14 T 154/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Drábkové a přísedících Mgr. Heleny Foitové a René Herzerů v hlavním líčení konaném dne datum v obec Obžalovaný celé jméno obžalovaného, datum narození, státní příslušník Ukrajiny, osoba samostatně výdělečně činná, trvale bytem adresa obžalovaného, je vinen, že dne datum v době od 21:55 hodin do 22:05 hodin před domem na adrese adresa, soudní okres okres, při prováděném zákroku hlídky Policie ČR proti podnapilému řidiči jméno příjmení, narozenému datum, tchánovi obžalovaného, který byl kontrolován v osobním motorovém vozidle tovární značky Ford Mondeo, šedé barvy, registrační značka, přičemž mu bylo dechovou kontrolou naměřeno 0,79 – 0,88 promile alkoholu v dechu, se snažil uplatit zasahujícího policistu pprap. jméno příjmení, narozeného datum, tím, že mu opakovaně nabízel, zda by to nešlo vyřešit jinak na místě, načež mu nakonec nabídl přesně neurčenou finanční částku charakterizovanou slovy„ pětka“, kterou mu nabídl k rozdělení s jeho spolu zasahující kolegyní za to, aby ukončili služební zákrok proti jeho tchánovi a ponechali jeho jednání bez zákonného postihu, tedy nabídl úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, a takový čin spáchal vůči úřední osobě, čímž spáchal zločin podplacení podle § 332 odstavec 1 alinea první, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku a odsuzuje se podle § 332 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon se mu podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

1. Na základě důkazů provedených v hlavním líčení, kdy soud hodnotil tyto důkazy jak samostatně, tak v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, dospěl soud bez důvodných pochybností ke skutkovému závěru ohledně skutku tak, jak je podrobně uveden ve výrokové části rozsudku.

2. Obžalovaný celé jméno obžalovaného vypověděl, že dne datum jeli autem s tchánem, s panem příjmení, kdy se v obec přesouvali asi 500 m. Předtím si asi hodinu před jízdou dali pivo, obžalovaný měl 2 piva, tchán 1, tak vymysleli, že tchán bude řídit. Když už uběhla hodina, tak si mysleli, že pivo z něj vyprchalo. Když jeli, zastavila je policie. Policisté pana příjmení poprosili o doklady. příjmení jim nerozuměl, tak mu to obžalovaný vysvětloval. Když tchán ukázal doklady, tak ho poprosili, aby si dýchl do testeru na alkohol, přičemž nadýchal 0,7 promile. Pak se dále na něco ptali, obžalovaný to policistům chtěl vysvětlit a oni ho neslyšeli. Obžalovaný vystoupil z auta a šel za nimi. Říkal, že pokud je nějaký problém, aby to řešili s obžalovaným, protože pan příjmení moc nerozumí, že obžalovaný je v České republice déle, tak umí česky víc. Pan Shanta seděl v autě a obžalovaný policistům řekl, že když už pan příjmení nadýchal, jestli by se pokuta nedala zaplatit na místě. Obžalovaný řekl, že má u sebe částka, měl u sebe asi částka nebo částka. Je možné, že u sebe měl částka, jak je uvedeno v policejním protokolu. Pak je policisté pozvali na policejní oddělení, obžalovaný si myslel, že to je kvůli té pokutě, že ji zaplatí. Dozvěděl se, že jim prý nabízel úplatek ve výši částka. Tolik peněz u sebe ani neměl, chtěl jen vyřešit ten problém na místě, aby nemuseli na oddělení. Řekl policistům, že má u sebe„ pětku“, tím myslel částka. Pokud jde o slovo„ bůra“, obžalovaný uvedl, že ani neví, co znamená. Obžalovaný neměl v úmyslu podplatit policejní hlídku. Podplácení by se nikdy nedopustil, protože ví, že je to tady trestný čin. Policie při kontrole jeho tchána neříkala, jaká pokuta mu hrozí. To, že částka částka je adekvátní, si myslel podle dříve spáchaných přestupků, kdy asi 2x dostal pokutu ve výši částka, ale ví, že za řízení pod vlivem alkoholu hrozí pokuta i částka Obžalovaného to napadlo proto, že tchán měl v sobě málo alkoholu. Myslel si, že když to pivo měl před hodinou, tak že toho moc nenadýchá, chtěl to zaplatit na místě. Ke svým osobním poměrům uvedl, že má v ČR rodinu – ženu na mateřské a 3 děti. Živí svou rodinu sám. Podniká, je řemeslník, dělá stavební a zednické práce. Žije zde asi 12 let.

