13 C 418/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo 2) celé jméno žalovaného , IČO , datum narození sídlem adresa zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , LL.M. bytem adresa pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaní společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši [částka] se smluvním úrokem z prodlení, specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky. Uvedl, že s žalovaným 1) uzavřel dne [datum] na základě rámcové smlouvy o operativním nájmu se službami ([spisová značka]) [číslo] [spisová značka] (dále jen„ rámcová smlouva“) smlouvu o nájmu [číslo] (dále jen„ nájemní smlouva“), na jejímž základě převedl do užívání žalovaného 1) tahač [anonymizována dvě slova] AS [anonymizováno] (dále též„ předmět nájmu“), přičemž žalovaný 2) se v ručitelském prohlášení ze dne [datum] zaručil za řádné splnění všech závazků žalovaného 1) včetně příslušenství, plynoucích z nájemní smlouvy. Žalovaný 1) pak v návaznosti na pojistnou událost ze dne [datum] neuhradil fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] a znějící na částku [částka]. Tato částka představovala náklady na opravu předmětu nájmu a žalovaný 1) se ji zavázal uhradit v čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy. Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky byl sjednán v čl. IV odst. 2 písm. e) rámcové smlouvy. Žalovaný 1) dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínek, výzev a předžalobní výzvy, pročež byla předžalobní výzva k plnění zaslána také žalovanému 2). Protože žádný z žalovaných ničeho neuhradil, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud a současně uplatnil nárok na úhradu poplatku za vymáhání pohledávky ve výši [částka] podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení č. 351/2013 Sb.“).

2. Žalovaný 1) ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že pojistnou událost ze dne [datum], při níž vznikla na předmětu nájmu škoda, nahlásil u pojistitele jako leasingový nájemce, načež pojistitel odmítl vyplatit pojistné plnění, a proto žalobce požadoval náklady na opravu předmětu nájmu po žalovaném 1). Nedílnou součástí nájemní smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [číslo] ODTNK (dále jen„ VOP“), z jejichž ustanovení [číslo] a [číslo] dle mínění žalovaného 1) plyne, že náklady opravy není povinen hradit. Žalobce by mohl požadovat náhradu škody pouze při splnění dvou kumulativních podmínek uvedených v čl. 5 [číslo] VOP. K jejich splnění však nedošlo, neboť škoda nevznikla v souvislosti s předčasným ukončením leasingové smlouvy z důvodu trvalého vyřazení předmětu nájmu z provozu. Žalobce tedy nebyl oprávněn požadovat po žalovaném 1) náhradu škody a navíc měl pojistnou událost sám řešit. Žalovaný 1) byl dále přesvědčen o tom, že ujednání v nájemní smlouvě a VOP měla přednost před rámcovou smlouvou, a to i navzdory čl. III rámcové smlouvy stanovujícímu přednost rámcové smlouvy v případě nesouladu mezi ní a obsahem VOP. V daném případě totiž nešlo o nesoulad mezi ustanoveními, ale o vztah speciálního k obecnému. Přestože žalobce vycházel z čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy, žalovaný 1) měl od uzavření nájemní smlouvy za to, že řešení pojistných událostí je upraveno v čl. 5 [číslo] VOP. Nerozhodné je přitom znění nadpisu čl. 5 VOP, neboť nadpisy VOP nejsou právně závazné. Připouští-li smlouva či soubor smluv dvojí výklad, nelze akceptovat výklad v neprospěch slabší smluvní strany, kterou je v tomto smluvním vztahu žalovaný 1), neboť ten se na tvorbě smluvní dokumentace nepodílel a pouze k jejímu formulářovému obsahu přistoupil.

3. Žalovaný 2) plně odkázal na argumentaci žalovaného 1) a dodal, že v souzené věci se nemůže jednat o závazek solidárního charakteru, a proto nelze žalovaným uložit povinnost, aby dlužnou částku zaplatili společně a nerozdílně.

