstávají nadále ve vlastnictví pana [celé jméno žalovaného], dle dohody stran však budou sloužit jako cesta, kterou pan [celé jméno žalovaného] propůjčuje manželům [příjmení], aby měli přístup ke koupenému pozemku [číslo].

25. Z dohody označené jako smlouva o zániku věcného břemene ze dne [datum] soud zjistil, že pan [celé jméno žalovaného] jako povinný a pan [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] na straně oprávněných uzavřeli tuto smlouvu o zániku věcného břemene, kdy povinný je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] obec a k.ú. [obec], k němuž bylo na základě rozhodnutí o dědictví č.j. D 91368/1967zř ve prospěch oprávněných věcné břemeno, kterým je zřízena služebnost cesty přes tento pozemek. Účastníci smlouvy se dohodli, že bezplatně ruší věcné břemeno přístupové cesty založené rozhodnutím o dědictví D 91367/1967 a dohodli se na jeho zániku.

26. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování fotografiemi žalovaným navrhované přístupové cesty, videem přístupové cesty navrhované žalovaným a místním šetřením, neboť skutečnosti, které jimi mají být prokazování, nejsou rozhodné pro věc samu. V této souvislosti soud uvádí (rovněž viz i dále), že předmětem řízení nebylo tzv. zřízení nezbytné cesty, nýbrž existence tvrzené služebnosti, respektive tvrzeného práva této služebnosti odpovídajícímu, které mělo vzniknout vydržením, a proto byly výše uvedené důkazy s ohledem na předmět sporu zcela nadbytečné a jejich provádění by tedy bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti soudního řízení. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení], jelikož jej nebylo možné z důvodu jejího zdravotního stavu provést, když se tato svědkyně přes předvolání k soudu opakovaně nedostavila s odkazem na svůj velmi špatný zdravotní stav s tím, že soud v daném případě s ohledem na zdravotní stav a zejména na věk svědkyně shledal, že ani nelze očekávat, že by se zdravotní stav svědkyně zlepšil. Již zde však lze rovněž i uvést, že vzhledem k právním závěrům soudu uvedeným níže nebylo provedení výslechu této svědkyně ve výsledku nezbytné, aby soud věc mohl rozhodnout (viz i odst. 43 rozsudku).

27. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; dále jen„ obč. zák.“), a rovněž podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném od 1.1.2014; dále jen„ o. z.“).

28. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

29. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

30. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

31. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

32. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

33. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

34. Nejprve je před samotným právním posouzením věci samé v pravém slova smyslu třeba opětovně zdůraznit, že žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že pozemek ve vlastnictví žalovaného je zatížen služebností práva chůze a jízdy ve prospěch pozemků ve vlastnictví žalobce, jelikož došlo k vydržení práva odpovídající této služebnosti. Předmětem projednávané věci tedy nebylo posuzování nutnosti zřízení nezbytné cesty k pozemkům žalobce. Soud proto jak v rámci provedeného dokazování (viz výše uvedené zamítnutí důkazních návrhů), tak v následujícím odůvodnění, neřešil a neřeší možnosti přístupu k pozemkům žalobce, nýbrž pouze případné naplnění zákonných podmínek vydržení práva odpovídajícího předmětné služebnosti.

35. Při právním posouzení věci se pak předně soud zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení, že pozemek žalovaného je zatížen služebností ve prospěch nemovitostí ve vlastnictví žalobce ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že ano, neboť pouze prostřednictvím podané žaloby lze dosáhnout změny zápisu práva v katastru nemovitostí a dosáhnout tak souladu stavu zapsaného v katastru nemovitostí a stavu skutečného, resp. tvrzeně skutečného.

36. Soud však dospěl na základě výše uvedených zjištění k závěru, že nárok uplatněný žalobou není důvodný a podané žalobě nelze vyhovět.

37. K žalobcem tvrzenému splnění podmínek mimořádného vydržení, tedy k argumentaci výše citovaným ust. § 1095 o. z., je třeba uvést, že mezi účastníky bylo nesporné, že neshody ohledně využívání pozemku žalovaného začaly na konci roku 2018. Podle shora citovaného ust. § 3066 o.z. přitom platí, že doba držby držitele a jeho právního předchůdce nemůže skončit dříve než uplynutím pěti let (u nemovité věci) ode dne nabytí účinnosti o. z. (tedy od [datum]). Již z nesporných tvrzení účastníků ohledně počátku sporů ohledně užívání pozemku žalovaného je tedy zřejmé, že institut mimořádného vydržení není v daném případě na místě, jelikož nejpozději na konci roku 2018 byly již zřejmé spory ohledně oprávněnosti držby práva odpovídajícího předmětné služebnosti, přičemž k tomuto okamžiku uvedená zákonná pětiletá lhůta dosud neuplynula.

