13 C 406/2019

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO , sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované naposledy známým bytem adresa žalované zastoupena opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobkyně poskytla žalované ve dnech od [datum] do [datum] [anonymizováno] péči, a to na gynekologicky-porodnickém oddělení, kde žalovaná porodila dne [datum] dceru. Žalovaná nebyla [anonymizováno] pojištěna, a proto jí vznikla povinnost náklady na poskytnutou péči v částce [částka] podle seznamu [anonymizováno] výkonů s bodovými hodnotami žalobkyni uhradit. Dne [datum] žalovaná podepsala písemné uznání tohoto svého dluhu, přičemž se zavázala jej uhradit ve splátkách počínaje říjnem 2014. Dne [datum] pak žalovaná uhradila v hotovosti v pokladně nemocnice částku [částka], čímž svůj dluh rovněž uznala i konkludentně. [příjmení] svého dluhu však přes výzvu neuhradila.

2. Opatrovník žalované se k dané věci vyjádřil tak, že žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Své vyjádření odůvodnil následovně. Žalovaná jednak jeho prostřednictvím popřela pravost podpisu na prohlášení o uznání dluhu, přičemž zdůraznila, že podpis není úředně ověřen. Dále poukázala, že i kdyby toto prohlášení podepsala, je cizinkou, a proto nemusela dostatečně dobře porozumět významu tohoto úkonu a jeho důsledky například i pro běh promlčecí lhůty. Žalovaná pak vznesla i námitku promlčení zažalovaného dluhu odůvodněnou právě tím, že jelikož žalovaná dluh neuznala, promlčecí lhůta již uplynula.

3. Následně vzala žalobkyně co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zpět, a soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení, co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavil.

4. Z faktury č. 2014 bylo soudem zjištěno, že dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu na částku [částka] za [anonymizováno] služby.

5. Z obálky od faktury bylo soudem zjištěno, že zásilka s touto fakturou byla žalované zaslána na adresu [adresa žalované].

6. Z prohlášení o uznání dluhu soud zjistil, že dne [datum] sepsala za žalobkyni jeho zaměstnankyně listinu označenou jako prohlášení o uznání dluhu, ve které měla žalovaná jednak uznat dluh ve výši [částka] vůči žalobkyni za zdravotní péči poskytnutou žalobkyní ve dnech od [datum] do [datum], a to na gynekologicky-porodnickém oddělení, kde žalovaná porodila dne [datum] dceru, a jednak ve které se měla žalovaná (spolu s dalším osobou, která však není v předmětném řízení žalována) zavázat uhradit tento dluh ve splátkách po [částka]. Zde je třeba uvést, že soud nevyšel při svém rozhodnutí věci ze zjištění, že by byla tato listina podepsána žalovanou, tedy že by podpis na této listině byl skutečně podpisem žalované, jelikož z důvodů uvedených dále (viz zejména odst. 23 rozsudku) tuto skutečnost již nebylo třeba zkoumat.

7. Z upomínky soud zjistil, že žalobkyně v tomto dopisu vyzývá žalovanou k zaplacení zažalovaného dluhu, přičemž upozorňuje, že žalovaná se jej zavázala uhradit ve splátkovém kalendáři, avšak uhradila pouze částku [částka].

8. Z obálky od této upomínky soud zjistil, že tato zásilka byla žalované zaslána na adresu [adresa žalované].

9. Z potvrzení o výši ceny poštovného bylo soudem zjištěno, že za obyčejné psaní si žalobkyně účtuje částku [částka], za doporučené psaní částku [částka], za obálku s bílou dodejkou částku [částka] a za obálku s modrým pruhem částku [částka].

10. Z dokladu žalované soud zjistil jednak, že žalovaná je občankou Maďarska a jednak, že žalobkyně měla v jednu chvíli k dispozici pas žalované.

11. Z dokladu manžela žalované soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí věci samé.

12. Z příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uhradila dne [datum] žalobkyni do pokladny částku [částka]. Soud došel z této listiny k tomuto skutkovému zjištění i přes argumentaci opatrovníka žalované, že tímto dokladem není s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že tuto částku složila přímo žalovaná, jelikož na této listině je jednoznačně uvedeno, že částku složila právě žalovaná.

