13 C 433/2019

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce , správce pozůstalosti po zůstavitelce jméno příjmení , narozené datum , zemřelé datum , proti žalované: osobní údaje žalované bytem obec a číslo , zastoupena Mgr. jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa , o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. a potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - západ – soudní poplatek [částka] a soudní poplatek [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud Praha - západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. byla žaloba v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení [částka] a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítnuta. Výrokem III. soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a výrokem IV. byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby.

2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že z provedeného a zhodnoceného dokazování uzavřel, že na základě„ smlouvy o úvěru“ uzavřené s [jméno] [příjmení] si [jméno] [příjmení] měl zapůjčit od [jméno] [příjmení] [částka], přitom částka [částka] měla být poukázána věřiteli [jméno] [příjmení], další část (zbývající) měla být poukázána na úhradu závazků žalované. Na účet dcery žalované pak částka [částka] byla poukázána dne [datum]. Z této částky se dostalo [částka] do přímé dispozice žalované, částka [částka] byla z účtu vybrána (žalovanou nebo její dcerou) a byla žalovanou předána [jméno] [příjmení]. Soud dále uzavřel, že bylo vyvráceno tvrzení žalované, že částka [částka] byla splátkou dluhu, kterou splácel [jméno] [příjmení] dluh žalované z důvodu dříve poskytnutých půjček. Byla jen prokázána vůle [jméno] [příjmení] pomoci žalované s úhradou dluhu v dané výši, ohledně něhož byla proti ní vedena exekuce. Soud prvého stupně však uzavřel také to, že současně nebylo prokázáno, že by v souvislosti s tím, že [jméno] [příjmení] poskytl žalované prostředky na splacení jejího dluhu, byla mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] uzavřena nějaká dohoda o vrácení těchto peněz či jiných podmínkách poskytnutí finančních prostředků na úhradu dluhu žalované. Jde-li o částku [částka], soud uzavřel (zejména na základě svědectví svědka [příjmení]), že šlo o prostředky, které chtěl [jméno] [příjmení] pro svůj život, než prodá dům, a tyto prostředky byly ve prospěch [jméno] [příjmení] skutečně spotřebovány. Soud prvého stupně pak uzavřel, že na straně žalované existuje bezdůvodné obohacení ve vztahu k [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (ve vztahu k tomuto nároku pak žalovanou nebylo uplatněno žádné započtení z důvodu eventuálních půjček žalované k [jméno] [příjmení], pokud by byly i v řízení prokázány). Soud prvého stupně dále poukázal na to, že [jméno] [příjmení] zemřel, jedinou dědičkou po něm se stala jeho matka, která však následně také zemřela. V pozůstalostním řízení po ní byl správcem pozůstalosti jmenován žalobce. I když v dědickém usnesení po [jméno] [příjmení] není pohledávka za žalovanou výslovně uvedena, je jeho jedinou dědičkou jeho matka, pak tento nárok nabývá s účinností ke dni smrti [jméno] [příjmení]. Za této situace je správce dědictví v pozůstalostním řízení po ní oprávněn vymáhat danou pohledávku. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky [částka] s tím, že úrok z prodlení přiznal až od doručení žaloby, neboť žalovaná dříve k úhradě plnění vyzvána nebyla. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od hrazení soudního poplatku, soud podle zákona o soudních poplatcích uložil poplatkovou povinnost žalované, na kterou tato povinnost přešla.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Odvoláním napadal jen výrok soudu prvého stupně v zamítavé části (jde-li o pohledávku [částka] s příslušenstvím). Poukázal na to, že žalovaná nikdy konkrétně netvrdila a neprokázala, kdy, za jaké situace a jaké konkrétní částky [jméno] [příjmení] předala. Svědek [příjmení] neví, od koho se dozvěděl, že částka měla být spotřebována na chod domácnosti [jméno] [příjmení] (jestli od něj, nebo od obchodního partnera žalované – [příjmení]), tato okolnost je však velmi významná z hlediska věrohodnosti takové informace. Svědek [příjmení] přitom jasně vypověděl, že z částky zaslané dceři žalované na účet [jméno] [příjmení] neviděl ani korunu a neví, proč byly tyto prostředky poslány. Své vyjádření přitom vztahoval k celé částce, nebyl žádný důvod, aby prostředky na život nebyly poukázány na účet samotného [jméno] [příjmení] (jak se také v části stalo). Odvolatel poukázal také na to, že [jméno] [příjmení] po [anonymizováno] podle dopisů žádal vymáhání po žalované celého dluhu ve výši [částka]. Bagatelizuje-li soud obsah této listiny poukazem na rozpornost těchto listin s listinou sepsanou svědkem [příjmení], je to nedůvodné, neboť věrohodnost těchto listin je nesouměřitelná, sám soud uzavřel, že listinu sepsanou svědkem [příjmení] nepovažuje za pravdivou. Odvolatel sám pak má pochybnosti i o pravosti této listiny, a to vzhledem k tomu, že okolnosti vzniku dané listiny jsou zcela nevěrohodné. Jde-li o příslušenství pohledávky do [datum] (doručení žaloby), má za to, že bylo prokázáno, že ohledně nároku se žalovanou a jejím právním nástupcem komunikoval, avšak nebylo na to nijak reagováno. Žádal, aby napadené rozhodnutí v daném výroku bylo změněno a aby žalobě bylo vyhověno.