3. Svědek jméno příjmení, tchán obžalovaného, vypověděl, že dne datum byli u kamarádů, svědek si dal 1 pivo a za hodinu si myslel, že z něj alkohol již vyprchal. Zastavila je policie, svědek jim dal doklady, potom musel dýchnout do testeru na alkohol. Svědek nadýchal asi 0,6 promile. Svědek neslyšel policii, jestli chtěla zaplatit nějakou pokutu, seděl v autě. S policií komunikoval obžalovaný, svědek česky neumí. Neslyšel, co si mezi sebou povídají, neviděl, že by jim obžalovaný něco nabízel. Policie dala auto pryč ze silnice a odvezla je na služebnu. Svědek nikdy na policii nebyl, měl trochu strach a myslel si, že jedou vyplňovat papíry kvůli tomu řízení pod vlivem.

4. Svědek jméno příjmení vypověděl, že obžalovaného zná pouze z dotyčné kontroly ze dne datum v obec. Jeli s kolegyní na„ kontrolní bod“ s tím, že do protisměru pod služebnou obvodního oddělení zahlédli vozidlo, které jelo proti nim a svítilo dálkovými světly, tak na něj svědek zablikal, že oslňuje ostatní účastníky provozu, ale řidič nereagoval. S kolegyní se rozhodli, že vozidlo zkontrolují a upozorní na to, že mu svítí dálková světla. Vozidlo řídil starší občan Ukrajiny, moc svědkovi nerozuměl, jen přikyvoval, mluvil jeho obžalovaný, kterým byl spolujezdcem. S řidičem ze začátku řešili doklady, řidič předložil cestovní pas. Z řidiče byl cítit alkohol, takže byl vyzván k podrobení se dechové zkoušce. Chvíli odmítal, snažil se do tohoto testu nenadýchat, takže to bylo několikrát opakované. Nakonec naměřili 0,8 promile, takže šlo o přestupkové jednání. Řidič se nevyjadřoval skoro vůbec, jen tam seděl, dělal, že nerozumí, celou dobu seděl v autě. Obžalovaný ze začátku překládal, pak vystoupil z vozidla a byl vyzván, aby prokázal svou totožnost. Obžalovaný jim nadiktoval nacionále a oni zjistili, že by se teoreticky mohlo jednat o něj, ale bohužel u cizinců jim v systému nevycházejí fotky, takže nebylo na místě bezpečně zjištěno, že se jedná o osobu, kterou obžalovaný uváděl. Ještě když seděli v autě, tak obžalovaného i řidiče poučili, že bude probíhat opakovaná dechová zkouška a že je řidič podezřelý z přestupku. Po druhé dechové zkoušce, která byla v rozhraní více jak 10%, museli čekat na třetí dechovou zkoušku, mezitím ale už vystoupil obžalovaný. Kolegyně prováděla potřebné úkony, jako byla dechová zkouška. Svědek řešil věc s operačním důstojníkem a s oddělením obec a obžalovaný ke svědkovi přišel, jestli by se s tím nedalo něco udělat. Svědek na to nejprve nereagoval a pak obžalovanému sdělil, že určitě ne. Svědek sdělil obžalovanému, že řidič pojede s nimi nebo se to sepíše na místě a odešel od obžalovaného, šel mluvit s operačním oddělením. Svědek informoval kolegyni, že mu obžalovaný nabídl finanční hotovost. Jako první od obžalovaného zaznělo, zda by to nešlo nějak udělat. Svědek mu řekl, že ne a odešel. Obžalovaný byl poučen, že toto nelze řešit na místě. Poté zapnuli nahrávání, pak za ním obžalovaný přišel podruhé. Svědek neví, zda mu obžalovaný nabízel„ bůra“ nebo„ pětku“, ale běhal tam s peněženkou, nabízel svědkovi finanční hotovost. Potom jim obžalovaný nabízel, že jestli chtějí víc, tak že někam zajede a vybere další peníze. Obžalovaný jim ukazoval peněženku, ale svědek nekoukal, co u sebe obžalovaný má. Řekl obžalovanému, že se dopouští trestného činu uplácení policisty a potom znovu odešel. V tu chvíli tam byli 2 podezřelí, takže svědek řešil věc s operačním důstojníkem, kolegyně prováděla potřebné úkony - hlídala 5 minutové rozestupy mezi dechovými zkouškami a hlídala ve vozidle podezřelého z přestupku jízdy pod vlivem alkoholu. Po třetí dechové zkoušce se vzhledem k okolnostem rozhodli, že věc na místě už řešit nebudou a celou událost předají obvodnímu oddělení. Takže řidiče vyzvali, ať je následuje na oddělení k provedení potřebných úkonů. Obžalovanému sdělili to, že bude předveden na oddělení kvůli zjištění totožnosti. To, že je podezřelý z trestného činu podplácení úřední osoby, mu řekli až na oddělení, kdy se věc začala řešit s kriminální policií. Obžalovanému několikrát říkali, že to na místě nepůjde vyřešit pokutou, že to musí vyřídit na policii.

5. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že obžalovaného zná pouze z dotyčné kontroly dne datum, kdy s kolegou příjmení prováděli hlídkovou činnost v okrese obec a za nimi jelo auto. Auto zkontrolovali, protože předními světly oslňovalo kolegu, který řídil vozidlo. Provedli běžnou silniční kontrolu. Po přistoupení k autu zjistili, že řidič je cizí národnosti. Spolujezdcem byl obžalovaný, který překládal. Řidič po vyzvání předložil doklady, poté ho vyzvali k dechové zkoušce, které se podrobil 3x a vyšla pozitivní. U první dechové zkoušky obžalovaný z auta vyšel a začal se bavit s kolegou. Poté, co kolega zašel do auta, nejspíš podat hlášení služby, tak svědkyni řekl, že se ho obžalovaný pokoušel podplatit a že pouští videozáznam na telefonu, který měl za vestou. V tu chvíli svědkyně dělala všechny pomocné úkony, což bylo ztotožňování osob, výtisky z přístrojů a všechno ostatní, co se kontroly týče. Svědkyně slyšela, že se obžalovaný s kolegou bavil, ale ta první slova svědkyně neslyšela a začala vnímat až potom, co jí to kolega řekl, ale měla spoustu práce okolo. Když kolega zapnul nahrávací zařízení, tak obžalovaný začal nabízet kolegovi peníze, začal mu nabízet„ bůra“, jestli by se pak nemohli rozejít. I svědkyně mu řekla, že to určitě takhle nepůjde. Zaslechla tam výrazy jako je„ pětka“ nebo„ bůra“. Obžalovaný v první chvíli peněženku držel v ruce, svědkyně neví, kolik tam měl peněz. Obžalovanému jasně říkali, že toto jednání se bude oznamovat na úřad a že tam proběhne přestupkové řízení. Neříkali, že by se to na místě dalo vyřešit blokovou pokutou, určitě řidiče poučili hned, co proběhla první dechová zkouška, bylo to před natáčením. Když řidiče poučovali, takto obžalovaný překládal. Řidič seděl za volantem, extrémně do toho nezasahoval, komunikoval jen se spolujezdcem. Svědkyně neví o tom, že by obžalovaný nabízel, že by ještě vybral peníze.

6. K objasnění skutkového stavu byly soudem dále provedeny listinné důkazy, na jejichž základě dospěl soud k níže uvedeným zjištěním.