38. K žalobcem tvrzenému„ řádnému“ vydržení právní předchůdkyní žalobce, ke kterému mělo podle žalobce dojít již za účinnosti obč. zák., je pak třeba kromě odkazu na výše citovaná ustanovení obč. zák., ze kterých mimo jiné zejména vyplývá, že v projednávané věci bylo třeba zkoumat, zda byla právní předchůdkyně žalobce se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí právo odpovídající předmětné služebnosti patří, odkázat rovněž na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (citovanou samotným žalobcem), podle které je jednou z podmínek vydržení taková držba, která se opírá o určitý právní titul, byť pouze domnělý (např. neplatnou smlouvu). Nestačí tedy pouze subjektivní přesvědčení osoby, že jí dané právo skutečně náleží, ale je třeba prokázat dobrou víru držitele z objektivního hlediska, tedy zda se držitel z objektivních důvodů skutečně mohl domnívat, že mu dané právo na základě určitého soukromoprávního titulu (byť pouze domnělého) náleží (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2014 sp. zn. 22 Cdo 2009/2014:„ Posouzení otázky vydržení vlastnického práva k pozemku (resp. k jiné nemovitosti) je závislé na zjištění, zda ten, kdo se jej dovolává, byl oprávněným držitelem (§ 130 odst. 1 obč. zák.) a to po stanovenou desetiletou vydržecí dobu (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Právnímu hodnocení věci musí nezbytně předcházet tato skutková zjištění:… 2. Za jakých okolností k uchopení držby došlo; zpravidla je třeba zjistit, o jaký právní titul se držba opírala (a postačí i domnělý titul,„ titul putativní“), důležité jsou i další okolnosti uchopení se držby, nasvědčující omluvitelnosti nebo naopak neomluvitelnosti omylu držitele.“. Uvedené pak ostatně platí naprosto totožně i pro vydržení za účinnosti o.z.

39. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce nabyl předmětné tvrzeně panující pozemky od paní [příjmení], která je nabyla od manželů [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s tím, že manželé [jméno] je nabyly od pana [jméno] [celé jméno žalovaného] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (uvedené skutečnosti byly mezi účastníky řízení nesporné). V řízení bylo dále zjištěno (bylo to rovněž mezi účastníky nesporné), že k tvrzeně panujícím pozemkům bylo od roku 1968 i od roku 1983 ve veřejných evidencích zapsáno právo přístupu k předmětným pozemkům ve prospěch manželů [příjmení], nikoli však ve prospěch tvrzeně panujících pozemků.

40. V řízení bylo dále zjištěno, že při výše uvedeném převodu tvrzeně panujících pozemků na manžele [jméno] bylo počítáno s tím, že k nim bude zajištěna přístupová cesta, kdy právě uvedené lze dovozovat z usnesení Rady [anonymizováno] národního výboru v [anonymizováno] ze dne [datum] (viz odst. 11 rozsudku), kterým byla původnímu vlastníku pozemků uložena podmínka k zamýšlenému prodeji části pozemku manželům [příjmení] spočívající v tom, že k pozemkům bude zajištěna cesta. Na tomto místě je však nutné konstatovat, že uvedená listina nijak blíže nespecifikuje přístupovou cestu, nespecifikuje tedy, kudy by měla přístupová cesta vést, ani na základě jakého právního titulu by měla být v budoucnu zřízena či využívána a neukládá ani žádnou další konkrétní povinnost, která by se týkala např. zřízení služebnosti, uzavření jakékoli soukromoprávní smlouvy atd. Uvedené usnesení prostě a jednoduše pouze ukládá, aby byl přístup k tvrzeně panujícím pozemkům nějakým způsobem zajištěn. Soud má proto za to, že na základě této veřejnoprávní listiny ani ve spojení se souhlasem Odboru výstavby ONV [okres] k provedení geometrického zaměření ze dne [datum] a s geometrickým plánem Střediska geodézie ze dne [datum] (vše viz odst. 11, 12 a 14 rozsudku), které všechny ve spojení měly podle žalobce představovat právě onen výše soudem rozebraný tzv. domnělý titul, o který se držba právní předchůdkyně žalobce měla opírat (viz i odst. 1 rozsudku), se nebylo z objektivního hlediska možno oprávněně domnívat, že by předmětná služebnost tvrzeně služebného pozemku ve prospěch tvrzeně panujících pozemků existovala.