4. V replice žalobce uvedl, že při výkladu smluv je třeba respektovat jejich systematické řazení i účel a že nelze vyjmout jakékoliv ustanovení a užít ho bez dalšího na situaci, kterou neupravuje. Úprava obsažená v čl. VII odst. 4 rámcové smlouvy a v čl. 5 [číslo] VOP je dle žalobce jasná a srozumitelná, přičemž nelze souhlasit s tím, že by VOP obsahovaly speciální úpravu vůči rámcové smlouvě. I kdyby snad obě ustanovení byla v kolizi, měla by přednost rámcová smlouva. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by byl žalovaný 1) slabší smluvní stranou vzhledem k tomu, že je právnickou osobu podnikající v oblasti silniční motorové dopravy, od níž lze očekávat orientaci na trhu poskytovatelů leasingových služeb. Ve vztahu k petitu žaloby žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ponechal formulaci výroku na soudu.

5. Skutečnosti, že došlo k uzavření a podepsání rámcové smlouvy i nájemní smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly VOP, že předmět nájmu byl předán a převzat žalovaným 1), že byla uzavřena a podepsána dohoda označená jako ručitelské prohlášení, jakož i to, že došlo ke škodné události a byly vynaloženy náklady na opravu předmětu nájmu ve výši [částka], učinili účastníci při jednání před zdejším soudem nespornými. [příjmení] bylo mezi účastníky též to, že faktura ze dne [datum], dvě upomínky sepsané [právnická osoba], a.s, dvě předžalobní upomínky a tři dopisy žalovaného 1) byly doručeny jejich adresátu. Soud proto vzal tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

6. Z rámcové smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným 1) jako nájemcem, pak soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytovat žalovanému 1) dlouhodobý nájem movitých věcí (zejména vozidel či zařízení) jako předmětů nájmu dle požadavků žalovaného 1), a to ve formě operativního nájmu se službami s tím, že ohledně každého jednotlivého předmětu nájmu bude uzavřena samostatná smlouva o nájmu. Podle čl. III rámcové smlouvy mají být v případě jakéhokoli nesouladu mezi obsahem této rámcové smlouvy a VOP rozhodující podmínky a ujednání obsažená v rámcové smlouvě, a to bez ohledu na skutečnost, že VOP jsou součástí smlouvy o nájmu. Z čl. IV odst. 2 písm. e) rámcové smlouvy vyplynulo, že smluvní strany sjednaly úroky z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení s úhradou nájemného, záloh či dalších plateb vyplývajících ze smlouvy o nájmu, jež je žalovaný 1) povinen uhradit žalobci na základě výzvy. Z čl. VII odst. 4 rámcové smlouvy, nazvaného jako„ vznik pojistné události a pojistné plnění“, bylo dále zjištěno, že dle písm. a) tohoto ustanovení je řešení pojistné události v kompetenci žalobce tehdy, pokud je pojištění předmětu nájmu sjednáno v rámci smlouvy o nájmu, pokud nebude dohodnuto jinak. V čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy bylo ujednáno, že případný rozdíl mezi obdrženým pojistným plněním (poníženým o spoluúčast, náklady na náhradní vozidlo, amortizaci, neuznané položky apod.) a skutečnou výší škody (zpravidla nákladů na opravu) vyjádřené v Kč je žalovaný 1) coby nájemce povinen uhradit žalobci.

7. Z nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako leasingovým pronajímatelem a žalovaným 1) jako leasingovým nájemcem, soud zjistil, že jejím předmětem byl tahač [anonymizována čtyři slova].

8. Z VOP bylo zjištěno, že jejich účelem bylo dle čl. 1 vymezit rozsah práv a povinností smluvních stran při poskytování služby operativního nájmu se službami. Dále v čl. 5 nazvaném jako„ ukončení LS“, odst. 5.2. s názvem„ předčasné ukončení LS a její finanční vypořádání“, odst. [číslo] nazvaném„ trvalé vyřazení PN z provozu v případě totální škody nebo odcizení“, bylo ujednáno (konkrétně v ustanovení [číslo]), že nájemní smlouva (LS) se ukončí předčasně po přijetí písemného potvrzení pojistitele, že se jedná o totální havárii, a to ke dni vzniku pojistné události, přičemž je nájemce v případě totální škody zejména povinen co nejdříve zajistit bezpečné uložení havarovaného předmětu nájmu (ustanovení [číslo]) a zabezpečit všechny důkazy a jiné doklady k zajištění pojistného plnění a poskytnout žalobci coby pronajímateli veškerou součinnost při jejím řešení (ustanovení [číslo]) s tím, že žalobce je dle ustanovení [číslo] oprávněn požadovat po nájemci, tedy žalovaném 1), zaplacení všech škod a nároků, pokud nejsou kryty pojistným plněním, a vznikly v souvislosti s předčasným ukončením nájemní smlouvy z důvodu trvalého vyřazení předmětu nájmu z provozu, a to i v době či v případě, kdy pojistitel nevyplatil pojistné plnění nebo nerozhodl o výplatě pojistného plnění a ceně využitelných zbytků předmětu nájmu.