4. Včasné odvolání proti rozsudku podala také žalovaná. Namítá, že [jméno] [příjmení] jí žádné peníze nepůjčil, naopak ona poskytla dříve půjčku [jméno] [příjmení] v celkové výši [částka], a to postupně v průběhu delší doby na životní náklady a dluhy [jméno] [příjmení]. Namítá, že listinný důkaz sepsaný svědkem [příjmení] je pravý i pravdivý. Nepochopila, proč z něj soud vycházel, jde-li o částku [částka], ale nevycházel, jde-li o částku [částka]. Není zřejmé, jak může správce dědictví po [jméno] [příjmení] žalovat, když nárok nebyl součástí dědictví po [jméno] [příjmení]. Dále namítla, že žalovaná měla být v řízení vyslechnuta, neboť její výpověď by přinesla„ více světla a pochopení do systému půjček“. Předložila další listinné důkazy s tím, že jde o zcela nové důkazy, a to dopis [jméno] [příjmení], který obdržela až po vydání rozsudku, dopis od [jméno] [příjmení], který měla obdržet [jméno] [příjmení]. Dále žádala, aby byly provedeny důkazy dalšími listinami, které si soud nevzal od žalované (prominutí dluhu [jméno] [příjmení] ze dne [datum] týkající se koupě domu), od dalších svědků, například [jméno] [příjmení], listiny týkající se majetkových vztahů s [jméno] [příjmení] a jeho matkou. V doplnění odvolání pak (nově) zpochybňuje, že by finanční prostředky v celkové výši [částka] se dostaly do dispozice žalované. V rozporu s tím však současně tvrdí, že jde o částky, kterými byl hrazen dluh [jméno] [příjmení] vůči žalované. Navrhuje pak opětovný výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné, naopak odvolání žalobce je důvodné.

6. V dané věci odvolací soud, jde-li o zjišťování skutkového stavu věci, uzavírá, že soud prvého stupně provedl potřebné dokazování a ani odvolací soud již nemá za to, že by mělo být prováděno ke zjištění rozhodného skutkového stavu další dokazování.

7. Jde-li o provádění jednotlivých důkazů a skutková zjištění soudu prvního stupně, která učinil z tohoto provedeného dokazování, odvolací soud se soudem prvního stupně zásadně ztotožňuje, jde-li o hodnocení provedených důkazů a skutková zjištění, která z nich soud učinil. Pro skutkové posouzení dané věci je přitom zcela zásadní právní posouzení jednání, která za svého života vůči svému okolí činil [jméno] [příjmení], neboť právě od těchto jednání se odvíjí nárok, který žalobce uplatňuje, resp. se od nich odvíjí obrana žalované vůči tomuto nároku.

8. V dané věci je však s ohledem na to, co z provedeného dokazování vyšlo najevo, především nutno obecně konstatovat (a to také v souladu se závěry soudu prvního stupně), že je z provedeného dokazování (a nakonec i z tvrzení samotné žalované) zřejmé, že [jméno] [příjmení] byl člověk s rozporuplnou až bizarní osobností, který se nacházel pod vlivem různých osob (nebo sám tyto osoby ovlivňoval a využíval), přitom při jednání s těmito osobami jim poskytoval různé informace, které spolu zjevně nebyly v souladu. Prvky takového jednání a chování však zjevně musely být osobám, které s ním přicházely dlouhodobě do kontaktu, zřejmé (ostatně v tomto smyslu vypovídají nejen svědci, kteří byli navrženi k prokázání tvrzení žalobce, nýbrž i svědci navrženi k prokázání tvrzení žalované, současně to plyne i tvrzení samotné žalované).