41. V řízení bylo dále zjištěno, že se právní předchůdci žalobce, a to pan [jméno] [celé jméno žalovaného] na straně prodávajícího a manželé [jméno] na straně kupujícího, v souvislosti s prodejem části nemovitých věcí ve vlastnictví pana [jméno] [celé jméno žalovaného] dohodli, že pan [celé jméno žalovaného] propůjčí manželům [příjmení] část pozemku (nyní pozemek ve vlastnictvím žalovaného), aby měli manželé [jméno] přístup ke koupenému pozemku p. [číslo]. Toto právo manželů [příjmení] je dále zaznamenáno i ve veřejných evidencích (jak bylo mezi účastníky nesporné), nicméně je zřejmé, že tato dohoda prodávajícího a kupujících opravňovala k využívání pozemku pana [celé jméno žalovaného] pouze manžele [jméno], nikoli jakékoli vlastníky tvrzeně panujících pozemků. Jinak řečeno, i v případě, kdy by uvedeným ujednáním smluvních stran bylo zřízeno věcné břemeno práva chůze a jízdy, resp. služebnost tvrzeně služebného pozemku, bylo by zřízeno pouze pro konkrétní osoby, nikoli ve vztahu k tvrzeně panujícím pozemkům. Takovéto právo odpovídající služebnosti by tedy nebylo spojeno s pozemky, ale s osobou, přičemž ostatně i toto právo zaniklo dohodou označenou jako smlouva o zániku věcného břemene ze dne [datum] (viz odst. 25 tohoto rozsudku).

42. Soud tak ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobce (a následně ostatně tedy ani žalobce) nikdy nemohla být ve smyslu shora citovaných ustanovení a shora citované judikatury v dobré víře o existenci tvrzené služebnosti, jelikož lze na základě výše uvedeného dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobce se nemohla oprávněně domnívat, že jí jako vlastnici tvrzeně panujících pozemků tvrzená služebnost svědčí, neboť v řízení nebyl zjištěn žádný ani domnělý právní titul, na základě kterého by bylo možné tuto domněnku z objektivního hlediska shledat za oprávněnou a pokud byl v určitém okamžiku tvrzeně služebný pozemek (nyní ve vlastnictví žalovaného) využíván jako cesta, jednalo se o užívání zřízené pouze ve prospěch manželů [příjmení], které navíc zaniklo dohodou ze dne [datum] (viz odst. 25 rozsudku). S ohledem na absenci dobré víry jako jedné z podmínek případného vydržení ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení tak dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný žalobou není důvodný.

43. S ohledem na právě uvedený závěr lze v podstatě již jen pro úplnost dodat, že žalobce ani neunesl důkazní břemeno (o kterém byl podrobně soudem poučen, stejně tak jako i o následcích jeho neusnesení) ohledně skutečnosti, že jeho právní předchůdkyně skutečně předmětnou část pozemku ve vlastnictví žalovaného užívala k chůzi či jízdě. Žalobce v této souvislosti označil k důkazu pouze výslech svědkyně [příjmení] a čestná prohlášení, z nichž však pouze prohlášení paní [příjmení] (tedy právní předchůdkyně žalobce) se týkalo tvrzeně služebného pozemku (viz odst. 20, 22 a 23 rozsudku), přičemž obecně platí, že čestnými prohlášeními nemůže být nahrazován výslech svědků (jelikož by to bylo v rozporu se zásadami ústnosti a přímosti soudního řízení). Jelikož pak navržený výslech svědkyně [příjmení] nebylo možné provést s ohledem na její věk a zdravotní stav, byl soud nucen konstatovat, že žalobce v projednávané věci ani neprokázal, že by právní předchůdkyně žalobce skutečně předmětnou část pozemku ve vlastnictví žalovaného užívala k chůzi či jízdě, a proto nebyly ani splněny podmínky výše citovaného ust. § 129 odst. 1 obč. zák., a soud tudíž ani nemohl uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobce vůbec kdy právo odpovídající předmětné služebnosti držela. I z tohoto důvodu proto nemohl být žalobce ve věci úspěšný, a nebyl by tedy ve věci úspěšný ani tehdy, kdyby teoreticky nebylo výše uvedené absence dobré víry. Vzhledem k závěru soudu o její absenci však na druhou stranu rovněž platí, že i kdyby v tomto odstavci rozebírané důkazní břemeno žalobce unesl, stejně by to na výsledku soudního řízení ničeho nezměnilo.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 151 a 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady žalovaného sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna za celkem 8 úkonů právní služby podle § 7, 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 a.t. ve výši [částka] za každý z 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, účast na jednání soudu dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) a náhrada za DPH v sazbě 21% z výše uvedených částek. Při stanovení výše odměny vycházel soud z tarifní hodnoty spory ve výši [částka] v souladu s § 9 odst. 4 písm. b) a.t. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalovaného byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.