15 C 4/2022

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Anonymizováno Anonymizováno , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované B , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně A bytem Adresa zmočněnkyně A 4. Josef Krnak, narozený Datum narození zmočněnkyně A bytem Adresa zmočněnkyně A zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně B bytem Adresa zmočněnkyně B o určení dědického práva, I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze zákona ve třetí třídě dědiců po zůstaviteli, , jméno FO, , narozenému , datum, , zemřelému , datum, .II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice plnou náhradu nákladů řízení v částce a ve lhůtě, které budou stanoveny v samostatném usnesení, a to na účet Okresního soudu , adresa, - západ.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaných určení, že je vedle žalovaných dědičkou ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , naposledy bytem , adresa, (dále jen: „zůstavitel“). Uvedla, že se zůstavitelem byli v minulosti manželé, následně se rozvedli, avšak vrátili se k sobě a žili ve společné domácnosti jako druh a družka. Společně s nimi bydlel také syn žalobkyně. Žalobkyně chodila do práce a vracela se okolo poledne, odpoledne si se zůstavitelem povídali a poté šli spát. Žalobkyně se starala o domácnost, uklízela a vařila. V posledních chvílích jeho života se o zůstavitele starala, navštěvovala ho v nemocnicích v Praze – Bohnicích a , právnická osoba, , adresa, a po jeho smrti mu vypravila pohřeb. Žalovaná 1) poslední dva roky do jeho smrti neprojevovala o zůstavitele zájem a nekomunikovala s ním, nenavštěvovala jej ani v nemocnicích. Žalovaný 2) se zůstavitelem nebyl v osobním styku po dobu 20 let.

2. Žalovaná 1) nárok žalobkyně neuznávala. Žalobkyně sice se zůstavitelem žila ve společné domácnosti, ale žili v oddělených pokojích a nehospodařili společně. Žalobkyně se o zůstaviteli vyjadřovala špatně, nechtěla s ním bydlet a vyjadřovala na veřejnosti přání, aby už zemřel. Ve společné domácnosti nebývala ani dopoledne, kdy byla v práci, ani odpoledne, kdy se setkávala dole v dílně se svými přáteli. Není pravdou, že by se žalobkyně o zůstavitele starala a vařila mu, nanejvýše mu připravila čínskou polévku. Pokud ji zůstavitel požádal, aby došla do obchodu, něco si za to vzala. Žalovaná 1) zůstaviteli nejméně obden vařila oběd. Zůstavitel si jí stěžoval, že mu žalobkyně jídlo sní. Proto si pak obstaral vlastní lednici, žalobkyně se však nastěhovala k němu, aby měla k jídlu opět přístup. , jméno FO, ani pravdou, že by žalobkyně uklízela, neboť když žalovaná 1) přišla zůstavitele navštívit před Vánoci, musela uklidit sama, neboť stůl byl celý černý. Žalobkyně si k zůstaviteli chodila lehnout do postele. Zůstavitel měl v posteli schované peníze. Dával žalobkyni část finančních prostředků na energie, někdy se však stalo, že je žalobkyně nepoužila na úhradu energie a v důsledku toho jim jednou přišli energie odstřihnout. Žalovaná 1) zůstavitele vozila k lékařům. Vždy, když to bylo potřeba, žalobkyně jí zatelefonovala a žalovaná 1) zajistila odvoz k lékaři. V roce 2023 žalovaná 1) zůstavitele denně navštěvovala v motolské nemocnici a následně v nemocnici , jméno FO, . Následně zůstavitel po dobu 14 dní pobýval u žalované 1), poté jej odvezli zpět domů, protože si to zůstavitel přál. Žalovaná 1) zůstavitele také třikrát týdně navštěvovala v nemocnici v Bohnicích, a pokud z důvodu covidových opatření nemohla dovnitř, vozila mu alespoň jídlo a pití. V léčebně v , adresa, za zůstavitelem nebyla, nicméně telefonovala tam a bylo jí řečeno, že zařízení bude přístupné za týden. Zůstavitel však následně zemřel.

3. Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaná 3) se vyjádřila tak, že tvrzením žalobkyně nerozumí. Žalovaná 1) zůstavitele navštívila během návštěvy žalované 3) a žalovaného 4). Během této návštěvy zemřel otec žalovaných 3) a 4). Žalovaná 1) následně vyhledala zůstavitele, který se s touto situací těžce vyrovnával.

5. Žalovaný 4) se vyjádřil tak, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že žalovaná 1) neměla po dobu dvou let před smrtí zůstavitele o zůstavitele zájem a nebyla s ním v kontaktu. V září 2019 žalovaný 4), jeho otec a žalovaná 1) zůstavitele navštívili a chování mezi nimi působilo harmonicky. Po této návštěvě otec žalovaného 4) utrpěl pád a strávil několik dní v kómatu. Žalovaná 1) jej denně navštěvovala a sdělila žalovanému 4), že několikrát navštívila zůstavitele, aby mu sdělila zprávy z nemocnice.

6. Ze svědeckého výslechu , jméno FO, soud zjistil, že svědek je synem žalované 1). Žalobkyně a zůstavitel spolu bydleli spíše z donucení, neboť neměli alternativu. Žalobkyně se zůstavitelem po rozvodu zůstala bydlet, neboť ani jeden neměl na vlastní nájem. Proto zůstali bydlet společně a čekali na případné sociální byty. Měli ale vše striktně rozdělené a pokoje si zamykali, společnou měli pouze kuchyni. Společně s nimi bydlel ještě syn žalobkyně. Zůstavitel přinášel nejvíce peněz, platil polovinu částky za energie, přestože žalobkyně a její syn v domě bydleli ve větším množství než on. Pokoj zůstavitele byl samostatně vybaven, měl samostatný kávovar, kávu, čaje nebo cukr. V pokoji byl velký nepořádek, zůstavitel nebyl schopen uklízet kvůli problémům s pohybovým aparátem a zrakem. Svědek se u zůstavitele doma zdržoval přibližně jednou měsíčně. Žalovaná 1) se o zůstavitele hodně starala, byť svědek neví, zda ve všech případech. Nakupovala pro zůstavitele a společně se svým manželem, tedy otcem svědka, zůstavitele i vozila na nákupy. Někdy zůstavitele na nákupy vozil také svědek. Zůstavitel si někdy stěžoval, že mu z kuchyně něco zmizelo. Když byl zůstavitel na operaci s pohybovým ústrojím, požádal žalovanou 1) a jejího syna, aby z jeho zamčeného pokoje odvezli schované peníze, aby o ně nepřišel. Žalovaná 1) a její syn peníze uschovali u sebe a po návratu zůstavitele je vrátili zůstaviteli, za což jim zůstavitel děkoval. V roce 2018 nebo 2019 rovněž zůstavitel ve spořitelně řešil, že žalobkyně má přístup k jeho vkladní knížce a vybrala z ní nějaké peníze. Zůstavitel také předtím, než se dostal do nemocnice v Motole, svědka požádal, aby ho odvezl do spořitelny, kam chtěl uschovat peníze, které měl v pokoji. Obával se, že jinak o ně přijde. K odvozu zůstavitele do spořitelny však nedošlo, protože zůstavitel pak již byl v motolské nemocnici, odkud byl převezen do nemocnice v Bohnicích a poté do , adresa, .

7. Ze svědeckého výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že svědkyně je sousedkou žalobkyně a dříve zůstavitele, jejich domy se nachází vedle sebe. Sousedy jsou přibližně po dobu 10 let, mají přátelský vztah. Žalovanou 1) svědkyně zná od vidění, několikrát ji viděla, jak za zůstavitelem jezdila i se svým manželem. Vztah zůstavitele a žalobkyně byl kamarádský. Svědkyně nemůže říci, že by se jednalo o partnerský vztah, ale ve všem si vždy vyhověli. Žalobkyně a zůstavitel bydleli v jednom bytě, a to již v době, kdy tam svědkyně ještě nebydlela. Mohlo se jednat přibližně o 30 let. Byt tvořily čtyři místnosti s kuchyní, koupelnou a chodbou. V pokojích bydlela žalobkyně, zůstavitel a syn žalobkyně, každý užíval jeden pokoj. Kuchyň měli společnou, scházeli se u jídla, svědkyně je vídala společně sedět u stolu. Obvykle vařil pro všechny syn žalobkyně. Svědkyně se domnívá, že o náklady spojené s bydlením se dělili, nicméně detaily nezná, možná se o tomto někdy zmínil zůstavitel. Ke konci života na tom byl zůstavitel špatně, žalobkyně se o něj hodně starala, koupala ho, krmila ho a převlékala. Žalovaná 1) za ním také několikrát přijela a vozila mu jídlo. , jméno FO, konci života byl zůstavitel přibližně měsíc v nemocnici a v sociálním zařízení, a tam následně zemřel.

