15 C 3/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Markétou Šedovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené JUDr. jméno příjmení , obecnou zmocněnkyní, sídlem nám. příjmení číslo , PSČ obec a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , PSČ , o: žalobě opominutého dědice

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí ideální poloviny pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinné rekreace, (chaty) č. e. 798 v osadě [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ pro katastrální území a obec Jílové u Prahy, vlastnicí motocyklu [příjmení], [registrační značka] [příjmení] [číslo], v poměru ideální poloviny, pohledávky za UNIQA, [pojišťovna], [IČO] se sídlem [adresa], z titulu výplaty z pojistného plnění ze škodní události [číslo] v poměru ideální poloviny a dále práva a povinnosti ze smlouvy o účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] v poměru ideální poloviny, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náhrady řízení ve výši 106 722 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně obrátila na zdejší soud s tím, aby bylo určeno, že je vlastnicí věcí označených ve výroku č. I. Tvrdí, že žila po dobu minimálně deseti let v družském poměru s panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], zemřelým [datum]. Od roku 2008 spolu žili v pronajaté garsonce, patřící [právnická osoba], Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv a. s., [obec] – [část obce a číslo], [obec], kde měli k dispozici garsoniéru. Ve smlouvách, které pan [jméno] [příjmení] uzavíral, byl tento označen jako ubytovaný a žalobkyně jako osoba spolubydlící. Mzda žalobkyně byla zasílána na účet zůstavitele pana [příjmení], a to i ke dni smrti pana [příjmení]. Žalobkyni byla též vyplacena polovina životní pojistky zůstavitele v důsledku jeho úmrtí jako tzv. obmyšlené osobě. Zůstavitel v průběhu družského soužití se žalobkyní koupil nemovité věci, na nichž začal rozšiřovat původní stavbu chaty a v podstatě chtěl vybudovat rodinný dům, do kterého se pak se žalobkyní chtěl nastěhovat. V lednu 2018 požádal zůstavitel žalobkyni o ruku. Ke dni své smrti zůstavitel nebyl s nikým ženatý a nezanechal žádné potomky. Žil ve společné rodinné domácnosti se žalobkyní a z tohoto titulu společně se žalobkyní o společnou rodinnou domácnost pečovali. Matka zůstavitele pravděpodobně při předběžném šetření u soudního komisaře neuvedla žalobkyni jako družku zůstavitele, z tohoto důvodu nebyla účastnicí pozůstalostního řízení a teprve následně nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistila, že mimo jiné nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Jílové u Prahy nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná. Následně zjistila, že žalovaná nabyla do výlučného vlastnictví celou pozůstalost. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, se žalobkyně domnívá, že měla být vedle rodičů zemřelého [jméno] [příjmení] jedním z dědiců v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, neboť byla oprávněnou a neopominutelnou dědičkou.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] sdělila, že žalobkyně nebyla ke dni úmrtí zůstavitele ve vztahu se zůstavitelem a nesdílela s ním společnou domácnost. Odstěhovala se k jinému muži. Z této skutečnosti žalovaná vycházela a pravdivě informovala notáře. Mzda od zaměstnavatele žalobkyně byla zasílána na účet zůstavitele a vždy hotově vyplacena žalobkyni, což tato měla sama potvrdit. Žalobkyně byla uvedena jako obmyšlená osoba ve smlouvě o penzijním spoření, nikoliv o životním pojištění. Hypoteční úvěr si vzal pouze zůstavitel a veškeré finanční prostředky použil k zakoupení nemovitosti a rekonstrukci. Žalobkyně se na rekonstrukci nepodílela finančně, ani fyzicky. Dům zůstavitel stavěl pro své vlastní bydlení, žalobkyni kvůli jejím častým nevěrám nevěřil a vztah mezi nimi byl nestálý. O žádosti o ruku žalovaná neví.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že na svých původních skutkových tvrzeních nadále trvá. Připustila, že jejich vztah, který trval celkově zhruba 15 let, procházel vývojem a ne vždy bylo soužití partnerů bezproblémové. Nikdy se ale nestalo, že by bylo soužití ukončeno. Maximálně se mohlo stát, že se po hádce žalobkyně sebrala a odjela za rodinou do [obec]. Stalo se v minulosti, že byla zůstavitelem při hádkách fyzicky napadena. Nikdy však vztah neskončil definitivním rozchodem a rozestěhováním. I počátkem července roku 2018, kdy byla situace napjatá, neboť se žalobkyně s přítelem hádali, když on jí přišel na nevěru a fyzicky ji za to inzultoval, se žalobkyně proto rozhodla na čtyři dny odjet ke své rodině, proto tedy zůstavitel mohl psát své matce [příjmení] o tom, že se žalobkyně odstěhovala a zjišťoval i informace od kolegyně v zaměstnání, zdali u něho na parkovišti ještě parkuje její automobil či nikoliv. Nicméně žalobkyně se z bytu neodstěhovala, pouze se svými osobními věcmi odjela k rodině na prodloužený víkend. Ostatně byt zůstavitele obývala ještě do konce listopadu 2018. [jméno] žalobkyně odkazuje na SMS zprávu z [datum], která má ilustrovat„ italský“ charakter soužití žalobkyně a zůstavitele a to, že rozchod nebyl definitivní. O víkendu, kdy zůstavitel zemřel, trávila žalobkyně víkend s rodinou v [obec]. Do bytu zůstavitele se vrátila až v pondělí po víkendu, neboť po zprávě o úmrtí tohoto nebyla schopna a zapomněla si klíče a zvolila proto nejjednodušší řešení - poprosila o ně matku svého partnera. V bytě zůstavitele žila ještě do konce listopadu 2018 na základě původní smlouvy. Není tedy pravdou, že by se odstěhovala ke svému novému příteli do tří měsíců od úmrtí zůstavitele, ale stalo se tak až po necelých pěti měsících. To, že žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti, prokazovala SMS zprávami, které si se zůstavitelem těsně před smrtí vyměnili, kdy se tedy partneři na počátku července rozhádali kvůli nevěře žalobkyni, nicméně spor urovnali a reálně se nerozešli.