9. Byl-li tedy [jméno] [příjmení] zjevně osobou, která se takto bizarně projevovala, podle tvrzení mnohých však neměla k dispozici vlastní finanční prostředky, byla současně považována za osobu, která může mít velký výnos z případného prodeje svého majetku, k němuž však stále nedocházelo, bylo tedy určitým rizikem osob, které s ním vstupovaly do finančních vztahů, zda a za jakých konkrétních podmínek bude [jméno] [příjmení] ochoten a schopen případně do něj vložené finanční prostředky či jiné hodnoty poskytovat zpět a zda je skutečně přijímá s vůli zpět je vrátit i za situace, že by k prodeji jeho majetku nedošlo (právě v realizaci prodeje osoby s ním v blízkých finančních vztazích doufali). [příjmení] [jméno] [příjmení] vzhledem k rozporuplným jednáním totiž není bez dalšího z jeho počínání zcela zřejmá a jednoznačná, tedy při zjišťování skutkového stavu dané věci (kde je právě prokázání konkrétní vůle [jméno] [příjmení] pro konkrétní jednání podstatná z hlediska právního posouzení věci) je třeba všechna tvrzení účastníků tohoto řízení a všechny důkazy hodnotit velmi obezřetně (vnímání osob může být ovlivněno nejednoznačnými projevy [jméno] [příjmení]) a stejně tak obezřetně posuzovat výsledky takového důkazního hodnocení, jde-li o konkrétní skutková zjištění, zvláště, je-li při nich vykládána nejednoznačná vůle [jméno] [příjmení].

10. Chtějí-li být účastníci řízení v této věci úspěšní, musejí pak i skutkový stav tvrdit natolik konkrétně a jasně, aby k němu mohlo být provedeno zcela konkrétní dokazování, které přinese jednoznačné skutkové závěry o skutkovém stavu této věci, a to zejména ke konkrétní vůli [jméno] [příjmení] při jeho právních jednáních. To vše platí zvláště za situace, kdy je zřejmé, že osoby, které s ním byly v určitých vztazích (například právě žalovaná), měly při tvrzeném poskytování finančních plnění [jméno] [příjmení] zjevně nějaký vlastní obchodní záměr (čekaly na určitý zisk v souvislosti s prodejem jeho majetku, případně profitovaly z poskytování obchodních prostor za nízkou cenu – jak nepopírá ani sama žalovaná) a zjevně tak jimi poskytované plnění mohlo do jisté míry představovat také určitou protihodnotu toho, co čerpaly, případně očekávaly, že získají.

11. Jde-li o konkrétní skutkový stav věci, lze zcela odkázat na zjištění soudu prvního stupně o tom, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], že pozůstalostní řízení po něm skončilo tak, že dědictví nabyla jediná dědička ze zákona – jeho matka [jméno] [příjmení], která však dne [datum] rovněž zemřela. V dědickém řízení po ní probíhal (nyní ve fázi dovolacího řízení) spor o dědické právo, řízení není dosud skončeno a správcem pozůstalosti po [jméno] [příjmení] byl v pozůstalostním řízení jmenován žalobce. V dědickém řízení po [jméno] [příjmení] nebyla pohledávka uplatněná v tomto řízení výslovně zařazena do majetku zůstavitele a nebyla projednána. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky řízení ani nijak sporné. 12. [příjmení] mezi účastníky řízení nebyla ani existence listiny datované dne [datum], z níž plyne, že [příjmení] [příjmení] jako věřitel se zavázal poskytnout [jméno] [příjmení] jako dlužníku úvěr ve výši [částka]. V textu dohody bylo výslovně ujednáno, jde-li o účel tohoto úvěru, že je poskytován na úhradu dlužníkova dluhu vůči věřiteli [právnická osoba] (část těchto prostředků v celkové výši [částka] byla poukázána na účet této společnosti, část na účet její právní zástupkyně a část přímo na účet dlužníka). Další část úvěru ve výši [částka] byla poskytnuta na úhradu závazků žalované, a to na účet, který je ve smlouvě označen (jde o účet dcery žalované), na tento účet byla daná částka skutečně vyplacena (jak vyplývá z výpisu z tohoto účtu).

