13 C 99/2018

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o zřízení nezbytné cesty

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud zřídil ve prospěch žalobce jako vlastníka nemovitých věcí - pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] nezbytnou cestu ve formě služebnosti chůze a jízdy osobních automobilů bez omezení a nákladních automobilů od hmotnosti 3,5 tuny ve všední dny přes pozemek žalovaného parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to v rozsahu geometrického plánu [číslo] zpracovaného inženýrem [jméno] [jméno] dne [datum], opravňující žalobce a každého dalšího vlastníka nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] k výkonu takových práv, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to k rukám zástupce žalovaného, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení, a to na účet Okresního soudu Praha západ.

1. Žalobce se žalobou (po její opravě a upřesnění) domáhal, aby soud zřídil ve prospěch žalobce jako vlastníka nemovitých věcí - pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále i jen:„ pozemky žalobce“) nezbytnou cestu ve formě služebnosti chůze a jízdy osobních automobilů bez omezení a nákladních automobilů od hmotnosti [hmotnost] ve všední dny přes pozemek žalovaného parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále i jen:„ pozemek žalovaného“), a to v rozsahu geometrického plánu [číslo] zpracovaného inženýrem [jméno] [jméno] dne [datum], opravňující žalobce a každého dalšího vlastníka pozemků žalobce k výkonu takových práv (dále i jen:„ předmětná služebnost“). Svou žalobu odůvodnil následovně. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků žalobce, žalovaný je pak výlučným vlastníkem pozemku žalovaného. Žalovaný se stal vlastníkem v rámci tzv. církevních restitucí. Jedná se o pozemek, jehož způsob využití je manipulační plocha. Historicky byl pak tento pozemek ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] s tím, že byl vždy využíván jako přístupový pozemek k sousedním objektům. Poté byl ve vlastnictví České republiky. Žalobce se stal vlastníkem pozemků žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [anonymizováno] [obec] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Podle ust. ustanovení § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), je přitom vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, oprávněn žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. V projednávané věci jsou přitom splněné základní předpoklady nezbytné pro přiznání práva nezbytné cesty, tedy jednak chybějící přístup k nemovité věci, jelikož žalobce není současně vlastníkem přilehlého pozemku a jeho přístup ke svému pozemku nelze zajistit jinak. Dále nezbytný přístup k veřejné cestě s tím, že přístup přes pozemek žalovaného je přístupem nejpřirozenějším, a dále je rozsah nezbytné cesty navrhován při vědomí kritéria nezbytného minima, jak je zřejmé z připojeného geometrického plánu. Jako přiměřenou náhradu za zřízení práva nezbytné cesty lze pak považovat částku [částka] měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je nedůvodná. Své vyjádření odůvodnil následovně. Žalovaný nejednal obezřetně, pokud si při koupi pozemků žalobce nezajistil právní titul k užívání pozemku žalovaného. Situace byla řešena až v roce 2010, kdy účastníci uzavřeli s účinností od [datum] na dobu neurčitou nájemní smlouvu na část dřívějšího pozemku parc. č. st. [číslo], v k.ú. [obec], která je nyní evidována jako pozemek žalovaného. Žalovaný však sjednané nájemné řádně neplatil a z tohoto důvodu navrhl ukončení nájemního poměru dohodou k [datum], čímž si sám způsobil nedostatek přístupu. Do dnešního dne pak pozemek žalovaného užívá bez právního důvodu.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že nájemné požadované žalobcem bylo a je nepřiměřeně vysoké. Ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. pak nelze na projednávanou věc aplikovat, jelikož žalobce nabyl pozemky žalobce před účinností o.z. Při samotném nabytí těchto pozemků pak žalobce postupoval s dostatečnou mírou obezřetnosti, jelikož se v ust. čl. IV., odst. 2 kupní smlouvy ze dne [datum] dohodl s prodávajícím, že se prodávající zavazuje zajistit přístup k převáděným nemovitým věcem zřízením věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož část se následně stala pozemkem žalovaného. K tomuto však nedošlo, jelikož v důsledku církevních restitucí došlo ke změně vlastníka.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků žalobce a žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku žalovaného.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že žalovaný se stal vlastníkem pozemku žalovaného v rámci církevních restitucí.

6. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem dále zjištěno, že žalobce se stal vlastníkem pozemků žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] se ZDV [obec].

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že k pozemkům žalobce chybí přístup a že tento chybějící přístup nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaného.

8. Z kupní smlouvy soud zjistil, že v této dohodě ze dne [datum] uzavřené mezi ZDV [obec] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím prodávající účastníci prohlásili, že prodávající seznámil kupujícího s tím, že přístup k pozemkům žalobce je z veřejné komunikace přes pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] (jehož část se následně stala předmětným pozemkem žalovaného, viz odst. 15 rozsudku), který je dosud ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] v likvidaci, s nímž prodávající uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes tento pozemek rovněž ve prospěch žalobce.

9. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu označenou jako nájemní smlouva týkající se pozemku žalovaného.

10. Z nájemní smlouvy bylo soudem potvrzeno a zjištěno, že účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu označenou jako nájemní smlouva, kterou se dohodli, že žalovaný pronajímá žalobci část pozemku parc.č. st. [číslo] o výměře [výměra] (která se následně stala předmětným pozemkem žalovaného, viz odst. 15 rozsudku), a to s účinností od [datum] na dobu neurčitou, přičemž nájemné bylo dohodnuto ve výši [částka] měsíčně. Dále soud z této listiny zjistil, že žalovaný ke dni uzavření této dohody dlužil žalobci částku [částka] za předchozí užívání pozemku žalovaného bez právního důvodu.

11. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že částka [částka] uvedená v předchozím odstavci již byla uhrazena, avšak k datům [datum] a [datum] tomu tak nebylo, a dále že se jedná o jinou pohledávku, než je pohledávka ve výši [částka] uvedená v dohodě o ukončení nájmu (viz odst. 13 rozsudku).

12. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že nájemní vztah dohodnutý smlouvou ze dne [datum] skončil dohodou ke dni [datum]

13. Z dohody o ukončení nájmu bylo soudem potvrzeno a zjištěno, že účastníci uzavřeli dne [datum] takto označenou dohodu, ve které se dohodli na ukončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou z [datum], a to ke dni [datum]. Dále zjistil, že se v této dohodě žalobce zavázal uhradit žalobci dlužné nájemné ve výši [částka] do [datum], přičemž tuto pohledávku žalovaného žalobce i uznává co do důvodu i výše.

14. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že ke dni sepisu dohody o ukončení nájmu žalobce nájemné v roční výši, tedy ve výši [částka], skutečně dlužil.

15. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] uvedená mimo jiné v kupní smlouvě ze dne [datum] a v dohodě ze dne [datum] označené jako nájemní smlouva je totožný s předmětným pozemkem žalovaného (parc. [číslo] v k.ú. [obec]).

16. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce v tomto dopisu navrhl žalovanému, aby se dohodli na zřízení předmětné služebnosti.

17. Z dopisu [anonymizováno] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaný v tomto dopisu odpověděl na výše uvedený dopis tak, že z důvodu neplacení nájemného z ukončené nájemní smlouvy mezi účastníky a pokračujícího bezdůvodného užívání pozemku žalovaného žalobcem není žalobce ochoten se dohodnout na zřízení předmětné služebnosti s tím, že v případě uhrazení dlužného nájemného je však ochoten jednat o nové nájemní smlouvě.

18. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že v mezidobí od ukončení nájmu ([datum]) do současnosti nebylo za užívání předmětného pozemku žalovaného ze strany žalobce žalovanému ničeho hrazeno.

19. Z výzvy k vypořádání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že v tomto dopisu vyzval žalovaný žalobce k vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku žalovaného žalobcem bez právního důvodu.

20. Z e-mailové komunikace bylo soudem zjištěno, že v roce 2014 jednali účastníci i o možnosti prodeje pozemku žalovaného žalobci, přičemž tuto konverzaci započal žalovaný.

21. Z geometrického plánu s vyznačením práva cesty soud zjistil, na jaké části pozemku žalovaného navrhuje žalobce předmětnou služebnost zřídit.

22. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], stvrzeného a doplněného výslechem této znalkyně soud ve výsledku nezjistil nic relevantního pro rozhodnutí věci, a to jednak z důvodu, že znalkyně, jak sama pří svém výslechu uvedla, zjišťovala výši obvyklého nájemného ke dni [datum], což nebyla otázka ve výsledku rozhodující pro rozhodnutí soudu (viz dále odst. 30 - 42 rozsudku) a jednak z důvodu, že znalkyně při zjišťování obvyklé ceny nájmu a i při zjišťování obvyklé výše přiměřené náhrady za předmětnou služebnost vycházela ze srovnávacích pozemků, z nichž se jen jeden nacházel v okrese [okres] (v obci [obec]), přičemž i ten následně vyřadila a ve výsledku jej tedy nepoužila, a proto tedy ve výsledku nevycházela ze žádného pozemku nacházejícího se alespoň ve stejném okresu, jako se nachází předmětný pozemek žalovaného. [příjmení] srovnávaných pozemků pak soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků, jelikož si znalkyně při výslechu již nevybavila, kolik ze srovnávacích pozemků se nachází v okrese [okres]. Soud takto tedy zjistil, že [územní celek] se nachází v okrese [obec], [územní celek] v okrese [obec], obec Býkev a [obec] v okrese [okres], obec Medonosy rovněž okres [okres], přičemž je obecně známou skutečností, že ceny v těchto okresech se od cen v okrese, kde se nachází pozemek žalovaného, liší.

23. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] stvrzeného a doplněného výslechem tohoto znalce soud zjistil, že výše obvyklého nájemného za část pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 300 m2 (tato část se následně stala předmětným pozemkem žalovaného, viz odst. 15 rozsudku) ke dni [datum] činila částku [částka] za měsíc. Tento posudek a výslech znalce co do výše uvedeného soud hodnotí jako velmi hodnověrný a přesvědčivý. Znalec vyšel z cen v [katastrální uzemí], kde se nachází předmětný pozemek žalovaného, přičemž šlo i o údaje odpovídající příslušnému časovému období. Ostatně ani účastníci neměli, co do tohoto zjištění znalce (které bylo ve výsledku pro soud rozhodující), tedy co do zjištění výše obvyklého nájemného ke dni [datum], proti posudku znalce žádných námitek.

24. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování dopisem žalobce adresovanému OÚ [obec], jelikož byl tento důkaz jednak navržen v rozporu se zásadou koncentrace řízení a jednak se netýkal otázky relevantní pro rozhodnutí věci, jelikož se ani netýkal předmětného pozemku žalovaného.

25. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí v bodech nejdůležitějších pro následné právní posouzení věci a pro rozhodnutí soudu:

26. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků žalobce, žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku žalovaného. Žalovaný se stal vlastníkem pozemku žalovaného v rámci církevních restitucí. Žalobce se stal vlastníkem pozemků žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] se [anonymizováno] [obec]. K pozemkům žalobce chybí přístup a tento chybějící přístup nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaného.

27. V dohodě z [datum] označené jako kupní smlouva uzavřené mezi [anonymizováno] [obec] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím prodávající účastníci prohlásili, že prodávající seznámil kupujícího s tím, že přístup k pozemkům žalobce je z veřejné komunikace přes pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] (jehož část se následně stala předmětným pozemkem žalovaného), který je dosud ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] v likvidaci, s nímž prodávající uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes tento pozemek rovněž ve prospěch žalobce.

28. Dne [datum] účastníci uzavřeli dne dohodu označenou jako nájemní smlouva, kterou se dohodli, že žalovaný pronajímá žalobci část pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 300m2 (která se následně stala předmětným pozemkem žalovaného), a to s účinností od [datum] na dobu neurčitou, přičemž nájemné bylo dohodnuto ve výši [částka] měsíčně. Dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu, ve které se dohodli na ukončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne [datum], a to ke dni [datum]. Dále se v této dohodě žalobce zavázal uhradit žalobci dlužné nájemné ve výši [částka] do [datum]. Ke dni sepisu této dohody žalobce nájemné v roční výši, tedy ve výši [částka], skutečně dlužil.