4. Z vyjádření žalované ze dne [datum] plyne, že společné soužití zůstavitele a žalobkyně skončilo nejpozději [datum] a po tomto datu žalobkyně ve společné domácnosti se zůstavitelem nežila. V období do smrti zůstavitele se se zůstavitelem setkala pouze jedenkrát a v bytě ani jednou nepřespala.

5. K průběhu událostí v červnu 2018 žalobkyně dále ještě při jednání uvedla, že byla zůstavitelem fyzicky opakovaně napadena, právě v červenci před smrtí se stalo to, že na počátku července odjela tzv. trucovat za příbuznými, potom se po prodlouženém víkendu vrátila a došlo k napadení ze strany pana [příjmení] a ona v noci z 10. na 11. 7. přespala u kamarádky. Poté se měla žalobkyně vrátit k zůstaviteli a soužití mělo probíhat standardním způsobem až do smrti zůstavitele. Znovu zdůraznila, že její mzda byla zasílána na účet zůstavitele a tyto její prostředky byly smíseny s prostředky zůstavitele a využívány pro společné hospodaření.

6. Žalovaná zpochybňovala způsob podání žaloby s tím, že se domnívá, že není možné žalovat žalobou, tak, jak je podána, bez toho, aby bylo postaveno na jisto, že žalobkyně není dědičkou po zůstaviteli. Nadále nesporovala to, že dříve vztah a společná domácnost žalobkyně a zůstavitele existovala, nicméně nikoliv již po 6. či 7. červenci. Žalovaná dále doplnila, že v původní verzi o smutečním oznámení žalobkyně uvedena není a na žádost žalobkyně následně více méně z úcty k ní došlo k vytištění nového parte, kde uvedená byla. Potvrzuje, že se žalobkyně po smrti zůstavitele do bytu dostavila, ale považuje za signifikantní, že jí žalovaná musela dát klíče.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující: Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně a zůstavitel spolu dříve po dlouhou dobu žili v partnerském - družském vztahu a z toho důvodu žili ve společné domácnosti, o kterou pečovali. [příjmení] nicméně zůstala skutečnost, zdali došlo zkraje července 2018 k rozchodu partnerů a zdali tedy ke dni smrti zůstavitele žalobkyně s ním žila ve společné domácnosti a z tohoto důvodu se podílela na vedení a péči o společnou domácnost.

8. Z dědického spisu, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] plyne, že zůstavitel pan [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřel [datum]. Z protokolu o předběžném šetření plyne, že se k jednání dostavila sestra zůstavitele paní [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], která jednala i na základě plné moci za matku zůstavitele, tedy žalovanou, a v rámci tohoto šetření bylo mj. sděleno, že zůstavitel zemřel svobodný, neměl žádného partnera a žádné děti. Byli zde označeni rodiče zemřelého a uvedeno, že žádné spolužijící osoby nejsou. Bylo též konstatováno, že z šetření v evidenci právních jednání pro případ smrti bylo zjištěno, že závěť, dědická smlouvy, dovětek či jiné právní zůstavitele pro případ smrti nejsou v evidenci evidovány, stejně ani listina o povolání správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti. Stejně tak přítomná účastnice prohlásila, že zůstavitel neučinil pro případ smrti ústní závěť a nepořídil žádné pořízení pro případ smrti, ani prohlášení o vydědění, zřeknutí se dědického práva a zrušení právních jednání. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že ke dni úmrtí zůstavitele činila celková dlužná částka [částka], přičemž banka tuto pohledávku přihlásila do pozůstalostního řízení a současně sdělila, že zůstavitel měl u této společnosti veden běžný účet č. [bankovní účet], který vykazoval ke dni úmrtí zůstatek 124 179 Kč. Přihláška [právnická osoba] byla následně podáním ze dne [datum] vzata zpět. Z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Jílové u Prahy, vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, vyplývá, že ke dni [datum] byly ve prospěch zůstavitele evidovány nemovitosti, a to parcela č. st. [číslo] o výměře 50 m², zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [část obce] č. ev. 798 a dále pozemek parc. [číslo] o výměře 481 m², zahrada. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] vyplývá, že tuto smlouvu uzavíral zůstavitel se společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo čerpání hypotečního úvěru a předmětem financování byly pozemky parc. č. St. [číslo] a parc. č. St. [číslo] zapsané na [list vlastnictví]. Ze zástavní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že tuto smlouvu uzavírají původně zástavci Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (a zůstavitel jako vedlejší účastník) se společností [právnická osoba] a předmětem této smlouvy bylo zastavení nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Jílové u Prahy, přičemž následovala zástavní smlouva ze dne [datum] s týmž předmětem, kdy na straně zástavce již byl pouze zůstavitel. Ve věci bylo jednáno soudním komisařem Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Jednání se účastnila žalovaná, tedy matka zůstavitele, s níž bylo jednáno jako s dědičkou ze zákona v první dědické skupině. Žalovaná dědictví neodmítla a ve věci bylo vydáno rozhodnutí, na základě kterého byla určena čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 992 708 Kč a bylo potvrzeno nabytí dědictví ve prospěch žalované, které bylo současně uloženo uhradit náklady řízení (usnesení Okresního soudu Praha západ ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

9. V řízení dále bylo prokázáno, že existovaly dvě verze smutečních oznámení, kdy bylo vydáno smuteční oznámení, kterým se oznamovalo úmrtí zůstavitele a kde za pozůstalé byla uvedena maminka s přítelem a dále bratr, sestra a synovec s neteří. Dále i druhá verze, kde kromě těchto osob byla uvedena i žalobkyně jako přítelkyně. Ve smutečních oznámení byly uvedeny též odlišné adresy.