13. Pro posouzení dané věci je také zcela zásadní, že účastníky bylo v průběhu řízení před soudem prvního stupně shodně tvrzeno, že částka [částka] zaplacená na účet dcery žalované se následně dostala do přímé dispozice žalované. Tyto skutečnosti nesporně vyplývají i z opakovaných tvrzení žalované v řízení před soudem prvního stupně, výslovně tak uvedla také například při jednání soudu dne [datum]. Při tomto jednání učinila výslovně nesporným, že částka [částka] se dostala do její dispozice (s tvrzením, že šlo o splátku dluhu). Jde-li o částku [částka], pak při tomto jednání výslovně uvedla:„ Tato částka byla předána opět panu [příjmení] v hotovosti s tím, že žalovaná vybírala tuto finanční částku v této celkové výši po menších částkách z účtu a předávala je panu [příjmení]“ Z tohoto jejího tvrzení je tedy jednoznačné, že se celá částka [částka] poukázaná [jméno] [příjmení] na základě dispozice s částkou získanou úvěrem dle smlouvy dostala do dispoziční sféry žalované a ona s ní nakládala. I když byla tato částka tedy fakticky vyplácena na účet její dcery, šlo zjevně jen o místo plnění pro žalovanou, která toto plnění do své dispozice přijala a rozhodovala o jeho dalším použití.

14. Z hlediska důvodu poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] [jméno] [příjmení], se soud zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která učinil z provedených listinných důkazů a z výslechu svědků. Bylo-li žalovanou tvrzeno, že důvodem poskytnutí těchto finančních prostředků je splátka dluhu [jméno] [příjmení] žalované (když současně žalovaná podstatnou část řízení před soudem prvního stupně popírala, že se tak stalo za účelem zaplacení jejího vlastního dluhu, pro který byla v exekučním řízení a výslovně netvrdila existenci projevu vůle [jméno] [příjmení] k úhradě dluhů žalované v souvislosti s placením částky z úvěru), pak toto její tvrzení bylo vyvráceno. Pokud žalovaná až po provedeném dokazování ve svém hodnocení důkazů nově (až po provedené koncentraci) zmínila, že v souvislosti s její exekucí jí [jméno] [příjmení] splatil dluh, pak jde zjevně o účelové tvrzení bez konkrétního tvrzení, kdy, jakým způsobem a za jakých okolností [jméno] [příjmení] takový projev vůle učinil.

15. Soud prvního stupně ve svém skutkovém zjištění zcela správně přihlížel k důvodu poskytnutí úvěru, který byl výslovně uveden ve smlouvě o úvěru. Je totiž zcela bez logického důvodu, proč by v této smlouvě, v níž [jméno] [příjmení] přiznával, že finančními prostředky chce splatit dluh [právnická osoba], a.s., nemohla být jako účel poskytnutí úvěru uvedena také splátka dluhu žalované, mělo-li tak tomu (nejméně v částce [částka]) být (bylo-li to skutečně vůlí [jméno] [příjmení]). Poskytnutí finančních prostředků nejméně v částce [částka] žalované za účelem splacení jejího exekučního dluhu bylo prokázáno zcela zjevně v souvislosti s jejím jednáním v exekučním řízení, v němž právě zhruba v této výši byl dluh uhrazen a došlo k zastavení exekuce (viz správná skutková zjištění soudu prvního stupně v bodech 15. – 26. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně). Již tímto je tedy dostatečně vyvráceno tvrzení žalované, že důvodem poskytnutí finančních prostředků (co do částky [částka]) bylo hrazení dluhů [jméno] [příjmení] vůči žalované (když popírala splácení dluhu na exekuci).

16. I když, jak bylo výše uvedeno, je nutno dokazování hodnotit obezřetně s ohledem na projevy osobnosti [jméno] [příjmení], odvolací soud se ztotožňuje i s hodnocením svědeckých výpovědí svědků [příjmení] a [anonymizováno] ve vztahu k poskytnutí finančních prostředků z úvěru žalované. Především se odvolací soud plně ztotožňuje s tím, že výpovědi těchto svědků lze hodnotit jako hodnověrné a pravdivé (s limity projevů osobnosti samotného [jméno] [příjmení]). Přestože žalovaná zpochybňuje výpověď svědka [příjmení] poukazem na jeho vlastní zájmy, je zřejmé, že tento svědek nemá žádný osobní vztah k účastníkům řízení či jiným blízkým osobám [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení]. Jde-li o jeho vlastní zájmy, nejeví se jako pravděpodobné, že by si vymýšlel jen proto, že nemohl poskytnout úvěr [jméno] [příjmení] (jak tvrdí žalovaná), když je zřejmé, že se spíše choval obezřetně k poskytnutí dalšího úvěru v situaci, kdy ten přechozí není dlouhodobě splácen a vrácení finančních prostředků s ohledem na nejistý prodej nemovitosti [jméno] [příjmení] se jeví značně rizikové. Už vůbec nelze uzavřít, že by svými následnými kroky (podnět k přezkoumání svéprávnosti [jméno] [příjmení]) mohl získat nějaký finanční prospěch, který byl zmařen. Lze tedy souhlasit s tím, že svědectví tohoto svědka lze hodnotit jako věrohodné.