29. Výše obvyklého nájemného za část pozemku p. č. st. [číslo] o výměře 300 m2 (která se následně stala předmětným pozemkem žalovaného) ke dni [datum] činila částku [částka] za měsíc.

30. Podle ust. § 1029 odst. 1 o.z. (který je třeba v souladu s ust. § 3028 odst. 1 a 2 o.z. aplikovat s ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhá zřízení nezbytné cesty již za účinnosti o.z., k tomu viz i dále) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle odst. 2. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

31. Podle ust. § 1033 odst. 1 o.z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2 o.z.

32. Podle ust. § 1032 odst. 1 o.z. soud nepovolí nezbytnou cestu, za a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, za b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo za c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

33. S ohledem na skutečnost, že ze shodných tvrzení účastníků a z nich vyplývajících zjištění soudu, že k pozemkům žalobce chybí přístup a že tento chybějící přístup nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaného, je zřejmé, že předpoklady pro zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalovaného stanové ve výše citovaných ust. § 1029 odst. 1 o.z. a § 1033 odst. 1 o.z. jsou splněny, bylo pro právní posouzení věci a rozhodnutí soudu zásadní, zda si za žalobce z hrubé nedbalosti či úmyslně nezpůsobil nedostatek přístupu ve smyslu výše citovaného ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z.

34. Zde je třeba uvést, že nelze souhlasit s argumentací žalobce, že by ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. nemohlo být aplikováno, jelikož k nabytí pozemků žalobce a k tvrzeně nedbalému jednání došlo či mělo dojít před účinností o.z. Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je přitom rozhodnutím konstitutivním, neboť teprve jím je založen právní poměr mezi osobou ze služebnosti zavázanou a oprávněnou, a proto tedy nejde o výjimku stanovenou ust. § 3028 odst. 2 větou za středníkem o.z., a proto musí platit obecné intertemporální pravidlo uvedené v ust. § 3028 odst. 1 o.z., z čehož vyplývá, že právní úprava obsažená v ust. 1029 a n. o.z. se vztahuje se i na posouzení právně významných skutečností vzniklých před účinností o.z., tedy před [datum] (vše srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

35. Soud tedy z výše uvedených důvodů zvažoval, zda si ve smyslu výše citovaného ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. žalobce z hrubé nedbalosti či úmyslně nezpůsobil nedostatek přístupu sám.

36. Soud na základě výše uvedených zjištění neshledal, že by snad žalobce naplnil předpoklady tohoto ustanovení při samotném nabývání pozemků žalobce. Z výše uvedeného závěru o skutkovém stavu (viz odst. 27 rozsudku) je totiž zřejmé, že žalobce měl v době nabývání předmětných pozemků žalobce přislíbeno od prodávajícího zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek žalovaného a i když je pravdou, že prodávající nebyl vlastníkem pozemku, ke kterému se závazek vztahoval (tedy dnešního pozemku žalovaného) dospěl soud i tak k závěru, že žalobce v tomto postupoval s dostatečnou mírou obezřetnosti a nikoliv lehkovážně, jelikož je zřejmé, že se o přístup ke svému pozemku zajímal, že učinil k jeho zajištění určité kroky a že mohl s rozumnou mírou pravděpodobnosti očekávat, že mu bude umožněn.

37. Soud však naopak dospěl k závěru, že si žalobce způsobil nedostatek přístupu sám následně tím, že nehradil nájemné sjednané nájemní smlouvou ze dne [datum] a že následně tuto dohodu ukončil dohodou se žalovaným ze dne [datum] (viz odst. 28 rozsudku).

38. Nelze se přitom ztotožnit s argumentací žalobce, že šlo pouze o právo nájemní, tedy pouze o právo obligační, a že proto jeho dobrovolné ukončení nemůže předpoklady ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. naplnit.