10. Z potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba] vyplývá, že dobírky této společnosti ve prospěch žalobkyně byly zasílány právě na účet č. [bankovní účet] (tj. účet zůstavitele).

11. Ze smluv ubytování, které byly uzavřeny dle § 2326 a následujících OZ, mezi [právnická osoba], Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv a. s. pod adresou [adresa], a zůstavitelem panem [jméno] [příjmení] jako ubytovaným dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] vyplývá, že v rámci těchto smluv pronajímatel souhlasil s ubytováním žalobkyně, která zde byla označena jako spolubydlící.

12. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplynulo, že pozemky parc. č. St. [číslo] a [číslo] vše zapsáno na LV vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ, nabyl jako kupující pan [jméno] [příjmení] od prodávajících Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] vyplývá, že vlastnictví k nemovitostem na [list vlastnictví] pro katastrální území Jílové u Prahy a obec Jílové u Prahy je k danému datu zapsáno ve prospěch žalované. Jak vyplývá z informace o pozemku – výpisu z katastru nemovitostí plyne, že na tento LV bylo zapsáno v řízeních V [číslo] a V [číslo] omezení vlastnického práva v podobě zákazu zcizení, zatížení a zástavního práva smluvního.

14. Z žádosti o výplatu z důvodu úmrtí klienta, podané Penzijní [právnická osoba] pojišťovny ke smlouvě [číslo] vyplývá, že se týká [jméno] [příjmení], zemřelého [datum] a jako určená osoba/dědic zde byla uvedena žalobkyně. Žádost byla podána [datum]. Výplata z penzijní společnosti ve výši 61 653 Kč byla skutečně provedena. Ze sdělení [právnická osoba], penzijní společnost, ze dne [datum] vyplývá, že smlouva, která se týkala pana [jméno] [příjmení] [číslo] byla ukončena a finanční prostředky byly vyplaceny oprávněným osobám ze smlouvy, která byla uzavřena s Penzijním fondem [obec] spořitelny pod tímto číslem dne [datum], z které vyplývá, že ji uzavřel zůstavitel a jako oprávněné osoby uvedl svou matku a žalobkyni. Došlo následně ještě k dodatku k této smlouvě z [datum], který se nicméně netýkal obmyšlených osob.

15. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady u [právnická osoba] vyplývá, že sestra zůstavitele [jméno] [celé jméno žalované] zaslala na jeho účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 50 000 Kč. Tento důkaz předkládala žalovaná z toho důvodu, že na účtu, který byl také předmětem žaloby, je zůstatek, do kterého byly zahrnuty i mzdy bratra zůstavitele a půjčka od ní a sestry [jméno].

16. Z článku v novinách [příjmení] ze dne [datum] soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

17. Z předložených SMS zpráv plyne, že zůstavitel zaslal [datum] své matce zprávu, že se [jméno], zjevně žalobkyně,„ komplet odstěhovala“ a kolegyni, kterou označoval jako„ Alča“ psal zprávu, aby se podívala na parkoviště, jestli tam má jeho„ [jméno]“ (tedy žalobkyně) auto, když mu měla předchozí den psát, že se od něj stěhuje a nekomunikuje od té doby. Autentičnost těchto zpráv zpochybněna nebyla. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že jsou mu známy, ale dle jeho názoru neprokazují skutečnost uváděnou žalovanou.

18. Ze zprávy zůstavitele žalobkyni ze dne [datum], kterou předložila sama žalobkyně, vyplývá, že zůstavitel žalobkyni kontaktoval, označoval ji jako„ lásku“. V této zprávě rekapituluje dosavadní vztah i svůj postoj k němu a projevuje o žalobkyni zájem. Dotazuje se, zdali se vrátí. Žalobkyně dále předložila ještě zprávy zůstavitele ze dne [datum], kdy ji zůstavitel opět vyzývá„ Buďme spolu …!“ a dále zprávu z téhož dne, z které též vyplývá, že o žalobkyni stále projevuje zájem.

19. Soud pak provedl důkaz obsáhlou komunikací předloženou žalovanou, která proběhla mezi zůstavitelem a žalobkyní, dále mezi zůstavitelem a kolegyní zůstavitele paní [jméno] [příjmení] a s osobami s telefonním číslem [tel. číslo], [tel. číslo], [tel. číslo] a se sestrou zůstavitele [jméno]. Z těchto zpráv plyne, že skutečně došlo k rozkolu mezi partnery, kdy [datum] ze zprávy vyplývá, že zůstavitel věděl o nevěře žalobkyně. Z reakcí žalobkyně vyplývá, že připouští, že situaci pokazila a [datum] sama píše, že si věci pobalila a odjela. Faktem je, že zůstavitel se v průběhu celého měsíce opakovaně pokoušel žalobkyni přimět k návratu a sděloval jí své emoce vůči ní. Sděloval jí, že by s ní chtěl mít dítě, pouze chtěl být zodpovědný a mít„ střechu nad hlavou“. Byť se z těchto zpráv jednoznačně podává, že zůstavitel neměl vztah za ukončený a nebyl s ukončením vztahu vnitřně srovnán, současně četnost zpráv a obsah těchto zpráv svědčí o tom, že se partneři k sobě stabilně nevrátili, nežili spolu, naopak komunikovali intenzivně zejména ze strany zůstavitele o povaze jejich vztahu a eventuálním jeho dalším trvání, když z obsahu zpráv vyplývá, že zůstavitel žalobkyni skutečně přesvědčoval k tomu, aby jej alespoň navštívila a viděli se, což žalobkyně spíše odmítala, pouze v druhé půli měsíce naplánovali a zjevně realizovali jedno setkání. Nicméně sama žalobkyně odmítala u zůstavitele přespat (zprávy z [datum]), což sám zůstavitel komentoval tak, že:„ šance na poslední záchranu našeho vztahu se propadla na minimum.“ Viděli se - dle obsahu zpráv - pouze jedenkrát [datum]. Žalobkyně k tomu potvrdila, že část komunikace, která měla proběhnout mezi jí a zůstavitelem proběhla tak, jak byla doložena zprávami s SMS a z WhatsApp.