17. Obě tyto svědecké výpovědi přitom souhlasně prokazují, že [jméno] [příjmení] finanční částku z úvěru poskytoval žalované, aniž by důvodem poskytnutí těchto peněz bylo splácení nějakého dluhu vůči žalované. Svědectví svědka [příjmení] pak výslovně prokazuje, že důvodem poskytnutí těchto prostředků (co do částky [částka]) bylo pomoci žalované se zaplacením jejího exekučního dluhu (aniž by z projevů vůle [jméno] [příjmení] vyplývalo, že jde současně o splátku dluhu), o tom, že by šlo o splátku dluhu [jméno] [příjmení], svědka [příjmení] neinformoval dokonce ani tehdy, kdy mu měl v souvislosti s deklarovaným zájmem o vymáhání této částky říci, že to činí„ jen na oko“.

18. Současně lze však v souladu se závěry soudu prvního stupně z tohoto dokazování uzavřít, že na základě provedeného dokazování nebylo jednoznačně prokázáno ani to, že by mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou byla uzavřena nějaká konkrétní smlouva o tom, že se tyto finanční prostředky žalované půjčují a za jakých podmínek, provedené důkazy však neprokazují ani to, že by [jméno] [příjmení] vůbec nechtěl po žalované tyto finanční prostředky vrátit (zejména s přihlédnutím ke svědectví [anonymizováno], [příjmení], jakož i s přihlédnutím k listinným důkazům svědčím o tom, že měl zájem o jejich vrácení – viz body 30. – 34. odůvodnění soudu prvního stupně).

19. Zásadní význam z hlediska důvodu poskytnutí těchto finančních prostředků žalovaná přikládá listině, která měla být vytvořena svědkem [příjmení] dle poznámek zapsaných svědkem podle diktátu [jméno] [příjmení] datované dne [datum]. Soud prvního stupně na základě výpovědi svědka sice uzavřel, že listina (byť není k dispozici její originál, nýbrž kopie vidimovaná dne [datum]) je pravá, avšak projevil pochybnosti o její pravdivosti (zřejmě ve vztahu k údajům sdělovaným [jméno] [příjmení]). Poněkud v rozporu s tímto závěrem pak současně z této listiny částečně vycházel, jde-li o posouzení nároku na zaplacení [částka].

20. Odvolací soud však má za to, že, i kdyby tato listina byla pořízena tak, jak se v ní i dle svědectví svědka [příjmení] potvrzuje, a byť by v ní byl svědkem [příjmení] i pravdivě zachycen obsah toho, co [jméno] [příjmení] svědkovi sdělil, není tato listina způsobilá prokázat, že skutečnou vůlí [jméno] [příjmení] při poskytování částky [částka] žalované v roce 2016 bylo splatit nějaký dluh vůči ní.

21. Především je nutno poukázat na to, komu je tato listina určena. Je zjevně určena„ Gábince“ (zřejmě [jméno] [příjmení]), tedy jiné osobě než žalované. Část této listiny pak oslovuje žalovanou, avšak s tím, že to má být žalované předáno,„ až kdybych nebyl“, tedy zjevně až po smrti [jméno] [příjmení]. Není tedy vůbec zřejmé, co bylo skutečným smyslem pořízení této listiny, zjevně však nešlo o poskytnutí nějakého dokladu o účelu placení částky [částka] žalované za života [jméno] [příjmení]. Mělo-li by pak jít o nějaké pořízení pro případ smrti, listina nemá vůbec náležitosti takového pořízení.