9. Z listiny nazvané jako„ ručitelské prohlášení“ ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný 2) prohlásil žalobci coby věřiteli, že jej uspokojí, jestliže žalovaný 1) coby nájemce či dlužník nesplní svůj dluh zaplatit žalobci některou z pohledávek vzniklých na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným 1) dne [datum], a žalobce toto ručení přijal s tím, že dle čl. I byly takto zajištěny všechny dluhy žalovaného 1), včetně jejich příslušenství.

10. Z faktury (daňového dokladu) [číslo] soud zjistil, že byla vystavena žalobcem dne [datum] pro žalovaného 1) jako odběratele se splatností dne [datum] v návaznosti na pojistnou událost ze dne [datum] a jejím předmětem bylo vyúčtování nákladů na opravu vozidla ve výši [částka].

11. Ze dvou výzev ze dnů [datum] a [datum] vyplynulo, že jejich prostřednictvím byl žalovaný 1) vyzván [právnická osoba], a.s., jednající jménem žalobce, k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení.

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného 1) k úhradě jistiny ve výši [částka], smluvního úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] s tím, že v případě nevyhovění výzvě bude záležitost řešena soudní cestou.

13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného 2) k úhradě jistiny ve výši [částka], smluvního úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to na základě ručitelského prohlášení, s tím, že v případě nevyhovění výzvě bude záležitost řešena soudní cestou.

14. Ze tří dopisů ze dnů [datum], [datum] a [datum] adresovaných žalobci soud zjistil, že žalovaný 1) prostřednictvím svého zástupce odmítl uhradit fakturu [číslo] neboť měl nárok žalobce za neoprávněný, avšak nabídl žalobci uzavření dohody o narovnání, na jejímž základě by žalobci uhradil jednu polovinu jím nárokované částky.

15. Z listiny ze dne [datum] o hlášení škodní události vyplynulo, že žalovaný 1) nahlásil společnosti [právnická osoba], škodní událost, k níž mělo dojít dne [datum] v 11:00 hod. při zapojování návěsu a v jejímž důsledku mělo dojít k poškození palivové nádrže včetně nástupní plošiny, kabiny, bočního spojleru, krytu katalyzátoru a levého zpětného zrcátka.

16. Z přípisu společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] adresovaného žalovanému 1) pak bylo zjištěno, že jmenovaná společnost ukončila likvidaci škodní události ze dne [datum] bez výplaty pojistného plnění, neboť uplatněné poškození předmětu nájmu vzniklo jindy a za jiných okolností.

17. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi žalobcem a žalovaným 1) uzavřena rámcová smlouva ze dne [datum] o dlouhodobém nájmu movitých věcí a na jejím základě nájemní smlouva z téhož dne o leasingovém nájmu tahače zn. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly [anonymizováno], přičemž v čl. III rámcové smlouvy smluvní strany sjednaly, že v případě rozporu mezi ustanoveními rámcové smlouvy a [anonymizováno] má přednost rámcová smlouva, a v čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy dále pro případ vzniku pojistné události ujednaly, že případný rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody je žalovaný 1) povinen uhradit žalobci. V ustanovení 5.

2. VOP a jeho pododstavcích pak byl upraven postup pro případ trvalého vyřazení předmětu nájmu z provozu v případě totální škody nebo odcizení. V ručitelském prohlášení ze dne [datum] žalovaný 2) prohlásil, že žalobce uspokojí, jestliže žalovaný 1) nesplní svůj závazek plynoucí z nájemní smlouvy, a žalobce žalovaného 2) coby ručitele přijal. V souvislosti se škodní událostí ze dne [datum] poté vznikla na předmětu nájmu škoda, přičemž na opravu předmětu nájmu byly vynaloženy náklady ve výši [částka], přičemž tuto škodní událost žalovaný 1) nahlásil společnosti [právnická osoba], která však na jejím základě nevyplatila žádné pojistné plnění, pročež žalobce vyúčtoval výše uvedené náklady na opravu předmětu nájmu ve výši [částka] žalovanému 1) fakturou ze dne [datum] a následně žalovaného 1) a posléze i žalovaného 2) vyzval k úhradě této částky; žalovaný 1) však považoval uplatněný nárok žalobce za nedůvodný.

18. Podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

19. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. V souladu s § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2018 odst. 1 a 2 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Ustanovení § 2019 odst. 1 o. z. pak stanoví, že ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. V souladu s § 2021 odst. 1 o. z. platí, že věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

22. Ustanovení § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. upravuje, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky [částka].

23. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl z dále uvedených důvodů k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

24. Čl. VII odst. 4 rámcové smlouvy obsahuje obecná ujednání pro případ vzniku jakékoli pojistné události a ve svém písm. e) upravuje povinnost žalovaného 1) coby nájemce uhradit žalobci rozdíl mezi obdrženým pojistným plněním a skutečnou výší škody vzniklou v souvislosti s jakoukoli pojistnou událostí. Ustanovení čl. 5 [číslo] [anonymizováno] naproti tomu obsahuje ujednání pouze pro případ vzniku tzv. totální škody mající za následek trvalé vyřazení předmětu nájmu z provozu a vedoucí k předčasnému ukončení nájemní smlouvy. To je patrné nejen ze samotného znění čl. 5 [číslo] VOP, ale též ze systematiky celého čl. 5 [anonymizováno], který dopadá na případy ukončení nájemní smlouvy, jak plyne z jeho názvu i obsahu jednotlivých ustanovení v něm obsažených, a pro případ předčasného ukončení nájemní smlouvy v čl. 5 [číslo]. řeší jen postup po vzniku tzv. totální škody a v čl. 5 [číslo] možnost žalobce coby pronajímatele požadovat úhradu veškerých nákladů souvisejících s takovou totální škodou nekrytých pojistným plněním. Čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy a čl. 5 [číslo] VOP si tedy vzájemně neodporují, ale naopak se doplňují a obstojí vedle sebe, když prvé z nich stanoví obecnou povinnost žalovaného 1) zaplatit případný rozdíl mezi pojistným plněním a skutečnou výší škody a druhé z nich tuto povinnost řeší specificky pro jeden z typových případů vzniku škody. Neobstojí proto tedy argumentace žalovaného 1), podle něhož by ze speciálního ustanovení čl. 5 [číslo] VOP mělo a contrario plynout, že v jiném než ve zde upraveném případě žalobce není oprávněn požadovat náhradu škody. Soud proto i tedy dává žalobci zapravdu v tom, že v případě pojistné (škodní) události ze dne [datum], v souvislosti s níž nedošlo ke vzniku tzv. totální škody, je třeba jeho nárok na náhradu nákladů spojených s opravou předmětu nájmu posuzovat podle ustanovení rámcové smlouvy.

25. Pro úplnost soud uvádí, že ke stejnému závěru by soud nutně dospěl též tehdy, kdyby teoreticky rozpor mezi oběma ustanoveními rámcové smlouvy a [anonymizováno] shledal, neboť i v takovém případě by dle čl. III rámcové smlouvy (odpovídajícímu právní úpravě v § 1751 odst. 1 o. z.) bylo třeba věc přednostně posoudit dle čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy. Rovněž lze dodat, že jelikož se soud neztotožnil s argumentací ohledně dvou rovnocenných výkladů smluvních ujednání, nezabýval se již pro nadbytečnost tím, zda byl žalovaný 1) slabší smluvní stranou.

26. Dále je třeba uvést, že znění dotčených ustanovení ani v nejmenším nesvědčí ve prospěch výkladu žalovaného 1), že by snad čl. VII odst. 4 písm. d) a e) rámcové smlouvy byly aplikovatelné pouze v případě, že by žalovaný 1) při uplatňování pojistné události neposkytl žalobci součinnost vyžadovanou čl. VII odst. 4 písm. a) rámcové smlouvy.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaný 1) v čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy sjednali povinnost žalovaného 1) uhradit rozdíl mezi obdrženým pojistným plněním a skutečnou výší škody a že pojistitel nevyplatil v souvislosti se škodní událostí ze dne [datum] žádné pojistné plnění (což vyplynulo z přípisu společnosti [právnická osoba], ze dne [datum]), je žalovaný 1) povinen nahradit žalobci škodu vzniklou na předmětu nájmu v celé její výši odpovídající vynaloženým nákladům na opravu předmětu nájmu v částce [částka]. Výše těchto vynaložených nákladů byla přitom mezi účastníky nesporná. K nové argumentaci žalovaného 1), uplatněné až v jeho závěrečném návrhu při druhém jednání před soudem, že nebyla prokázána skutečná výše škody, jelikož nebylo prokázáno, že náklady na opravu předmětu nájmu ve výši [částka] byly skutečně vynaloženy, přitom již soud nepřihlížel, neboť změna skutkových tvrzení žalovaného 1) ohledně skutečnosti, zda byly tyto náklady vynaloženy či nikoliv, byla učiněna až po tzv. zákonné koncentraci řízení.