7. Z úředních záznamů Policie ČR bylo zjištěno, že dne datum v 21:28 hodin zastavila policejní hlídka ve složení pprap. jméno příjmení a nstržm. Bc. jméno příjmení, DiS., osobní motorové vozidlo příjmení jméno, registrační značka, kdy řidič byl vyzván k předložení dokladů. Řidič byl ztotožněn jako jméno příjmení a byl vyzván k provedení dechové zkoušky na zjištění alkoholu v dechu, kdy mu opakovanými měřeními bylo naměřeno 0,88 promile, 0,79 promile a 0,83 promile alkoholu v dechu. U spolujezdce bylo zjištěno, že se pravděpodobně jedná o osobu celé jméno obžalovaného, kdy z důvodu nemožnosti na místě jeho totožnost ověřit bylo rozhodnuto, že bude předveden na Obvodní oddělení obec.

8. Z pořízeného kamerového záznamu, který byl při hlavním líčení přehrán, a z úředního záznamu o vyhodnocení kamerového záznamu bylo zjištěno, že na záznamu pořízeném dne datum v čase 21:34 hodin komunikuje obžalovaný s policistou pprap. příjmení, kdy obžalovaný policistovi mj. říká:„ Co řeknete, to zaplatíme.“,„ Tady se my srovnáme.“,„ Mám pětku tady, dám vám a rozdělíte si to.“ Na druhém záznamu pořízeném v čase 21:36 hodin je zachyceno, jak se obžalovaný policisty ptá:„ Jak vás můžu přesvědčit?“ a„ Že byste nás uvolnili.“, přičemž obžalovaný nahlédne do peněženky.

9. K osobě obžalovaného bylo z opisu z evidence rejstříku trestů zjištěno, že obžalovaný dosud nebyl soudně trestán. Z opisu z evidence přestupků bylo zjištěno, že obžalovaný zde nemá žádný záznam. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že obžalovaný má živnostenské oprávnění v oboru stavebních prací.

10. Po vyhodnocení všech shora popsaných a v hlavním líčení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, se zřetelem na ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, kdy soud zároveň shromáždil dostatek podkladů pro své rozhodnutí, dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného.