22. Ze způsobu pořízení listiny popsané svědkem [příjmení] pak vznikají vážné pochybnosti, zda tato listina vůbec byla pořízena s tím, že měla vyvolat nějaké (právní) účinky. Z výpovědi svědka vyplývá, že mu byl obsah diktován spíše z důvodu určitého„ svěřování“ se a zápis měl sloužit k ověření, že listina je od něj„ že to je ta jeho věc“. Ponechal-li si pak [jméno] [příjmení] listinu u sebe, jak vyplývá z výpovědi svědka, nelze tedy vůbec uzavřít, zda listina měla být vůbec použita, za jaké situace, zda, kdy a jakým způsobem byla někomu odeslána, zda byla doručena. S ohledem na bizarnosti projevů osobnosti [jméno] [příjmení] pak nelze vyloučit ani to, že měla především jen jinou osobu ovlivnit v názoru na něj bez ohledu na to, jakou měl skutečnou vůli ve svých projevech k jiným osobám.

23. Není-li tato listina způsobilá prokázat tvrzení žalované o tom, že [jméno] [příjmení] poskytnutím plnění z úvěru (ve výši [částka]) hradil dluh žalované, pak s ohledem na obsah výpovědi svědka [příjmení] obdobně lze uzavřít i o dalších obdobných listinách, které byly předloženy až v odvolacím řízení (bez ohledu na to, zda jde o důkazy v odvolacím řízení přípustné či nikoli).

24. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud ve vztahu k částce [částka] poskytnuté [jméno] [příjmení] žalované skutkově uzavírá, že [jméno] [příjmení] poskytl žalované tyto finanční prostředky na úhradu exekučních dluhů žalované, tyto se dostaly do dispozice žalované, bylo vyvráceno, že by tím [jméno] [příjmení] splácel nějaký dluh žalované (bez ohledu na to, zda takový dluh existoval či nikoli), současně však nebylo prokázáno, že by mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou byla sjednána nějaká dohoda o zapůjčení těchto peněz a s jakým obsahem.

25. Ve vztahu k této části žaloby lze tedy právně uzavřít, že soud prvního stupně správně věc posoudil podle pravidel bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.).

26. Bylo-li prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalované, avšak tvrzení žalované o právním důvodu ponechání si těchto peněz (tedy, že by zde byl projev vůle [jméno] [příjmení] splatit tím vůči žalované dluh) bylo vyvráceno, pak jde o situaci, kdy je nutno uzavřít, že nebyl zjištěn žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla dané plnění ponechat. Žalovaná tedy získala majetkový prospěch bez právního důvodu, jak má na mysli § 2991 odst. 2 o.z. Podle § 2991 odst. 1 o.z. je proto povinna toto plnění vydat (zaplatit částku [částka]). Na tento nárok, jak správně uzavřel soud prvního stupně, nebyla v minulosti ani v průběhu řízení uplatněna žádná námitka započtení na nějaké pohledávky žalované vůči [jméno] [příjmení]. Prominutí dluhu [jméno] [příjmení] zmiňované žalovanou také v odvolání v souvislosti s neprovedením důkazu listinou ze dne [datum] se už podle tvrzení žalované zjevně týkalo jiného dluhu, než je vymáhán v tomto řízení.

27. Také odvolací soud se zabýval tím, zda správce pozůstalosti po [jméno] [příjmení] je aktivně legitimován k vymáhání a přijetí žalovaného plnění.

28. V dané věci jde svou podstatou o nárok [jméno] [příjmení] vůči žalované. Jestliže tento věřitel zemřel a jeho jedinou dědičkou je [jméno] [příjmení], byla by zásadně aktivně legitimována i k vymáhání tohoto dluhu. Tato aktivní legitimace by jí svědčila i v situaci, že tato pohledávka nebyla (zatím) zahrnuta do aktiv dědictví, bylo-li však již v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] rozhodnuto tak, že bylo potvrzeno nabytí celého dědictví jediné dědičce ze zákona (bylo rozhodnuto o dědictví). Jestliže však tato dědička [jméno] [příjmení] rovněž zemřela, v pozůstalostním řízení po ní však dosud nebylo rozhodnuto o dědictví, pak správu pozůstalosti vykonává k tomu povolaná osoba dle § 1677 o.z. – v daném případě jmenovaný správce pozůstalosti. Vymáhání pohledávky, k níž by aktivní legitimace svědčila zůstavitelce, tedy přechází na tohoto správce pozůstalosti (v rámci správy její pozůstalosti), je proto aktivně legitimován k vymáhání této pohledávky. Plnění přitom lze přiznat k rukám správce pozůstalosti, který bude oprávněn a povinen spravovat i tento majetek.