20. Ze zpráv, které si vyměnil zůstavitel se svou sestrou, také vyplývá, že již [datum] tato měla vědomost o tom, že žalobkyně od něj odešla. Zůstavitel ji [datum] psal v tom smyslu, že od něj žalobkyně odešla, že s ní nekomunikuje, že má říkat každému něco jiného a má mít jiného partnera, byť sděloval, že žalobkyni nadále miluje a připouští, že je na ní závislý. [datum] pak psal, že dal žalobkyni ultimátum do konce týdne s tím, že ji odhlásí z bytu a do hotové chaty, na které se nepodílela, ji nevezme. Byť ve zprávách [datum] připouští, že by byl rád, kdyby se žalobkyně vrátila, tato zpráva je současně potvrzením o tom, že v danou dobu ve společné domácnosti se zůstavitelem nežila a ani do [datum] není v komunikaci se sestrou žádná zpráva o tom, že by došlo ke změně situace.

21. V komunikaci s kolegyní [jméno] [příjmení] plyne, že [datum] se dotazoval na to, zdali má žalobkyně auto na parkovišti, když 3. 7. měla sdělit, že se od zůstavitele stěhuje a z následující zprávy vyplývá, že zůstavitel měl mít povědomí o tom, že má žalobkyně mít nějakého jiného přítele.

22. Z komunikace s telefonním číslem [tel. číslo] plyne, že zůstavitel ještě [datum] píše o tom, že od něj žalobkyně odešla a od té doby moc nejí a nespí.

23. Dále komunikoval s číslem [tel. číslo], které bylo v telefonu označeno jako„ [příjmení] od L“, které též 6. 7. sděloval, že se žalobkyně odstěhovala.

24. Adresátovi na telefonním čísle [tel. číslo] zůstavitel [datum] také zasílal zprávu, která svědčí o tom, že spolu s žalobkyní již není.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobkyně, uvedla, že žalobkyně a zůstavitel byli v partnerském vztahu od 15 let věku žalobkyně, a to až„ do konce“. Bydleli spolu na„ biofarmě“ na [část obce]. V posledním měsíci před úmrtím zůstavitele matka žalobkyně nevěděla o tom, že mají nějaký problém, pouze uváděla, že na sebe neměli tolik času, a to z důvodů pracovních. Připustila, že ve vztahu žalobkyně a zůstavitele byly výkyvy a podrážděnost obou stran a měli italskou domácnost. Ví také, že v červnu 2018 došlo k nějakému napadání, dcera jí o tom řekla. Nicméně potom přijela na návštěvu k matce, uklidnila se a zase se vrátila zpět a vše mělo fungovat v pořádku. V průběhu července jinak u matky žalobkyně nebyla, byla u ní až na konci července předtím, než zůstavitel zemřel. Domnívá se, že tedy v mezidobí musela být u zůstavitele, případně u babičky. Nicméně v červenci 2018 již ona sama u dcery na návštěvě nebyla. Mezi sebou problémy dcery nějak do hloubky neřešily. Matka se jí nadále ani neptala. Domnívá se, že kdyby situace nebyla v pořádku, dcera by jí o tom řekla. Ani poté, co byl svědkyni předestřen průběh doložené sms a WhatsApp komunikace, tak svědkyně nepřipustila, že by situace mohla být jiná. Po úmrtí zůstavitele žalobkyni doprovodili následující den, kdy se vrátila na biofarmu, kde měla zjistit, že nemá klíče, když je zapomněla.

26. Z výslechu [jméno] [příjmení], kamarádky žalobkyně, s níž se zná z práce, plyne, že věděla o tom, že žalobkyně se zůstavitelem byli partneři, žili spolu. Dle jejího názoru neměli žádné problémy, měli běžné hádky. Zůstavitel měl být výbušný a žárlivý. Někdy na začátku července 2018 mělo dojít k nějakému konkrétnímu incidentu, kdy žalobkyně měla u svědkyně i přespat poté, co jí volala, že se s partnerem pohádali. Svědkyně jí nabídla, aby u ní zůstala, jak dlouho chce a žalobkyně u ní měla zůstat dva dny a následně se vrátit k zůstaviteli. Nicméně svědkyně potvrdila pouze tu skutečnost, že od ní žalobkyně odjela. V kontaktu se žalobkyní byla i po tomto incidentu, u žalobkyně v domácnosti nicméně v průběhu července 2018 nebyla. Žalobkyně jí měla následně psát, že situace mezi ní a zůstavitelem je v pořádku. Pokud jde o konkrétní konflikt v červenci 2018, svědkyně sice na jednu stranu uváděla, že si na hádku nebo na důvody hádky nevzpomíná, že mělo jít o nějaké„ žabomyší války“ a že s žalobkyní konkrétní konflikt dopodrobna neprobíraly, ale současně uváděla, že jí žalobkyně„ měla tři hodiny na ramenou brečet“ a nabídla jí, aby u ní žalobkyně přespala několik dní, případně libovolnou dobu.

27. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], sestry zůstavitele, vyplývá, že byla v kontaktu jak se svým bratrem, tak se žalobkyní. Potvrdila, že měli mezi sebou dlouhodobý vztah, ale v posledních měsících, zhruba půl roku před úmrtím zůstavitele vztah nefungoval. Oba se jí svěřovali. Ve vztahu byly dlouhodobě problémy. Rozešli se a nebylo tajemstvím, že byli rozešlí v době, kdy zůstavitel zemřel. Svědkyně také potvrdila, po nahlédnutí do čtených zpráv, že komunikace mezi ní a zůstavitelem proběhla tak, jak byla čtena a jak byla založena ve spise. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně měla vztahy i s jinými muži a se zůstavitelem se rozcházela. Zůstavitel ji miloval a jiné vztahy neměl. Faktem je, že žalobkyně se k němu vracela. Zůstavitel svědkyni psal, že se od něj žalobkyně definitivně odstěhovala. V době, kdy zůstavitel zemřel, sestra zůstavitele žalobkyni volala, dovolat se nemohla a následně se jí ozvala žalobkyně s tím, že byla na výletě s přítelem. Když následně byla svědkyně v bytě zůstavitele, žalobkyně tam neměla již žádné své věci a byla odstěhovaná. V bytě zůstavitele byla asi den, dva po jeho smrti ještě s dalšími svědky, a to i se žalobkyní a v té době měla klíče od bytu matka zůstavitele. Svědkyně potvrdila, že o ukončení vztahu věděla jak od zůstavitele, tak od žalobkyně, od které také věděla o dalších jejích vztazích.

28. Z výslechu [jméno] [příjmení], bratra zůstavitele, vyplývá, že se zůstavitelem byl v kontaktu v podstatě denně, pomáhal mu na chatě. O vztahu se žalobkyní uvedl, že to byl vztah bouřlivý, ve kterém byly hádky i nevěra žalobkyně, na což si bratr, tedy zůstavitel, měl stěžovat. Minimálně měsíc před nehodou spolu žalobkyně se zůstavitelem nebydleli. Žalobkyně se měla odstěhovat nadvakrát. Podle názoru bratra zůstavitele ze strany zůstavitele nebyla tendence vztah obnovit. Naopak to měla být spíše žalobkyně, která měla zůstavitele kontaktovat. Po smrti zůstavitele žalobkyně neměla od bytu klíče, nicméně matka zůstavitele ze slušnosti žalobkyni přespání v bytě umožnila a žalobkyně si potom další setrvání v bytě zařídila.

29. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplývá, že byl švagrem žalobkyně a se zůstavitelem se znal a nepravidelně se vídali. Měl zprostředkovaně informace o ukončení vztahu zůstavitele se žalobkyní, která měla zůstavitele opět opustit. Věděl o tom, že žalobkyně měla být zůstaviteli opakovaně v minulosti nevěrná a i jí několikrát stěhoval věci, když jí zůstavitel vyhodil. Z tohoto důvodu, tedy, že žalobkyně byla zůstaviteli nevěrná a lhala mu, docházelo k incidentům mezi ní a zůstavitelem. Žalobkyni sám stěhoval asi třikrát či čtyřikrát.

30. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplývá, že se znala s panem [jméno] [příjmení] z práce, se žalobkyní se viděla asi desetkrát. Se zůstavitelem jezdili na externí studie a zůstavitel se z této studie v červenci 2018 měl vrátit a zjistit, že se žalobkyně odstěhovala. Toto se stalo již dříve, ale vždy se potom žalobkyně vrátila. V tomto případě měla vše odstěhované. Svědkyni o tom i říkal a ta se byla v garsonce, kde bydlel, podívat. Zjistila a viděla, že věci, které tam dříve byly, tak již tam nebyly. U zůstavitele byla v bydlení již dříve a může tedy porovnat, že dříve byly v bytě věci, které již byly následně odstěhované. Dle jejího názoru k obnovení vztahu následně již nedošlo. Zůstavitel začal trpět nespavostí. Byli na studii ještě dále, potom kolem 20. 7. ona následně odjížděla na dovolenou a vrátila se v den, kdy došlo k úmrtí zůstavitele. V té době se zůstavitelem komunikovala a ví o tom, že ho situace trápila, neboť nebyl zvyklý na to být sám. Proběhla mezi nimi i nějaká SMS komunikace, ale nesvěřil se jí s tím, že by se žalobkyně chtěla vrátit, že by například sdělila, že je jí to líto nebo něco takového. Konkrétně pak vypověděla, kde měly být pytle s věcmi žalobkyně, které měla mít umístěné v ubytování zůstavitele a jak vypadaly s tím, že mělo jít o věci, které tam následně již v červenci nebyly.

31. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplývá, že byla také kolegyní zůstavitele a znala se s účastnicemi řízení. V červenci 2018 se nicméně se zůstavitelem příliš nebavila. Potvrdila, že jí přišla SMS zpráva od zůstavitele o tom, že se žalobkyně odstěhovala a ať se svědkyně podívá, jestli tam auto stojí. Auto tam nestálo a pak ho tam již nikdy neviděla. V garsonce pak žalobkyni již neviděla, do garsonky nechodila. Nicméně chodívali tam kouřit a neviděla tam ani auto ani boty.

32. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pomáhal zůstaviteli na chatě a zná se i s účastnicemi řízení. Se zůstavitelem se vídal pravidelně a byl s ním i o víkendu, kdy zemřel. Probírali spolu i soukromé věci a v červenci 2018 mu i řekl, že od něj žalobkyně odešla, což se stávalo i dříve. V červenci se žalobkyní zůstavitel již nicméně nebyl. Už dříve si stěžoval, že mu žalobkyně nějak nepomáhala a i v době, kdy došlo k nehodě, tak se zůstavitel vyjadřoval v tom směru, že s ním žalobkyně již není.