13. Z hospitalizačního účtu za ošetření bylo soudem zjištěno, že ve dnech [datum] až [datum] byly žalované v nemocničním zařízení žalobkyně poskytnuty úkony zdravotní služby, dále jaké úkony to přesně byly, a dále, že jejich celková cena činila částku [částka] skládající se z dílčích částek [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Soud došel z této listiny k těmto skutkovým zjištěním i přes argumentaci opatrovníka žalované, že tímto dokladem není prokázáno, že výkony tam uvedené byly vykonány, jelikož tato listina nebyla podepsána žalovanou. Předmětná listina totiž obsahuje velmi detailní seznam provedených úkonů s podrobným rozdělením na jednotlivá oddělení a i s identifikací jednotlivých ošetřujících lékařů, a soud proto nemá i z těchto důvodů jediného důvodu pochybovat tomu, že by neodpovídala skutečnému stavu.

14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místě uvádí v bodech nejdůležitějších pro právní posouzení věci:

15. Ve dnech [datum] až [datum] byly žalované v nemocničním zařízení žalobkyně poskytnuty úkony zdravotní služby, přičemž jejich celková cena činila částku [částka]. Žalovaná nebyla zdravotně pojištěna (v řízení ani nikdo netvrdil, že by snad pojištěna byla). Dne [datum] sepsala za žalobkyni jeho zaměstnankyně listinu označenou jako prohlášení o uznání dluhu, ve které se měla žalovaná mimo jiné zavázat uhradit výše uvedený dluh ve splátkách po [částka]. Zde je třeba znovu uvést, že soud nevyšel při svém rozhodnutí věci ze zjištění, že by byla tato listina podepsána žalovanou (viz výše odst. 6 rozsudku). Vyšel tedy pouze ze samotného zjištění, že zaměstnankyně žalobkyně tuto listinu sepsala a že tedy žalobkyně sama byla srozuměna s úhradou ve splátkách po [částka]. Dne [datum] žalovaná uhradila žalobkyni do pokladny částku [částka]. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení zažalovaného dluhu, přičemž upozorňoval, že žalovaná se jej zavázala uhradit ve splátkovém kalendáři, avšak uhradila pouze částku [částka].

16. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ (k aplikaci českého práva srov. čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 6 odst. 4 písm. a) Nařízení [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU], o právu rozhodném pro závazkové vztahy), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle ust. § 2053 odst. 2 o. z. pak platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ust. § 2053 odst. 3 o. z. pak ustanovení odstavce 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

18. K právě uvedenému je třeba uvést, že po uznání dluhu už není třeba prokazovat jeho existenci (vznik), ani jeho právní důvod, ani jeho trvání. Naopak tím, kdo musí tvrdit a prokazovat, že dluh vůbec nevznikl nebo zanikl, se v tomto případě stává dlužník.

19. Soud se s ohledem na shora uvedené zabýval otázkou, jestli lze předmětnou úhradu ve výši [částka] (viz odst. 12 a 15 rozsudku) vykládat jako konkludentní uznání zažalovaného dluhu ve smyslu právě citovaného ust. § 2054 odst. 2 o. z., přičemž dospěl k závěru, že ano.

20. Soud jednak dospěl k závěru, že tato úhrada směřovala skutečně na uhrazení zažalovaného dluhu, jelikož v předmětném řízení ani nikdo z účastníků netvrdil (a ani to nevyšlo ze žádného provedeného důkazu najevo), že by snad měla žalovaná vůči žalobkyni nějaký jiný dluh, na který by tato úhrada mohla směřovat. Navíc výše této úhrady odpovídá i výši jedné splátky zmiňované žalobkyní v listinných důkazech (viz odst. 6, 7 a 15 rozsudku).

21. Soud pak dospěl i k závěru, že touto částečnou úhradou předmětného dluhu žalovaná uznala i zbytek dluhu ve smyslu výše citovaného ust. § 2054 odst. 2 o. z.

22. Soud se totiž ztotožňuje s názorem vysloveným i v komentářové literatuře (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] - 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s., komentář k § 2054), že v nových podmínkách za účinnosti o. z. má částečné plnění za důsledek uznání zbytku dluhu tehdy, pokud plní nějaká osoba na svůj dluh a přitom výslovně nedá najevo, že ve zbývajícím rozsahu pohledávku zpochybňuje. K tomuto výkladu se pak přiklonil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 405/2013, když vyložil, že„ druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 o. z. oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává“. Tím spíše to samozřejmě musí platit i tehdy, když plní na svůj dluh přímo sám dlužník. Tento závěr pak i podle názoru soudu zdejšího opravdu odpovídá podmínkám běžného života. V projednávané věci pak v řízení nikdo ani netvrdil, že by při této úhradě snad žalovaná dala jakýmkoliv způsobem najevo, že by ve zbytku předmětnou zažalovanou pohledávku nějak zpochybňovala. V projednávané věci pak navíc žalovaná uhradila žalobkyni částku odpovídající i výši jedné splátky podle splátkového kalendáře poskytnutého žalobkyní, z čehož je naprosto nepochybné, že se žalobkyně skutečně oprávněně mohla domnívat, že žalovaná uznala dluh celý.