8. Ze svědeckého výslechu , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je sociální pracovnice v Domě sociální péče v , adresa, . Jde o domov se zvláštním režimem pro osoby s chronickým duševním onemocněním, který poskytuje celoroční pobytovou službu. Zůstavitele do domova přijali , datum, . Jeho nástup byl dohodnut se sociální pracovnicí Psychiatrické nemocnice , adresa, a rovněž se žalobkyní, která byla v žádosti uvedena jako kontaktní osoba. Jiný kontakt svědkyně k dispozici neměla. Žalobkyně přivezla dle dohody se svědkyní oblečení a hygienické potřeby zůstavitele. Se svědkyní spolupracovala, pokud bylo něco potřeba. Zůstavitel byl v domově necelé dva měsíce. Během této doby žalobkyně zůstavitele navštívila, jednak při nástupu, a poté přibližně jednou nebo dvakrát Během návštěv si žalobkyně se zůstavitelem povídala a přinesla mu potraviny. V té době byla účinná omezení v důsledku pandemie Covid-19, návštěvy proto mohly přijít například pouze na čtvrt hodiny nebo na půl hodiny. Po smrti zůstavitele žalobkyně přijela pro oblečení zůstavitele a rovněž zůstaviteli vypravila pohřeb. Nikdo jiný za zůstavitelem na návštěvě nebyl a nikdo svědkyni ani netelefonoval; všechny návštěvy se zapisovaly.

9. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

10. Žalobkyně a žalovaný dlouhodobě společně bydleli v jednom bytě, kde s nimi bydlel také syn žalobkyně. Každý z nich užíval samostatný pokoj, měli společnou kuchyni. Scházeli se u jídla, které zpravidla vařil syn žalobkyně. Společně hradili náklady na bydlení. Žalovaná 1) za zůstavitelem se svým manželem, případně i synem, pravidelně jezdila a vozila mu uvařené jídlo, a také zůstavitele vozidla na nákupy. Zůstavitel si občas stěžoval, že mu zmizelo z kuchyně jídlo, současně vyjadřoval obavy, aby nepřišel o finanční prostředky schované ve svém pokoji. V pokoji zůstavitele byl nepořádek. , jméno FO, konci zůstavitele se žalobkyně o zůstavitele starala, například jej koupala, krmila a převlékala. Následně byl zůstavitel převezen do nemocnice v Motole, následně do nemocnice v Bohnicích a poté do Domova se zvláštním režimem pro osoby s chronickým duševním onemocněním v , adresa, , kde byl necelé dva měsíce. V té době byla omezení návštěv z důvodu pandemie Covid-19. Jako kontaktní osoba byla uvedena žalobkyně, která zůstaviteli nejprve přivezla věci, následně jej navštívila, povídala si s ním a přinesla mu potraviny. Po jeho smrti mu vypravila pohřeb.

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen: „o. z.“).

12. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

13. Podle § 1633 odst. 1 o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

14. Podle § 1637 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Podle odstavce 2 nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

15. Předmětem řízení bylo (i s ohledem na žalobní tvrzení) posouzení toho, zda je žalobkyně vedle žalovaných dědičkou ze zákona ve třetí dědické třídě podle § 1637 o. z., tedy zda se zůstavitelem žila nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Podle judikatury Nejvyššího soudu společná domácnost spočívá v soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Spolužijící osoba se musí podílet na péči o společnou domácnost např. obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla, nebo úhradou potřeb společné domácnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soužití ve společné domácnosti nebrání, ani bydlí-li její členové ve více bytech, pokud spolu žijí trvale a společně hradí náklady na své potřeby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. Soud proto zjišťoval, jestli žalobkyně a zůstavitel vedli společnou domácnost v právě uvedeném smyslu, zda měli společné potřeby, které by společně uspokojovali, tedy zda například hromadně nakupovali, vařili, pečovali o domácnost a zda společně hospodařili. Ze svědeckého výslechu , jméno FO, a , jméno FO, vyplynulo, že žalobkyně a zůstavitel měli společnou kuchyni. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že žalobkyně se o žalovaného starala, koupala ho a převlékala ho, a že viděla žalobkyni, zůstavitele a jejího syna společně u jídla s tím, že vařil syn žalobkyně, který v bytě společně se žalobkyní a zůstavitelem také bydlel. Svědek , jméno FO, vypověděl, že zůstavitel a žalobkyně měli společnou kuchyni, společně hradili náklady na bydlení a energie, bydleli v oddělených pokojích, přičemž v místnosti zůstavitele byl nepořádek. Svědkyně , adresa, , která je asi nejvíce nezávislou osobou, která byla v této věci vyslechnuta, vypověděla, že žalobkyně s ní komunikovala ohledně pobytu žalovaného v domově se zvláštním režimem, byla kontaktní osobou ohledně zůstavitele, přivezla žalovanému věci, nejméně jednou jej navštívila, přinesla mu jídlo a povídala si s ním. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně se o žalovaného určitým způsobem starala a že určitým způsobem pečovala o společnou domácnost.

17. Soud samozřejmě nerozporuje, že podle názoru žalované 1) se žalobkyně o zůstavitele starala zcela nedostatečně nebo že zůstavitele z jejího pohledu zanedbávala. Žalovaná 1) sama v rámci svých vyjádření zmiňovala, že žalobkyně zůstaviteli maximálně připravila čínskou polévku, což samozřejmě, pokud by to tak bylo, může být vnímáno jako nedostatečná péče, nicméně o určitou péči (resp. o péči o společnou domácnost) by se i tak jednalo.

18. Soud s ohledem na shora uvedené shledal, že žalobkyně se zůstavitelem žila ve společné domácnosti ve smyslu příslušného zákonného ustanovení. , jméno FO, tom nemění nic skutečnost, že o zůstavitele nepochybně pečovala také žalovaná 1), kdy ze svědecké výpovědi jak svědka , jméno FO, , tak svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že společně se svým manželem za zůstavitelem jezdila a vozila mu jídlo, což odpovídá tvrzením žalované 1). Soud také nepochybuje o tom, že žalovaná 1) zůstavitele navštěvovala v nemocnicích, jak žalovaná 1) uváděla. Předmětem řízení nicméně bylo to, zda byla žalobkyně spolužijící osobou, tedy zda spolu se zůstavitelem trvale žili, společně hradili náklady na své potřeby a určitým způsobem pečovali o společnou domácnost, a soud uvěřil tomu, že tomu tak bylo. Zůstavitele přitom nepochybně navštěvovala i žalovaná 1) s rodinou a vozila mu uvařené jídlo.

19. Skutečnost, že musel být zůstavitel na konci života hospitalizován v nemocnici nebo pobýval v domově pro osoby s chronickou duševní nemocí, kam byl převezen právě s ohledem na svůj zdravotní stav (chronickou duševní nemoc), pak nevede k tomu, že by žalobkyně přestala být spolužijící osobou ve shora rozebraném smyslu.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně byla spolužijící osobou ve smyslu § 1637 odst. 1 o. z., a je tudíž vedle žalovaných dědičkou ve třetí dědické třídě. Žalobě žalobkyně proto vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za tři úkony po , částka, (návrh ve věci samé, účast na jednání dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobkyně činí , částka, .

22. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně nahradit náklady státu, které platil (svědečné). O jejich výši bude v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v samostatném usnesení, neboť jejich výše dosud není známa.