33. Z výpisu z účtu zůstavitele u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet], vyplývá, že v měsíci červenci přibyla na tento účet částka 50 000 Kč od matky zůstavitele, dále zjevně mzda zůstavitele a dále od [obec] správy sociálního zabezpečení dávka nemocenské za období do [datum] ve výši 12 030 Kč. Z účtu byla vybrána částka 20 000 Kč. Byla zde připsána i mzda [jméno] [příjmení] ve výši 6 826 Kč.

34. Návrh na provedení dalšího dokazování kompletním článkem v [příjmení] ohledně úmrtí zůstavitele, výslechem MUDr. [příjmení], výslechem žalobkyně, správním spisem Městského úřadu Jílové ohledně rekonstrukce chaty zůstavitele a dalšími výpisy z účtu zůstavitele do měsíce června 2021, byl zamítnut. K odůvodnění soud uvádí, že se domnívá, že z těchto důkazů jednak nebylo možné zjistit relevantní skutečnosti pro rozhodnutí v této věci, a to pokud jde o článek v [příjmení] či správní spis Městského úřadu Jílové. Pokud jde o výslech MUDr. [příjmení], na provedení tohoto výslechu žalovaná již nadále netrvala. Pokud jde o výslech žalobkyně, soud odkazuje na ustanovení § 131 o. s. ř. a na povahu tohoto důkazu, kdy tento má být proveden spíše výjimečně, když relevantní skutečnosti nelze zjistit jiným způsobem, přičemž v projednávaném případě má za to, že skutkový stav je dostatečně zjištěn provedeným dokazováním a tento důkaz považoval za nadbytečný. Pokud jde o výpisy z účtu zůstavitele do měsíce června 2018, tento soud neprovedl z toho důvodu, že mezi účastníky bylo nesporné, že v předchozím období zůstavitel a žalobkyně spolu měli dlouhodobý družský vztah; toto tedy nebylo předmětem sporu a nebylo nutné tuto skutečnost dokazovat. Dále byl zamítnut i výslech bývalým ředitelem [právnická osoba], a to jednak z toho důvodu, že tento důkaz byl dle názoru soudu uplatněn po koncentraci řízení a nenastala žádná ze zákonných výjimek, pro které by bylo možné tento důkaz provést, a současně s ohledem na to, že se měl týkat prodloužení nájemní smlouvy žalobkyně, nepovažoval soud provedení tohoto důkazu za podstatné, protože též nejde o skutečnost, která by mohla mít vliv na rozhodnutí v této věci.

35. Právně věc soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy dle jeho § [číslo] odst. 1 platí, že nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve II. třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

36. V projednávané věci nebylo sporu o tom, že zůstavitel zemřel [datum] a nebyl ani ženatý a neměl žádné potomky. Nepřipadalo tedy v úvahu dědění v I. třídě dědiců a připadalo v úvahu dědění podle tzv. II. třídy dědiců. V této třídě, vzhledem k tomu, že zůstavitel neměl manželku, dědí zůstavitelovi rodiče. V tomto případě tedy dědila matka zůstavitele a dále by mohla současně stejným dílem dědit osoba, která by žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a naplnil některou z dále uvedených podmínek, tedy buď z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, nebo byla odkázána výživou na zůstavitele. Bylo tedy na žalobkyni v této věci, aby tyto skutečnosti prokázala.

37. Vzhledem k tomu, že v pozůstalostním řízení po zůstaviteli bylo vydáno rozhodnutí Okresního soudu pro [část Prahy] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kdy byla určena hodnota pozůstalosti a bylo potvrzeno nabytí dědictví matce zůstavitele, nezbylo žalobkyni než se dle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, obrátit na soud. Podle uvedeného ustanovení tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou, což tedy žalobkyně učinila. Soud má s ohledem na vymezení této žaloby za to, že jde o zvláštní typ žaloby odlišné od žaloby určovací, tato je samostatně vymezena citovaným ustanovením zák. č. č. 292/2013 Sb. a má tak za to, že z tohoto důvodu není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na určovaí žalobě dle § 80 o.s.ř. Stran povahy této žaloby si je vědom různosti názorů na to, jakým způsobem dle tohoto ustanovení žalobu koncipovat (v tomto směru soud odkazuje např. na článek: Žaloba oprávněného dědice ze dne [datum], publikovaný na stránkách https://advokatnidenik.cz [číslo] autorů JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]), kdy je otázkou, zda žalovat na vydání či vyklizení, určení či vydání bezdůvodného obohacení či jiným způsobem, kdy použitím těchto žalob není postaveno na jisto, kdo je dědicem zůstavitele, kdy autoři také dospívají k závěru, že vhodnější variantou se jeví užití žaloby určovací. Podání tohoto typu žaloby tak, jako v projednávaném případě, samozřejmě vyvolává otázky, které vznesl právní zástupce strany žalované, v souvislosti s tím, že se neřeší komplexně celé dědické právo, není postaveno na jisto, že žalobkyně je či není dědickou po zůstaviteli. S ohledem na dále uvedené závěry se však těmito právními problémy v tomto konkrétním projednávaném případě soud nezabýval, neboť se domnívá, že skutkové okolnosti svědčí bez dalšího pro zamítnutí žaloby.