39. K tomu je totiž třeba jednak uvést, že i rozhodnutím soudu může být nezbytná cesta zřízena rovněž formou„ pouhého“ obligačního práva (srov. výše citované ust. § 1029 odst. 2 o.z.), což v některých (ale samozřejmě nikoliv zdaleka ve všech) případech může být dokonce formou primárně zvažovanou, jelikož může v některých případech i více odpovídat zásadě, že vlastník služebného pozemku musí být zřízením nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen (srov. výše citované ust. § 1029 odst. 2 o.z.).

40. Zejména je však k tomu třeba uvést, že celý institut zřízení nezbytné cesty rozhodnutím soudu by vždy měl být až posledním řešením, jelikož jde o nikoliv nepodstatný zásah do vlastnického práva. Pokud se tedy v projednávané věci účastníci ohledně přístupu k pozemkům žalobce sami dohodli a žalovaný tedy přístup žalobce za protiplnění dobrovolně umožnil, jde o řešení právním řádem preferované, jemuž nelze ničeho vytknout, byť se jednalo o řešení formou nájmu (a to nájmu na dobu neurčitou). Jinak a jednodušeji řečeno, pokud je vlastník pozemku ochoten umožnit přístup přes tento pozemek tím, že jej sousedovi pronajme, nelze bez dalšího takovéto řešení odmítnout a domáhat se zřízení nezbytné cesty soudem.

41. Soud by přitom v projednávané věci nepovažoval výše uvedené neplacení nájemného a ukončení nájemní smlouvy za naplnění ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z., pokud by bylo (jako bylo tvrzeno žalobcem) nájemné ve výši [částka] měsíčně sjednané ve smlouvě o nájmu ze dne [datum] (viz odst. 28 rozsudku), nepřiměřeně vysoké. V řízení však bylo zjištěno (viz. odst. 23 a 29 rozsudku), že k datu uzavření této smlouvy činila výše obvyklého nájemného za pozemek žalovaného částku [částka] měsíčně, tedy dokonce částku vyšší, než byla ona dohodnutá, a proto zcela jistě o nepřiměřeně vysoké nájemné nešlo.

42. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že si žalobce způsobil nedostatek přístupu následně úmyslně (či minimálně z hrubé nedbalosti) sám tím, že nehradil nájemné sjednané nájemní smlouvou ze dne [datum] a že následně tuto dohodu ukončil dohodou se žalovaným ze dne [datum], v souladu s ust. § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. nezbytnou cestu nepovolil a žalobu zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalovanému právo na jejich plnou náhradu, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. Náklady žalovaného pak sestávají ze zaplacené zálohy na náklady důkazu - znaleckého posudku ve výši [částka], a dále z nákladů zastoupení advokátem, přičemž tyto sestávají z odměny stanovené podle § 6, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze 7 úkonů právní služby vykonané advokátem, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne [datum], jednání s protistranou během přerušení řízení, účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu [datum], respektive ve výši [částka] za 1 úkon v poloviční výši, a to za účast u jednání dne [datum] při kterém nebylo zahájeno jednání ve věci samé (podle § 11 odst. 2 písm. g) a § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za úkon - vyjádření ze dne [datum], protože se nejednalo o úkon sloužící k účelnému bránění práva, jelikož šlo pouze o návrh žalovaného na další přerušení řízení podle ust. § 110 o.s.ř., který soud následně zamítl. Celkem tedy odměna činí částku [částka]. Dále tyto náklady sestávají z paušální náhrady výdajů stanovené § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové částce [částka] za těchto celkem 8 úkonů právní služby. Dále tyto náklady sestávají z náhrady za DPH, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, počítané ze shora uvedených částek vyjma zálohy na náklady důkazu, ve výši [částka]. Celková výše nákladů žalovaného tedy činí částku [částka], a soud proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v této výši. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena delší, patnáctidenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), aby měl žalobce dostatek časového prostoru částku zaplatit, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. O náhradě nákladů, které vynaložil stát, rozhodl soud ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle míry úspěšnosti účastníků ve věci, a proto stanovil povinnost žalobce nahradit tyto náklady v plné výši. V souladu s ust. § 155 odst. 1 o.s.ř. bude pak výše této náhrady stanovena v samostatném usnesení, a to z toho důvodu, že v době vyhlášení rozsudku nebyla výše těchto nákladů ještě zřejmá.