29. Jde-li o část žaloby, v níž se správce pozůstalosti domáhá vrácení plnění v části [částka], pak, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že ve vztahu k této části žaloby žalovaná především neunesla své břemeno tvrzení ve vztahu k obraně proti zaplacení této částky.

30. Rovněž ohledně této části plnění platí, že žalobce neprokázal, že by důvodem tohoto plnění byla nějaká konkrétní smlouva o půjčce, z níž by bez dalšího plynula pro žalovanou povinnost toto plnění vrátit.

31. Jak již bylo výše uvedeno, i ohledně této části poskytnutého plnění [jméno] [příjmení] žalované z prostředků získaných na základě smlouvy o úvěru je však nespornými tvrzeními účastníků prokázáno, že i tato část plnění se dostala do dispoziční sféry žalované.

32. Žalovaná se ve vztahu k této částce bránila, že byla [jméno] [příjmení] vrácena zpět, když výslovně uvedla, že„ vybírala finanční částku v této celkové výši po menších částkách z účtu a předávala je panu [příjmení]“ (č. l. 86 soudního spisu).

33. Takové tvrzení je ve vztahu k tak vysoké finanční částce zcela zjevně nedostačující, aby mohlo být k němu navrženo a prováděno konkrétní dokazování k prokázání takové skutečnosti. Je zřejmé, že pro úspěch žalované s její obranou by bylo nutné takové tvrzení konkretizovat a upřesnit. Bylo tedy na žalované, aby svá tvrzení naprosto konkrétně a přesně specifikovala, tak, aby bylo zřejmé, kdy, za jakých okolností a jakým způsobem došlo k předání těchto částek. Uvedení těchto konkrétních okolností bylo podstatné nejen pro to, aby ve věci mohlo být vůbec prováděno dokazování tak, aby bylo možné posoudit, které důkazy a jaké tvrzení žalované jsou způsobilé prokázat a jak má být daný důkaz prováděn, ale také pro to, aby mohlo být posouzeno, zda takové tvrzení je dostačující z hlediska právního posouzení obrany žalované. Případně také proto, aby i tvrzení žalované vyloučilo, že právním důvodem předávání takových částek nebyly jiné mezi účastníky nastavené vztahy, tak jak byly tvrzeny i samotnou žalovanou (například určitá„ investice“ do [jméno] [příjmení] v souvislosti s očekávaným ziskem z prodeje jeho majetku, či určité protiplnění za poskytování nebytového prostoru).

34. O této povinnosti byla žalovaná zcela konkrétně a dostatečně poučena při jednání dne [datum] a následně pak ještě opakovaně při jednání dne [datum] ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., přitom k doplnění tvrzení (a také důkazů k nim) jí byla poskytnuta dostatečná lhůta.

35. Na toto žalovaná reagovala podáním ze dne [datum], které je založeno na č. l. 133 a následujících soudního spisu. Odvolací soud však má za to, že žalovaná tímto (ani žádným dalším podáním) výzvě soudu vůbec nevyhověla.

36. V textu podání se k dané problematice uvádí pouze nejasné tvrzení„ Ve druhé tabulce, kterou přeposílám, je soupis právě oněch peněz, které byly určeny výslovně pro potřebu pana [jméno] [příjmení] a byla to jen domluvená forma uložení jeho peněz na jiný účet, především proto, aby finance vydržely a zabezpečily jej na delší dobu, než by tomu bylo, kdyby hotovost byla na jeho účtu“. Na č. l. 137 – 138 soudního spisu je pak založena tabulka nazvaná„ vratka z účtu [příjmení] [jméno]“. Její obsah pak z hlediska požadovaných tvrzení není vůbec jasný, konkrétní a srozumitelný. Jsou zde sice uvedena data, k nim přiřazeny částky s uvedením„ platební karta“,„ platební příkaz“ či„ hotovost“, není však vůbec zřejmé, o co se konkrétně mělo jednat, co se událo, co, kde a kým bylo předáno, zvláště, bylo-li před tím žalovanou tvrzeno, že šlo jen o předávání částek v hotovosti. Není tedy vůbec jasné, jaké konkrétní skutkové tvrzení se skrývá pod položkami„ platební karta“ či„ platební příkaz“, není jasné, kdy, kde a co bylo konkrétně [jméno] [příjmení] odevzdáváno. Další tabulka je nadepsána„ svědkové“, s následným uvedením jmen, ve vztahu k předchozí tabulce však vůbec není zřejmé, jaké konkrétní tvrzení by tito případní svědkové měli potvrdit. Dále následuje listina nadepsaná„ poznámky“, v níž je bez popsaných souvislostí či souvislostí, které by byly zjevné, soupis mnoha položek, snad nějakých nákupů či plateb. Tento seznam je zcela nesrozumitelný a není jasné, co jeho předložením chtěla žalovaná vlastně tvrdit, ve vztahu ke svému tvrzení o předávání hotovosti vybrané z účtu [jméno] [příjmení].