28. Ze stejných důvodů pak soud nemohl přihlížet ani k novým skutkovým tvrzením (a navazující argumentaci), že pojistnou událost nenahlásil žalobce, nýbrž žalovaný 1). Pouze pro úplnost však soud konstatuje, že to, zda pojistnou událost nahlásil pojistiteli žalovaný 1) či žalobce, bylo pro posouzení celého sporu nerozhodné, neboť klíčový pro aplikaci čl. VII odst. 4 písm. e) rámcové smlouvy byl pouze výsledek likvidace pojistné události pojistitelem.

29. Soud pak shledal důvodným též nárok žalobce na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, neboť tuto výši úroku z prodlení žalobce a žalovaný 1) sjednali v intencích § 1970 o. z. v čl. IV odst. 2 písm. e) rámcové smlouvy. Smluvní úrok z prodlení soud žalobci přiznal za jím požadované období ode dne [datum] do zaplacení s ohledem na to, že splatnost dlužné částky ve výši [částka] byla stanovena fakturou [číslo] ke dni [datum].

30. Soud konečně považoval za opodstatněný též nárok žalobce na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v paušální výši [částka], opírající se o ustanovení § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. Měl přitom na paměti, že takto nahrazované náklady zpravidla představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pročež soud neshledal žádný důvod, pro který by žalobci tento nárok nemohl přiznat, když ani žalovaní žádný takový důvod neuvedli.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, přičemž povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši [částka] se smluvním úrokem z prodlení a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] uložil i žalovanému 2), neboť ten se prostřednictvím písemného ručitelského prohlášení ze dne [datum] zaručil ve smyslu § 2018 o. z. za dluh žalovaného 1) včetně jeho příslušenství. Soud přitom souhlasil s žalovaným 2) v tom, že se na straně žalovaných nejedná o solidární závazek, nýbrž o tzv. nepravou solidaritu, tj. závazek vzniklý u žalovaného 2) z titulu ručení. Proto soud v I. výroku tohoto rozsudku současně stanovil, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, čemuž nikterak nebránilo to, že žalobce v petitu své žaloby navrhl, aby byli oba žalovaní povinni zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím společně a nerozdílně (srov. žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 28/2010). Lhůtu k plnění soud stanovil jako patnáctidenní, aby měli žalovaní dostatek času k úhradě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného 2), podle něhož by žalobci v intencích § 150 o. s. ř. nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Skutečnost, že žalobce má zřízeno právní oddělení zaměřené na sjednávání smluv, nemá za následek neúčelnost žalobcem vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, neboť na sjednávání smluv jsou kladeny jiné nároky než na zastupování žalobce před soudem.

33. Náklady žalobce sestávaly z šesti úkonů právní služby po [částka] podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. dohromady [částka], mezi něž patřilo převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, dvě podání ve věci samé (žaloba a vyjádření ze dne [datum]) a účast na dvou jednáních před soudem prvního stupně ve dnech [datum] a [datum]. K tomu bylo dále třeba připočítat šest paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. dohromady [částka], zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhradu za 21 % DPH ze všech shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši [částka], neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. K takto vypočtené částce soud dodává, že žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů za sdělení ze dne [datum], v němž zástupce žalobce pouze oznámil soudu zaslání dvou listin coby důkazních návrhů, neboť toto sdělení nelze považovat za úkon právní služby srovnatelný s úkony vyjmenovanými v § 11 odst. 1 nebo 2 advokátního tarifu. Při stanovení povinnosti žalovaných nahradit žalobci náklady řízení soud opětovně zohlednil tzv. nepravou dlužnickou solidaritu. Lhůtu k plnění soud stanovil jako patnáctidenní, a to z důvodů již výše uvedených. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.