38. Jak bylo předesláno, bylo na žalobkyni, aby v projednávaném případě prokázala, že žila se zůstavitelem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost tak, jak v obecné rovině tvrdila. Mezi účastníky bylo nesporným, že v dřívější době po poměrně rozsáhlé období byla žalobkyně se zůstavitelem partnery. Toto nesporovala ani strana žalovaná a soud se dále prokazováním těchto tvrzení nezabýval a má je za nesporné. Otázkou však bylo, zdali tento vztah v rozsahu a kvalitě předpokládanými zákonem trval i v červenci roku 2018, kdy sama žalobkyně připustila, že ve vztahu došlo k problémům, hádce, odjezdu z bydliště se zůstavitelem. Pokud žalobkyně dokazovala svá tvrzení listinnými důkazy, tedy zejména smlouvami o ubytování, výpisem z účtu zůstavitele, sdělením zaměstnavatele žalobkyně a listinami, které se týkaly výplaty pojistného, soud má za to, že z těchto důkazů relevantní skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nevyplývají. Jak již bylo řečeno, nebylo sporným, že dříve spolu zůstavitel se žalobkyní žili v družském poměru a skutečnost, že se jejich rozchod neodrazil ještě v listinách, které svědčí o právu na ubytování, neprokazuje bez dalšího, že ke dni smrti žalobkyně se zůstavitelem žila. Stejně tak skutečnost, že na účet zůstavitele ještě v měsíci červenci přišla výplata z nemocenského pojištění, které se nicméně týkalo měsíce června, jakkoliv neprokazuje, že ke dni smrti zůstavitele žalobkyně se zůstavitelem ve společné domácnosti žila. Ani skutečnost, že byla osobou obmyšlenou ve smlouvě o penzijním připojištění, která byla uzavřena v roce 2009, neprokazuje skutečnosti tvrzené žalobkyní. To, že zůstavitel ještě v měsíci červenci obsah těchto listin neměnil, neprokazuje to, že by nadále spolu ve společné domácnosti žili. Žalobkyně dále sama označila (a k důkazu navrhla) některé osobní zprávy, které proběhly mezi ní a zůstavitelem, které soud k důkazu provedl. Dále k prokázání svých tvrzení navrhla k potvrzení svých tvrzení výpovědi svědků. Výpověď matky žalobkyně a svědkyně [příjmení] se soudu jeví až jako nevěrohodná, když osoby, které by měly být žalobkyni v podstatě nejbližší, tvrdí, že partnerské problémy dcera měla, ale v podstatě je neřešily, nedotazovaly se na ně. Nadto v domácnosti žalobkyně v červenci roku 2018 ani jedna nich vůbec nebyla, tedy informace mají také zprostředkované pouze od žalobkyně. [příjmení], která měla žalobkyni nabídnout podporu v partnerské krizi - svědkyně [příjmení] - na jedné straně uvedla, že žalobkyně jí měla„ tři hodiny brečet na rameni“, ale na důvod takto emočně napjaté situace si svědkyně [příjmení] nevzpomíná, označuje ji jako„ žabomyší války“, na straně druhé současně však nabízí přespání na několik dní, kdy tedy zjevně nešlo o žádnou bagatelní věc. Její výpověď se z tohoto důvodu nejevila jako věrohodná.

39. Soud nezpochybňuje a je si vědom toho, že výpovědi svědků stran vývoje vztahu žalobkyně a zůstavitele v měsíci červenci se lišily a nelze vyloučit, že osoby, které informace o tomto vztahu podávaly, tedy zůstavitel a žalobkyně, je v dané době podávali subjektivně či tendenčně a nelze tedy konstatovat, že by výpovědi svědků byly nutně nepravdivé. Soud nicméně konfrontoval výpovědi svědků také s dalším důkazem, a to SMS a zprávami přes aplikaci WhatsApp. Pokud sama žalobkyně doložila některé zprávy, které měly proběhnout mezi ní a zůstavitelem, tak k tomu soud uvádí, že obsah jí předložených zpráv nesvědčí o tom, že by se zůstavitelem žila ve společné domácnosti a např. ve zprávách řešili nějaké provozní záležitosti, měli nějaké společné plány atd. To, co je v předložených zprávách řešeno, je vztah mezi zůstavitelem a žalobkyní, kdy i z dále předložených zpráv bylo zřejmé, že zůstavitel s ukončením vztahu srovnán nebyl a v průběhu měsíce července toto i nadále řešil, což je samozřejmě v případě náhlého rozchodu, se kterým zůstavitel ztotožněn zcela nebyl, pochopitelné. To však nesvědčí o pokračování soužití, ani o péči o společnou domácnost. Soud tedy má za to, že důkazy předložené žalobkyní tvrzení žalobkyně nedokazují. Naopak důkazy, které předložila a kterými se bránila žalovaná, svědčí o opaku. Jednak výpovědi svědků (z části šlo též o osoby příbuzné, kdy by bylo lze uvažovat o věrohodnosti s ohledem na vztah k žalované a zůstavitele, ale z části to byly osoby, které se zůstavitelem pouze spolupracovaly, a vztah se zůstavitelem tedy neměly nikterak osobní - a zde soud vytýká zejména výpovědi svědkyně paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), svědčí o tom, že zůstavitel jednoznačně v období červenci komunikoval s osobami, u kterých není důvodů mít pochybnosti o jejich věrohodnosti, v tom směru, že vztah se žalobkyní nadále netrvá. Ze zpráv, které proběhly mezi zůstavitelem a žalobkyní, konkrétně vyplývalo, že žalobkyně od zůstavitele odešla ([datum]). [jméno] žalobkyně sdělila, že se„ pobalila“ ([datum]). Ze zprávy zůstavitele vyplynulo, že potvrzoval, že [datum] se [jméno]„ komplet odstěhovala“, i když jí zůstavitel nadále dával šanci, přemýšlel o jejich vztahu. Ze zpráv z 11. 12. 7., [datum] je patrné, že ve vztahu a ve společné domácnosti zůstavitel a žalobkyně evidentně zjevně nebyli, neboť právě jejich vztah zůstavitel nadále intenzivně řeší, stejně tak jako například ve zprávě z [datum], kdy zjevně žalobkyni nadále chce, ale sděluje, že se musí smířit s tím, že ona jeho ne. V následujících dnech pak opakovaně řeší to, zdali se vůbec uvidí či neuvidí, což také potvrzuje fakt, že v dané době nemohli žít ve společné domácnosti. Zůstavitelka se s ním vidět nechtěla. Ze zprávy z [datum] vyplývá, že domlouvají setkání a z této zprávy plyne, že žalobkyně neměla klíče, neboť se řešilo, kde zůstavitel nechá klíče. Ještě [datum] setkání přehodili na jiný den a byť ještě 27. 7. sděloval zůstavitel, že žalobkyni nadále chce, tak z toho nevyplývá, že by skutečně spolu v rozsahu předpokládaném zákonem byli.