37. Je tedy zřejmé, že tvrzení žalované o konkrétních okolnostech předávání hotovosti zůstalo zcela nedostatečné, tak, aby bylo možné posoudit, zda je dostatečně tvrzeno, že tím došlo k vrácení částky [částka] [jméno] [příjmení], případně, aby k takovému tvrzení mohlo být vedeno konkrétní dokazování.

38. Jestliže soud prvního stupně žalovanou ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. dostatečně poučil o nutnosti doplnění tvrzení s tím, že ji současně poučil i o tom, že jinak nebude s tímto svým tvrzením v řízení úspěšná a neunese tak břemeno tvrzení, k tomuto doplnění jí současně poskytl přiměřenou a dostatečnou lhůtu, přesto její tvrzení nebyla doplněna tak, aby bylo možné uzavřít, že jsou způsobilou obranou proti vznesenému nároku žalobce a lze k nim vést konkrétní dokazování, pak je nutno uzavřít, že žalovaná ve vztahu k této své obraně neunesla břemeno tvrzení. Za takové situace pak ani nelze vést k této obraně způsobilé dokazování.

39. Nedostála-li žalovaná své povinnosti tvrzení ve vztahu k její obraně proti zaplacení částky, která byla zaslána na účet její dcery a dostala se do její dispozice, pak to znamená, že se svou obranou nemůže být úspěšná. V této situaci tak musí být uzavřeno, že netvrdila-li žalovaná takové skutečnosti, které by vedly ke skutkovému a právnímu závěru, že [jméno] [příjmení] poskytnutou částku 2 300 000, kterou měla ve své dispozici, [jméno] [příjmení] řádně vrátila, pak i v tomto případě na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., které je povinna vrátit.

40. Za takového skutkového a právního posouzení proto odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně, jde-li o část nároku ve výši [částka], není správné a žalované je proto nutno uložit zaplatit i tuto část žalovaného plnění. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobě má být vyhověno v celé její části.

41. Jde-li o příslušenství pohledávky, pak odvolací soud odkazuje na bod 66. odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, v němž soud prvého stupně správně vyložil, z jakého důvodu a v jaké výši náleží k přiznanému plnění také úhrada úroku z prodlení. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že úrok z prodlení je možné přiznat až od [datum] (po doručení žaloby), neboť žalované nebyla doručena žádná (předžalobní) výzva k placení žalované částky. Písemnost, na kterou poukazoval žalobce, byla pouze výzvou ke sdělení informací o případné pohledávce, nikoliv výzvou k plnění (viz bod 13. odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně).

42. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, jde-li o nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V části nároku [částka] s příslušenstvím od [datum] bylo rozhodnutí soudu prvého stupně změněno postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Potvrzeno bylo rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku II. rovněž ohledně zamítnutí žaloby v části příslušenství (do doručení žaloby).

43. Podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení. V dané věci byl plně úspěšný žalobce, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za úkon, jak správně vyčíslil soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 69. Vzhledem k 20 provedeným úkonům činí pak náklady řízení tohoto účastníka [částka]. Proto odvolací soud uložil žalované, aby náhradu nákladů řízení žalobci zaplatila v této výši.

44. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení, tyto rovněž vznikly v rozsahu paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony, celkem [částka]. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. proto odvolací soud uložil žalované zaplatit také náhradu těchto nákladů řízení.

45. Jde-li o lhůtu k plnění, pak, jde-li o plnění ve věci samé, respektoval soud prvého stupně lhůtu k plnění, kterou určil ve svém rozhodnutí již soud prvého stupně, když proti této lhůtě nebrojil svým odvoláním ani žalobce. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení, odvolací soud shledal opodstatněným žádat plnění ve standardní lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

46. Žalobce byl v této věci osvobozen od placení soudního poplatku, byl-li ve věci úspěšný, pak podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. přešla poplatková povinnost na žalovanou. Z těchto důvodů odvolací soud uložil zaplatit žalované soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] a soudní poplatek z odvolání žalobce ve výši [částka].