11. Obžalovaný u hlavního líčení popřel, že by se dopustil jednání, které mu bylo obžalobou kladeno za vinu, když sice připustil, že při silniční kontrole dne datum poté, co u jeho tchána, svědka jméno příjmení, jako řidiče vozidla byla dechovými zkouškami zjištěna přítomnost alkoholu v dechu, nabízel zasahujícímu policistovi, svědkovi jméno příjmení, že mu zaplatí„ pětku“, čímž měl ovšem na mysli částku částka, kterou by ale zaplatil jako pokutu na místě nikoli jako úplatek. Obhajoba obžalovaného ovšem byla provedeným dokazováním vyvrácena, a to zejména výpovědí obou policistů provádějících předmětnou silniční kontrolu, tedy svědků jméno příjmení a jméno příjmení, a dále zejména kamerovými záznamy pořízenými na mobilní telefon svědka příjmení. Svědek příjmení u hlavního líčení popsal jednání obžalovaného tak, že obžalovaný poté, kdy byl jeho tchánovi naměřen alkohol v dechu, přišel za svědkem a ptal se svědka, zda by s tím nešlo něco udělat. Poté za ním přišel obžalovaný znovu s tím, že svědkovi nabízel„ bůra“ nebo„ pětku“ a měl v ruce peněženku. Obžalovaný rovněž nabízel, že jestli chtějí víc, tak že někam zajede vybrat další peníze. Svědkyně příjmení vypověděla, že se obžalovaný po první provedené dechové zkoušce bavil se svědkem příjmení, přičemž svědek jí poté řekl, že se ho obžalovaný pokoušel podplatit a že pouští videozáznam na telefonu, poté i svědkyně slyšela, jak obžalovaný nabízel svědku příjmení„ bůra“ či„ pětku“. Kromě výpovědí svědků je přitom jednání obžalovaného spolehlivě prokazováno pořízenými videozáznamy, které byly u hlavního líčení přehrány a na nichž je jednoznačně a srozumitelně zachyceno, jak se obžalovaný opakovaně svědka příjmení snaží přesvědčit, aby vše bylo vyřešeno na místě, a nabízí přitom svědkovi finanční hotovost. Na záznamu zachycené jednání obžalovaného přitom jednoznačně vylučuje, že by se obžalovaný pokoušel zaplatit pokutu, kdy obžalovaný svědku příjmení nejprve říká, že co řeknou, to obžalovaný zaplatí, přičemž přestože svědek odmítl, že by takto šlo věc vyřídit, obžalovaný na svědka stále naléhal, přičemž mu nabízel„ pětku“, kdy rovněž uvedl, že si ji rozdělí. Soud tak má za vyloučené, že by záměrem obžalovaného bylo zaplatit pokutu, o jejíž výši měl obžalovaný zcela jinou představu, jak vypověděl při hlavním líčení, když obžalovaný nejen opakovaně nabízel policistům finanční částku, ale rovněž uvedl, aby si ji rozdělili, což vyvrací obhajobu obžalovaného, kdy o jeho záměru poskytnout policistům úplatek svědčí i celkové charakter jednání obžalovaného, který na policistu naléhal, aby věc nebyla dále řešena a aby je policisté„ uvolnili“. Není přitom rozhodné, jakou konkrétní částku obžalovaný policistům nabízel, ani to, zda měl u sebe obžalovaný zamýšlenou částku v hotovosti, když není vyloučeno, aby policistům nabízel více, než měl u sebe s tím, že by zbytek vybral z bankomatu, jak o tom ostatně vypovídal svědek příjmení. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno, že obžalovaný ve snaze vyhnout se postihu svého tchána za zjištěné přestupkové jednání nabízel zasahujícímu policistovi blíže nespecifikovanou finanční částku označenou slovem„ pětka“. Soud přitom upravil popis skutku tak, aby lépe odpovídal skutečnostem zjištěným na základě dokazování, proto do popisu skutku uvedl i slova o rozdělení finanční částky mezi policisty a naopak vypustil slovo„ bůra“, neboť užití tohoto slova nebylo na kamerovém záznamu zachyceno, přičemž sice není vyloučeno, že obžalovaný mohl tento výraz použít v době, kdy záznam nebyl pořizován, ale rovněž není vyloučeno, že si tento výraz zaměnili zasahující policisté se slovem„ pětka“, který má pro Čecha obdobný význam, proto soud postupoval ve prospěch obžalovaného a tento výraz proto z popisu skutku vypustil.

12. Zjištěné jednání obžalovaného pak soud právně hodnotil následovně. Obžalovaný svým jednáním popsaným ve výrokové části rozhodnutí naplnil veškeré znaky zločinu podplacení podle § 332 odstavec 1 alinea první, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku, když nabídl úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, a takový čin spáchal vůči úřední osobě.

13. Při stanovení druhu a výměry trestu pak soud postupoval dle § 38 a § 39 odst. 1 tr. zákoníku, kdy zohlednil povahu, závažnost spáchaného činu, osobní, rodinné, majetkové i jiné poměry obžalovaného, přihlédl k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnostem jeho nápravy i k jeho chování po činu a též se podrobně zabýval okolnostmi polehčujícími a přitěžujícími podle ustanovení § 41 a § 42 tr. zákoníku.

14. Polehčující okolností je skutečnost, že obžalovaný je osobou dosud soudně netrestanou. Přitěžující okolnosti soud neshledal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a s ohledem na osobu obžalovaného dospěl soud k závěru, že na obžalovaného postačí působit výchovným trestem vyměřeným na samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené pro zločin podplacení podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku, kdy obžalovaný byl ohrožen trestem odnětí svobody na jeden rok až šest let, proto obžalovanému uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let, když soud má za to, že tato doba odpovídá délce uloženého trestu a je dostatečně dlouhá na to, aby obžalovaný prokázal, že je schopný vést řádný život. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho opisu a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvolání nemůže podat ten, kdo se práva podat odvolání zákonným způsobem vzdal. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná může rozsudek napadnout pro nesprávnost některého jeho výroku, proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce též příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec manžel a druh. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu I. stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku, nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, či odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce nebo odvolání, které podal za poškozeného jeho zmocněnec výše uvedené náležitosti, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, jinak bude odvolacím soudem odvolání odmítnuto.