40. Žalobkyně dále k důkazu doložila fotografii věnce, na kterém byl nápis„ Navždy tvoje láska“ a doložila také smuteční oznámení, ani tyto skutečnosti nesvědčí o naplnění předmětných shora uvedených podmínek. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně měla se zůstavitelem dlouhodobý vztah a je pochopitelné, že došlo-li k jeho ukončení zhruba v období měsíce před úmrtím zůstavitele, takto pro žalobkyni nebyla emočně jednoduchá situace a je pochopitelné, že toto reflektoval i smuteční věnec a i skutečnost, že byla z pietních důvodů uvedena na smutečním oznámení. Nicméně ani toto není důkazem o tom, že v době úmrtí žila se zůstavitelem ve společné domácnosti. Skutečnost, že po úmrtí zůstavitele navštívila jejich dříve společný byt a neměla od něj klíče, celou situaci pouze dokresluje. Nicméně soud připouští, že není prokázáno, zdali klíče skutečně neměla, či si je zapomněla.

41. Soud tedy dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní neplyne, že by se zůstavitelem ke dni smrti žila ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala.

42. Stran použití důkazu SMS zprávami a zprávami z aplikace WhatsApp, odkazuje soud na § 125 o. s. ř., dle kterého za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků, pokud není způsob provedení důkazů předepsán, určí jej soud. Jejich pravost a autentičnost zpochybněna nebyla. Soud má za to, že jde o důkazní prostředky, které nebyly získány nezákonným způsobem. Žalovaná měla přístup k těmto zprávám i s ohledem na skutečnost, že nastoupila do práv zůstavitele jako jeho jediná dědička. Pokud nicméně je namítán zásah do práv žalobkyně, a to osobnostních práv žalobkyně, kdy mělo jít o projevy osobnostní povahy, k tomu soud uvádí, že v tomto případě postupoval analogicky dle § 86 a 88 odst. 2 OZ. Podle těchto ustanovení platí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy, pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněné i soukromé písemnosti osobní povahy. Dle ustanovení § 88 odst. 2 OZ svolení není třeba mimo jiné v případě, kdy se písemnost osobní povahy pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu a dle odstavce prvého také v případě, že se zvukový či obrazový záznam pořídí či použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Soud v tomto případě postupoval analogicky a má za to, že je třeba posuzovat a vážit chráněné zájmy obou stran. Na straně jedné právo žalobkyně na ochranu projevů osobní povahy, tedy komunikaci mezi ní a zůstavitelem, a na straně druhé na práva žalované, která se ocitla v soudním sporu, který byl z hlediska důkazního pro obě strany nejednoduchý, bylo potřeba prokázat skutečnosti, které se týkaly osobního vztahu dvou lidí, z nichž jeden již nežije, důkazní prostředky v tomto případě byly omezené, respektive nepřímé, kdy svědci o těchto skutečnostech věděli z doslechu a s ohledem na danou situaci i nutně subjektivně zkresleně. Žalovaná se tedy ocitla v situaci, kdy hájila své vlastnické právo a měla pouze omezené prostředky na prokázání a ochranu těchto svých práv a těchto využila za situace, kdy stejné prostředky využila i sama žalobkyně, také která předestírala část své komunikace. Dle názoru soudu tak nelze akceptovat argumentaci žalobkyně a dát jí za pravdu za situace, kdy sama stejných prostředků využívá. Nelze tak chránit žalobkyni, která by tak svou účelovou argumentací by vyloučila použití stejného důkazu, který sama nabízí.

43. Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 1636 OZ, a to ani jedné z nich, tedy ani podmínky, že by žalobkyně ke dni smrti se zůstavitelem žila ve společné domácnosti ani toho, že by z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost se zůstavitelem. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta a soud se dalšími právními argumenty stran správnosti právního postupu v tomto případě nezabýval.

44. Pokud jde o náklady řízení, soud postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl tedy žalobkyně. Pokud jde o konkrétní výši odměny, soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to, pokud jde o tarifní hodnotu, dle § 8 této vyhlášky vyšel z poloviny hodnoty dědictví, jíž se v tomto řízení žalobkyně domáhala, kdy hodnota pozůstalosti byla stanovená rozhodnutím notáře částkou [částka], tedy polovina z této částky činí částku [částka] a z této tarifní hodnoty pak činí jeden úkon právní služby částku 12 300 Kč. Soud přiznal odměnu za 7 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu věci, písemné vyjádření ve věci, dále 2x účast na jednání po dvou úkonech, kdy jednání [datum] a [datum] přesáhly dobu dvou hodin a dále účast u jednání [datum], to vše dle § 11 této vyhlášky, dále k tomu 7x režijní paušál po [částka] dle § 13 vyhlášky, a to vše s přičtením DPH. Žalovaná tedy má celkově nárok na náhradu nákladů ve výši [částka]. Náhrada nákladů se hradí dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. K náhradě nákladů stanovil soud s ohledem na výši nákladů přiměřeně delší, než tří denní lhůtu, kterou by jinak stanovil dle § 160 o. s. ř.