23. Jelikož v době této úhrady předmětná pohledávka ještě promlčena nebyla, neuplatní se výjimka uvedená ve shora citovaném ust. § 2054 odst. 3 o.z., a soud má proto v souladu s výše citovaným ust. § 2054 odst. 2 o.z. za to, že onou částečnou úhradou žalovaná celý svůj zažalovaný dluh uznala. Z důvodu tohoto závěru se pak již ani nebylo třeba zabývat tím, zda žalovaná skutečně podepsala písemné uznání dluhu, a zda tedy dluh uznala zároveň i touto formou.

24. S ohledem na shora uvedené měl proto soud za to, že předmětný zažalovaný dluh v době uznání trval, přičemž v řízení pak nebyl označen, a tedy ani proveden jediný důkaz, který by tuto domněnku vyvracel, a soud proto vyšel ze závěru, že tomu tak skutečně bylo.

25. Zde je třeba (i pro úplnost) poznamenat, že v daném případě soud rovněž dospěl ke skutkovému závěru, že zdravotní služby byly žalované ve dnech [datum] až [datum] v [anonymizováno] zařízení žalobkyně v rozsahu uplatňovanému žalobkyní skutečně i poskytnuty (viz výše v odst. 13 a 15 rozsudku), a soud tedy již ani nepoučoval žalovanou, že dosud neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že poskytnuty nebyly (a že tedy dluh nevznikl), jelikož již právě došel k jednoznačnému skutkovému závěru, že poskytnuty byly (z čehož vyplývá, že dluh žalobkyně vznikl). Z právě uvedeného je pak i zřejmé, že by soud žalobě vyhověl, i kdyby nebyl dluh žalovanou uznán.

26. K námitce promlčení je pak třeba uvést, že jelikož žalovaná svůj dluh uznala, počala tím v souladu s ust. § 639 o. z. běžet nová 10 letá promlčecí lhůta, která k datu podání žaloby ([datum]) ještě neuplynula, a dluh proto promlčen není.

27. Soud tedy ze shora uvedených důvodů podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalované povinnost částku [částka] žalobkyni zaplatit (žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení nižší částky, než na kterou by měl nárok), a to podle ust. § 513 a § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i s úrokem z prodlení. Lhůtu k plnění soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil patnáctidenní, aby měla žalovaná delší časový prostor částku uhradit.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na jejich plnou náhradu, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů nezastoupené účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka], jelikož žalobkyni náleží paušální náhrada nákladů ve výši [částka] za každý ze 2 úkonů (podaná žaloba a výzva k plnění) podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a náhrada za 1 úkon ve výši [částka] podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (jednání před soudem dne [datum]). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon - sepis prohlášení o uznání dluhu, jelikož se nejedná o úkon podřaditelný pod některý z úkonů předpokládaných ust. § 1 ods. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. K aplikaci samotné vyhlášky a k nepřiznání poštovného v požadované výši [částka] je pak třeba uvést, že žalobkyně ani u sepisu, ani u zaslání výzvy k plnění skutečnou výši svých nákladů nedoložila (jelikož relevantní by u zaslání bylo, jakou finanční částku na zaslání výzvy k plnění žalobkyně reálně vynaložila, což však z obsahu spisu nevyplývá), a proto jí soud i za výzvu k plnění přiznal paušální náhradu jeho nákladů. Zde je třeba zdůraznit, že soud buď za každý úkon přizná skutečnou náhradu, nebo paušální náhradu, a nikoliv tedy obě najednou (srov. ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Kdyby tedy teoreticky soud přiznal za výzvu k plnění náhradu reálnou v teoretické výši [částka], nepřiznal by již náhradu paušální ve výši [částka] Lhůtu k plnění pak soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil patnáctidenní, aby měla žalovaná delší časový prostor částku uhradit.